ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.808.2016.1
sp. zn. 4 Tdo 808/2016-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 7. 2016 o dovolání obviněného J. J. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 1. 2016 sp. zn. 5 To 498/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 1 T 95/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. J. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 10. 11. 2015 sp. zn. 1 T 95/2015 byl obviněný J. J. ve skupinové trestní věci uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se dopustil v bodech 16-18 skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně ve spolupachatelství podle §24 tr. zákoníku s V. B. a J. K., a v bodě 19 skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně ve spolupachatelství podle §24 tr. zákoníku toliko s výše zmíněným V. B., tím, že (ponecháno číslování v souladu se skutkovou větou rozsudku soudu prvního stupně – pozn. Nejvyššího soudu)
16) dne 4. 12. 2014 v době od 10:30 hodin do 11:10 hodin v T., část L., na náměstí T. G. M., po domluvě rozlomili cylindrickou vložku FAB vstupních dveří, vnikli do bytu poškozené O. K., v ložnici z nočního stolku odcizili dámský zlatý prsten s čelní stranou ve tvaru lístečků s červeným syntetickým kamenem v ceně 2 000 Kč, dámský prsten s modrým oválným syntetickým kamenem v ceně 1 600 Kč a zlatý snubní prsten v kombinaci dvou barev zlata zdobený rytinou v ceně 2 500 Kč, takže celkem odcizením způsobili poškozené O. K. škodu ve výši 6 100 Kč, rozlomením vložky FAB pak škodu 250 Kč,
17) dne 5. 12. 2015 kolem 12:30 hodin ve V., na ulici F., po domluvě s úmyslem vniknout do bytu poškozené V. Š., v domě s pečovatelskou službou navrtali cylindrickou vložku FAB vstupních dveří, ale nepodařilo se jim zámek překonat, proto poškozené V. Š. nezpůsobili škodu odcizením, poškozením zámku jí způsobili škodu ve výši 250 Kč,
18) dne 4. 2. 2015 v době od 13:30 hodin do 16:10 hodin ve V. M., na ulici Č. B., po domluvě rozlomili cylindrickou vložku FAB vstupních dveří, vnikli do bytu poškozených manželů B. a M. F., ze zásuvky obývací stěny v obývacím pokoji odcizili zlaté šperky – masivní náramek z článků se zapínáním na zámeček s korálkem bílé barvy v ceně 17 500 Kč, soupravu masivnějšího náramku délky 22 cm a řetízku délky 55 cm v délce 7 000 Kč, řetízek délky 60 cm s přívěskem v hodnotě 6 000 Kč, řetízek délky 60 cm s přívěskem – oválný kamínek akvamarínu modré barvy zdobený obloučky v ceně 5 800 Kč, masivní prsten s modrým kamenem – akvamarín v hodnotě 2 800 Kč, dva snubní prsteny v ceně 1 600 Kč, oválný přívěsek s kresbou s červeným podkladem a bílou hlavou ženy v ceně 1 200 Kč, dále jednu stříbrnou náušnici s drobnými českými granáty v ceně 200 Kč a ze stolku v dětském pokoji odcizili mobilní telefon NOKIA 1112, se SIM kartou T-Mobile, v ceně 250 Kč, takže celkem odcizením způsobili poškozeným manželům B. a M. F. škodu ve výši 42 350 Kč, škodu poškozením vložky FAB ve výši 165 Kč,
19) dne 20. 2. 2015 v době kolem 18:00 hodin v O. – S. B., na ulici K., po domluvě nejméně s dalším pachatelem, jehož trestní věc je vedena samostatně, vypáčili dřevěné dveře francouzského okna, vnikli do rodinného domu v majetku J. K. a v horním patře z pokoje poškozeného G. K. ml. odcizili finanční hotovost ve výši 138 700 Kč ke škodě společnosti K., Š. s. r. o., která byla uschována pod matracemi, z konferenčního stolku pánské náramkové hodinky zn. Breitling (kopie) v ceně nejméně 2 500 Kč, ze skříňky u vstupu do pokoje pánské náramkové hodiny zn. Dolce Gabana v ceně 3 600 Kč, pánské náramkové hodiny zn. Rolex (kopie) v ceně 1 000 Kč a pánské hodinky zn. Swiss (kopie) v ceně nejméně 5 000 Kč, takže odcizením způsobili poškozenému G. K. ml. škodu ve výši 12 100 Kč,
dále ze šperkovnice v ložnici odcizili zlaté šperky – pár dětských náušnic s modrým syntetickým kamenem v ceně 2 400 Kč, zlatou minci velikosti dnešní koruny s vyraženým Franzem Josefem 1905 v ceně 3 000 Kč, zlatou destičku ve tvaru cihly s nápisem GOLD v ceně 2 500 Kč, snubní prsten s rytinou uvnitř „Z.“ v ceně 3 200 Kč, pilovaný řetízek s oky ve tvaru čtyřhranu v ceně 24 000 Kč, masivní dlouhý proplétaný řetízek z hrubých placatých oček v ceně 48 000 Kč, náramek stejného provedení v ceně 16 000 Kč, přívěsek ve tvaru placaté destičky s rytinou hieroglyfů v ceně 3 500 Kč, článkový náramek s bílými zirkony v ceně 5 000 Kč, náramek s placatými oky v ceně 8 000 Kč, soupravu náramku a náhrdelníku z placatých podlouhlých oček v ceně 30 000 Kč, náhrdelník ve tvaru hrubého řetízku v ceně 12 000 Kč, jemný řetízek v ceně 4 000 Kč, přívěsek ve tvaru křížku rozměru 3 cm v ceně 2 000 Kč, přívěsek ve tvaru masivního křížku rozměru 4-5 cm v ceně 5 200 Kč, pár náušnic s prstenem opatřeným modrými tyrkysovými kamínky v ceně 8 000 Kč, dámský prsten s barevnými syntetickými kamínky s čelní stranou ve tvaru půlkruhu v ceně 4 000 Kč, dámský prsten se zeleným syntetickým kamenem v ceně 4 000 Kč, dámský prsten s červeným syntetickým kamenem v hodnotě 3 000 Kč, dámský prsten s bílým syntetickým kamenem v ceně 2 000 Kč, dámský prsten v ceně 3 000 Kč, pár dámských náušnic ve tvaru tří spletených provázků v ceně 3 000 Kč, pár dámských náušnic ve tvaru kruhu v ceně 3 000 Kč, dámský prsten s čelní stranou ve tvaru oválu zdobený rytinou v ceně 2 500 Kč, dámský prsten s přírodním kamenem – briliantem v ceně 22 000 Kč, dámské hodinky analogové ze žlutého kovu v ceně 17 000 Kč, pár náušnic ve tvaru kruhu s křížem a v kruhu s modrým sklem v ceně 8 750 Kč, takže odcizením způsobili poškozené J. K. škodu ve výši 249 050 Kč, poškozením francouzského okna škodu ve výši 5 000 Kč.
Za to mu byl podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň mu byl podle §70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, konkrétně finanční hotovosti ve výši 3 700 Kč a 20 Zlotých.
Dále mu byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost s V. B. a J. K. společně a nerozdílně nahradit škodu poškozeným O. K., ve výši 6 350 Kč, V. Š., částku 250 Kč a konečně B. F. a M. F., ve výši 42 515 Kč. Dále mu byla podle stejného ustanovení uložena povinnost s V. B. společně a nerozdílně nahradit škodu poškozeným K., Š. s. r. o., ve výši 138 700 Kč, G. K. ml., ve výši 12 100 Kč a konečně J. K., ve výši 254 000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byly poškozené J. K. a O. K. odkázány se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný J. J. a též spoluobviněný V. B. odvolání. Obviněný J. J. tak učinil vůči výroku o vině, konkrétně k jeho bodu 19) a k navazujícímu výroku o trestu. Spoluobviněný V. B. pak toliko proti výroku o trestu. Tato odvolání Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 7. 1. 2016 sp. zn. 5 To 498/2015 zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodná.
Cit. usnesení soudu druhého stupně napadl obviněný J. J. dovoláním, a to ve výrocích o vině, trestu i náhradě škody. Založil je na dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který se deklaruje, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku, pokud jde o výrok o vině, obviněný svými námitkami zpochybnil výhradně dílčí skutek označený pod bodem 19) rozsudku nalézacího soudu. Konkrétně uvedl, že soudy obou stupňů nedůsledně prokázaly skutečnosti spočívající ve zjištění existence finanční hotovosti, která se měla nacházet v horním patře pokoje G. K. ml. V návaznosti na to pak mu byl uložen též nepřiměřený trest.
Obviněný zdůraznil, že orgány činné v trestním řízení vzaly za prokázané, že byla odcizena finanční hotovost právě ve výši 138 700 Kč, což zjistily z podaného vysvětlení G. K. ml. Výpověď dotyčného však byla pouze důkazem nepřímým a současně i jediným, jenž by prokazoval skutečnost, že se v domě nacházela finanční hotovost. Obviněného též zarazilo, že poškozený poté, když zjistil vloupání, provedl následně prohlídku celého domu, včetně sklepa, přičemž si na pomoc zavolal ještě kamarády, namísto Policie ČR. Částka se tak mohla ztratit v době, kdy byly v domě přítomny další osoby, odlišné od poškozeného a jeho přítelkyně. Jmenovaný též nebyl schopen uvést, zda si finanční hotovost z restauračního zařízení odnesl osobně, nebo mu ji dala některá z osob v zaměstnaneckém poměru. Tito potenciální svědci však nebyli vyslechnuti. Rovněž si nebyl schopen vzpomenout, zda byla předmětná částka v obálce, nebo v gumičce. K soudu se navíc opětovně nedostavoval, a to údajně ze zdravotních důvodů, což nedoložil. Na druhou stranu v souladu s tvrzením obviněného je výpověď spoluobviněného V. B., podle nějž v domě nebyly vůbec žádné peníze.
Závěr soudů o vině obviněného krádeží předmětné finanční částky, jakož i o povinnosti zaplatit ji poškozeným ve formě náhrady škody tak nevyplývá z žádného důkazu. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a podle §265 l tr. ř. přikázal soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství nevyužila svého práva ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se k dovolání obviněného. Pouze vyslovila souhlas, aby Nejvyšší soud z hlediska ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. projednal věc v neveřejném zasedání i v případě jiného rozhodnutí, než je uveden pod písm. a) a b) daného ustanovení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu jsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 1. 2016 sp. zn. 5 To 498/2015 je přípustné z hlediska §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je třeba uvést, že ten je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud zároveň upozorňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Evropská úmluva) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Evropské úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Pro úplnost Nejvyšší soud odkazuje na ustálenou judikaturu k výkladu a aplikaci dovolacího důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je souhrnně vyjádřena ve zprávě trestního kolegia Nejvyššího soudu o analýze a vyhodnocení účinnosti novely trestního řádu č. 265/2001 Sb. ve vztahu k soudnímu řízení ze dne 29. 9. 2004 sp. zn. Ts 42/2003, uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr. nebo v dalších četných rozhodnutích Nejvyššího soudu, zejména v usnesení velkého senátu ze dne 28. 6. 2006 sp. zn. 15 Tdo 574/2006, uveřejněné pod č. 21/2007 Sb. rozh. tr. Uvedenou problematikou se pak zabýval i Ústavní soud, např. v usnesení ze dne 9. 10. 2007 sp. zn. I. ÚS 1692/07 a v usnesení ze dne 5. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 3272/07, v němž zdůraznil, že se „… z totožňuje se stanoviskem Nejvyššího soudu, podle kterého dovolací námitky, které se týkají skutkových zjištění a hodnocení důkazů, jsou mimo rámec dovolacího důvodu o nesprávném právním posouzení věci. “.
Jak již bylo zmíněno shora, obviněný svůj mimořádný opravný prostředek zaměřil (prostřednictvím napadeného usnesení odvolacího soudu) výhradně proti bodu 19) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, kdy konkrétně namítl, že se v domě, do kterého se – jak sám doznal – vloupal, nenacházela žádná finanční hotovost. Soudy se podle jeho názoru v předchozím řízení nedostatečně zabývaly tvrzením svědka G. K. mladšího, které bylo v tomto směru jediným usvědčujícím důkazem.
Nejvyšší soud v prvé řadě konstatuje, že obviněný v dovolání opakuje námitky z předchozího řízení, se kterými se jak soud nalézací, tak posléze i soud odvolací řádně vypořádaly. Navíc tyto námitky směřují výhradně do procesní roviny trestního řízení, kdy obviněný polemizuje s hodnocením důkazů, resp. s rozsahem provedeného dokazování a v konečném důsledku pak i se skutkovými závěry, jak je ve svých rozhodnutích stanovily soudy nižších stupňů. Obviněný dovolacímu soudu nabízí své skutkové závěry, založené na vlastním hodnocení důkazů a ve výsledku se pak domáhá snížení zjištěné škody, jakož i promítnutí této skutečnost do výše trestu.
Jak bylo ale již uvedeno výše, takové námitky obecně nemohou být předmětem přezkumu ze strany Nejvyššího soudu. Mohly by jím být jedině ve výjimečném případě, kdyby z odůvodnění rozhodnutí nevyplýval vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami soudů při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. kdyby skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, IV. ÚS 570/03 a další). Nejvyšší soud ovšem z předloženého trestního spisu nezjistil žádný rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, natožpak rozpor extrémní.
Jak uvedl nalézací soud zejm. na str. 20 svého rozsudku, z výpovědí manželů G. a J. K. je zřejmé, že doma běžně nechávali finanční hotovost z tržeb restauračního zařízení (str. 15-16 protokolu o hlavním líčení ze dnů 21., 25., a 26. 8. 2015, č. l. 2550-2550 verte , resp. str. 2-5 protokolu o hlavním líčení ze dne 20. 10. 2015, č. l. 2602 verte až 2604). Tržba totiž zůstávala v restauračním zařízení, kdy se z ní platilo zboží, a pokud již byla příliš vysoká, tak ji poškozená J. K. brala k sobě do domu. V inkriminovaný den však tito svědci byli s mladším synem na dovolené v Egyptě, a proto tržbu domů vzal jejich starší syn – G. K. mladší, který v restauraci vypomáhá na základě dohody o provedení práce. Odcizená finanční hotovost se podle poškozené J. K. rovnala tržbě za 8-9 dní.
To koresponduje s výpovědí svědka G. K. mladšího (str. 4-6 protokolu o hlavním líčení ze dne 10. 11. 2015, č. l. 2625 verte až 2626 verte ), podle něhož se jednalo o finanční hotovost ve výši asi 138 000 Kč, kdy šlo o peníze z předmětné restaurace (konkrétně tržba a provize z hracích automatů), které schoval pod matraci v posteli ve svém pokoji. Skutečnost, že dotyčný osobně nedoložil omluvu z předchozího hlavního líčení, v němž měl vypovídat jako svědek (osobně ho omlouvala jeho matka – svědkyně), nic nemění na věrohodnosti této výpovědi. Rovněž nuance, zda peníze byly v obálce nebo ne, resp. kdo konkrétně z personálu předal poškozenému peníze za tržbu (resp. zda peníze z hracích automatů vybíral osobně), nejsou natolik významné, aby z hlediska časového odstupu a z hlediska skutečnosti, že pro poškozeného nebyla taková situace výjimečná, odůvodňovala zvýšenou pozornost poškozeného a s tím i zapamatovatelnost těchto jednotlivostí.
Zde je třeba zároveň zmínit, že soud prvního stupně se nespokojil pouze s výše zmíněnými výpověďmi, ale přesnou výši finanční hotovosti zjistil i na základě listinných důkazů, které byly podle §213 odst. 1 tr. ř. předloženy stranám k nahlédnutí. Konkrétně výstupem z pokladního deníku poškozené společnosti (restauračního zařízení) ze dne 17. 2. 2015, sjetinou tržeb za únor 2015, konkrétně rozhodných dnů 13. 2. 2015 až 19. 2. 2015 s odečtením režijních položek (str. 6 protokolu o hlavním líčení ze dne 10. 11. 2015, č. l. 2626 verte ), přičemž nikdo z obviněných neměl k těmto listinným důkazům při jejich provádění připomínky.
Odvolací soud tato zjištění soudu nalézacího potvrdil, když neshledal žádné podstatné procesní vady v předchozím řízení, neboť nalézací soud se správně a logicky vypořádal se všemi podstatnými okolnostmi důležitými pro jeho rozhodnutí. Nebylo důvodu pochybovat o pravdivosti svědectví členů rodiny K., kteří byli seznámeni s trestněprávními důsledky potenciální křivé výpovědi, přičemž nebyl prokázán žádný objektivní důvod, proč by chtěli škodit obviněným. Tvrzení svědka G. K. staršího, že šlo pouze o jednodenní tržbu (nikoliv tedy o tržbu týdenní), odvolací soud posoudil v kontextu toho, že svědek k výši finanční hotovosti, ale i jejího umístění moc konkrétního nevěděl, neboť o provoz restaurace se evidentně starala převážně jeho manželka – svědkyně J. K.
Výše zmíněné důkazy tedy tvoří ucelený, spojitý a na sebe navzájem navazující řetězec důkazů, jež ve svém důsledku vylučují jakoukoliv pochybnost o tom, že finanční hotovost byla právě v takové výši a že ji odcizil obviněný spolu s V. B. a nejméně s dalším pachatelem, jehož trestní věc je vedena samostatně, nikoliv např. přivolaní kamarádi poškozeného. Lze tedy uzavřít, že hodnocení důkazů soudy a jimi zjištěný skutkový stav odpovídají požadavkům vyplývajícím z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Nelze tedy než zrekapitulovat, že obviněný J. J. v dovolání namítá výhradně skutečnosti, se kterými se nižší soudy řádně vypořádaly. Tyto námitky pak mají výhradně charakter skutkových námitek, jinak řečeno pokud obviněný pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tvrdí nesprávné zjištění výše způsobené škody a tím i vadnost výroku o vině, o náhradě škody i o trestu, nečiní tak na základě skutkového stavu zjištěného soudy v předchozím řízení, nýbrž na základě vlastní interpretace skutkového stavu věci. Za této procesní situace Nejvyšší soud jen z těchto stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) odmítl dovolání obviněného J. J. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.. Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 7. 2016
JUDr. František Hrabec
předseda senátu