ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.935.2016.1
sp. zn. 4 Tdo 935/2016-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. 7. 2016 dovolání obviněného J. N. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 2. 2016, sp. zn. 3 To 726/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 1 T 107/2015, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 1 T 107/2015, byl J. N. uznán vinným přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 2, 4 tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem nedokonaným podle §21 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, za což byl podle §210 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků.
Podle §229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená společnost Wüstenrot pojišťovna, a. s., IČ: 28400682, se sídlem Praha 4, Na hřebenech II č. p. 1718/8 odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle rozsudku se uvedeného jednání dopustil tím, že po předchozí vzájemné domluvě s obžalovaným V. B., v zištném úmyslu neoprávněně vylákat pojistné plnění na základě smluv o pojištění odpovědnosti za způsobenou škodu, nejprve obžalovaný V. B., vystupujíce jako M. N., bytem Č. B., B., uzavřel ve dnech 26. 2. 2014 a 27. 2. 2014 celkem sedm pojistných smluv o pojištěné odpovědnosti za způsobenou škodu u pojišťoven:
- Allianz pojišťovna, a. s., IČ: 47115971, se sídlem Praha, Ke Štvanici č. p. 656, kde dne 26. 2. 2014 prostřednictvím internetových stránek předmětné společnosti, uzavřel pojistnou smlouvu – „Pojištění majetku a odpovědnosti občanů“,
- AXA pojišťovna a. s., IČ: 28195604, se sídlem Praha, Lazarská č. p. 13/8, kde dne 27. 2. 2014 prostřednictvím internetových stránek ePojištění předmětné společnosti, uzavřel pojistnou smlouvu – „Domov 0114 – pojištění domácnosti a odpovědnosti členů domácnosti“,
- ČSOB Pojišťovna, a. s., člen holdingu ČSOB, IČ: 45534306, se sídlem Pardubice, Masarykovo Náměstí č. p. 1458, kde dne 26. 2. 2014 prostřednictvím internetových stránek předmětné společnosti, uzavřel pojistnou smlouvu – „Pojištění odpovědnosti – naše odpovědnost“,
- Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČ: 47116617, se sídlem Praha, Pobřežní č. p. 665, kde dne 26. 2. 2014 prostřednictvím internetových stránek předmětné společnosti, uzavřel pojistnou smlouvu – „Pojištění domácnosti“,
- Česká pojisťovna a. s., IČ: 45272956, se sídlem Praha, Spálená č. p. 75/16, kde dne 26. 2. 2014 prostřednictvím internetových stránek předmětné společnosti, uzavřel pojistnou smlouvu – „Pojištění odpovědnosti občanů“,
- Wüstenrot pojišťovna a. s., IČ: 28400682, se sídlem Praha, Na Hřebenech II č. p. 1718/8, kde dne 26. 2. 2014 prostřednictvím internetových stránek společnosti PFP s. r. o., uzavřel pojistnou smlouvu – „Pojištění majetku a odpovědnosti občana“, a
- MAXIMA pojišťovna, a. s., IČ: 61328464, se sídlem Praha, Italská č. p. 1583/24, kde dne 26. 2. 2014 prostřednictvím internetových stránek ePojištění předmětné společnosti, uzavřel pojistnou smlouvu – „Pojištění majetku a odpovědnosti občanů“,
přičemž následně dne 3. 4. 2014 obžalovaný J. N. zakoupil po dohodě s obžalovaným V. B. přenosný počítač Apple MacBook Air 13.3 v prodejně iWant v IGY Centru v Č. B., kdy vystupoval jako D. N. a toto jméno nechal napsat i na vystavený daňový doklad, v době od 4. 4. 2014 do 9. 4. 2014 pak společně oznámili prostřednictvím internetu, telefonu a k tomu založeného e-mailu předstíranou pojistnou událost, ke které mělo dojít dne 4. 4. 2014 kolem 16:30 hodin na schodišti v IGY Centru, ul. P. v Č. B., kdy měl M. N. svou neopatrností vrazit do D. N., kterému měl vlivem předmětného nárazu vypadnout z ruky přenosný počítač zn. Apple MacBook Air 13.3" – 1,3GHz/4GB/128GB, v důsledku čehož mělo dojít k jeho poškození, konkrétně prasknutí displeje a hliníkového krytu, při uplatnění pojištěné události předložil obžalovaný V. B. vystupující jako M. N. následně níže uvedeným pojišťovnám mimo jiné odborný posudek na poškozený MacBook od společnosti G-Express Servis, České Budějovice, nabývací doklad znějící na jméno D. N., fotodokumentaci poškozeného počítače zn. Apple MacBook Air, písemnost potvrzující vznik pojistné události, kterou obžalovaný V. B. společně s obžalovaným J. N. za tímto účelem vyhotovili a podepsali, v žádostech o pojistné plnění z nahlášené pojistné události přitom uvedl obžalovaný J. N. svůj bankovní účet, při osobním jednání s likvidátory nejméně poškozené ČSOB Pojišťovny, a. s., a České pojišťovny a. s., vystupoval obžalovaný J. N. úmyslně jako poškozený D. N. a popisoval shodně jimi vymyšlenou předstíranou pojistnou událost a podepsal příslušné zápisy, jako poškozený D. N. vystupoval dále v rámci telefonního hovoru z telefonu obžalovaného V. B. nejméně vůči pojišťovně AXA pojišťovna a. s. a po připsání pojistného plnění od jednotlivých pojišťoven na jeho účet polovinu takto zaslaných finančních prostředků vybral a předal je v hotovosti obžalovanému V. B. a zbývající část takto získaných finančních prostředků si ponechal, když takto uplatnili nárok na výplatu pojistného plnění ve výši 28.985,00 Kč,
1) dne 4. 4. 2014 u pojišťovny AXA pojišťovna a. s., která pojistnou událost zaevidovala, přičemž po provedení vlastního šetření vyplatila pojistné plnění ve výši 19.774,00 Kč,
2) dne 9. 4. 2014 u pojišťovny Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, která pojistnou událost zaevidovala, přičemž po provedení vlastního šetření vyplatila pojistné plnění ve výši 28.985,00 Kč,
3) dne 9. 4. 2014 u pojišťovny ČSOB Pojišťovna, a. s., která pojistnou událost zaevidovala, přičemž po provedení vlastního šetření vyplatila pojistné plnění ve výši 3.530,00 Kč,
4) dne 9. 4. 2014 u pojišťovny Česká pojišťovna a. s., která pojistnou událost zaevidovala, přičemž po provedení vlastního šetření vyplatila pojistné plnění ve výši 22.536,00 Kč,
5) dne 9. 4. 2014 u pojišťovny Wüstenrot pojišťovna a. s., která pojistnou událost zaevidovala, přičemž po provedení vlastního šetření této pojistné události vyplacení pojistného plnění odmítla,
6) dne 9. 4. 2014 u pojišťovny Allianz pojišťovna, a. s., která pojistnou událost zaevidovala, přičemž po provedení vlastního šetření vyplatila pojistné plnění ve výši 19.774,00 Kč,
7) dne 9. 4. 2014 u pojišťovny MAXIMA pojišťovna, a. s., která pojistnou událost zaevidovala, přičemž po provedení vlastního šetření vyplatila pojistné plnění ve výši 28.985,00 Kč,
čímž způsobili výše popsaným společnostem celkovou škodu ve výši 123.584,00 Kč.
Odvolání, které obviněný proti rozsudku okresního soudu podal, bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 2. 2016, sp. zn. 3 To 726/2015, podle §256 tr. řádu zamítnuto jako nedůvodné.
Obviněný podal proti usnesení soudu druhého stupně prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný namítá nesprávnost učiněného výroku o vině s odůvodněním, že v průběhu řízení nebyla prokázána jeho vědomost o uzavírání pojistných smluv V. B., nebyla prokázána domluva mezi ním a B. na zištném vylákání pojistného plnění na základě takto učiněných smluv. Soud při koncipování výroku o vině vycházel toliko z nedůvěryhodné, lstivé a předem připravené výpovědi V. B., učiněné s cílem poškodit dovolatele. Dovolatel dále postrádá řádné odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů s oporou ve validních důkazech. Rozhodnutí jsou zmatečná, neboť v některých jejich částech jsou uváděna množná čísla, v některých jednotná ve vztahu k jednáním dovolatele a V. B.
Pro posouzení viny dovolatele je podstatné, zda věděl, že počítač si úmyslně rozbil B. či zda jej rozbila třetí osoba. Soud prvního stupně v této souvislosti rezignoval na svou povinnost řádně zjistit skutkový stav a spokojil se pouze s tendenční výpovědí svědka B. Ten dovolatele účelově obviňuje ve snaze rozmělnit tak svou vlastní trestní odpovědnost. Byť je právem obviněného nevypovídat, soudy obou stupňů zvýhodnily V. B. pokud ten po seznámení se se spisem a s přípravou danou mu jeho právním zástupcem, projevil lítost a o časových souvislostech skutku vypovídal tak, aby soudy dospěly k závěru, že právě tato výpověď je věrohodná. Znevýhodněn tak byl obviněný, kdy jen z důvodu časových údajů byla jeho výpověď označena za nedůvěryhodnou a účelovou. Podle dovolatele nebyly u B. dány zákonné důvody pro podmíněné zastavení jeho trestního stíhání.
Obviněný rovněž namítl, že byl odejmut svému zákonnému soudci, neboť věc měla být projednána před Okresním soudem v Českých Budějovicích. K pojistné události došlo v obvodu tohoto soudu, čímž byla založena jeho místní příslušnost. Pokud byl obviněný postaven před soud v Českém Krumlově, který naopak místně příslušný nebyl, bylo porušeno ustanovení §18 odst. 1 tr. řádu, a to z důvodu jednoznačné náklonnosti tohoto soudu k V. B. V tom spatřuje porušení práva na spravedlivý proces.
V petitu svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud ze všech těchto důvodů shledal podané dovolání důvodným, obě napadená rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně zrušil a obžaloby jej zprostil.
K dovolání obviněného se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který shrnul průběh trestního řízení, jež bylo proti obviněnému vedeno a jeho výsledky. Podle jeho názoru byť se dovolání opírá o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, které slouží k nápravě právních vad ve věci samé, pokud spočívají na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, těžiště dovolacích námitek směřuje ke zpochybnění věrohodnosti svědka B. a kvalitě soudních rozhodnutí. Jinými slovy – je zaměřeno výlučně do oblasti skutkových zjištění a formálně deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídají. Státní zástupce naopak konstatuje, že skutková zjištění vymezená v tzv. skutkové větě ve spojení se zjištěními uvedenými v odůvodněních soudních rozhodnutí, odpovídají všem zákonným znakům použité právní kvalifikace skutku. Námitky obviněného vztahující se k místní příslušnosti soudu či směřující proti podmíněnému zastavení trestního stíhání V. B. jsou zcela mimo rámec použitého dovolacího důvodu.
Vzhledem k tomu, že dovolání obviněného obsahuje výlučně námitky skutkového a procesního charakteru, které formálně deklarovanému důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu neodpovídají, část se jich dokonce netýká rozhodnutí, které je dovoláním napadeno, navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl. Vyslovil souhlas, aby toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu a pro případ, že by Nejvyšší soud rozhodl jinak než je navrhováno, souhlasil i s konáním neveřejného zasedání podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tak mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že obviněný v dovolání jen opakuje námitky, které tvořily jeho obhajobu před soudem prvního stupně a které byly i podstatou podaného řádného opravného prostředku. Soud prvního stupně provedl ve věci pečlivé dokazování v rozsahu, který byl potřebný pro určení, zda se stal trestný čin, kdo je jeho pachatel, zda jsou dány všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu, pro který byla obžaloba na obviněného podána, zda je obviněný osobou trestně odpovědnou. V tomto procesním postupu, plně se odvíjejícím v intencích zákonných požadavků §2 odst. 5 tr. řádu, neshledal jak odvolací soud, ale ani Nejvyšší soud jako soud dovolací, žádné pochybení. Obhajoba obviněného spočívající v popření trestné činnosti byla důsledně prověřena, stranou nebylo ponecháno ani tvrzení o některých jeho výpovědích činěných údajně v psychické tenzi. Způsob hodnocení provedených důkazů, který zvolil soud prvního stupně, plně konvenoval zákonným požadavkům stanoveným §2 odst. 6 tr. řádu. V případě, že v řízení stojí vedle sebe dvě zcela protichůdná tvrzení obviněných o téže události, je povinností soudu stanovit, kterou verzi pokládá za nezpochybnitelnou a proč, naopak proč druhé verzi neuvěřil a pokládá ji za důkazy vyvrácenou. Této povinnosti Okresní soud v Českém Krumlově plně dostál a své stanovisko k tomu komu z obžalovaných věří a komu nikoli, jasně, logicky a vyčerpávajícím způsobem vysvětlil v pasáži věnované jen této okolnosti na str. 9 rozsudku. Jasná a jednoznačná skutková zjištění našla svůj výraz i ve správně užité právní kvalifikaci činu, v určení stadia trestného činu, jakož i v posouzení otázky spolupachatelství. V tomto směru je třeba odkázat na přesvědčivé odůvodnění právní kvalifikace činu tak, jak je v rozsudku obsaženo na str. 10.
Obdobně v souladu se svými zákonnými povinnostmi stanovenými trestním řádem pro odvolací řízení postupoval i Krajský soud v Českých Budějovicích. Z odůvodnění jeho rozhodnutí vyplývá, že se podrobně zabýval opakovaně uplatněnou obhajobou obviněného vtělenou do odvolacích námitek a spočívající v tvrzení, že se trestné činnosti nedopustil a V. B., který z trestné činnosti usvědčuje, nelze věřit. V písemném odůvodnění svého usnesení pak odvolací soud přesvědčivě a srozumitelně vyložil, z jakých hledisek posuzoval řízení před soudem prvního stupně, způsob hodnocení důkazů a právní závěry, které soud prvního stupně učinil. Nelze přisvědčit tvrzení obviněného, že rozhodnutí je nejasné a nelogické, toto rozhodnutí pouze důvodně neakceptovalo subjektivní stanovisko obviněného a naopak potvrdilo správnost závěrů nalézacího soudu.
Je třeba uzavřít, že obviněný, byť své dovolání zaštiťoval ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve skutečnosti nenamítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadl skutková zjištění, která soudy ve věci učinily. Výhrady obviněného, že se vytýkaného jednání nedopustil a že učiněná skutková zjištění jsou dle jeho názoru nejasná a neúplná v důsledku vadně vyhodnocené nevěrohodné výpovědi spoluobviněného, je třeba považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Dovolací důvod tak byl uplatněn pouze formálně, přičemž Nejvyšší soud připomíná stanovisko Ústavního soudu, který se k této problematice vyjádřil v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde mj. uvedl, že „označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. řádu nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem“.
Nejvyšší soud plně akceptuje právní názor státního zástupce, vyslovený v jeho písemném vyjádření, že jednání obviněného by nebylo jednáním beztrestným ani v podobě, kterou obviněný v rámci své obhajoby připustil. Pokud by se skutečně „pouze“ na žádost spoluobviněného B. vydával nepravdivě za účastníka pojistné události, ke které v nějaké podobě skutečně došlo, přicházela by v úvahu jeho odpovědnost minimálně za trestný čin pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, nikoli zproštění obžaloby, jehož se domáhal.
Mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je námitka zpochybňující podmíněné zastavení trestního stíhání spoluobviněného B., neboť se vymyká řízení týkajícího se dovolatele, přičemž k podání tohoto mimořádného opravného prostředku v neprospěch spoluobviněného není zákonem oprávněn.
Obdobně se uplatněnému dovolacímu důvodu vymyká námitka porušení místní příslušnosti soudu, neboť trestní řád připouští dovolací námitky týkající se pouze věcné příslušnosti v §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu. Právní názor obviněného vycházející z velmi extenzivního výkladu tohoto zákonného ustanovení, nadto zasazený do rámce §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je určen k nápravě právních vad, je irelevantní. V této souvislosti Nejvyšší soud pro úplnost uvádí, že podstatným znakem právní kvalifikace činu, jímž byl dovolatel uznán vinným, je předstírání pojistné události, nikoli její vyvolání. Jednání směřujícího k fingování pojistné události, která vůbec nenastala, se lze dopustit i na jiném místě než na tom, kde k pojistné události mělo dojít.
Za zjištěného stavu věci Nejvyšší soud dovodil, že podané dovolání obviněného J. N. obsahuje pouze námitky skutkového a procesního charakteru, které deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu naprosto neodpovídají, nadto část námitek se vůbec netýká rozhodnutí, které je dovoláním napadáno. Proto bylo podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnuto, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než který je uveden v ustanovení §265b tr. řádu. Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu)
V Brně dne 27. 7. 2016
JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu