ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.101.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 101/2016-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. února 2016 o dovolání obviněného V. T. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 8 To 510/2014, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 105/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
1) Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 9. 2014, sp. zn. 10 T 105/2014 byl obviněným uznán vinným trestným činem křivého obvinění podle §345 odst. 2, 3 písm. c), e) tr. zákoníku, kterého se dopustil skutkem popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku.
2) Za tento trestný čin byl podle §345 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let.
3) Proti uvedenému rozsudku Městského soudu v Brně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 8 To 510/2014, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
4) Proti usnesení Krajského v Brně ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 8 To 510/2014 podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s argumentací, že se „[t]restněprávního jednání nedopustil.“ Toto své tvrzení odůvodnil obviněný především neoprávněným užitím donucovacích prostředků ze strany příslušníků Policie České republiky a v tomto směru chybným závěrem odvolacího soudu o okamžiku vzniku zranění obviněného. S ohledem na uvedené skutečnosti obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Městského soudu v Brně dne 3. 9. 2014, sp. zn. 10 T 105/2014 a na něj navazující usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 8 To 510/2014, zrušil a v souladu s ustanovením §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Městskému soudu v Brně znovu projednat a rozhodnout.
5) Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství po seznámení s obsahem předmětného dovolání sdělil, že se k němu odmítá věcně vyjadřovat. Rovněž byl vyjádřen souhlas s tím, aby Nejvyšší soud své rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
6) Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a ačkoliv je formálně založeno na dovolacím důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je z obsahu dovolání patrné, že obviněný měl zájem shora uvedený dovolací důvod uplatnit prostřednictvím dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a proto je tato vada považována za nepodstatnou a dovolání za vyhovující obligatorním náležitostem ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 17/05).
7) Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.] lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
8) Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
9) Jak vyplývá z obsahu dovolání, je zřejmé, že obviněný uplatňuje dovolací důvod podle §256b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož naplnění spatřuje ve skutečnosti, že soudy I. a II. stupně nesprávně jeho jednání posoudily jako zločin křivého obvinění podle §345 odst. 2, odst. 3 písm. c), e) tr. zákoníku, ačkoliv se takového trestněprávního jednání nedopustil.
10) Obviněný ohledně nenaplnění znaku uvedeného zločinu namítá, že použití donucovacích prostředků vůči jeho osobě bylo v rozporu ze zákonem, což podle jeho názoru dokládá i obsah provedených videozáznamů o zákroku Policie České republiky vůči jeho osobě. Dále namítá, že ke vzniku jeho zranění nemohlo dojít při zákroku Policie České republiky na M. n.. v B. , stejně tak nemohlo ke zranění jeho levého kolene dojít při převozu do policejní cely, jak tvrdil ve svém rozhodnutí soud II. stupně.
11) Zločinu křivého obvinění podle §345 odst. 2, 3 písm. c), e) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného lživě obviní z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání, kdy bude potrestán odnětím svobody až na tři léta. Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li takový čin v úmyslu jiného vážně poškodit v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, spáchá-li takový čin na jiném, který vůči němu plnil svoji povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.
12) Z právní věty obsažené v rozsudku soudu I. stupně vyplývá, že v případě právní kvalifikace podle §245 odst. 2, 3 písm. c), e) tr. zákoníku bylo shledáno naplnění skutkové podstaty tohoto zločinu v tom, že obviněný popsaným jednáním lživě obvinil poškozené z trestného činu v úmyslu přivodit jejich trestní stíhání, kdy zároveň měl v úmyslu poškodit je v zaměstnání a spáchal takový čin na jiných, kteří vůči němu plnili svou povinnost vyplývající ze zaměstnání.
13) Objektem ochrany v případě zločinu podle §345 odst. 2, odst. 3 písm. c), e) tr. zákoníku je zájem na ochraně řádné činnosti státních orgánů a zájem na ochraně občanů před lživými útoky na jejich práva, svobodu a čest, pokud jde o obvinění z trestného činu směřujícího k trestnímu stíhání obviněného. K naplnění skutkové podstaty podle §345 odst. 2 tr. zákoníku se předpokládá úmysl přímý ve vztahu ke lživému obvinění [§15 odst. 1 písm. a) tr.zákoníku], v úmyslu přivodit trestní stíhání, u kterého však postačí i srozumění s tímto následkem [§15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku]. Pojem lživě obvinit znamená, že pachatel nepravdivě tvrdí, že se jiný dopustil jednání, které naplňuje skutkovou podstatu trestného činu, tj. vědomě objektivně nepravdivě informuje o skutkových okolnostech, tedy o tom, kdy, kde a jak měl být trestný čin spáchán a kdo je pachatelem (viz Trestní zákoník, 2. vydání, nakladatelství C. H. Beck, Prof. P. Šámal a kol.). Lživé obvinění musí směřovat proti určité osobě, kterou ovšem není třeba označit jménem, postačí, pokud pachatel o osobě, kterou lživě obviní, uvede takové údaje, na základě kterých ji lze spolehlivě identifikovat. Za vážné poškození v zaměstnání lze považovat např. přeřazení poškozeného na jinou funkci, možnost postavení mimo službu, což je u příslušníků Policie ČR obvyklé, apod., kdy ovšem k tomuto následku nemusí dojít, postačí možnost tohoto následku [§15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku]. Spáchání tohoto zločinu na osobě, která plnila svoji povinnost vůči pachateli vyplývající z jeho zaměstnání, spočívá v tom, že pachatel křivě obviní poškozeného z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání z toho důvodu, že poškozený vůči němu plnil povinnosti vyplývající z jeho zaměstnání. Jedná se zpravidla o situaci, kdy poškozený je úřední osobou, což v dané věci nastalo, neboť poškození plnili svoje povinnosti vůči obviněnému z toho důvodu, že jako příslušníci Policie České republiky při výkonu své pravomoci řešili s obviněným jeho přestupkové jednání a právě v souvislosti s tímto jednáním je obviněný obvinil, že se vůči němu dopustili trestné činnosti.
14) Dovolací soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kdy ovšem lze mít za to, že v dovolání ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá skutková zjištění, ke kterým dospěly soudy I. a II. stupně. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítá nesprávné hodnocení provedených důkazů, konkrétně posouzení otázky zákonnosti zásahu Policie České republiky vůči jeho osobě a hodnocení obsahu pořízených videozáznamů a otázku vzniku zranění levého kolene, takže obviněný vytýká soudu I. a II. stupně nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování, které nemohou naplňovat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
15) V dané souvislosti považuje dovolací soud za potřebné poukázat na vyčerpávající odůvodnění rozsudku učiněné soudem I. stupně (viz č. l. 5 – 6) a na odůvodnění usnesení soudu II. stupně (viz č. l. 2 – 3), kdy soudy řádně odůvodnily, na základě kterých důkazů obhajobu obviněného považují za vyvrácenou. Lze konstatovat, že jak soud I. stupně, tak i soud II. stupně ve svých rozhodnutích také odůvodnily, na základě kterých důkazů dovodily, že ke zranění obviněného nemohlo dojít způsobem, jaký tento uvádí, tedy trestnou činností policistů, kdy i správně poukazují na rozporuplná tvrzení obviněného ohledně průběhu skutkového děje. Je třeba zdůraznit, že soudy I. a II. stupně ovšem nezpochybňují, že obviněný zranění levého kolene utrpěl, kdy dospívají k závěru, že k zranění obviněného mohlo dojít jednak při zákonném zákroku Policie České republiky na M. n. v B. či při převozu obviněného do cel na ulici P. v B. , a nikoliv způsobem uváděným obviněným. Soudy I. a II. stupně tedy jasně, srozumitelně a zejména logicky vysvětlily své hodnotící úvahy, přičemž se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Skutečnost, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje s jejich skutkovými zjištěními, není dovolacím důvodem, jak již bylo konstatováno v předchozím odstavci. Nejvyšší soud shrnuje, že ze způsobu, jakým je skutek popsán, lze vyčíst znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, přičemž hodnocení důkazů bylo provedeno způsobem odpovídajícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a úvahy soudů ohledně hodnocení důkazů odpovídají plně §125 tr. ř., ev. §134 tr. ř.
16) Obecně je třeba ještě konstatovat, že dovolací soud, jak již bylo naznačeno, zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů I. a II. stupně. Může tak učinit jen výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu odůvodněn požadavkem, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. O takovou situaci se v předmětné věci nejedná, neboť mezi skutkovými zjištěními soudu I. stupně, ze kterých v napadeném usnesení vycházel také soud II. stupně, a provedenými důkazy neexistuje žádný extrémní rozpor.
17) V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
18) Jak již bylo naznačeno, v podaném dovolání obviněný neuplatnil žádnou právně relevantní námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky zločinu křivého obvinění podle §345 odst. 2, odst. 3 písm. c), e) tr. zákoníku. Proto je nutno konstatovat, že obviněný se podaným dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán a odsouzen. Uvedenou argumentaci však, jak již bylo řečeno, nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
19) S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. února 2016
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu
Zpracovala:
JUDr. Marta Ondrušová