ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.120.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 120/2016-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. února 2016 o dovolání, které podal obviněný V. B. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2015, č. j. 9 To 417/2015-450, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 2 T 22/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. B. odmítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2015, č. j. 9 To 417/2015-450, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 23. 4. 2015, č. j. 2 T 22/2015-432, kterým byl V. B. (dále jen obviněný, příp. dovolatel) uznán vinným pokračujícím zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a odsouzen za tento zločin a přečin podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Mělníku ze dne 28. 1. 2014, č. j. 1 T 12/2014-34, který mu byl doručen dne 10. 2. 2014, a přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 6. 10. 2014, č. j. 2 T 75/2014-113, podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou; současně byly zrušeny výroky o trestech z trestního příkazu Okresního soudu v Mělníku ze dne 28. 1. 2014, č. j. 1 T 12/2014-34, který mu byl doručen dne 10. 2. 2014, jednak z rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 6. 10. 2014, č. j. 2 T 75/2014-113, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. O povinnosti obviněného k náhradě škody bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1 tr. ř.
2. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2015, č. j. 9 To 417/2015-450, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný uvádí, že se „domnívá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a má za to, že jeho dovolání je v tomto směru důvodné“. Na podporu shora uvedeného argumentuje tím, že v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, nebylo jednoznačně prokázáno, že by se dopustil jednání, které je v rozporu se zákonem. Zpochybňuje hodnověrnost svědků a soudům vytýká, že měly pečlivěji vážit hodnotu výpovědí, o které opírají svůj závěr o jeho vině. Poukazuje na to, že mu nebylo prokázáno, že by převzal finanční prostředky v rozsahu, jak soudy zjistily a že byl v ten okamžik srozuměn s tím, že je v budoucnu nevrátí. V této souvislosti pak podle něj soudy porušily zásadu „v pochybnostech ve prospěch“. Za nesprávný rovněž považuje výrok o náhradě škody, kdy se domnívá, že soudy při rozhodování o této otázce jsou vázány návrhem poškozeného a nemohou přiznat více, nežli tento požaduje. Závěrem podaného dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil nejen dovoláním napadené rozhodnutí, ale také jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
3. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že s ohledem na charakter námitek v dovolání uplatněných, se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
4. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
5. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
6. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.] lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
7. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
8. V souvislosti s námitkami obviněného je nezbytné uvést, že ze skutkového zjištění soudu prvního stupně mj. vyplývá, že „obviněný v přesně nezjištěné době od června 2013 do prosince 2013, v úmyslu se neoprávněně obohatit, pod lživou záminkou postupně od poškozeného L. G. vylákal částku v celkové výši 1 566 000 Kč, vědom si od počátku nemožnosti splnění svých příslibů a následně uvedenou částku užil pro vlastní potřebu, přičemž poškozený k uvedenému účelu nad rámec vlastních prostředků byl nucen si vypůjčit finanční prostředky“ a to od dalších osob podrobněji uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně. Obdobným způsobem jednal obviněný také ve vztahu k poškozenému P. H., od kterého vylákal v úmyslu se obohatit pod lživou záminkou částku ve výši 40 000 Kč. Ze skutkového zjištění, které je výše ve stručnosti zmíněno, vyplývá, že veškeré zákonem vyžadované znaky, pro posouzení jednání obviněného jako trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, byly jednáním obviněného naplněny. Soud prvního stupně velmi podrobně poukazuje na výpovědi jednotlivých svědků (nutno podotknout, že obviněný v přípravném řízení ani před soudem prvního stupně se k věci nevyjádřil) a listinné důkazy, které byly v předmětné trestní věci shromážděny a provedeny a tyto v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil na str. 6 odůvodnění svého rozsudku. Soud přesvědčivě odůvodnil, na základě kterých skutečností dospěl k závěru, že obviněný jednal úmyslně sebe obohatit již od počátku.
9. Dále je také nutno konstatovat, že obsahově shodné námitky s námitkami uplatněnými v dovolání, byly předmětem přezkoumané činnosti soudem druhého stupně. Krajský soud v Praze v odůvodnění svého usnesení, kterým odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl, reagoval na námitky obviněného na straně 2-3 a poukázal na skutečnosti plynoucí z rozhodnutí soudu prvního stupně, pro které shledal námitky obviněného nedůvodnými.
10. Na případ, kdy obviněný v rámci dovolání uplatňuje obsahově shodné námitky, uváděné již před soudy nižších stupňů, pamatuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu [C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408], podle něhož „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“
11. V předmětné trestní věci není obviněným zpochybňována právní kvalifikace jednání, pro které byl uznán vinným, jako primární předpoklad dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněným je primárně zpochybňováno hodnocení důkazů soudy a předkládána vlastní verze skutkového děje (nebylo prokázáno, že by přijal v rozsahu zjištěném soudy finanční prostředky s tím, že již v ten okamžik byl srozuměn s tím, že je v budoucnu nevrátí, výrok o náhradě škody je chybný, neboť poškozený L. G. se připojil s nárokem pouze ohledně částky 270 000 Kč - k otázce připojení se s nárokem na náhradu škody a v jaké výši se vyjádřil soud prvního stupně na str. 8 rozsudku, soud druhého stupně na str. 3 usnesení). Na uvedený případ, kdy obviněný předkládá vlastní verzi skutkového děje, pamatuje rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04, ze kterého mj. vyplývá, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
12. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc obviněného meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimku obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. února 2016
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu