ECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.255.2017.1
sp. zn. 11 Tdo 255/2017-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. 5. 2017 o dovolání obv. M. W. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2016, 9 To 430/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 1 T 125/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obv. M. W. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 1 T 125/2014 (č.l. 469) byl obv. M. W. uznán vinným ze spáchání
· zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku,
· přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 tr. zákoníku,
Za to byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku a za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, a dále za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu Praha – východ ze dne 16. 6. 2014, sp. zn. 37 T 126/2014, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let , pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Současně Okresní soud v Nymburce uložil obv. W. podle §73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízní všech motorových vozidel v trvání 18 (osmnácti) měsíců. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku tento soud uložil i trest propadnutí věci, přičemž výčet těchto věcí specifikoval ve svém rozsudku. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu Praha-východ ze dne 16. 6. 2014, sp. zn. 37 T 126/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku okresní soud rovněž zabral věci, jejichž seznam rovněž taxativně vyjmenoval.
Proti tomuto rozhodnutí podal obv. M. W. odvolání. O něm rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 9 To 381/2015 (č. l. 522) tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu I. stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
3. Poté Okresní soud v Nymburce rozhodl rozsudkem ze dne 14. 7. 2016, sp. zn. 1 T 125/2014 (č. l. 587) tak, že obv. M. W. za spáchání
· zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a za
· přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 tr. zákoníku
podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku za uvedený zločin a přečin, a dále za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu Praha-východ ze dne 16. 6. 2014, sp. zn. 37 T 126/2014, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem.
Mimo to mu byl podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 18 (osmnácti) měsíců. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu okresní soud uložil také trest propadnutí věci, jejichž výčet tento rozsudek obsahuje. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu Praha-východ ze dne 16. 6. 2014, sp. zn. 37 T 126/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující. Současně podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku soud zabral věci, jejichž výčet rovněž taxativně jmenoval. Současně v souladu s §99 odst. 2 písm. a), odst. 3, odst. 4 tr. zákoníku bylo obv. W. uloženo ochranné léčení protitoxikomanické ve formě ústavní.
Proti tomuto rozhodnutí znovu podal obv. M. W. odvolání. O něm rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 9 To 430/2016 (v rozhodnutí je nesprávně uvedeno datum „26. října 2012“, č. l. 642), a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. e) odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o trestu. S přihlédnutím k §259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině, zabrání věci a ochranném léčení znovu rozhodl tak, že
obv. W. odsoudil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku a za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku za posuzované trestné činy a za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu Praha-východ ze dne 16. 6. 2014, sp. zn. 37 T 126/2014, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let , pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem.
Dále podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, přičemž výčet těchto věcí je v rozsudku přesně vyjmenován. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 18 (osmnácti) měsíců. A v souladu s §43 odst. 2 tr. zákoníku okresní soud zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu Praha-východ ze dne 16. 6. 2014, sp. zn. 37 T 126/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující.
5. Podle skutkových zjištění soudu I. stupně:
ad 1) v obci K., okr. N. a na dalších místech, nejméně od měsíce března 2013 do května 2014, záměrně a neoprávněně prodal J. S., od měsíce března 2013 do měsíce května 2014 nejméně ve dvaceti případech nezjištěné množství pervitinu za částku nejméně 5.000 Kč a ve stejné době mu poskytl ve třiceti případech za úklid pervitin v celkovém množství nejméně 20 g, Z. Č., v přesně nezjištěné době, od počátku roku 2013 do března 2014 nejméně v osmi případech zdarma poskytl nezjištěné množství pervitinu, které v každém jednotlivém případě vystačilo na tzv. jednu čáru, K. Š., v přesně nezjištěném období v zimě 2013 až do března 2014 v jednom případě daroval a v jednom případě prodal za částku 500 Kč nezjištěné množství pervitinu, I. K., v přesně nezjištěné době od roku 2013 do ledna 2014 v pěti případech prodal pervitin po 300 Kč, a ve stejném období jí pětkrát poskytl zdarma po 0,2 g pervitinu, P. V., v období vánoc 2013 do března 2014 prodal v sedmi případech celkem 1 gram pervitinu za celkovou částku 2.100 Kč a bezplatně poskytl ve třech případech za pizzu přesně nezjištěné množství pervitinu postačující na dvě čáry, M. H., od měsíce ledna 2014 do přesně nezjištěné doby ve třech případech zdarma poskytl celkem 0,3 g pervitinu, P. O., v přesně nezjištěné době od ledna 2014 do dubna 2014 v šesti případech bezplatně poskytl přesně nezjištěné množství pervitinu, L. B., nejméně od měsíce února 2014 ve třech případech zdarma poskytl celkem 0,6 g pervitinu, dále prodal O. P., od měsíce února 2014 do měsíce května 2014 nejméně v šesti případech přesně nezjištěné množství pervitinu za celkovou částku 1.500 Kč, jehož jedna dávka vždy vystačila na jednu až dvě čáry a dále mu poskytl ve čtyřech případech přesně nezjištěné množství pervitinu za odvoz autem, K. J., v únoru 2014 nabídl pervitin, který odmítla, M. K., od měsíce března 2014 v deseti případech prodal celkem 1,9 g pervitinu za 2.800 Kč, J. Š., od dubna 2014 do května 2014 nejméně v deseti případech prodal celkem 10 g pervitinu za 2.000 Kč, R. R., v přesně nezjištěné době v jednom případě zdarma poskytl pervitin na jednu tzv. čáru,
přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 30. 5. 2012, č. j. 3T 52/2012, s právní mocí 30. 5. 2012, odsouzen pro trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle §283 odst. 1 trestního zákoníku, jímž mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, od jejichž výkonu bylo upuštěno dne 9. 11. 2012 a zároveň mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, ačkoliv mu bylo známo, že hlavní účinnou látkou drogy zvané pervitin je metamfetamin, který je uveden v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb. o návykových látkách, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách /vyhl. č. 62/1989 Sb. k zákonu č. 167/1988 Sb. o návykových látkách v platném znění/,
ad 2) v obci H.-K., okr. N. po přesně nezjištěnou dobu do 5. 6. 2014 v domě č. … v nočním stolku v ložnici záměrně a neoprávněně přechovával pro svoji potřebu 77, 96 g konopí s obsahem 2,651 g látky delta-9-tetrahydrocanabinnolu, ačkoliv mu bylo známo, že konopí je jako omamná látka uvedeno v příloze č. 3 Omamné látky zařazené do seznamu č. IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 ve sdělení č. 458/1991 Sb.) k zákonu č. 167/1998 Sb. a obsahem konopí je látka delta-9-tetrahydroicanabinnol uvedená v příloze č. 5 Psychotropní látky zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách podle nařízení vlády č. 463/2013 k zákonu č. 167/1998 Sb.
6. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 9 To 430/2016, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 14. 7. 2016, sp. zn. 1 T 125/2014, podal obv. M. W. prostřednictvím svého obhájce a v zákonné lhůtě dovolání . V něm napadl výrok o trestu a odkázal na ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dle jeho názoru toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
7. Dovolatel nejprve předeslal, že si je vědom, že zjištěný skutkový stav je východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Přesto obecně poukázal na nesprávné hodnocení důkazů , což vedlo k nesprávnému rozhodnutí soudu I. stupně, potažmo soudu odvolacího, ohledně uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody . Podle dovolatele nově uložený trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let neodpovídá provedenému dokazování, a tím pádem je trestem nepřiměřeně přísným. Obiter dictum obviněný uvedl, že toto dovolání podává proto, aby vyčerpal veškeré opravné prostředky k tomu, aby byl oprávněn podat ústavní stížnost.
8. Hlavním argumentem obv. W. je to, že mu v minulosti byla diagnostikována maniodepresivní psychóza, resp. bipolární porucha, a poté znaleckým ústavem Psychiatrické nemocnice Bohnice porucha ADHD. Obviněný zdůraznil, že ohledně jeho psychického onemocnění nepanovala ze strany lékařů shoda. Znalec MUDr. Jiří Marek vyhodnotil rozpoznávací a ovládací funkce za zcela zachovalé, naproti tomu MUDr. Vlastimil Tichý ve svém posudku vyhodnotil tyto funkce jako zcela vymizelé. Poté revizní posudek Znaleckého ústavu Psychiatrické nemocnice Bohnice jejich závěry revidoval tak, že obviněný má rozpoznávací schopnosti sníženy lehce a schopnost ovládací sníženou podstatně. K těmto závěrům dovolatel ještě doplnil poznatky MUDr. Tichého, aby následně zdůraznil, že „nelze souhlasit s kategorickým závěrem soudu I. stupně, že i z přepisů odposlechů má být zřejmé, že obviněný je více méně v pořádku“ , a naopak tvrdí, že z jeho strany „konzumace pervitinu byla důsledkem poruchy – závislosti na stimulacích a rovněž sama tuto závislost posilovala“. Na tomto základě pak obviněný (resp. jeho obhajoba) uvedli, že v důsledku poruchy ADHD bylo jeho vnímání změněné, v důsledku čehož nevěnoval dostatečnou pozornost dění v chatě v K.
9. Vycházeje z výše uvedeného dovolatel zdůraznil, že míra jeho společenské škodlivosti není tak vysoká, jako v případě běžných distributorů drog. Ti totiž začínají zneužívat návykové látky ve velmi raném věku. Obviněný W. však začal užívat pervitin „situačně“ – kdy v 41 letech u něj byla diagnostikována bipolární porucha, poté od něj odešla jeho manželka, následně mu zastřelili otce a v r. 2013 jeho ex-manželka onemocněla leukémií. V důsledku těchto nepříznivých situací obv. W. trpěl depresí, a proto se uchýlil ke konzumaci drog.
10. Obviněný poukazuje na údajně nesprávnou úvahu soudu I. stupně ohledně uloženého trestu. Za nejzásadnější pochybení dovolatel považuje to, že při úvahách o druhu a výměře trestu soud I. stupně nezohlednil revizní ústavní znalecký posudek, podle kterého byly jeho rozpoznávací schopnosti ovlivněny lehce a ovládací schopnosti podstatně. I když odvolací soud mu snížil uložený trest odnětí svobody ze čtyř na tři roky nepodmíněně (s ohledem na rozsah trestné činnosti), dovolatel má přesto za to, že i tento trest je nepřiměřený, neboť „oproti jiným odsouzeným za drogovou trestnou činnost trpí psychickou poruchou, díky které není prakticky schopen své jednání ovládat“.
11. Vzhledem k výše uvedenému obv. W. navrhl, aby Nejvyšší soud vyhověl jeho dovolání a aby z jeho podnětu podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Okresního soudu v Nymburce, sp. zn. 1 T 125/2014, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze, sp. zn. 9 To 430/2016, zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Nymburce k dalšímu řízení.
12. Státní zástupce, který je činný u Nejvyššího státního zastupitelství, ve svém prohlášení (sp. zn. 1 NZO 92/2017-10 ze dne 24. 1. 2017) uvedl, že – po seznámení se s obsahem dovolání nevyužije svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. ř. a k dovolání se nebude věcně vyjadřovat. V souladu s §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. však vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí o podaném dovolání učinil v neveřejném zasedání.
II. Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda bylo podáno v souladu s ust. §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. §265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. §265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splnilo obligatorní obsahové náležitosti, upravené v §265f tr. ř. Po jeho prostudování shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a proto jeho dovolání vyhodnotil jako přípustné. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo nutné rovněž posoudit otázku, zda konkrétní argumenty obviněného naplňují uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
14. Obecně platí, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva , nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod už nelze a znovu přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
15. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon tedy vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek bylo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci (popsaný v jejich rozhodnutích) není takovým trestným činem, za který jej pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzenému trestnému činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod má právo namítnout, že
- skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo
- není vůbec žádným trestným činem.
Z toho pak vyplývá, že dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem, anebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem). Dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení a nemá povahu „dalšího odvolání“. Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno.
16. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces lze v případech, kdy objektivně existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, (za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje) výjimečně uvažovat o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Takovýto závažný rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod. Teprve poté, co dovolatel vznáší takto formulovanou námitku, Nejvyšší soud zhodnotí, zda je tato námitka akceptovatelná a relevantní a své rozhodnutí řádně odůvodní.
IV. Důvodnost dovolání (k meritu věci)
17. Obviněný M. W. ve svém dovolání sice odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v podstatě však zopakoval svoji obhajobu, a to přesto, že s jejími argumenty se vypořádal již Okresní soud v Nymburce (ve svém rozsudku sp. zn. 1 T 125/2014 ze dne 20. 5. 2015 a 14. 7. 2016), i Krajský soud v Praze (ve svém rozsudku sp. zn. 9 To 430/2016 ze dne 26. 10. 2016). Obviněný ve svém dovolání v podstatě vznesl jedinou námitku – a sice že souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, je trest nepřiměřeně přísný, a to vzhledem k diagnostikované poruše ADHD. Tím dovolatel v podstatě uvedl, že rozhodná skutková zjištění nemají podklad v provedených důkazech. Takto pojatá námitka je však výhradou ryze skutkového charakteru.
18. Obecně platí, že hodnocení provedených důkazů je výsadním právem nalézacího soudu, před kterým jsou důkazy bezprostředně prováděny. Pravomoc odvolacího soudu je v hodnotícím procesu už omezená. Odvolací soud vstupuje do hodnocení důkazů jen tehdy, když zjistí, že ze skutkových zjištění jsou vyvozovány závěry, které z nich nevyplývají, nebo pokud takové hodnocení zjevně odporuje zásadám formální logiky. Pro Nejvyšší soud je skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů (vzhledem k zásadě dvouinstančního řízení) definitivní a nezměnitelný. Proto dovolatel, který podřazuje skutkové námitky pod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., již nemá právo na věcnou revizi svého případu, kterému by „zrcadlově“ odpovídala povinnost Nejvyššího soudu k tomuto přezkumu. I za této situace však Nejvyšší soud zpravidla přezkoumá, zda vznesená námitka obviněného je oprávněná či nikoliv.
19. Především však proti výroku o trestu lze vznášet výhrady pouze s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Právě tento dovolací důvod předpokládá, že dovolatel vznese námitku, že mu byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou tr. zákoníkem. Proto lze námitku vůči druhu či výměře uloženého trestu úspěšně uplatnit pouze (!) v rámci tohoto dovolacího důvodu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003, s. 255). Ani tento dovolací důvod však není naplněn námitkami o subjektivně vnímané nepřiměřenosti trestu, ať již pociťovaného jako nepřiměřeně přísný, nebo naopak mírný (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
20. Obv. W. odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nesprávně pod něj podřadil námitku, že Krajský soud v Praze, resp. Okresní soud v Nymburce, nevzaly dostatečně v úvahu jeho psychickou poruchu, v důsledku čehož mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest. Nejpravděpodobnějším důvodem, proč tak učinil, je skutečnost, že souhrnný trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let, který mu uložil Okresní soud v Nymburce dne 14. 6. 2016, druhem ani výměrou nijak nevybočil ze zákonem dané trestní sazby, která je podle §283 odst. 2 tr. zákoníku určena v rozmezí od 2 do 10 let.
21. Ani tento trest však nebyl konečný, protože na základě odvolání obviněného mu ve veřejném zasedání dne 26. 10. 2016 Krajský soud v Praze snížil nepodmíněný trest ještě o jeden rok, tedy na celkové 3 (tři) roky . Konstatoval přitom, že soud I. stupně sice přihlédl k tomu, že:
- dosavadní ukládané, ryze výchovné tresty se minuly účinkem,
- posuzovaných deliktů se obv. W. dopustil ve zmenšené příčetnosti (v důsledku diagnostikované poruchy ADHD),
- od spáchání uplynuly dva roky, a
- navíc se jedná o souhrnný trest.
Podle krajského soudu však soud I. stupně nedostatečně docenil, že:
- obviněný nebyl dosud ve výkonu trestu odnětí svobody, a že mu
- bylo současně uloženo ochranné protitoxikomanické vyšetření v ústavní formě. Výsledný tříletý trest odnětí svobody tedy v sobě obsahuje všechny výše uvedené okolnosti. Není tedy pravdou to, co v dovolání tvrdí obviněný, a sice že „při úvahách o druhu a výměře trestu soud I. stupně nezohlednil revizní ústavní znalecký posudek“. Naopak lze říct, že výsledný trest byl s konečnou platností uložen při dolní hranici zákonné trestní sazby (a to i přesto, že obviněný distribuoval pervitin po dobu čtrnácti měsíců, ačkoliv byl za takový čin v posledních třech letech potrestán).
22. Lze tedy shrnout, že za posuzované trestné činy a za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obv. W. uložen trest, který v žádném případě druhem či výměrou nevybočuje ze zákonem dané trestní sazby. Protože však obviněný nesprávně podřadil svou námitku proti výměře uloženého trestu pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
23. Součástí dovolání obviněného je také zmínka o ústavně právní rovině případu. Obviněný ve svém dovolání přiznal, že dovolání podává pouze proto, aby vyčerpal veškeré opravné prostředky. Z této formulace však nijak nevyplývá, jaké ústavně garantované právo mělo být dle jeho náhledu porušeno, a proto se k ní nemohl Nejvyšší soud vyjádřit. Je pravdou, že podle řady nálezů Ústavního soudu se samotné rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována také v řízení o všech opravných prostředích (viz např. nálezy sp. zn. I. ÚS 125/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 554/04, apod.) Nejvyšší soud však ověřil, že z ústavního hlediska byla respektována všechna zásadní ústavní práva, zejm. právo na spravedlivý proces podle čl. 36-40, Hlavy páté Listiny základních práv a svobod, a tedy porušení žádného ústavou zaručeného práva neshledal.
V. Závěr
24. Nejvyšší soud konstatuje, že oba soudy nižších stupňů se ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro svá rozhodnutí. Okresní soud v Nymburce provedl dokazování v nezbytném rozsahu a provedené důkazy zjevně vedly k dostatečnému objasnění skutkového stavu. Zároveň tento soud vyhodnotil všechny důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na odpovědném uvážení všech okolností případu – a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech. S tím vyjádřil souhlas také Krajský soud v Praze, který na základě odvolání obv. W. korigoval pouze výrok o trestu, a to tak, že uložený trest odnětí svobody snížil na konečné 3 (tři) roky nepodmíněně, pro jehož výkon obviněného zařadil do věznice s dozorem.
25. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v napadených rozhodnutích nedošlo ve smyslu uplatněnéhodovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona. Proto dovolání obv. M. W. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek uvedených v ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 5. 2017
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu