ECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.362.2017.1
sp. zn. 11 Tdo 362/2017-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 5. 2017 o dovolání obviněné T. B. N., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. 12 To 39/2015, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 T 52/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 16 T 52/2014, byla obviněná T. B. N. uznána vinnou zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), c), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, za který byla podle §283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Současně krajský soud rozhodl o vině a trestu dalšího spoluobviněného.
2. Stalo se tak na základě skutkových zjištění, že: společně se spoluobviněným V. H. N. společným jednáním zajišťujíc vzájemnou zastupitelnost a spolupráci s vědomím, že kupující omamné a psychotropní látky získávají nejen pro svou potřebu, ale že je vyvážejí za hranice České republiky také k další distribuci, s dalšími dosud neustanovenými osobami, zejména vietnamské národnosti, v době přesně nezjištěné, nejméně od prosince 2013 do doby zahájení trestního stíhání, tj. 6. 2. 2014 na tržnici v obci S., v nemovitosti č. p. ... a v přilehlých objektech, které se nacházejí na parcele č. .... v pronajatých stáncích nabízeli a prodávali pervitin a marihuanu, a to zejména občanům Spolkové republiky Německo, jednali jako členové organizované skupiny a přestože věděli, že metamfetamin náleží mezi psychotropní látky zařazené do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a je veden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, konopí je řazeno mezi omamné látky podle Seznamu IV. Jednotné úmluvy o omamných látkách a je uvedeno v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek a delta-9-tetrahydrocannabinol je psychotropní látkou zařazenou v Seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách a je veden v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, a k manipulaci s takovými látkami je potřeba zvláštní povolení, které neměli, přitom T. B. N. jednala podle pokynů a návodu V. H. N., a konkrétně tak:
1. T. B. N. dne 17. prosince 2013 kolem 12:00 hodin v pronajatém stánku, který se nachází v přízemí nemovitosti č.p. ..., obec S., okres P., skrytému vyšeřovateli BKA Rakousko v rámci povoleného předstíraného převodu prodala nejméně 9,8 gramů pervitinu s obsahem 80,4% metamfetaminové báze, tj. 7879,2 mg metamfetaminu za cenu 400 €, droga byla uložena v 5 ks plastových uzavíratelných sáčků; V. H. N. jako první kontaktoval skrytého vyšetřovatele, sjednal s ním podmínky, zajišťoval prodej drogy a prováděl kontrolu okolí nemovitosti, včetně pohybu osob a vozidel;
2. dne 9. ledna 2014 kolem 13:00 hodin T. B. N. v pronajatém stánku na stejném místě skrytému vyšetřovateli BKA Rakousko v rámci povoleného předstíraného převodu prodala nejméně 15,8 g pervitinu za cenu 600 €, obsah účinné látky představoval 79,4 % metamfetaminové báze, tj. 12.545,2 mg metamfetaminu, droga byla uložena v 8 ks plastových uzavíratelných sáčcích a vše vloženo do černého plastikového sáčku; tomuto jednání předcházela aktivita V. H. N., kdy ve 12:56 hod. uvedeného dne odešel z prodejny k zaparkovanému vozidlu VW Passat Variant registrační značky ...... a ze zavazadlového prostoru vyjmul igelitový sáček s černým obsahem, vrátil se do prodejny a sáček předal T. B. N., prodejnu nato opustil a zajišťoval vlastní prodej drogy tím, že prováděl kontrolu okolí nemovitosti, včetně pohybu osob a vozidel;
3. dne 17. ledna 2014 kolem 14:10 hodin T. B. N. v pronajatém stánku na stejném místě skrytému vyšetřovateli BKA Rakousko v rámci povoleného předstíraného převodu prodala za částku 6.000 € pervitin v množství nejméně 158,1 gramů s obsahem 77,7 % metamfetaminové báze, tj. 122,8 g metamfetaminu; droga byla uložena v 81 ks plastových uzavíratelných sáčcích, které byly uloženy v nabídkovém letáku obchodního řetěžce LIDL; na této trestné činnosti se podílela další osoba vietnamské národnosti, která předmětné množství drogy předala v jiných prostorách nemovitosti č. p. ... T. B. N. a jejíž totožnost se nepodařilo zjistit; na uvedeném obchodu participoval i V. H. N., který zajišťoval prodej drogy a prováděl kontrolu okolí nemovitosti, včetně pohybu osob a vozidel;
4. dne 4. února 2014 kolem 16:50 hodin T. B. N. na stejném místě prodala skrytému vyšetřovateli BKA Rakousko v rámci povoleného předstíraného převodu za částku 200 € pervitin v množství nejméně 4,814 gramů s obsahem 71,9 % metamfetaminové báze, tj. 3.461 mg účinné látky metamfetamin, droga byla uložena v 1 ks plastového uzavíratelného sáčku čiré barvy; téhož dne dojednala T. B. N. prodej dalšího pervitinu na den 6. 2. 2014;
5. T. B. N. dne 6. února 2014 kolem 15:10 hodin v pronajatém stánku v přízemí nemovitosti č. p. ...., obec S., okres P., skrytému vyšetřovateli BKA Rakousko v rámci povoleného předstíraného převodu prodala nejméně 119,1 g pervitinu s obsahem 78,2 % metamfetaminové báze, tj. 91,3 g účinné látky metamfetamin, za cenu 5.000 €; droga byla uložena v 1 ks plastového bílého sáčku, který byl vložen do černé plastové tašky; při provedené domovní prohlídce zadních prostor předmětného stánku bylo v chladničce a v dózách na parapetu nalezeno a zajištěno množství 388,8 gramu bílé krystalické látky v sáčcích, látka byla identifikována jako pervitin s obsahem 297,334 g účinné látky metamfetamin, a dále bylo zajištěno 22,9 gramů konopí v sušené formě, které obsahovalo 21 g využitelné sušiny s obsahem 16,83 % účinné látky, tj. 3.534 mg delta-9-tetrahydrocannabinolu; T. B. N. dále nabízela na den 6. 2. 2014 ve večerních hodinách další prodej pervitinu v množství až 360 g pervitinu.
3. Proti výše zmíněnému rozsudku podala obviněná T. B. N. a státní zástupkyně v neprospěch obviněné odvolání, která byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. 12 To 39/2015, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Citované usnesení Vrchního soudu v Praze napadla T. B. N. prostřednictvím své obhájkyně dovoláním, které opřela o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. V dovolání obviněná namítá, že rozhodnutí trpí závažnými procesními vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Za tyto vady označuje především způsob, jakým byl vykonán důkaz záznamem rozhovorů mezi skrytým vyšetřovatelem a obviněnou, neboť tento byl v hlavním líčení proveden bez přítomnosti tlumočníka z německého jazyka, přičemž při kontrole obsahu těchto hovorů soud vycházel z listiny, která je ve spise založena pod názvem „soudní překlad z jazyka německého“. Dovolatelka pak namítá, že v rozsudku uvedený popis jednání skrytého vyšetřovatele je v hrubém rozporu s obsahem zachycených rozhovorů, a poukazuje na to, že mezi jeho výpověďmi z přípravného řízení a z hlavního líčení existují zásadní rozpory, pokud jde o podíl obviněné na předmětné trestné činnosti, přičemž skutek pod bodem 5 výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně byl postaven výlučně na výpovědích skrytého vyšetřovatele. Obviněná zpochybňuje také skutkové závěry soudu prvního stupně, jelikož v nich spatřuje extrémní nesoulad s provedenými důkazy. Na jedné straně soud konstatoval, že byla pod vedením spoluobviněného, a na straně druhé rozvíjel úvahy, nemající však oporu v provedených důkazech, o její aktivní účasti na trestné činnosti, včetně předávání finančních prostředků. Dovolatelka dále poukazuje na to, že pokud by byl procesně správně proveden výše zmíněný důkaz audiozáznamem rozhovorů mezi skrytým vyšetřovatelem a obviněnou, nemohl by být učiněn závěr o tom, že nabízela k prodeji 360 g pervitinu. Současně ani nebylo prokázáno, že by nějak disponovala s pervitinem zajištěným v nemovitosti, ve které měla pouze dovoleno přespávat. Obviněná uplatňuje výhrady též k nesprávnému právnímu posouzení jí přisouzeného jednání, když uvádí, že z žádného důkazu nevyplývá její účast na činnosti organizované skupiny, neboť neměla vědomost o dalších osobách, které se na ní měly podílet, a nebylo prokázáno, že by její jednání bylo součástí koordinované a plánované trestné činnosti. Nesprávného právního posouzení se soudy dopustily také ve vztahu k naplnění znaku „značný prospěch“, neboť dle judikatury se má jednat o čistý prospěch, a nikoliv o celkovou částku získanou prodejem drog. Přitom soudy přenesly důkazní břemeno na obviněnou, když v podstatě uzavřely, že obviněná neprokázala vynaložení nákladů souvisejících s prodejem drog. Z výše uvedených důvodů proto dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
6. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten uvedl, že po provedeném přezkoumání odůvodnění odsuzujících rozhodnutí soudů obou stupňů lze dospět k závěru, že vinu obviněné kvalifikovanou skutkovou podstatou zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), c), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku prokazuje celá řada usvědčujících přímých i nepřímých důkazů. Z vyhodnocení zajištěných a provedených důkazů nelze dále dovodit poznatky nebo důvodné pochybnosti v tom smyslu, že by v rámci nasazení zahraničního policejního agenta, ke kterému došlo na základě mezinárodních závazků České republiky v oblasti boje proti neoprávněnému nakládání s omamnými a psychotropními látkami a v souladu s platným trestním řádem, bylo nepřípustným způsobem zasahováno do jednání zúčastněných osob, vůči nimž byly úkony trestního řízení použity, zejména že by podezřelé osoby byly k projednávané trestné činnosti podněcovány či jinak přesvědčovány (tzv. „policejní provokace“), naopak ze skutkových zjištění plyne dostatečná vlastní a vědomá aktivita ve směru posuzovaného protiprávního jednání na straně obou spoluobviněných, tedy i obviněné T. B. N. Vzhledem k rozsahu a množství zajištěné omamné a psychotropní látky nelze rovněž jakkoliv pochybovat o správně kvalifikovaném zákonném znaku neoprávněného nakládání s touto látkou (drogou) určenou k další distribuci, a to ve značném rozsahu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. S ohledem na pečlivé odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů ve směru naplnění zákonného znaku „v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch“ ve smyslu §283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, nejsou důvodné námitky obviněné zpochybňující tuto právní kvalifikaci. Čistý neoprávněný příjem, resp. prospěch je dovozován z důvodu nezjištění jakýchkoliv výdajů na získání posuzovaného množství omamné a psychotropní látky, když v tomto směru nebyly obviněnou poskytnuty žádné relevantní údaje. Předmětná propracovaná distribuce omamné a psychotropní látky pervitinu tak, jak po skutkové stránce vyplynulo z provedeného dokazování, si zcela nepochybně vyžádala součinnost více osob, které zákonitě musely spolu efektivně spolupracovat, a to již od procesu výroby až po utajený prodej a skryté uskladnění nemalého množství této látky, a lze zcela oprávněně předpokládat i organizační strukturu a funkční hierarchii v takové přinejmenším skupině či přímo organizaci, jak právem dovodily soudy obou stupňů. Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem a právním závěrům státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné T. B. N. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III.
Přípustnost dovolání
7. Nejvyšší jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
8. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelkou uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
9. Obviněná v dovolání uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
10. Na úvod Nejvyšší soud konstatuje, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byla obviněná uznána vinnou. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
11. Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže proto přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotněprávní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
12. Nejvyšší soud je dle ustálené judikatury Ústavního soudu oprávněn a zároveň povinen přezkoumat napadené rozhodnutí z hlediska skutkových námitek pouze v takovém případě, kdy v rozhodování soudů předchozích stupňů byla učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy a kdy nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03).
IV.
Důvodnost dovolání
13. Obviněná staví zčásti své dovolání na námitkách, které neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu, když nezpochybňují právní posouzení skutku nebo jiné hmotněprávní posouzení, nýbrž napadají hodnocení důkazů učiněné soudy nižších stupňů. Námitkami, že skutková zjištění vycházela pouze z výpovědí skrytého vyšetřovatele, že jsou v jeho výpovědích rozpory, že došlo k pochybení při provádění některých důkazů, že skutková zjištění nemají oporu v důkazech, případně vlastní výklad obviněné k jednotlivým důkazům, výlučně brojí proti rozsahu a hodnocení důkazní situace, čímž obviněná nedostála požadavkům na hmotněprávní argumentaci pod uplatněným dovolacím důvodem. Této skutečnosti si je patrně vědoma i sama dovolatelka, jelikož se při uplatnění předmětných námitek odvolává na extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovým zjištěním soudů.
14. Nutno také zdůraznit, že v rámci dovolání není v zásadě přípustné tvrdit stejné námitky, které dovolatel uplatnil již v odvolání a s nimiž se odvolací soud řádně vypořádal. Obviněná téměř veškeré námitky uplatněné v dovolání prezentuje od počátku řízení před soudem, přičemž již soud prvního stupně se s nimi náležitě vypořádal a přestože byly tyto námitky opakováním předchozí obhajoby i odvolací soud nerezignoval na jejich přezkum, naopak se k nim adekvátně vyjádřil a doplnil již zcela dostačující závěry soudu prvního stupně. Dovolací řízení není založeno na rozšiřování argumentace k námitkám obviněné uplatněným již u soudů nižších stupňů, které se navíc předmětnými námitkami náležitě zabývaly. Přitom nemůže být po Nejvyšším soudě objektivně požadováno, aby vyhledával ještě další argumenty pro již opakovaně rozebranou námitku obviněné.
15. Nejvyšší soud není obecnou třetí soudní instancí a zásadně není povolán k hodnocení provedených důkazů. Nejvyšší soud může do probíhajícího trestního řízení v tomto směru zasáhnout pouze tehdy, je-li z napadeného rozhodnutí zřejmý extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a zjištěnými skutkovými okolnostmi. Rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdy by byly právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění), tedy zejména nastane-li situace, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. z. I. ÚS 4/04). Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněná není spokojena s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. S přihlédnutím k těmto postulátům Nejvyšší soud přezkoumal provedené důkazy a na jejich podkladě učiněná skutková zjištění, přičemž namítaný extrémní nesoulad neshledal.
16. Obviněná má za to, že skutek pod bodem 5 výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně byl založen výlučně na výpovědi skrytého vyšetřovatele BKA Rakousko z přípravného řízení a pak u hlavního líčení. Nelze se však s tímto tvrzením ztotožnit, jelikož kromě výpovědi samotného vyšetřovatele byla skutková zjištění pod bodem 5 založena též na protokolu o vydání věci ze dne 6. 2. 2014, který zachycuje předání zakoupené drogy od obviněné skrytým vyšetřovatelem policejnímu orgánu, následně také na odborných vyjádřeních, protokolu o sledování osob a věcí, a také vyplývají z pořízeného zvukového a obrazového záznamu, který zachycuje obchod s pervitinem mezi obviněnou a skrytým vyšetřovatelem. Takto ucelenou důkazní situaci ještě dotváří nalezení finanční hotovosti při policejním zásahu, kterou obviněná získala prodejem pervitinu skrytému vyšetřovateli, přičemž bylo zjištěno, že s označenými bankovkami manipulovala. Současně okolnosti prodeje a výpověď skrytého vyšetřovatele podporuje také domovní prohlídka nemovitosti na adrese S. č. p. ...... K podrobnostem lze odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který v části označené jako „ Důkazy ad 5 “ podrobně rozebírá důkazní situaci, na níž byla založena skutková zjištění.
17. Dovolatelka dále považuje za zásadní pochybení soudu prvního stupně skutečnost, že v hlavním líčení prováděl důkaz záznamem rozhovorů mezi obviněnou a skrytým vyšetřovatelem bez přítomnosti tlumočníka z jazyka německého, a vycházel pouze z listiny, která je ve spise založena pod názvem „soudní překlad z jazyka německého“. Současně v další části dovolání namítala, že u uvedeného překladu není zřejmé, kdo jej učinil. Především je nutno zmínit, že uvedený překlad učiněný ze záznamu hovorů mezi obviněnou a skrytým vyšetřovatelem, který je založený na č. l. 507-530 spisu, je řádně opatřen razítkem soudního překladatele z jazyka německého – Mgr. D. Š., a proto nelze souhlasit s tvrzením, že nelze zjistit, kdo jej učinil. Ztotožnit se nelze ani s tvrzením obviněné, že není patrno, zda tyto překlady učinil tlumočník řádně ustanovený a poučený, jelikož z opatření ze dne 5. 2. 2014 (č. l. 1371 spisu) je zjevné, že Mgr. D. Š. byla řádně ustanovena a poučena pro účely tlumočnictví v daném trestním řízení. Pokud v přípravném řízení byl podroben předmětný audiozáznam soudnímu překladu řádně ustanoveným a poučeným tlumočníkem, nelze dovozovat pochybení soudu, pokud provede audiozáznam současně s přečtením jeho přepisu přeloženého do českého jazyka. U hlavního líčení ze dne 17. 3. 2015 (č. l. 1602 spisu) obhájkyně obviněné skutečně vznesla námitku k předmětnému překladu, když konstatovala, že překlad nepovažuje za zcela přesný, zejména některé poznámky jako „ mumlá pro sebe, počítá pro sebe “, které podle obhájkyně nebyly v uvedené nahrávce slyšet. Je však nutno zdůraznit, že z textu překladu, jakož i ze svědecké výpovědi skrytého vyšetřovatele vyplynulo, že obviněná mluvila německy špatně a je proto zjevné, že se jedná o zcela přesný překlad, který se snaží zachytit velice jednoduše používaný německý jazyk ze strany obviněné, čemuž se snažil přizpůsobit i samotný skrytý vyšetřovatel. Je zjevné, že uvedenými poznámkami se překladatel snažil přeložit veškerý rozhovor z audiozáznamu, jakož i části nesrozumitelné, případně zastíněné okolním ruchem. Navazujícím důkazem na tento překlad je samotná svědecká výpověď skrytého vyšetřovatele u hlavního líčení konaného dne 7. 4. 2015 (č. l. 1611-1613 spisu), ve které uvedl, že požadoval předem smluvené množství 890 g pervitinu, avšak ze strany obviněné bylo nabídnuto jen 360 g. Současně také uvedl, že nabídka k prodeji drogy přišla ze strany obviněné, která nejprve nabídla 360 g drogy, a pak ještě dalších 360 g s pozdějším dodáním.
18. Obviněná též nedůvodně namítá, že při správném provedení důkazu audiozáznamy fingovaného obchodu by nemohl být učiněn závěr, že ona sama nabízela k prodeji 360 g pervitinu, ale že to byl skrytý vyšetřovatel, jenž se domáhal takového obchodu. Lze si jen stěží představit, že když obviněná při schůzce dne 4. 2. 2014 potvrdila dodání pervitinu v množství 890 g, že by pak měla být přesvědčována k prodeji jen 360 g. Průběh obchodu, jak byl popsán skrytým vyšetřovatelem, přitom odpovídá všem ostatním zjištěným okolnostem, a není proto zřejmé, proč právě v tomto případě by se mělo jednat o jinou situaci. Navíc pokud obviněná požadovala za domluvené množství pervitinu platbu předem, čemuž skrytý vyšetřovatel odmítal vyhovět s tím, že požaduje drogu okamžitě po předání peněz, tak toto nelze vykládat jako nucení k dalšímu obchodu s pervitinem, nýbrž už zde obviněná bez jakéhokoliv nátlaku přesvědčovala skrytého vyšetřovatele o možnosti dodat požadované množství, avšak jako podmínku si stanovila platbu předem, což nebylo pro skrytého vyšetřovatele akceptovatelné. I samotné stanovení množství 360 g jednoznačné odpovídá tomu, že toto množství bylo nabízeno ze strany obviněné, když skrytý vyšetřovatel od počátku požadoval dodání předem domluvených 890 g pervitinu, což však obviněná nebyla nakonec schopna ihned dodat, a po předání 114 g ještě sama navrhovala pozdější prodej 360 g pervitinu, tedy prakticky množství odpovídající nalezenému pervitinu při domovní prohlídce nemovitosti na adrese S. č. p. ...., kde k prodeji drogy docházelo.
19. V této souvislosti nutno odmítnout také námitku obviněné, že není důkaz k tomu, že disponovala se zajištěným pervitinem v lednici bytu, v němž údajně měla pouze přespávat. Právě i z okolností prodeje, kdy skrytému vyšetřovateli nabízela právě množství 360 g pervitinu, lze dovodit, že to byla právě obviněná, která se zajištěným pervitinem disponovala. Ostatně při všech zrealizovaných předstíraných převodech to byla právě obviněná, která zabezpečovala prodej pervitinu a také přebírala finanční částky od skrytého vyšetřovatele. Přitom se pro pervitin vždy přesunula do zadní, skryté části budovy, ve které byl následně při domovní prohlídce pervitin nalezen. Uvedené skutečnosti v návaznosti na předmětnou námitku rozebíral již soud prvního stupně na str. 16 a 18 odůvodnění svého rozhodnutí, a lze bezpečně dovodit závěr, že obviněná měla k dispozici pervitin nalezený při domovní prohlídce.
20. Za námitku odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu, přestože i tato byla založena zejména na výhradách skutkové povahy, lze pokládat tvrzení obviněné, že její jednání bylo nesprávně hodnoceno jako čin spáchaný členem organizované skupiny. Soud prvního stupně k předmětné námitce uzavřel, že obviněná prokazatelně prodávala pervitin společně s obviněným V. H. N., přitom z výpovědi skrytého vyšetřovatele vyplynulo, že při přípravě dohodnutého množství pervitinu komunikovala s neznámou osobou ve vietnamském jazyce. Dovolatelka při prodeji drogy skrytému vyšetřovateli dne 4. 2. 2014 naznačila existenci další osoby, s kterou se musí o obchodu poradit. Podstatou úkolu obviněné byl prodej pervitinu a příjímání peněz z takového prodeje. Dodávka pervitinu byla nepochybně do tržnice zajišťována osobou odlišnou od obviněné, když nebylo zjištěno, že by opustila na delší dobu tržnici nebo že by používala motorové vozidlo, přičemž provedené protokoly o sledování osob a věcí vylučují, že by přímo spoluobviněný V. H. N. dovážel do tržnice pervitin. Nebyly přitom nalezeny ani finanční prostředky z prodejů pervitinu předcházejících dni 4. 2. 2014, z čehož bylo dovozeno, že obchod s pervitinem financuje osoba odlišná od obviněných. Na základě těchto skutečností pak byla dovozena existence organizace a dělby činností od výroby, dovozu a vlastního prodeje pervitinu a navazující odvody finančního prospěchu z prodeje pervitinu nejen mezi obviněnými, ale i mezi další osoby, které se nepodařilo identifikovat (srov. str. 17, 18 odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně).
21. Nejvyšší soud připomíná, že podstatou organizované skupiny je sdružení více osob, v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu. Není rovněž třeba, aby existoval pevný a výslovný mechanismus přijetí osoby jako člena organizované skupiny, stejně jako, aby na posuzovaném protiprávním jednání participovali všichni její členové jako spolupachatelé (blíže srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. 8 Tdo 237/2010).
22. Sama skutečnost, že se nepodařilo zjistit totožnost všech členů organizované skupiny, ještě nevylučuje posouzení této skupiny jako organizované skupiny. Pro takovou kvalifikaci postačí, pokud bylo prokázáno, že mezi nejméně třemi osobami reálně existujícími a vzájemně spolupracujícími existovala vzájemná součinnost na realizování trestné činnosti vykazující takovou míru plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající koordinaci úloh jednotlivých účastníků, že tyto okolnosti zvyšují pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, a to zjištění soudů evidentně potvrzují (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010).
23. Obviněná zabezpečovala prodej pervitinu a přebírala finanční částky za prodané drogy, přičemž, jak konstatoval soud prvního stupně, výroba a dovoz pervitinu byly zabezpečovány ze strany osob odlišných od obou obviněných. Peníze získané z prodeje pervitinu nezůstávaly u obviněné, resp. v místě, kde byla droga prodávána. Prodej drogy byl zaměřen pouze na zahraniční klientelu s cílem maximálně předejít riziku rozkrytí této činnosti ze strany policejního orgánu. Obviněná zabezpečovala samotný prodej koncovému zákazníkovi, spoluobviněný v mezidobí prodeje vystupoval jako hlídač dění v okolí tržnice a rovněž za účelem předejití prozrazení skutečného účelu, ke kterému sloužil předmětný stánek. Obviněná přitom sama potvrzovala existenci další osoby zapojené do prodeje pervitinu, když uváděla, že se musí o dalších obchodech poradit s nějakým mužem. Rovněž bylo potvrzeno zapojení další neidentifikované osoby do předmětné trestné činnosti, jelikož u skutku pod bodem 3 výroku o vině je konstatováno, že tato další osoba vietnamské národnosti předala pervitin právě obviněné. Obviněná byla součástí páchání drogové trestné činnosti závažného charakteru a byla schopná dodávat v pravidelných intervalech značné množství drogy. Na základě uvedených skutečností nelze mít pochyb o existenci organizované skupiny a o vědomém zapojení obviněné do trestné činnosti této skupiny. Skutková zjištění tak poskytují spolehlivý podklad pro závěr, že předmětná trestná činnost se vyznačovala plánovitostí a koordinovaností, když měla v rámci dělby úkolů každá osoba specifickou úlohu, přičemž společným cílem této skupiny bylo dosažení finančního profitu z prodeje zakázaných látek.
24. Dovolací námitka, že „značný prospěch“ jako kvalifikační znak nebyl dovozen z čistého prospěchu, nýbrž z celkové částky získané z prodeje drog, byla rovněž z pohledu uplatněného dovolacího důvodu relevantní. Značným prospěchem, k němuž se vztahuje zvlášť přitěžující okolnost podle §283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, se rozumí prospěch vyjádřitelný v penězích dosahující výše nejméně 500.000 Kč (§138 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s §138 odst. 1 tr. zákoníku). Pachatel může jednat v zájmu získání takového prospěchu činem uvedeným v §283 odst. 1 tr. zákoníku jak pro sebe samého, tak pro kohokoliv jiného. Judikaturou Nejvyššího soudu již bylo opakovaně stanoveno, že znak „značný prospěch“ spočívá ve skutečném profitu získaném obviněným pro sebe nebo pro jiného, a tedy je nutno odečíst od celkové částky utržené trestnou činností případné náklady, které byly nepochybně vynaloženy v souvislosti s předmětnou trestnou činností, případně jiné relevantní položky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2005, sp. zn. 7 Tdo 207/2005, uveřejněné pod č. 42/2005 Sb. rozh. tr., a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 3 Tdo 496/2008). Nutno však zdůraznit, že k dokonání trestného činu podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku není třeba skutečného dosažení značného prospěchu, ať už pachatelem nebo někým jiným, naopak plně postačí, když pachatel jedná v úmyslu ho dosáhnout (viz Draštík, A.; Fremr, R.; Durdík, T.; Růžička, M.; Sotolář, A. a kol. Trestní zákoník. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluver, a. s., 2015, s. 2316). Soud prvního stupně si byl vědom předmětné judikatury, a přesto považoval celkovou částku přes 700.000 Kč, kterou obviněná získala či mohla získat prodejem pervitinu za prospěch obviněné nebo jiných osob z posuzované trestné činnosti. V této souvislosti uzavřel, že byť nebyly zjištěny náklady na pořízení drogy, dlouhodobost a rozsah prodejů pervitinu jednoznačně ukazují na schopnost dlouhodobě dosahovat vysoký zisk; připomněl také, že se obviněná dopouštěla trestné činnosti v rámci organizované skupiny. Nejvyšší soud k tomu dodává, že o úmyslu obviněné získat značný prospěch z prodeje drog svědčí již samotné množství drogy, které bylo předmětem jednotlivých uskutečněných obchodů, jakož i domluvených a nezrealizovaných obchodů mezi skrytým vyšetřovatelem a obviněnou. Současně, jak již uvedl soud prvního stupně, obviněná byla součástí organizované skupiny, a proto v tomto směru je zjevné, že vedle získaného prospěchu pro sebe, svým jednáním zabezpečovala i prospěch pro jiné osoby, tedy pro členy organizované skupiny. Ačkoliv se obviněná ohrazuje, že soud na ni přenesl důkazní břemeno z hlediska prokázání nákladů vynaložených v souvislosti s prodejem drog, tak provedeným dokazováním žádné takové náklady zjištěny nebyly a obviněná ani netvrdila jejich existenci. Za této situace je pak nereálné provádět v tomto směru jakékoli smysluplné dokazování, když je navíc zřejmé, že osoby páchající tuto trestnou činnost zpravidla nevedou evidenci vynaložených nákladů k pořízení drogy, ale spíše naopak dochází k eliminaci veškerých stop, které by měly prokazovat tuto kriminální činnost. Jsou to tak jedině obvinění, kteří mají vědomost o nákladech, které jim vznikly při výrobě, prodeji či jiné distribuci drog, a nelze proto objektivně předpokládat, aby v situaci, kdy obviněný neuvádí žádné konkrétní důkazy nebo jakoukoliv obhajobu z hlediska získaného profitu, soud mohl zjišťovat tyto skutečnosti. Pokud tedy obviněný nijak nevyvrací, že celková získaná částka nepředstavuje jeho čistý prospěch získaný pro sebe nebo pro jiného, přičemž zde není žádný jiný důkaz ani okolnost svědčící o konkrétních nákladech na pořízení drogy, případně jiné položky způsobilé k odečtení od celkově získané částky, nelze vytýkat soudu, že na základě okolností posuzované věci a zjištěné celkové částky přesahující limit značného prospěchu, konstatuje naplnění tohoto znaku ze strany obviněného. Pokud tedy obviněná spolu s nezrealizovaným obchodem měla utržit celkovou částku téměř 770.000 Kč (k výpočtu viz str. 5 odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu), přičemž předmětem prodeje bylo významné množství pervitinu, který obviněná byla schopna dodávat v rozestupu několika dní, nevznikají zde pochybnosti o úmyslu obviněné získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch ve smyslu ustanovení §283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Nejvyšší soud proto shledal i tuto dovolací námitku zjevně neopodstatněnou.
25. Jelikož Nejvyšší soud shledal, že napadená rozhodnutí ani řízení jim předcházející netrpí vytýkanými ani jinými právně relevantními vadami, dovolání obviněné T. B. N. jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
26. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 5. 2017
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu