ECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.388.2017.1
sp. zn. 11 Tdo 388/2017-46
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. 8. 2017 o dovoláních, která podali obv. D. M. D. , a obv. K. H., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze 18. 10. 2016, sp. zn. 12 To 81/2016, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 5 T 2/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obv. D. M. D. a K. H. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. 5 T 2/2016, byli D. M. D. a K. H. uznáni vinnými ze spáchání pokusu zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Za to byli oba odsouzeni podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let, a pro jeho výkon byli zařazeni do věznice s ostrahou. Navíc Krajský soud v Plzni obv. H. podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zabral 1.253,1 gramů a 138 gramů metamfetaminu, zajištěných při domovní prohlídce na adrese H. V. ... jako stopy č. 1 a 2, které byly uloženy u Policie ČR.
2. Tímto rozsudkem byli pro spáchání téhož trestného činu odsouzeni také obv. Ch. M. D., P. H. V. a N. V. P.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání všichni obvinění i státní zástupkyně KSZ v Plzni. Na základě těchto odvolání Vrchní soud v Praze rozhodl tak, že:
I. podle §258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu, a v souladu s §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obv. Ch. M. D. snížil trest odnětí svobody na 8,5 (osm a půl) roku a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s ostrahou, a obv. P. H. V. snížil trest odnětí svobody na 8,5 (osm a půl) roku a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s ostrahou, a trest vyhoštění mu snížil z doby neurčité na výměru 10 (deseti) let,
II. odvolání D. M. D., K. H. a N. V. P. v souladu s §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.
4. Podle skutkových zjištění soudu I. stupně (stručně řečeno):
po předchozí domluvě D. M. D., Ch. M. D., P. H. V. a další nejméně tři osoby vietnamského původu, jejichž totožnost nebyla ustanovena, a K. H., ke které došlo v blíže nezjištěné době, K. H. za úplatu 50.000,- Kč měsíčně umožnil D. M. D., Ch. M. D. a P. H. V. využít v minulosti již zřízenou a plně funkční varnu metamfetaminu, umístěnou v jedné ze staveb neurčených k bydlení, nacházejících se spolu s objektem k bydlení č. p. ..., adresní místo H. V. ..., V., jehož jediným vlastníkem je V. G., dne 8. května 2015 po předchozí telefonické komunikaci do uvedeného objektu D. M. D., Ch. M. D., P. H. V. a K. H. z Ch. přivezli věci a chemikálie potřebné k výrobě metamfetaminu,
následně dne 09. května 2015 K. H. opět po předchozí telefonické komunikaci, při které koordinovali svůj postup, přivezl z Ch. k objektu varny v čase okolo 06.15 hodin Ch. M. D. a P. H. V., kteří do varny přivezli pytel s tabletami léku Cirrus, a poté v čase okolo 07.05 hodin D. M. D. a N. V. P., D. M. D., Ch. M. D., P. H. V. a N. V. P. s vědomím K. H. v uvedené varně v průběhu tohoto dne společně neoprávněně vyrobili, tzv. dehydroxylací efedrinu, produkt připravený ke krystalizaci, ke které na místě již nedošlo, neboť v čase 23.31 hodin byli na místě zadrženi příslušníky Policie České republiky, přičemž zajištěný produkt obsahoval celkové množství 6.309,75 gramu metamfetaminové báze, což odpovídá množství 7.853 gramu čistého hydrochloridu metamfetaminu (tj. pervitinu), přičemž
K. H. měl dle dohody s neustanovenými osobami vietnamského původu, které si objednaly vyrobení cca 8 kg pervitinu, ještě za úkol výsledný tekutý meziprodukt převézt z varny a na nezjištěném místě jej předat těmto osobám a poté z varny uklidit odpad vzniklý při výrobě, když dále D. M. D., Ch. M. D., P. H. V. a N. V. P., provádějícím dne 9. května 2015 výrobu metamfetaminu v objektu V. ... přivezl v odpoledních hodinách do objektu energetické nápoje, dotazoval se na zbývající dobu a SMS zprávou je varoval před přítomností policie s výzvou, aby objekt opustili, po jejímž odeslání sám objekt na adrese V. ... opustil a odjel do Spolkové republiky Německo.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Obv. D. M. D. podal proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 12 To 81/2016, dovolání, a to do výroku o vině i o trestu. Odkázal v něm na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Konkrétně uvedl, že rozhodnutí Vrchního soudu v Praze považuje za věcně nesprávné.
6. Vrchní soud v Praze totiž zrušil rozhodnutí soudu I. stupně v celém rozsahu s odůvodněním, že nešlo o jednání nedokonané, ale jednoznačně o dokonaný trestný čin. Dovolatel s tímto názorem zásadně nesouhlasí, a naopak se ztotožnil s názorem krajského soudu, že šlo o jednání spáchané pouze ve stadiu pokusu ve smyslu §21 odst. 1 tr. zákoníku. Produkt, který byl zajištěný ve varně, totiž nebyl dokončen do podoby určené ke konečné konzumaci. Jednalo se o tekutou fázi, která musí ještě projít krystalizací, aby bylo dosaženo konzumovatelné podoby (tedy prášku či krystalů). Dle dovolatele nebyla droga v takové podobě, aby mohla být bez dalšího zpracování aplikována, a proto zdůraznil, že dle jeho náhledu lze předmětné jednání posoudit pouze jako pokus.
7. Dále dovolatel uvedl, že soudy I. a II. stupně nepřihlédly k polehčujícím okolnostem. Zejména zdůraznil, že se k projednávané trestné činnosti přiznal a projevil nad ní účinnou lítost. Svým doznáním také dopomohl k objasnění celé trestné činnosti, což vedlo k usvědčení i ostatních obviněných. V rovině osobních poměrů pak zmínil, že pečuje o svoji manželku a dceru a tyto osoby jsou na jeho výdělku závislé.
8. Mimo to dovolatel uvedl, že v minulosti byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2015, sp. zn. 4 T 28/2011 odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) roků a trestu vyhoštění na dobu neurčitou, a to za zločin krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu, jednak za přečin padělání a pozměňování předmětů k označení zboží pro daňové účely a předmětů dokazujících splnění poplatkové povinnosti podle §245 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu, jednak za zločin porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu. Tento rozsudek byl vyhlášen dne 9. 2. 2015, tj. necelé tři měsíce předtím, než se dovolatel dopustil jednání projednávaného před zdejším soudem. Dle obviněného tedy ve věci není možné uložit trest souhrnný. Kromě toho by měly soudy I. a II. stupně reflektovat skutečnost, že trest, který mu byl uložen za tuto trestnou činnost, je pro něj již zcela dostatečný.
9. S ohledem na výše uvedené skutečnosti má dovolatel za to, že trest odnětí svobody ve výši 8 (osmi) let, je pro něj nepřiměřeně přísný, a jeho nápravy lze dosáhnout i trestem kratšího trvání. Současně poukázal na to, že soud může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby také tehdy, pokud odsuzuje pachatele za pokus trestného činu a má vzhledem k povaze a závažnosti pokusu za to, že by použití trestní sazby stanovené zákonem bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné.
10. Proto obv. D. M. D. navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze z 18. 10. 2016, sp. zn. 12 To 81/2016, v plném rozsahu zrušil a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
11. Také obv. K. H. podal proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 12 To 81/2016, dovolání, a to do výroku o vině i o trestu. Odkázal v něm na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť i on je přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Hlavní námitkou je údajně nesprávná aplikace §2 odst. 5 tr. ř., neboť je přesvědčený o tom, že mu nebylo přisouzené jednání dostatečně prokázáno.
12. Dovolatel svou námitku konkretizoval tak, že soudy I. i II. stupně prokázaly jeho vinu pouze dvěma nepřímými důkazy – a to výpovědí D. M. D. a přepisy SMS zpráv z telefonních čísel, které používal. Tyto důkazy však neprokázaly obsah dohody mezi jím a objednateli drogy. Navíc obv. D. M. D. nebyl uzavření této dohody osobně přítomen a ani česky nerozumí. Ani dovolatel neumí vietnamsky a obsah dohody mu měli tlumočit objednatelé drogy, které však nehodlá prozradit. Žádným z provedených důkazů se navíc nepodařilo bezpečně prokázat, že by vysoké ziskové částky, o kterých hovořil D. M. D., vůbec obdržel.
13. Dovolatel vyjádřil nesouhlas i s tím, že v rozhodnutích soudů I. a II. stupně byl označen za někoho, kdo věděl, k čemu měl pronajatý objekt (ve které se nacházela varna) sloužit. Pouze ústně sjednal s Vietnamcem nájemní smlouvu o přechodném užívání jedné stodoly, nacházející se naproti obytné budovy na adrese H. V. ... za částku 2.000,- Kč. Ta však měla být využívána jako sklad. To, že měl vědět, že zde byla zřízena varna, nevyplynulo z žádného důkazu. On sám do objektu nevstupoval, což dokládají záznamy ze sledování.
14. Dovolatel a jeho obhajoba stojí na názoru, že jej nelze považovat za pachatele projednávaného trestného činu také proto, že mu nebyl prokázán jeho úmysl, resp. to, že se skutečně zapojil do páchání trestné činnosti jako člen organizované skupiny, stejně jako to, že mezi pachateli existovala vzájemná součinnost a provázanost s cílem vyrobit pervitin. Podle platné judikatury musí pachatel předmětného zločinu přinejmenším vědět, že je jako člen organizované skupiny zapojen do nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy. Z provedených důkazů však tuto vědomost dovodit nelze.
15. Obviněný se domnívá, že soudy obou stupňů nesprávně vyložily a aplikovaly ust. §1 a 2 odst. 5, 6, ust. §89 odst. 1 písm. f), §89 odst. 2 a §125 odst. 1 tr. ř, potažmo také čl. 6 EULP, čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 společně s čl. 39 LZPS. Protože se soudům nižších stupňů nepodařilo spolehlivě prokázat, že je pachatelem projednávané trestné činnosti, proto Nejvyššímu soudu navrhl, aby dle §265k tr. ř. zrušil rozsudky obou soudů v celém rozsahu, a to z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a aby dle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
16. K oběma dovoláním se vyjádřil státní zástupce , který je činný u Nejvyššího státního zastupitelství, a to ve svém vyjádření sp. zn. 1 NZO 107/2017-14 ze dne 28. 3. 2017. V něm nejprve předeslal, že obě dovolání v podstatné části uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu neodpovídají, a v dílčí části, v níž námitky dovolacím důvodům odpovídají, je považuje za zjevně neopodstatněné.
17. V dovolání obv. D. M. D. státní zástupce považuje za obsahově relevantní pouze námitku, že jeho jednání nepřekročilo vývojové stadium pokusu, přičemž nesprávné právní posouzení spočívá v tom, že mu byl přisouzen dokonaný zločin. S tímto závěrem se však státní zástupce neztotožnil.
18. Názor, že jednání obviněného bylo pouhým pokusem, dovolatel odvíjí pouze od skutečnosti, že policejním orgánem zajištěný „meziprodukt“ údajně nebyl ještě způsobilý k toxikomanickému zneužití. Dle státního zástupce je však zřejmé, že výroba tohoto meziproduktu, který již obsahoval směs metamfetaminu a zbytkových látek pocházejících z výrobní reakce, je přípravkem, jehož výroba byla ukončena. Závěrečná výrobní fáze již spočívala pouze ve vysušení drogy, a proto právní závěr odvolacího soudu, že obvinění dokonali výrobu přípravku obsahujícího psychotropní látku, je správný.
19. Další námitky obviněného ve vztahu k výroku o trestu, dle názoru státního zástupce uplatněnému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Také námitky, že soudy nižších stupňů nezohlednily jeho osobní poměry a polehčující okolnosti, se nezakládají na pravdě, neboť trest odnětí svobody byl obviněnému uložen na samé spodní hranici zákonné trestní sazby, a to za aplikace moderačního ust. §56 odst. 3 tr. zákoníku. Domáhá-li se obviněný aplikace zmírňujícího ust. §58 odst. 1 tr. zákoníku, k tomu státní zástupce dodal, že okolnosti uváděné obviněným v dovolání v žádném případě nejsou tak mimořádné, aby odůvodňovaly jeho použití.
20. Dovolání obv. K. H. dle názoru státního zástupce lze (s jistou mírou benevolence) za hmotněprávně relevantní považovat pouze v části, kdy namítl nenaplnění subjektivní stránky svého jednání ve vztahu ke znaku „člena organizované skupiny“. Ze skutkových zjištění soudů však vyplynula koordinovaná aktivita více než tří trestně odpovědných osob, zajišťujících výrobu metamfetaminu. Právě prokázaná dělba úloh, včetně dalšího plánovaného použití drogy, zvyšovala šanci na úspěšné vykonání činu, což naplnilo veškeré parametry činnosti organizované skupiny ve smyslu §283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, o čemž obviněný věděl.
21. Pokud jde o další výhrady obviněného, směřující proti správnosti skutkových zjištění, ty dle názoru státního zástupce je pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze, a to ani při zohlednění judikatury Ústavního soudu ve vztahu k námitkám tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními. Ve věci však státní zástupce neshledal žádný rozpor, natož rozpor extrémní.
22. Proto po zvážení shora uvedených skutečností státní zástupce dospěl k závěru, že dovolání obou obviněných jsou v tom rozsahu, v jakém odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu, zjevně neopodstatněná. Z tohoto důvodu Nejvyššímu soudu navrhl, aby obě dovolání v neveřejném zasedání odmítl. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III. Přípustnost dovolání
23. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda jsou dovolání přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda byla podána v souladu s ust. §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. §265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnými osobami v souladu s ust. §265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splnila obligatorní obsahové náležitosti, upravené v §265f tr. ř. Po jejich prostudování shledal, že obvinění výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, a proto jejich dovolání vyhodnotil jako přípustná.
24. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo nutné rovněž posoudit otázku, zda konkrétní argumenty obou obviněných naplňují uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání (k meritu věci)
25. Oba dovolatelé odkázali na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jsou přesvědčeni o tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
26. Obecně platí, že uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva , nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod už nelze a znovu přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
27. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon tedy vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek bylo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci (popsaný v jejich rozhodnutích) není takovým trestným činem, za který jej pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzenému trestnému činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod má právo namítnout, že:
· skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo
· není vůbec žádným trestným činem.
Z toho pak vyplývá, že dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem, anebo měl být obžaloby zproštěn podle §226 písm. b) tr. ř., neboť v žalobním návrhu označený skutek vůbec není trestným činem. Dovolání nemá povahu „dalšího odvolání“. Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, pouze z důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno.
28. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces lze pouze v případech, kdy objektivně existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, (za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje) výjimečně uvažovat o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takovýto závažný rozpor je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod. Teprve poté, co dovolatel vznese takto formulovanou námitku, Nejvyšší soud zhodnotí, zda je tato námitka relevantní a poté ji vyhodnotí a své rozhodnutí řádně odůvodní.
IV. 1. Dovolání obv. D. M. D.
29. Obv. D. M. D. ve svém dovolání odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a podřadil pod něj tři námitky, konkrétně že:
· jeho jednání nepřekročilo vývojové stadium pokusu,
· soudy nižších stupňů nepřiřkly patřičnou váhu všem polehčujícím okolnostem a jeho osobním poměrům, a že
· trest uložený za předcházející trestnou činnost je pro obviněného již dostatečně výchovný a zcela dostačující.
30. Pod deklarovaný dovolací důvod je relevantně podřaditelná pouze námitka první , ta ale není nijak nová. Výkladem této otázky se v odůvodnění svého rozsudku podrobně zabýval Vrchní soud v Praze v reakci na odvolání státní zástupkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni (sp. zn. 12 To 81/2016, na s. 11 an.).
31. Z hlediska právní teorie je nutné zdůraznit dvě zásadní skutečnosti. Za prvé – při pokusu pachatel bezprostředně směřuje ke spáchání trestného činu, ale k jeho dokonání nedošlo pouze pro nějakou nepředpokládanou překážku nebo okolnost, která byla nezávislá na jeho vůli, a která mu zabránila v dokonání skutku . Za druhé – je nutné akceptovat, že omamné a psychotropní látky jsou látky, u kterých vzniká nebezpečí chorobného návyku nebo psychických změn nebezpečných pro uživatele a v konečném důsledku i pro společnost. Tyto látky jsou definovány §130 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách. Naproti tomu přípravkem obsahujícím omamnou nebo psychotropní látku je roztok nebo směs v jakémkoli fyzikálním stavu obsahující jednu nebo více návykových látek nebo jeden nebo více prekursorů.
32. Z ust. §283 odst. 1 tr. zákoníku pak vyplývá, že pachatel tohoto trestného činu bude potrestán za výrobu, dovoz, nabídku, prodej či zprostředkování jak omamné látky, tak i za přípravek obsahující omamnou či psychotropní látku . Pro posouzení tohoto případu je tedy klíčové, že z hlediska trestních následků je zcela totožná výroba metamfetaminu, stejně jako výroba přípravku, který takovou látku obsahuje. Z toho vyplývá, že trestný čin je dokonán nejenom výrobou pervitinu, ale i výrobou přípravku či meziproduktu, který pervitin obsahuje.
33. Obviněný ve svém dovolání vyšel z názoru, že výroba pervitinu nebyla ukončena díky zásahu policie, a proto roztok, který byl ve varně zajištěn policejním orgánem, nebyl ještě způsobilý k toxikomanickému využití – neboť nebyl vysušený, resp. vykrystalizovaný. Taková argumentace by však byla oprávněná pouze tehdy, kdyby výroba drogy se nacházela v raném stadiu celého chemického procesu . Jak vyplývá z tzv. skutkové věty, metamfetamin se vyrábí dehydroxylací efedrinu (resp. pseudoefedrinu), což je dvoufázový rozpouštěcí systém. Kdyby byl chemický proces přerušen v době, kdy by chemické roztoky ještě neobsahovaly omamnou látku (byť by celý proces k tomu směřoval), skutečně by se jednalo pouze o vývojové stadium pokusu.
34. V projednávaném případě však byl ve varně zajištěn meziprodukt, který již obsahoval 6.309,75 g metamfetaminové báze. K jeho výsledné krystalické podobě už zbývalo pouze „vysušení“ tohoto roztoku, které je v podstatě možné provést i v domácích podmínkách. Z toho vyplývá, že obvinění již dokončili výrobu „přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku“, na kterou se vztahuje zákonný postih ve smyslu §283 tr. zákoníku. Nejvyšší soud tedy potvrzuje správnost výkladu Vrchního soudu v Praze, který jasně deklaroval, že „nejde o vývojové stadium trestné činnosti ve formě pokusu, ale již o dokonaný delikt“ (s. 11 rozsudku, č. l. 2086).
35. V rámci druhé a třetí námitky obv. D. M. D. tvrdí, že soudy nižších stupňů nedostatečně vyhodnotily v jeho prospěch polehčující okolnosti i jeho osobní poměry, a že trest, který mu byl uložen za předcházející trestnou činnost, je již dostatečně výchovný a zcela dostačující. Obě tyto výhrady tedy směřují do výroku o trestu.
36. V prvé řadě je nutné zdůraznit, že pro námitky proti uloženému trestu je určen dovolací důvod podle §286b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ten může být naplněn ve dvou alternativách. Buď byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným (viz. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002). Ale ani tento dovolací důvod však není naplněn námitkami pouhé nepřiměřenosti trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
37. Z textu dovolání vyplynulo, že obv. D. M. D. svou námitku pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadil chybně. I kdyby však obviněný subsumoval svou námitku správně, i tak by bylo nutné ji odmítnout, protože Krajský soud v Plzni uložil obviněnému trest odpovídající jak druhem, tak i výměrou.
38. Navíc dovolatelova argumentace o tom, že oba soudy nedostatečně vyhodnotily v jeho prospěch polehčující okolnosti i jeho osobní poměry je nepravdivá. Soud I. stupně se polehčujícími okolnostmi zabýval velmi pečlivě: především za polehčující okolnost konstatoval úplné doznání obv. D. M. D. a jeho spolupráci s orgány činnými v trestním řízení, která vedla k usvědčení ostatních obviněných, vč. obv. K. H. V zájmu objektivity však zcela správně přihlédl i k okolnostem přitěžujícím, zejména k jeho předchozí trestné činnosti, stejně jako k tomu, že v posuzované trestné činnosti měl významnou úlohu, neboť celou výrobu pervitinu v H. V. řídil. Jelikož dovolatel spáchal trestný čin jako člen organizované skupiny a ve velkém rozsahu, byl výsledný trest ukládán podle §283 odst. 3 tr. zákoníku, v rámci zákonné trestní sazby od osmi až dvanácti let. Po vyhodnocení všech skutečností mu Vrchní soud v Praze za spáchání tohoto dokonaného zločinu určil trest na samé spodní hranici zákonné trestní sazby. Z toho vyplývá, že v žádném případě nelze hodnotit tuto sankci jako nepřiměřeně přísnou.
39. K mimořádnému snížení trestu pod tuto spodní hranici zákonné sazby podle §58 odst. 1 tr. zákoníku již nebyly splněny zákonné podmínky, a to ve dvojím smyslu. Za prvé – Nejvyšší soud již mnohokrát judikoval, že výtku týkající se neuplatnění moderace uloženého trestu odnětí svobody aplikací §58 odst. 1 tr. zákoníku nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů, neboť se nejedná o žádný z deklarovaných důvodů (srov. např. 11 Tdo 55/2016). Za druhé – mimořádnému snížení trestu pod spodní hranici trestní sazby nebrání jen předchozí odsouzení obviněného, ale i to, že projednávaný trestný čin byl vyhodnocen jako vysoce závažná, organizovaná trestná činnost, ve které hrál dovolatel klíčovou roli (a nikoli jako pokus o spáchání zločinu, k jehož dokonání nedošlo). Nicméně spolupráci obviněného s orgány činnými v trestním řízení soudy obou stupňů zcela správně vyhodnotily jako výraznou polehčující okolnost , která se výrazně projevila ve výši i způsobu výkonu uloženého trestu.
40. Obviněný by dosáhl uložení ještě nižšího trestu odnětí svobody, kdyby mu byl přiznán status spolupracujícího obviněného. Pro ten však dovolatel nesplnil zákonné podmínky – konkrétně nevyhověl podmínce vyplývající z §178a odst. 1 odst. 1 písm. a) tr. ř., tedy že jeho výpověď nebylo možné vyhodnotit jako úplnou. Obv. D. M. D. totiž odmítl uvést další osoby, které se na spáchání tohoto zločinu podílely, stejně jako se nevyjádřil k podílu jednotlivých obviněných na páchání tohoto skutku. Z těchto důvodů soudy nižších stupňů o mimořádném snížení uloženého trestu pod spodní hranici osmi let uvažovat nemohly. Osobní poměry, o kterých se rovněž obviněný ve svém dovolání zmínil, jsou v těchto souvislostech irelevantní.
41. V souvislosti s předchozí trestnou činností dovolatel ještě vyslovil námitku, že mu byl rozsudkem Krajského soudu v Praze dne 9. 2. 2015, sp. zn. 4 T 28/2011, uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let a trest vyhoštění na dobu neurčitou. A vzhledem k tomu „soudy I. a II. stupně měly reflektovat tu skutečnost, že tento trest je pro dovolatele již tak dosti výchovný a zcela dostačující“. I když to dovolatel výslovně neuvedl, patrně touto větou zamýšlel odkázat Nejvyšší soud na §44 tr. zákoníku, který deklaruje možnost upuštění od uložení souhrnného trestu podle §43 odst. 2, pokud má za to, že trest uložený dřívějším rozsudkem je dostatečný.
42. Tato možnost je však v projednávaném případě vyloučena, protože ust. §44 tr. zákoníku řeší situaci, kdy soud považuje dříve uložený trest za dostatečný ve vztahu ke sbíhající se trestné činnosti, o které rozhoduje. Jde tedy o to, že soud rozšiřuje dosah dřívějšího výroku o trestu tak, že dřívější trest vztáhne i na projednávanou sbíhající se trestnou činnost téhož pachatele, za kterou by se jinak ukládal souhrnný trest. V projednávaném případě však soudy neukládaly trest souhrnný. Navíc podstatou této námitky je poněkud nehorázný požadavek obviněného, aby Nejvyšší soud de facto rozhodl o upuštění od potrestání za spáchání tak závažného drogového zločinu. To je však zcela vyloučené.
43. Pokud snad dovolatel měl touto námitkou na mysli jiný návrh, pak je namístě zdůraznit, že ho nedostatečně konkretizoval. Nejvyšší soud však ve své judikatuře mnohokrát zdůrazňoval, že pokud dovolatel své námitky nespecifikuje dostatečně, není povinen jej za obviněného dohledávat či domýšlet (srov. např. sp. zn. 6 Tdo 435/2013, podobně i sp. zn. I. ÚS 452/07). Proto se ani nemohl k této neurčité námitce podrobněji vyjádřit.
IV. 2. Dovolání K. H.
44. Obv. K. H. ve svém dovolání odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že mu nebylo přisouzené jednání dostatečně prokázáno – zejména jeho úmysl, a to, že jednal jako člen organizované skupiny. Dle svého tvrzení byl odsouzen pouze na základě dvou nepřímých důkazů, a to výpovědi D. M. D. a přepisů SMS zpráv z telefonních čísel, které používal.
45. Těmito výhradami se obv. H. pokusil zpochybnit, že by soudy nižších instancí prokázaly jeho podíl na spáchání předmětného skutku, neboť údajně nebyly předloženy důkazy, které by prokázaly, že by po subjektivní stránce s touto organizovanou skupinou úmyslně spolupracoval, a že by si toho byl vůbec vědom. Tím také implicitně naznačil existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutečnostmi, které vyplynuly z důkazů na straně jedné a skutkovými a z nich plynoucími právními závěry na straně druhé.
46. Jak bylo řečeno výše, obviněný předmětný dovolací důvod naplní pouze tehdy, pokud namítne a dostatečně zdůvodní, že skutek, který je mu kladen za vinu a za který mu byl uložen trest, vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, event. není žádným trestným činem. Obv. H. však ve svém dovolání pouze protestuje proti tomu, že mu byla trestná činnost dostatečně prokázána, a následně Nejvyššímu soudu pouze předkládá vlastní úvahy o tom, co z dokazování lze či nelze vyvodit, aby z nich vyvodil vlastní závěry, které reinterpretuje ve svůj prospěch. Přehlíží však to, že jeho trestná činnost coby člena organizované skupiny byla prokázána řadou vzájemně provázaných důkazů, takže skutkový závěr, že se významnou měrou podílel na výrobě pervitinu, i když nebyl u varny bezprostředně přítomen (jako ostatní spoluobvinění) nelze již nijak zpochybnit.
47. Především není pravdou, že obviněný byl uznán vinným na základě „dvou nepřímých důkazů“, protože výpověď obv. D. M. D. i přepis SMS zpráv (společně s lokací mobilních telefonů, které oba obvinění používali) jsou důkazy přímými, které obviněného bezprostředně usvědčily a které korespondují i s dalšími provedenými důkazy (zejm. výpověďmi ostatních obviněných a pořízeným videozáznamem z varny, kam prokazatelně psal SMS-ky). Na základě těchto důkazů bylo jednoznačně prokázáno, že to byl obv. H., který do objektu v H. V. pomohl přivést věci a chemikálie, nutné k výrobě pervitinu (což i sám přiznal), poté výrobu prostřednictvím SMS sledoval, aby byl informovaný o ukončení výroby – protože bylo dohodnuto, že má výsledný produkt v tekutém stavu odvézt třem neustanoveným vietnamským objednatelům. Nelze tedy pochybovat o jeho přímém úmyslu, stejně jako o tom, že se na trestné činnosti podílel jako člen organizované skupiny, neboť vlastními silami by tuto výrobu nebyl schopen uskutečnit.
48. Organizovanou skupinou se rozumí sdružení více osob, v němž je provedena dělba úkolů mezi jednotlivé členy a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu. Z provedených důkazů vyplynulo, že obvinění takovou skupinu vytvořili, přičemž zde jednoznačně existovala spolupráce více než tří osob zajišťujících výrobu chemického roztoku obsahujícího metamfetamin. Právě konspirativní zorganizování celé výroby a dělba úloh mezi jednotlivé obviněné (zahrnující navážku potřebných věcí a vstupních chemikálií, poté samotná dvoufázová výroba tekutiny obsahující metamfetamin a její plánované předání dalším neustanoveným osobám vietnamské národnosti) jednoznačně zvyšovala šanci na úspěšné dokonání činu a celkový zisk. Z provedených důkazů vyplynulo, že na tomto výrobním procesu se podílel obv. H. ve smyslu materiálním i logistickém, a navíc to měl být on, kdo měl výsledný „meziprodukt“, připravený k závěrečnému vysušení a krystalizaci, předat objednatelům.
49. Proto skutková podstata projednávaného zločinu, a to jak z hlediska subjektivní stránky ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku , tak z hlediska naplnění všech zákonem požadovaných znaků činnosti organizované skupiny ve smyslu §283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, které obviněný usiloval zpochybnit, byla jednoznačně naplněna.
50. V ostatních částech dovolání obv. H. ještě prohlásil, že nebyl zjištěn obsah dohody mezi jím a objednateli drogy, že D. M. D. nebyl uzavření této dohody osobně přítomen a že z důkazů nevyplynulo, jak vysoké byly částky, které měl obdržet. Všechny tyto skutečnosti jsou však ve světle provedených důkazů již zcela podružné . Obsah dohody je jasný – vzhledem k tomu, že výroba 8 kg pervitinu v H. V. proběhla, a osobní přítomnost obv. D. M. D. při uzavírání dohody je zcela irelevantní, stejně jako dohodnutý zisk a jeho rozdělení mezi spolupachatele.
51. Nejvyšší soud při svém přezkumu ověřil, že ve vztahu k provedeným důkazům jsou výše uvedené skutkové závěry soudů I. a I. stupně zcela správné, a proto nemohl přisvědčit nepodloženým tvrzením dovolatele, že byl ze strany nalézacího i odvolacího soudu poškozen tím, že byl odsouzen za neprokázanou trestnou činnost.
V. Závěr
52. Nejvyšší soud konstatuje, že oba soudy nižších stupňů se ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro svá rozhodnutí. Krajský soud v Plzni provedl dokazování v nezbytném rozsahu a provedené důkazy zjevně vedly k dostatečnému objasnění skutkového stavu. Zároveň tento soud vyhodnotil všechny důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na odpovědném uvážení všech okolností případu – a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech.
53. Vrchní soud v Praze vyjádřil svůj souhlas s provedeným dokazováním, nicméně předmětný trestný čin překvalifikoval ve smyslu obžaloby, když projednávaný skutek na rozdíl od Krajského soudu v Plzni vyhodnotil jako dokonaný trestný čin a v tomto smyslu změnil právní kvalifikaci. U obviněných D. M. D. a K. H. se tato změna v konečném důsledku již neprojevila v druhu ani výši uložených trestů.
54. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v napadeném rozhodnutí Vrchního soudu v Praze nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona. Proto obě dovolání vyhodnotil jako zjevně neopodstatněná a odmítl je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Za podmínek uvedených v ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. ř.).
V Brně dne 10. 8. 2017
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu