ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.3968.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 3968/2016-235
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudkyň JUDr. Ivany Kudrnové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněného P. S. , P., zastoupeného JUDr. Petrem Maškem, advokátem se sídlem v Praze 9 – Klánovicích, Boušova č. 792, proti povinným 1) V. J. , D., 2) K. J. , P., 3) L. J. , P., a 4) V. J. , D., zastoupených JUDr. Michalem Račokem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská č. 49/633, pro 12 470 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 23 Nc 2370/2015, v řízení o dovolání oprávněného a povinných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2016, č. j. 26 Co 108/2016-130 (26 Co 109/2016), takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2016, č. j. 26 Co 108/2016-130, se v části, jíž bylo potvrzeno usnesení Okresního soud v Příbrami ze dne 29. 12. 2015, č. j. 23 EXE 2370/2015-81, a usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. 12. 2015, č. j. 23 EXE 2370/2015-81, ruší a věc se vrací Okresnímu soud v Příbrami k dalšímu řízení.
II. Dovolání povinných do usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2016, č. j. 26 Co 108/2016-130, v části, jíž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 8. 1. 2016, č. j. 23 EXE 2370/2015-88, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 21. 1. 2016, č. j. 23 EXE 2370/2015-106, se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 29. 12. 2015, č. j. 23 EXE 2370/2015- 81 , (dále jen “soud prvního stupně“) rozhodl o částečném zastavení exekuce co do částky 10 800 000 Kč. V odůvodnění uvedl, že exekuce je vedena na podkladě exekučních titulů, jimiž jsou notářské zápisy se svolením k vykonatelnosti sepsané JUDr. Marií Roubíkovou, notářkou v P. ze dne 16. 3. 2010, sp. zn. Nz 39/2010 a N 59/2010 (dále jen „Notářský zápis I."), a ze dne 4. 4. 2011, sp. zn. Nz 78/2011 a N 103/2011 (dále jen „Notářský zápis II"). Notářský zápis I obsahuje dohodu o uznání závazku povinných [tj. původního povinného 1) P. J., a zemřelého dne 8. 9. 2016, D., na jehož místě je v řízení pokračováno s V. J., D., K. J., P., a L. J., P., o jejichž nástupnictví bylo Nejvyšším soudem rozhodnuto v usnesení ze dne 11. 1. 2017, č. j. 20 Cdo 3968/2016-221, ve spojení s opravným usnesením ze dne 21. 2. 2017, č. j. 20 Cdo 3968/2016-229, a povinné 4)] vůči oprávněnému ve výši 7 800 000 Kč z titulu smlouvy o půjčce ze dne 15. 3. 2010 a závazek povinných vrátit tuto částku nejpozději do 17. 6. 2010. V Notářském zápise II uznali povinní [tj. původní povinný 1) P. J. a povinná 4)] závazek vůči oprávněnému ve výši 4 670 000 Kč z titulu smlouvy o půjčce ze dne 30. 3. 2011 a zavázali se vrátit tuto částku oprávněnému do 25. 7. 2011.
Soud prvního stupně uzavřel, že jak Notářský zápis I, tak i Notářský zápis II obsahují veškeré náležitosti ve smyslu §71a a 71b zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „notářský řád”), a svolení povinných k vykonatelnosti. Soud však shledal jako důvodnou námitku povinných, že dohoda o uznání dluhu co do důvodu a výše obsažená v Notářském zápisu I a v Notářském zápisu II je částečně neplatným právním úkonem, když osoby povinné nemohly uznat svůj závazek z půjčky vůči oprávněnému v celkové výši 10 800 000 Kč, protože ke dni sepisu Notářských zápisů půjčka v této výši poskytnuta nebyla. Konkrétně v případě Notářského zápisu I nedošlo ke dni jeho sepisu ke vzniku dluhu z půjčky ve výši celkem 7 800 000 Kč a v případě Notářského zápisu II nedošlo ke dni jeho sepisu ke vzniku dluhu z půjčky ve výši celkem 3 000 000 Kč. Uznat dluh je možné teprve poté, co dluh vznikl, přičemž ke dni sepsání zmíněných notářských zápisů však dluh povinných v uvedené výši dosud neexistoval. Notářský zápis I proto podle soudu prvního stupně není způsobilým exekučním titulem pro vymáhání částky 7 800 000 Kč. K promlčení nároku na vrácení půjčky v této výši tak došlo v obecné tříleté promlčecí lhůtě počítané ode dne splatnosti půjčky, tj. od 17. 6. 2010. Notářský zápis II není pak podle soudu prvního stupně způsobilým exekučním titulem pro vymáhání částky 3 000 000 Kč a k promlčení nároku na vrácení půjčky v této výši taktéž došlo v obecné tříleté promlčecí lhůtě počítané ode dne splatnosti této půjčky, tj. od 25. 4. 2011. Pro vymáhání částky z obou zmíněných exekučních titulů - celkem v rozsahu 10 800 000 Kč soud prvního stupně exekuci vedenou soudním exekutorem JUDr. Tomášem Vránou, Exekutorský úřad v P., na základě pověření vydaného Okresním soudem v Příbrami ze dne 25. 8. 2015, č. j. 23 EXE 2370/2015-28, podle §268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”), zastavil .
Usnesením ze dne 8. 1. 2016, č. j. 23 EXE 2370/2015- 88 , Okresní soud v Příbrami, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 21. 1. 2016, č. j. 23 EXE 2370/2015-106, rozhodl o zamítnutí návrhu povinných na úplné zastavení exekuce vedené soudním exekutorem JUDr. Tomášem Vránou, Exekutorský úřad v P., na základě pověření vydaného Okresním soudem v Příbrami ze dne 25. 8. 2015, č. j. 23 EXE 2370/2015-28, co do částky 1 670 000 Kč . Soud prvního stupně dovodil z obsahu Notářského zápisu II, že pokud jde o tuto částku, lze mít uznání dluhu co do důvodu a výše za platný právní úkon, protože v době uznávacího prohlášení byla půjčka povinným již reálně poskytnuta, a to platbou na účet povinných ve výši 1 500 000 Kč dne 30. 3. 2011 a platbou v hotovosti ve výši 170 000 Kč taktéž dne 30. 3. 2011.
Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením ze dne 6. 4. 2016, č. j. 26 Co 108/2016-130, usnesení soudu prvního stupně ze dne 29. 12. 2015, č. j. 23 EXE 2370/2015-81, k odvolání oprávněného potvrdil (první výrok) a usnesení soudu prvního stupně ze dne 8. 1. 2016, č. j. 23 EXE 2370/2015-88, ve znění opravného usnesení, k odvolání povinných též potvrdil (druhý výrok). Odvolací soud měl za to, že předložené exekuční tituly jsou notářskými zápisy ve smyslu §71a odst. 2 notářského řádu. V posuzovaných notářských zápisech bylo uznání dluhu učiněno ve vztahu k platnému právnímu úkonu. Účastníci notářského zápisu označili právním důvodem uznaného dluhu smlouvu o půjčce s tím, že uvedli konkrétní celkovou výši této půjčky a výší dílčích částek, ze kterých se skládá. Z hlediska určitosti právního úkonu, není významné, zda se uznal dluh ze smlouvy o půjčce nebo ze smlouvy o budoucí půjčce. Notářské zápisy obsahují dostatečně určité prohlášení povinných se svolením k vykonatelnosti pro případ, že povinní nezaplatí uznávaný dluh z půjček do sjednané doby. Pokud notářské zápisy obsahují uznání dluhu v části, který dosud reálně nevznikl, protože peníze nebyly ke dni uznávacího prohlášení předány povinným, jde podle odvolacího soudu v této [od ostatního obsahu zápisu oddělitelné části podle §41 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“)] části o absolutně neplatný právní úkon pro rozpor se zákonem (§39 obč. zák.). Částečná neplatnost se dotýká Notářského zápisu I v celém rozsahu, tedy co do částky 7 800 000 Kč a Notářského zápisu II v rozsahu 3 000 000 Kč, přičemž způsobila, že v tomto rozsahu jsou oba nezpůsobilými exekučními tituly, když povinnost k plnění v tomto rozsahu neexistovala. Tím byl naplněn důvod k částečnému zastavení exekuce podle §268 odst. 1, písm h) a odst. 4 o. s. ř. Nebylo proto zapotřebí se vypořádat s otázkou částečného promlčení vymáhané pohledávky, což vedlo soud prvního stupně k částečnému zastavení exekuce ve stejném rozsahu. Rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž byl zamítnut návrh povinných na částečné zastavení exekuce pro částku 1 670 000 Kč, měl za věcně správné, když uznávací prohlášení povinných obsažené v Notářském zápise II shledal za platný právní úkon. Zápis splňoval všechny zákonné formální a materiální předpoklady být exekučním titulem. Platné uznání dluhu založilo desetiletou promlčecí lhůtu (§110 odst. 1 obč. zák.), která od sjednané doby splatnosti, tj. od 25. 7. 2011, dosud neuběhla.
Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 6. 4. 2016, č. j. 26 Co 10/16-130, do výroku v odstavci I., jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soud v Příbrami ze dne 29. 12. 2015, č. j. 23 EXE 2370/2015-81, podal dovolání oprávněný. Namítal, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení věci, když odvolací soud se při řešení právní otázky, na jejímž vyřešení rozhodnutí spočívá, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, tj. od usnesení ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 31 Cdo 2184/2013. K otázce způsobilosti notářského zápisu být exekučním titulem zdůraznil, že odvolací soud oba notářské zápisy posoudil jako zápisy ve smyslu §71a odst. 2 notářského řádu a dovodil, že absolutní neplatnost uznání dluhu činí tyto notářské zápisy o uznání dluhu nezpůsobilými exekučními tituly. Odvolací soud při právním posouzení povahy posuzovaných notářských zápisů pochybil, neboť aplikoval právní normu, která na daný případ nedopadá. Oba notářské zápisy jsou zápisy o dohodě o splnění dluhu se svolením k přímé vykonatelnosti ve smyslu ust. §71b notářského řádu, protože mají všechny náležitosti podle §71b odst. 2 notářského řádu. Jejich obsahem není jen jednostranné prohlášení dlužníků. Skutečnost, že posuzované notářské zápisy obsahují vedle dohody o splnění dluhu také uznání dluhu, nic nemění na tom, že se jedná o platné notářské zápisy se svolením k přímé vykonatelnosti ve smyslu §71b notářského řádu. Skutečnost, že se notářský zápis s přímou vykonatelností týká závazku podmíněného, nemůže být překážkou platnosti takového zápisu. Dále posuzovaná otázka, zda uznání dluhu , tak jak bylo učiněno povinnými v notářských zápisech před samotným poskytnutím peněžních prostředků, je absolutně neplatným právním úkonem pro rozpor se zákonem, nebyla posouzena oběma soudy správně. Podle oprávněného oba soudy pochybily, když nebraly v potaz skutečnost, že povinní uznali závazek zaplatit konkrétně určenou peněžní částku z písemné smlouvy o půjčce ze dne 15. 3. 2010 či ze dne 30. 3. 2011. Přitom si upravili postup a podmínky, za kterých dojde k předání peněz. Obě strany své závazky splnily. Na straně povinných došlo k porušení smlouvy, pokud jde o vrácení peněz. Závěr obou soudů, že by bylo uznání závazků za výše objasněných okolností absolutně neplatným právním úkonem pro rozpor se zákonem, není namístě. Důsledkem prokázání skutečnosti, že peněžní prostředky nebyly v okamžiku sepsání uznání dluhu ještě předány, by tedy mělo vést k závěru o vyvrácení zákonné domněnky o existenci dluhu, nikoliv o absolutní neplatnosti takového právního jednání. Samostatnou otázkou je, zda uznávací projev (ne)způsobil prodloužení promlčecí doby (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 33 Cdo 1702/2015). Oprávněný namítl, že oba soudy se s námitkami oprávněného nevypořádaly, neprovedly veškeré navržené důkazy týkající se prodloužení splatnosti závazků a nezabývaly se námitkou oprávněného, že námitka promlčení byla vznesena v rozporu s dobrými mravy. Nevypořádaly se ani s právním posouzením závazků. K písemným dohodám o půjčce a v nich vyjádřené vůli smluvních stan vůbec nepřihlížely, ačkoliv ony měly být určující pro právní vztahy z nich vzniklé, a nepřisoudily jim žádné právní účinky. Navrhl proto, aby usnesení odvolacího soudu a soudu prvního stupně v dovoláním napadené části bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovoláním napadli rozhodnutí odvolacího soudu i povinní, a to pokud jím bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 8. 1. 2016, č. j. 23 EXE 2370/2015-88, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 21. 1. 2016, č. j. 23 EXE 2370/2015-106. Přípustnost dovolání shledali v odklonu odvolacího soudu od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítali nesprávné právní posouzení prvé otázky, zda lze považovat za platné uznání více dluhů dlužníkem, pokud v uznání není nepochybně určeno, které jednotlivé dluhy (co do důvodu a výše) uznává a slibuje zaplatit; druhé otázky, zda uznání dluhu může dlužník učinit ještě před tím, než dluh vznikl, a otázky, zda právní úkon, kterým dlužník uznává dluh, může být částečně platným a částečně neplatným právním úkonem, pokud uznání obsahuje pouze jednu částku; třetí otázky, zda dohoda o uznání závazku s přivolením k vykonatelnosti uzavřená ve formě notářského zápisu podle §71b notářského řádu, ve znění do 31. 12. 2012, je jako exekuční titul formálně vykonatelná, pokud neobsahuje prohlášení povinné osoby slovy zákona [§71b odst. 2 písm. f) notářského řádu], že k vykonatelnosti svoluje „pouze pro případ, že svou povinnost nesplní řádně a včas“.
K první otázce uvedli, že povinní v Notářském zápise II uznali vůči věřiteli-oprávněnému závazek zaplatit částku 4 670 000 Kč z titulu smlouvy o půjčce peněz ze dne 30. 3. 2011. Na základě smlouvy o půjčce ze dne 30. 3. 2011 však oprávněný poskytl povinným dvě půjčky jakožto reálné kontrakty, a to dne 30. 3. 2011 částku 1 500 000 Kč převodem na dohodnutý účet a částku 170 000 Kč v hotovosti a dne 22. 4. 2011 částku 3 000 000 Kč převodem na dohodnutý účet. Podle judikatury dovolacího soudu, uzná-li dlužník více dluhů, musí nepochybně určit, které jednotlivé dluhy (co do důvodu a výše) uznává a slibuje zaplatit. Pouze tak je splněna podmínka určitosti právního úkonu. Uznání dluhu povinnými v Notářském zápise II je proto neplatným právním úkonem z důvodu neurčitosti podle §37 odst. obč. zák., a to jak ve specifikaci důvodů uznávaných dluhů, tak i ve vymezení těchto dluhů. Neplatné uznání dluhu nemohlo založit právní následky, které vyplývají z ustanovení §110 odst. 1 věta druhá a §558 obč. zák. Ke druhé otázce uvedli, že z rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá závěr, že právní úkon obsahující uznání dluhu z půjčky může dlužník učinit až poté, co věřitel reálně půjčku poskytl, tj. předal dlužníkovi předmět půjčky. Byl-li dluh z půjčky dlužníkem uznán před tím, než mu byl věřitelem předmět půjčky poskytnut, nemůže se jednat o platné uznání dluhu z půjčky, protože v den uznání dluh ještě neexistoval. Povinní proto nemohli v uznání dluhu ze dne 4. 4. 2011 uznat dluh vyplývající ze smlouvy o půjčce ze dne 30. 3. 2011 (tj. dluh ve výši 4 670 000 Kč), protože na základě této smlouvy žádný takový dluh nevznikl. Dne 4. 4. 2011 mohli povinní uznat toliko dluh z půjčky ve výši 1 600 000 Kč, když v této výši reálně peníze převzali. Povinní nesouhlasili ani s tím, že jejich uznávací prohlášení ze dne 4. 4. 2011 je neplatné částečně, pokud jde o částku 3 000 000 Kč, a ve zbylé části 1 670 000 Kč je platné. Povinní se domnívají, že předmětem uznání byla celá částka 4 670 000 Kč a že ji nelze dělit. Oba soudy při výkladu uznávacího projevu povinných překročily interpretační pravidla ustanovení §35 odst. 2 obč. zák., neboť výsledkem této interpretace je změna již učiněného projevu povinných. Výklad uznávacího prohlášení ze dne 4. 4. 2011 byl soudy proveden v rozporu s jazykovým vyjádřením. Výsledek této interpretace by proto byl třetím osobám, které by neměly možnost seznámit se s dalšími okolnostmi věci, zcela nepochopitelný. K třetí otázce namítali, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti může být exekučním titulem pouze v případě, že je vykonatelný po stránce formální i materiální. Musí proto obsahovat prohlášení povinné osoby podle §71b odst. 2 písm. f) notářského řádu. Svolení k vykonatelnosti v obou notářských zápisech postrádá prohlášení povinných, že „k vykonatelnosti svolují pouze pro případ, že svoji povinnost nesplní řádně a včas“. Navíc se ve svolení k vykonatelnosti v obou notářských zápisech uvádí, že „pohledávky oprávněného vůči povinným jsou splatné“. Podle ustálené praxe dovolacího soudu by však v takovém případě nemohl být notářský zápis formálně vykonatelný. Oba notářské zápisy z důvodů vytčených obsahových vad nejsou vykonatelné po formální stránce. Povinní navrhovali, aby usnesení odvolacího soudu bylo v dovoláním napadené části zrušeno a vráceno odvolacímu soud k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského právního řádu) dovolání projednal a rozhodl o nich podle občanského právního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Oba soudy vyšly ze skutkového zjištění, že oprávněný a povinní uzavřeli dne 15. 3. 2010 smlouvu o půjčce (a její dodatek dne 17. 3. 2011) s tím, že oprávněný poskytne finanční půjčku v celkové výši 7 800 000 Kč od 17. 3. 2010 do 7. 6. 2010 tak, že částka 7 000 000 Kč bude poukázána bankovním převodem z účtu oprávněného na účet povinných dne 17. 3. 2010, částka 350 000 Kč bude předána povinným v hotovosti dne 17. 3. 2010, částka 350 000 Kč bude předána povinným v hotovosti dne 18. 3. 2010, částka 100 000 Kč bude předána povinným v hotovosti dne 19. 3. 2010. Půjčené peníze v celkové výši
7 800 000 Kč se povinní zavázali vrátit oprávněnému dne 17. 6. 2010 na smluvený bankovní účet oprávněného.
Oprávněný a povinní uzavřeli dne 30. 3. 2011 smlouvu o půjčce s tím, že oprávněný poskytne finanční půjčku v celkové výši 4 670 000 Kč od 30. 3. 2011 do 25. 7. 2011 tak, že částka 1 500 000 Kč bude poukázána bankovním převodem z účtu oprávněného na účet povinných dne 30. 3. 2011, částka 170 000 Kč bude předána povinným v hotovosti dne 30. 3. 2011, částka 3 000 000 Kč bude poukázána bankovním převodem z účtu oprávněného na účet povinných nejpozději dne 25. 4. 2011. Půjčené peníze v celkové výši 4 600 000 Kč se povinní zavázali vrátit oprávněnému dne 25. 7. 2011 na smluvený bankovní účet oprávněného.
V souzené věci je exekučním titulem Notářský zápis I a Notářský zápis II. V obou je věřitelem Petr Svoboda a dlužníky jsou původní povinný 1) a povinná 4). Uvedení účastníci před notářkou uzavřeli „Dohodu o uznání závazku s přivolení k vykonatelnosti“. V Článku prvním Dohody o uznání závazku bod „Za prvé“ v Notářském zápisu I. je uvedeno, že dlužníci prohlašují, že uznávají svůj závazek vůči věřiteli zaplatit dluh 7 800 000 Kč jako dlužnou částku z titulu smlouvy o půjčce ze dne 15. 3. 2010. Smlouvou o půjčce se zavázal věřitel poskytnout dlužníkům bezúročně uvedenou částku a dlužníci se zavázali tuto částku věřiteli vrátit do 17. 6. 2010. Odkaz na tuto smlouvu o půjčce je též v části „Právní důvod“ plnění Dohody o přímé vykonatelnosti. V Článku druhém s podtitulem „Přivolení k výpovědi“ se dlužníci jako osoby povinné zavázali ve stanovené lhůtě splnit pohledávku věřiteli jako osobě oprávněné ve výši uvedené v uznávacím prohlášení a jak vyplývá ze závazkového právního vztahu vzniklého na základě této listiny a věřitel jako osoba oprávněná tento závazek přijímá. V Článku prvním Dohody o uznání závazku bod „Za prvé“ v Notářském zápisu II. je uvedeno, že dlužníci prohlašují, že uznávají svůj závazek vůči věřiteli zaplatit dluh 4 670 000 Kč jako dlužnou částku z titulu smlouvy o půjčce ze dne 30. 3. 2011. Smlouvou o půjčce se zavázal věřitel poskytnout dlužníkům bezúročně uvedenou částku a dlužníci se zavázali tuto částku věřiteli vrátit do 25. 7. 2011. Odkaz na tuto smlouvu o půjčce je též v části „Právní důvod“ plnění Dohody o přímé vykonatelnosti. V Článku druhém s podtitulem „Přivolení k výpovědi“ se dlužníci jako osoby povinné zavázali ve stanovené lhůtě splnit pohledávku věřiteli jako osobě oprávněné ve výši uvedené v uznávacím prohlášení a jak vyplývá ze závazkového právního vztahu vzniklého na základě této listiny a věřitel jako osoba oprávněná tento závazek přijímá.
Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v tom, že notářský zápis je exekučním titulem podle §40 odst. 1 písm. d) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „e. ř.“) - [obdobné ustanovení obsahuje i §274 písm. e) o. s. ř.], jestliže splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech v §71a až 71c notářského řádu, tj. jestliže obsahuje dohodu osoby oprávněné ze závazkového právního vztahu s osobou ze závazkového právního vztahu povinnou, v níž jsou přesně individualizovány oprávněná a povinná osoba a vyznačen právní důvod plnění, předmět plnění (přesný obsah a rozsah plnění) a doba plnění (přesně a určitě určena doba, do které se povinná osoba zavazuje předmět plnění poskytnout oprávněné osobě), a jestliže osoba povinná v něm svolila k vykonatelnosti. Právním důvodem plnění se rozumí rozhodné skutečnosti, na nichž se plnění zakládá; tyto skutečnosti nemusí být v dohodě vylíčeny do všech podrobností, ale postačuje takové vyznačení právního důvodu plnění, z něhož je zřejmé, na čem se plnění zakládá (tj. proč má povinná osoba poskytnout oprávněné osobě stanovené plnění). Svolením k vykonatelnosti se pak rozumí takové prohlášení (projev vůle) povinné osoby, z něhož vyplývá, že povinná osoba souhlasí s tím, aby notářský zápis byl (v případě, že v určené době neposkytne osobě oprávněné řádně a včas stanovený předmět plnění) bez dalšího titulem pro výkon rozhodnutí [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98 uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2000“), a též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2707/2000, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4357/2015].
Dále dovolací soud přijal v usnesení ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 31 Cdo 2184/2013, uveřejněném pod číslem 55/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 55/2015“) a v usnesení ze dne 4. 1. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4761/2015, právní závěr, že podle ustanovení §71a odst. 1 (což dopadá i na ustanovení §71b) notářského řádu lze uzavřít dohodu osoby oprávněné a osoby povinné ohledně budoucí pohledávky vyplývající ze závazkového právního vztahu, tj. ze smlouvy o smlouvě budoucí, ji splnit, a není vyloučeno, aby povinná osoba svolila k vykonatelnosti notářského zápisu ve vztahu k budoucí pohledávce oprávněného vyplývající ze závazkového právního vztahu. Notářský zápis přitom může obsahovat i jednostranný právní úkon povinného o uznání budoucího dluhu (§558 obč. zák.), který je úkonem hmotněprávním (srov. R 4/2000).
Obsahuje-li dohoda osoby oprávněné a osoby povinné obsažená v notářském zápise se svolením k vykonatelnosti (§71a až 71c notářského řádu) ujednání, podle kterého se dlužník zavazuje splnit pohledávku a jiné nároky věřitele vyplývající ze závazkového právního vztahu vzniklého na základě smlouvy o budoucí smlouvě o půjčce (na jejímž základě věřitel plnil po sepisu notářského zápisu a jež je podle dohody účastníků skutečností, na níž se budoucí pohledávka zakládá), jde o podmínku ve smyslu ustanovení §36 odst. 1 věty první a odst. 2 věty první obč. zák. (§71b odst. 2 notářského řádu), jejíž splnění je třeba prokázat způsobem uvedeným v ustanovení §43 odst. 2 e. ř. Splnění odkládací podmínky v notářském zápise jako jeden z předpokladů jeho vykonatelnosti musí oprávněný kvalifikovanými listinami prokázat již při podání exekučního návrhu, případně dodatečně po poučení soudem (§254 odst. 3 o. s. ř.).
V souzené věci z předmětného Notářského zápisu I. jednoznačně vyplývá, že věřitelem je oprávněný a dlužníky jsou původní povinný 1) a povinná 4), právním důvodem plnění je úhrada ze smlouvy o smlouvě o budoucí půjčce v celkové výši 7 800 000 Kč (mezi účastníky bylo nesporné, že peníze byly dlužníkům poskytnuty věřitelem bezhotovostně či v hotovosti po sepisu notářského zápisu ve splátkách, k nimž se věřitel ve smlouvě o půjčce zavázal, a v těchto termínech dlužníci taky jednotlivé splátky přijali), představující součet jednotlivých splátek, k jejichž poskytnutí se oprávněný ve prospěch povinných zavázal v hotovosti či na jejich účet po sepisu Notářského zápisu I. Doba a způsob plnění jsou v dohodě o přímé vykonatelnosti stanoveny tak, že osoby povinné se zavazují uhradit osobě oprávněné částku 7 800 000 Kč do 17. 6. 2010.
Z předmětného Notářského zápisu II. jednoznačně vyplývá, že věřitelem je oprávněný a dlužníky jsou původní povinný 1) a povinná 4), právním důvodem plnění je úhrada ze smlouvy o půjčce ve výši 1 670 000 Kč (mezi účastníky bylo nesporné, že částka 1 500 000 Kč a 170 000 Kč byla povinným vyplacena přede dnem sepisu Notářského zápisu II.) a ze smlouvy o smlouvě o budoucí půjčce ve výši 3 000 000 Kč (mezi účastníky bylo nesporné, že v této výši byla částka vyplacena dlužníkům v předem smluvených splátkách po sepisu notářského zápisu), předmětem plnění je finanční částka v celkové výši 4 670 000 Kč, představující součet jednotlivých splátek, k jejichž poskytnutí se oprávněný ve prospěch povinných zavázal v hotovosti či na jejich účet. Doba a způsob plnění jsou v dohodě o přímé vykonatelnosti stanoveny tak, že osoby povinné se zavazují uhradit osobě oprávněné částku 4 670 000 Kč do 25. 7. 2011.
Jestliže odvolací soud dospěl k závěru, že Notářský zápis II. v části týkající se smlouvy o půjčce ohledně částky 1 670 000 Kč, která byla v držení dlužníků před sepisem tohoto notářského zápisu, splňuje zákonné náležitosti kladené na exekuční tituly, obsahuje určité a platné prohlášení dlužníků o jeho přímé vykonatelnosti a je určitý a materiálně vykonatelný, je jeho rozhodnutí o potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu povinných na zastavení exekuce zcela v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Z výše uvedených důvodů není dovolaní povinných v části, jíž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 8. 1. 2016, č. j. 23 EXE 2370/2015-88, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 21. 1. 2016, č. j. 23 EXE 2370/2015-106, přípustné a Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Naopak dovolání oprávněného je přípustné, pokud odvolací soud při posuzování exekučních titulů, tj. Notářského zápisu I. a Notářského zápisu II., oba se svolením k vykonatelnosti, dovodil, že exekučními tituly nejsou, a návrhu povinných v této části na zastavení exekuce vyhověl, čímž se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a), b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.). Takové vady se však z obsahu spisu nepodávají. Výtka, že odvolací soud neprovedl další důkazy a zatížil tím řízení vadou, není na místě, jelikož z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že k tomu došlo proto, že projev vůle oprávněného a povinných dovodil přímo z Notářských zápisů I. a II. a ze smluv o půjčce ze dne 15. 3. 2010 a ze dne 30. 3. 2011.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného nebo procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Podle §40 odst. 1 písm. d) e. ř., je exekučním titulem notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný podle zvláštního právního předpisu.
Podle §71a odst. 2 notářského řádu notářský zápis o právním jednání, kterým je uznání peněžitého dluhu, může obsahovat svolení zavázaného účastníka, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (vedena exekuce) a aby byl takový notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Obsahem právního jednání, o kterém je takový notářský zápis, musí být vedle výše dluhu, označení právního důvodu dluhu a osoby věřitele také lhůta pro zaplacení dluhu a povinnost účastníka zaplatit dluh ve lhůtě.
Podle §71b odst. 1 notářského řádu notář sepíše na žádost notářský zápis o dohodě, kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka, vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (exekuce) a aby byl takový notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní.
Podle §71b odst. 2 notářského řádu dohoda účastníků musí obsahovat a) označení osoby, která se zavázala ke splnění pohledávky nebo jiného nároku (osoby povinné), b) označení osoby, jejíž pohledávka nebo jiný nárok mají být splněny (osoby oprávněné), c) skutečnosti, na nichž se pohledávka nebo jiný nárok zakládá, d) předmět plnění, e) dobu plnění, a f) prohlášení povinné osoby o svolení k vykonatelnosti zápisu.
Podle §71b odst. 3 notářského řádu dohoda účastníků může obsahovat též podmínky nebo doložení času, popřípadě vzájemné povinnosti oprávněné osoby, na jejichž splnění je poskytnutí předmětu plnění vázáno.
V souzené věci jsou exekučními tituly Notářský zápis I. a II. sepsané podle §71a odst. 2 a §71b odst. 1, 2 a 3 notářského řádu.
V obou notářských zápisech po prohlášení povinných o uznání dluhu v Článku prvním, je v následujícím Článku druhém s podtitulem „Přivolení k výpovědi“ obsaženo vylíčení rozhodnutých skutečností, z nichž je zřejmé, že plnění se zakládá na smlouvě o půjčce ze dne 15. 3. 2010 a ze dne 30. 3. 2011 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1869/2014) a že se dlužníci zavazují ve stanovené lhůtě splnit pohledávku věřiteli ve výši vyplývající ze závazkového právního vztahu a věřitel jejich závazek přijímá. Následuje identifikace osoby oprávněné (věřitele) a osob povinných (dlužníků), právní důvod plnění odkazující na příslušné smlouvy o půjčce, specifikace předmětu plnění a doby plnění - opět ve shodě s příslušnou smlouvou o půjčce, vlastní svolení k vykonatelnosti, které se jednoznačně a určitě k těmto povinnostem vztahuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2004, sp. zn. 20 Cdo 12/2003) a vyplývá z něho, že povinné osoby souhlasí s tím, aby notářský zápis by bez dalšího titulem pro výkon rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4357/5015). Oba notářské zápisy proto obsahují prohlášení o uznání dluhu a dohodu o splnění závazku se svolením k přímé vykonatelnosti
Pokud jde o výklad hmotněprávní dohody, tj. smlouvy o půjčce ze dne 15. 3. 2010 a ze dne 30. 3. 2011, pak zde odvolací soud smlouvy vyložil v souladu s výkladovými pravidly podle §35 odst. 2 obč. zák., přičemž k pochopení projevu vůle může sloužit rovněž širší kontext jednání účastníků, případně i jednání následné, jestliže je z něho možné na obsah vůle zpětně usuzovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 21 Cdo 1138/2011, a rozsudek ze dne 18. 12. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1116/2001). Z vlastního obsahu smlouvy o půjčce ze dne 15. 3. 2010 a ze dne 30. 3. 2011 nepochybně vyplývá, že se strany dohodly na přijetí dvou návrhů na uzavření smlouvy reálné s cílovou částkou (v prvém případě částky 7 800 000 Kč a ve druhém případě částky 4 670 000 Kč), kdy se věřitel zavázal ve prospěch dlužníků předat předmět půjčky ve splátkách v hotovosti či bezhotovostním převodem, a to v předem dohodnuté dny. Dlužníci se zavázali předmět půjčky v dohodnuté dny převzít a v dohodnutý den věřiteli vrátit. Z reálného chování obou smluvních stran vyplynulo, že šlo o dva samostatné právní důvody plnění, předměty plnění a doby plnění. Povinnými předestřený výklad právního důvodu plnění odvíjejícího se od jednotlivého reálného převzetí peněz povinnými od oprávněného nemá podklad ve skutkovém zjištění. Posuzované smlouvy o půjčce jsou tak určité a platné (§37 odst. 1 obč. zák) a skutečné předání finančních prostředků povinnými rozporováno nebylo.
Jestliže odvolací soud na základě shora uvedeného skutkového zjištění přijal právní závěr, že jde o notářské zápisy sepsané o právním úkonu výlučně podle 71a odst. 2 notářského řádu, jde o právní hodnocení nesprávné.
Soudní praxe se ustálila na názoru, že notářský zápis sepsaný podle §71b notářského řádu obsahuje „dohodu“ oprávněné a povinné osoby, která nemá hmotněprávní povahu (nemá za následek vznik, změnu nebo zánik práv a povinností účastníků právního vztahu); její opodstatnění tkví výlučně v exekučních poměrech. „Dohoda“ sepsaná formou notářského zápisu vyjadřuje „smír“ mezi věřitelem a dlužníkem o jejich vzájemných právech a povinnostech, jehož účelem (a cílem) je umožnit věřiteli domoci se splnění dluhu výkonem rozhodnutí bez předcházejícího (nalézacího) soudního řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2005, sp. zn. 20 Cdo 207/2004, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. května 2014, sp. zn. 33 Cdo 2714/2013). Hmotněprávní úkon nepatří k obsahovým náležitostem notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti. To však neznamená, že by v něm obsažen být nemohl.
Hmotněprávním úkonem, na základě něhož v dané věci vznikly závazky, byly zmíněné smlouvy o půjčce, kterou s oprávněným uzavřel původní povinný 1) a povinná 4) a na které je odkazováno v obou notářských zápisech, jako na právní důvod plnění (tj. vylíčení rozhodné skutečnosti, na nichž se plnění zakládá).
Obsahují-li oba notářské zápisy jednostranný právní úkon povinných o uznání dluhu či o uznání budoucího dluhu (§558 obč. zák.), jde o úkony hmotněprávní, které nemají pro tuto exekuční věc význam (srov. R 4/2000). Tento jednostranný právní úkon totiž nemá vliv na závěr, že samotná dohoda o splnění závazku se svolením k přímé vykonatelnosti v obou notářských zápisech, je bez dalšího způsobilým exekučním titulem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4357/2015). Dovolací námitky povinných vyjádřené v otázce prvé a druhé se tak ukázaly být pro toto rozhodnutí irelevantní, neboť jejich řešení nemůže přivodit pro dovolatele příznivější výsledek.
Nad rámec tohoto rozhodnutí Nejvyšší soud uvádí, že uznání dluhu, k němuž došlo v obou notářských zápisech, neodporuje ustálené judikatuře, je z nich seznatelný důvod dluhu, výše dluhu a je v nich zcela zřejmě vyjádřen příslib povinných takový dluh zaplatit (srov. Článek první Dohody o uznání závazku bod „Za prvé“). Obsah uznávacího prohlášení povinných je v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2002, sp. zn. 33 Odo 507/2001, rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 12/2013, a s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2003, sp. zn. 33 Odo 779/2002.
Byl-li Notářský zápis I. zcela a Notářský zápis II. z části (nad částku 1 670 000 Kč) sepsán, aniž do té doby byla půjčka reálně poskytnuta, pak dohoda účastníků a prohlášení povinných o svolení k vykonatelnosti zápisů bylo vázáno na splnění odkládací podmínky ve smyslu ustanovení §36 obč. zák. (§71b odst. 3 notářského řádu). Splnění podmínky v notářském zápise jako jeden z předpokladů jeho vykonatelnosti musí oprávněný kvalifikovanými listinami prokázat již při podání exekučního návrhu (nestačí, že povinní výslovně převzetí peněz nezpochybňují), případně dodatečně po poučení soudem (§254 odst. 3 o. s. ř.). Ustálená judikatura dovodila, že byla-li exekuce přesto nařízena,
soud ji - a to i bez návrhu (§269 odst. 1 o. s. ř.) – podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastaví. Při řešení otázky vykonatelnosti notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti (§71a odst. 2 a §71b notářského řádu) z hlediska §43 e. ř. se tak odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. R 55/2015 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4761/2015).
Nejvyšší soud tedy postupoval podle §243e odst. 1, odst. 2 o. s. ř., napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2016, č. j. 26 Co 108/2016-130, v části, jíž bylo potvrzeno usnesení Okresního soud v Příbrami ze dne 29. 12. 2015, č. j. 23 EXE 2370/2015-81, a usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. 12. 2015, č. j. 23 EXE 2370/2015-81, zrušil a věc se vrací Okresnímu soud v Příbrami k dalšímu řízení, když důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně. Podle ustanovení §243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně, aniž by bylo zapotřebí se zabývat dalšími námitkami v dovolání povinných.
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (243g odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s §226 odst. 1 téhož zákona).
O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 10. 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu