ECLI:CZ:NS:2017:27.CDO.1878.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 1878/2017-166
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně Müller-Technik CZ s. r. o. , se sídlem v Tuchlovicích, Zemědělců 72, PSČ 273 02, identifikační číslo osoby 27462153, zastoupené Mgr. Václavem Zelenkou, advokátem, se sídlem v Praze 3, Seifertova 455/17, PSČ 130 00, proti žalovanému F. J. , zastoupenému Mgr. Martinem Zikmundem, advokátem, se sídlem v Plzni, Šafaříkovy sady 2455/5, PSČ 301 00, o zaplacení 177.060 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 358/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. prosince 2016, č. j. 8 Cmo 162/2016-143, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. prosince 2016, č. j. 8 Cmo 162/2016-143, v části písmene a) výroku, jakož i rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. dubna 2016, č. j. 49 Cm 358/2013-122, ve výroku I. v části, jíž byl žalovaný uznán povinným zaplatit žalobkyni 177.060 Kč, se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 15. října 2013 se žalobkyně domáhá zaplacení částky 177.060 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, kterou jí měl žalovaný (jenž v době od 1. května 2009 do 30. června 2012 zastával funkci jednatele žalobkyně) způsobit tím, že na základě uzavřené smlouvy o dílo ze dne 21. června 2011 převzal dílo dokončené pouze z poloviny, tuto vadu u zhotovitele neuplatnil a nechal zhotoviteli proplatit cenu díla v plné výši. Tímto (tvrzeným) porušením povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře měla žalobkyni vzniknout škoda ve výši poloviny ceny díla.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. dubna 2016, č. j. 49 Cm 358/2013-122, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 177.060 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně od 1. prosince 2012 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1) Žalovaný byl jednatelem žalobkyně od „října 2009“ do 30. června 2012.
2) Žalovaný u několika osob, mezi nimiž byl i F. H., „poptával“ (listinou ze dne 22. března 2011 – dále též jen „poptávka“) opravu administrativní budovy žalobkyně spočívající ve výměně krytiny střechy s příslušenstvím pro rozměr střechy „2x6x20 m, tj. cca 240 m²“.
3) F. H. na poptávku reagoval cenovou nabídkou ze dne 3. června 2011, ve které, jde-li o velikost plochy střechy, na níž mají být práce provedeny, uvedl výměru 480 m² a celkovou cenu opravy podle ocenění jednotlivých položek nabídl v částce 295.100 Kč bez DPH (dále též jen „cenová nabídka“).
4) Smlouvou o dílo ze dne 21. června 2011 se žalobkyně (jako objednatel) a F. H. (jako zhotovitel) dohodli na „provedení opravy střechy administrativní budovy“ za cenu stanovanou na základě cenové nabídky ze dne 3. června 2011, tj. ve výši 295.100 Kč bez DPH.
5) Žalovaný dílo (jménem žalobkyně) převzal dne 21. října 2011, aniž uplatnil vady díla.
6) Za provedené práce žalobkyně zaplatila F. H. (jím vyúčtovanou) cenu ve výši 354.120 Kč včetně DPH.
7) F. H. jako svědek uvedl, že prováděl opravu střechy v rozsahu 240 m ², čem už odpovídá i cena díla. Rozměr střechy 480 m² byl v cenové nabídce uveden omylem.
8) Znalec Ing. Petr Hlásný, CSc., uvedl, že cena skutečně provedených prací činila 181.458 Kč.
Na takto ustaveném základu soud prvního stupně uzavřel, že žalobce a F. H. se dohodli na opravě střechy „v rozsahu 480 m²“, přičemž zhotovitel provedl opravu toliko 240 m². Žalovaný přitom jako jednatel žalobkyně (objednatele) neuplatnil žádné „vady ani připomínky“, ani „zhotovitele neupozornil na rozpor uzavřené smlouvy a faktického provedení díla“.
Námitku žalovaného, podle které byla sjednána oprava střechy toliko v rozsahu 240 m², neshledal důvodnou, když „smlouva o dílo, řádně podepsaná oběma stranami, odkazuje právě na cenovou nabídku, kde je uveden rozsah 480 m²“.
Nevytkl-li žalovaný zhotoviteli vady jím předávaného díla (spočívající v nedokončení poloviny díla), porušil péči řádného hospodáře (§135 odst. 2, §194 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013; dále též jen „obch. zák.“), v důsledku čehož žalobkyni vznikla škoda „ve výši určené znaleckým posudkem“.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 16. prosince 2016, č. j. 8 Cmo 162/2016-143, rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. v části, jíž byl žalovaný uznán povinným zaplatit žalobkyni 177.060 Kč, potvrdil [písmeno a) výroku] a ve zbývající části výroku I. a ve výroku II. je zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení [písmeno b) výroku].
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že cenová nabídka F. H. se týkala „celé střechy, nejen její poloviny“, a smlouva o dílo byla uzavřena na opravu celé střechy. Tím, že žalovaný zaplatil celou sjednanou cenu díla, ačkoliv byla předána jen polovina díla, a tuto vadu ani neuplatnil, porušil povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, čímž způsobil žalobkyni škodu ve výši poloviny sjednané ceny díla, a to „bez ohledu na závěry znalce vážící se k řešení otázky, za jakou reálnou cenu bylo možno práce provést“.
Proti rozsudku odvolacího soudu [podle obsahu pouze v rozsahu písmene a) výroku] podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 o. s. ř., maje za to, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky souladu výkonu práva na náhradu škody s dobrými mravy a se zásadami poctivého obchodního styku“, dosud v judikatuře Nejvyššího soudu neřešené.
Dovolatel – poukazuje na ustanovení §2 odst. 1 a 3, §3 odst. 2 písm. e) a f), §6 a §8 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. ledna 2014 (dále též jen „o. z.“), které je podle něj nutné použít v souladu s §3030 o. z. – vytýká soudům nižších stupňů, že se jeho námitkou rozporu nároku žalobkyně s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku soudy vůbec nezabývaly.
Dovolatel zdůrazňuje, že podle smlouvy o dílo měl zhotovitel opravit střechu o rozměru 240 m². I kdyby však objednal opravu 480 m² (což popírá), byl by nárok žalobkyně na zaplacení údajné škody „zcela nemravný“. Jak totiž dovolatel dokládal znaleckým posudkem Ing. Němce, v místě a čase obvyklá cena za opravu 240 m² střechy činila 426.870 Kč, nejnižší cena, za kterou bylo možné opravu provést, pak činila 341.496 Kč. Zaplatila-li žalobkyně za provedené práce (opravu 240 m² střechy) 354.120 Kč, tedy méně, než činila cena obvyklá, odporuje „základním zásadám spravedlnosti a práva“, aby dovolatel fakticky (tím, že bude vyhověno žalobě na náhradu tvrzené škody) dotoval opravu střechy žalobkyně.
Dovolatel zdůrazňuje, že dovede-li se závěr odvolacího soudu ad absurdum, pak byla-li by obvyklá cena za opravu střechy o výměře 480 m ² 1.000.000 Kč, poda řilo-li by se dovolateli sjednat její opravu za 1.000 Kč, a zaplatila-li by žalobkyně za opravu 240 m ² 1.000 Kč, musel by dovolatel uhradit škodu vzniklou žalobkyni ve v ýši 500 Kč. Takový závěr však podle dovolatele odporuje zásadám spravedlnosti.
Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně považuje rozsudky soudů obou stupňů za „věcně i právně správné“, dovolání za vadné a navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl, popř. aby je jako nedůvodné zamítl.
Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř. pro řešení dovolatelem otevřené otázky souladu výkonu práva žalobkyně na náhradu škody se zásadami poctivého obchodního styku, neboť odvolací soud se při řešení této otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
S ohledem na skutkové okolnosti projednávané věci je pro její posouzení rozhodný zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník [srov. §3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a §775 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)].
K argumentaci dovolatele ustanovením §3030 o. z. Nejvyšší soud poukazuje na závěry podávající se z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. zejm. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. června 2015, sp. zn. 21 Cdo 3612/2014, uveřejněný pod číslem 4/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), podle nichž přechodné ustanovení §3030 o. z. nelze vykládat tak, že by způsobovalo (umožňovalo) pravou zpětnou účinnost §1 až 14 o. z. na dříve (do 31. prosince 2013) vzniklé právní vztahy.
Podle §261 odst. 3 písm. f) obch. zák. touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy mezi společností nebo družstvem a osobou, která je statutárním orgánem nebo jiným orgánem nebo jeho členem.
Podle §265 obch. zák. výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní ochrany.
Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu přijaté při výkladu posledně citovaného ustanovení se podává, že:
1) Korektiv zásadami poctivého obchodního styku je poslední možností (ultima ratio), jak – ve výjimečných případech – zmírnit či odstranit přílišnou tvrdost zákona v situaci, ve které by se přiznání uplatněného nároku jevilo krajně nespravedlivým. Ustanovení §265 obch. zák. je třeba vnímat jako příkaz soudci, aby rozhodoval v souladu s ekvitou (rozsudek ze dne 30. srpna 2017, sp. zn. 29 Cdo 1866/2016).
2) Účastník obchodněprávního vztahu nesmí překročit meze, které vyplývají ze zásad poctivého obchodního styku při prosazování svých zájmů, a tudíž nesmí zneužít práv, která mu podle zákona, resp. na základě zákona vznikla (rozsudky ze dne 27. ledna 2005, sp. zn. 29 Odo 427/2003, či ze dne 16. února 2005, sp. zn. 32 Odo 487/2004, a usnesení ze dne 1. února 2005, sp. zn. 32 Odo 731/2004).
3) Při posuzování, zda je právo vykonáváno v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, je třeba přihlédnout ke všem okolnostem konkrétní věci (rozsudek ze dne ze dne 22. listopadu 2007, sp. zn. 32 Odo 175/2006).
Ačkoliv dovolatel v průběhu řízení namítal, že – při akceptaci soudy přijatého výkladu smlouvy o dílo – je nárok žalobkyně v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a dobrými mravy, a uváděl konkrétní okolnosti (důvody), proč tomu tak je, oba soudy nižšího stupně jeho námitky zcela pominuly, čímž fakticky – v rozporu se shora citovanou judikaturou – (implicite) uzavřely, že uplatněný nárok zásadám poctivého obchodního styku neodporuje, aniž však vzaly v úvahu a posoudily konkrétní okolnosti projednávané věci (resp. aniž vysvětlily, proč namítané okolnosti neodůvodňují aplikaci §265 obch. zák.).
Přitom některé z okolností, které vyšly v řízení najevo, resp. které namítá dovolatel, jsou způsobilé zpochybnit soulad nároku žalobkyně se zásadami poctivého obchodního styku.
Nejvyšší soud podotýká, že vzhledem k tomu, že dovolatel neotevřel právní otázku výkladu smlouvy o dílo, resp. souladu výkladu přijatého soudy nižších stupňů (o tom, že předmětem díla byla oprava střechy o výměře 480 m²) s ustanovením §266 obch. zák. a judikaturou k němu přijatou (a zdůrazňující zejména prioritu skutečné vůle stran, již je třeba upřednostnit před projevem jejich vůle; srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 2005, sp. zn. 29 Odo 1117/2004, a důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84, nálezu ze dne 7. dubna 2011, sp. zn. I. ÚS 2061/08, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 61, ročníku 2011, pod pořadovým číslem 63, či usnesení Ústavního soudu ze dne 9. března 2006, sp. zn. III. ÚS 14/06), nemůže být správnost tohoto výkladu v dovolacím řízení přezkoumána (srov. např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 55, ročníku 2009, pod pořadovým číslem 236).
Ze stejných důvodů pak Nejvyšší soud nemůže posuzovat ani otázku, zda dovolatel vskutku porušil péči řádného hospodáře, vycházel-li (s ohledem na okolnosti projednávané věci) z přesvědčení, že byla sjednána oprava toliko 240 m², a že za takto provedené dílo zaplatil celou cenu díla (k podstatě péče řádného hospodáře, srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2016, sp. zn. 29 Cdo 5036/2015, uveřejněný pod číslem 131/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, a v něm citovanou judikaturu).
Proto Nejvyššímu soudu nezbývá než při svých úvahách vycházet ze závěru, podle něhož předmětem díla byla oprava střechy o výměře 480 m², a dovolatel tím, že převzal dílo v polovičním rozsahu a zaplatil za ně celou sjednanou cenu díla, aniž by uplatnil jakékoliv vady, porušil péči řádného hospodáře.
Při akceptaci výkladu smlouvy o dílo přijatého soudy nižších stupňů je pak pro posouzení souladu nároku uplatněného žalobou se zásadami poctivého obchodního styku významné, jaká byla reálná cena díla skutečně odvedeného (tj. oprava střechy o výměře 240 m²). Tím se však odvolací soud vůbec nezabýval.
Odpovídala-li by cena zaplacená žalobkyní (354.120 Kč) obvyklé ceně za opravu 240 m² střechy, je při úvahách o případné škodě způsobené žalobkyni tím, že dovolatel zaplatil celou cenu díla za polovinu sjednaného díla, významné, že to byl právě dovolatel, kdo jménem žalobkyně sjednal a uzavřel tak výhodnou smlouvu, že cena díla v ní sjednaná odpovídala polovině obvyklé ceny, resp. že byla dokonce ještě nižší (viz námitky dovolatele o obvyklé ceně opravy střechy o výměře 240 m²). Jestliže by tomu bylo tak, že dovolatel byl při sjednávání smlouvy o dílo natolik úspěšný, že dokázal vyjednat pro společnost cenu za opravu 480 m² střechy ve výši, která odpovídala méně než polovině obvyklé ceny, je na místě posoudit, zda s ohledem na tyto okolnosti nárok žalobkyně na náhradu škody (jež měla být způsobena tím, že jednatel nakonec převzal dílo jen v polovičním rozsahu a zaplatil za ně celou cenu) neodporuje zásadám poctivého obchodního styku.
Stejně tak jsou pro posouzení případné aplikace §265 obch. zák. významné okolnosti uzavírání smlouvy a důvody, pro které se dovolatel domníval, že předmětem díla je oprava toliko 240 m²; když už odvolací soud tyto okolnosti nevzal v potaz při posuzování otázky, zda dovolatel vůbec porušil péči řádného hospodáře, měl je zohlednit při úvaze o souladu uplatněného nároku se zásadami poctivého obchodního styku.
Jelikož právní posouzení věci co do řešení dovoláním otevřené otázky, na které napadené rozhodnutí spočívá, není správné (dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem), Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu (§242 odst. 1 o. s. ř.) podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil i je v dotčené části výroku I. a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro soud prvního stupně i pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 a §226 odst. 1 o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 15. listopadu 2017
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu