ECLI:CZ:NS:2017:29.NSCR.10.2017.1
KSPL 27 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 10/2017-A-42
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka P. H. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 27 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitelky DOMOV SKP s. r. o. , se sídlem v Plzni, Bezručova 335/33, PSČ 301 00, identifikační číslo osoby 28 04 26 03, o dovolání insolvenční navrhovatelky, zastoupené Mgr. Denisem Karbusem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Hábova 1566/12, PSČ 155 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. září 2016, č. j. KSPL 27 INS XY, 2 VSPH XY, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání insolvenční navrhovatelky (DOMOV SKP s. r. o.) usnesením ze dne 19. září 2016, č. j. KSPL 27 INS XY, 2 VSPH XY, potvrdil usnesení ze dne 30. května 2016, č. j. KSPL 27 INS XY, jímž Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“) odmítl insolvenční návrh, kterým se insolvenční navrhovatelka domáhala zjištění úpadku dlužníka (P. H.) [výrok I.] a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §3, §103 a §128 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a poukazuje na závěry formulované v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2009, sen. zn. 29 NSČR 7/2008, uveřejněného pod číslem 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 91/2009“) – shodně s insolvenčním soudem uzavřel, že „insolvenční návrh vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat“. Přitom poukázal zejména na absenci konkrétních údajů o dalších věřitelích, majících pohledávky za dlužníkem (tyto označila insolvenční navrhovatelka „toliko neúplnými názvy, adresy jejich sídel a identifikační čísla neuvedla vůbec“), jakož i údajů o splatnosti jejich pohledávek a vylíčení rozhodných skutečností, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru, že je dána některá z vyvratitelných domněnek úpadku dlužníka.
Současně doplnil, že lhůta k odmítnutí insolvenčního návrhu obsažená v ustanovení §128 odst. 1 insolvenčního zákona je (jen) lhůtou pořádkovou (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2010, sen. zn. 29 NSČR 22/2009, uveřejněné pod číslem 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 26/2011“).
Proti usnesení odvolacího soudu podala insolvenční navrhovatelka dovolání, namítajíc, že po marném uplynutí lhůty určené ustanovením §128 odst. 1 insolvenčního zákona již insolvenční soud nemohl odmítnout insolvenční návrh (potud jde podle jejího názoru o otázku dovolacím soudem neřešenou), a snášejíc argumenty ve prospěch závěru, že insolvenční návrh netrpí vadami, které by bránily pokračování v insolvenčním řízení. V tomto směru poukazuje na údaje obsažené v insolvenčním návrhu ohledně exekučních řízení vedených proti dlužníku (viz výpis z katastru nemovitostí) a za „absurdní“ považuje právní posouzení věci odvolacím soudem, podle něhož „existuje nesplatná, ale zároveň vykonatelná pohledávka“ (za dlužníkem).
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání insolvenční navrhovatelky proti usnesení odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že dovolatelkou zpochybněné právní posouzení věci odvolacím soudem ohledně důsledků marného uplynutí lhůty k odmítnutí insolvenčního návrhu (v tom směru, že insolvenční soud může pro vady odmítnout insolvenční návrh i po uplynutí lhůty sedmi dnů od podání insolvenčního návrhu) zcela odpovídá závěrům formulovaným Nejvyšším soudem v R 26/2011, k nimž se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v usnesení ze dne 22. září 2011, sen. zn. 29 NSČR 23/2010.
Ve vztahu k další dovoláním insolvenční navrhovatelky otevřené právní otázce, zda insolvenční návrh vskutku trpí vadami, které bránily pokračování v insolvenčním řízení, Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v této části dovolatelka nevymezila (způsobem odpovídajícím požadavku ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř.) důvod přípustnosti dovolání.
K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14, ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14, ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14 a ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 891/15).
Bez vazby na výše uvedené Nejvyšší soud doplňuje, že právní posouzení věci odvolacím soudem (jeho závěr o tom, že insolvenční návrh nelze pro vady projednat) je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Potud viz již zmiňovaná R 91/2009 a R 26/2011, jakož i usnesení ze dne 21. prosince 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2011, uveřejněné pod číslem 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 22. září 2011, sen. zn. 29 NSČR 23/2010 a ze dne 21. prosince 2011, sen. zn. 29 NSČR 45/2011.
Přitom úvahu odvolacího soudu, podle níž insolvenční navrhovatelka v insolvenčním návrhu nedostatečně vylíčila skutečnosti svědčící pro úpadek dlužníka a nedostála tak požadavku kladenému na insolvenčního navrhovatele ustanovením §128 odst. 1 insolvenčního zákona, Nejvyšší soud neshledává nepřiměřenou ani v poměrech projednávané věci.
Konečně Nejvyšší soud dodává, že odmítnutí insolvenčního návrhu nebrání dovolatelce v podání nového insolvenčního návrhu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2008, sen. zn. 29 NSČR 3/2008); z údajů insolvenčního rejstříku ostatně plyne, že dovolatelka této možnosti využila (srov. insolvenční návrh doručený insolvenčnímu soudu dne 23. listopadu 2016, vedený pod sp. zn. KSPL 27 INS XY).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenční navrhovatelce se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. září 2017
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu