ECLI:CZ:NS:2017:3.TDO.112.2017.1
sp. zn. 3 Tdo 112/2017-99
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 6. 2017 o dovoláních, které podali obvinění E. Č. , roz. C., J. H. , a M. K. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 9. 2016, sp. zn. 9 To 58/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 2/2015, takto:
Dovolání obviněného E. Č. se odmítá podle §265b odst. 1 písm. b) trestního řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněných J. H. a M. K. odmítají .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2016, sp. zn. 3 T 2/2015 , byli obvinění E. Č. , J. H. a M. K. uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), spáchaném ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu, který spočíval (zkráceně) v tom, že obviněný J. H. jako člen organizované skupiny s mezinárodním prvkem zajišťující skladové kapacity na území České republiky za účelem uskladnění podvodně vylákaného zboží, obviněný M. K. jako člen organizované skupiny s mezinárodním prvkem zajišťující přebírání, kontrolu, uskladnění a odbyt podvodně vylákaného zboží a obviněný E. Č. jako člen organizované skupiny s mezinárodním prvkem zajišťující kontakt a kooperaci s dosud neznámými členy organizované skupiny z území Slovenské republiky a odbyt podvodně vylákaného zboží, společně s dalšími dosud známými členy organizované skupiny, v úmyslu se obohatit, po předchozím přesném rozdělení rolí při trestné činnosti v kooperaci s dosud neznámými členy organizované skupiny z území Slovenské republiky, kdy kontakt zajišťoval obviněný E. Č. jednali tak, že:
obviněný J. H., kterému byl dalším nezjištěným členem organizované skupiny předán mobilní telefon zn. NOKIA, neznámého účastnického čísla, s přednastavenými účastnickými čísly pro účely komunikace v souvislosti s páchanou trestnou činností, a který na základě pokynu a instrukcí nezjištěného člena či členů organizované skupiny využil své osobní známosti s vedoucím skladu spol. ADICO, spol. s r. o., IČO: 15890970, se sídlem Jaromírova 456, 128 00 Praha, S. V., jednal v souladu s tímto pokynem tak, že v průběhu měsíce května 2013 zajistil skladovací prostory spol. ADICO, spol. s r. o., v P. – H., v areálu M. p., za účelem uskladnění zboží, následně dosud neznámí členové organizované skupiny, za účelem podvodného vylákání přepravovaného zboží, převzali kontrolu nad slovenskou spol. MANAGE LOG, s. r. o., IČO: 36809471, která se v minulosti zabývala přepravou a byla na trhu přepravců v obecném povědomí, v níž se formálně od 17. 5. 2013 jednatelem a společníkem stal tzv. „bílý kůň“ M. T., občan Slovenské republiky, a následně jménem jednatele spol. MANAGE LOG, s. r. o., dosud neznámí členové organizované skupiny přes internetový přepravní portál R., již s úmyslem podvodně získat přepravované zboží s využitím omylu jednotlivých pracovníků spedičních a přepravních firem v souvislosti se změnou místa vykládky, převzali následující přepravy zboží:
1) přeprava elektroinstalačního materiálu od výrobce Bocchiotti S.p.a., Strada Savonesa 12/16, 15057 Rivalta Scrivia, pro spol. SCHMACHTL CZ, spol. s r. o., IČO: 45797897, se sídlem Jesenice-Vestec 185, 252 42, kdy spol. SCHMACHTL CZ, spol. s r. o., zadala přepravu zboží společosti TONI CAR TRANSPORT, s. r. o., IČO: 26428725, se sídlem U Disku 2346/1, 251 01 Říčany, kdy nakládka měla proběhnout dne 16. 5. 2013 a vykládka na adrese sídla odběratele dne 20. 5. 2013, přičemž společnost TONI CAR TRANSPORT, s. r. o., neměla vlastní přepravní kapacitu, a proto přepravu zadala slovenské spol. MANAGE LOG, s. r. o., která faktickou přepravu postoupila na spol. Multitrans CZ Truck, s. r. o., IČO: 27547035, se sídlem Jana Palacha 1552, Pardubice – Zelené Předměstí, přičemž ze strany neznámého pachatele vystupujícího jménem jednatele spol. MANAGE LOG, s. r. o., M. T., došlo během přepravy s úmyslem se zmocnit zboží k telefonické změně místa vykládky zboží na sklad spol. ADICO, spol. s r. o., v P. – H. v areálu M. p., kde bylo zboží vyloženo dne 17. 5. 2013, přičemž se jednalo o elektroinstalační materiál (jednotlivé položky zboží podrobně popsány ve skutkové větě rozsudku) v celkové hodnotě 32.478,46 EUR (k datu 17. 5. 2013 v přepočtu 844.115 Kč) ke škodě poškozené společnosti SCHMACHTL CZ, spol. s r. o., IČO: 45797897, se sídlem Jesenice-Vestec 185, 252 42, kdy uvedené věci byly policejním orgánem zajištěny a vráceny poškozenému, který jako aktuální škodu vyčíslil částku 28.790,25 Kč, kdy tato částka mu byla nahrazena pojišťovnou Ekonservis - CZ, s. r. o., IČO: 25637258, se sídlem Choceradská 3298/36,141 00 Praha 4,
2) exponáty a technické vybavení přepravované na výstavu Marilyn konanou na Pražském hradě z muzea Museo Salvatore Ferragamo S.p.a., Piazza Santa Trinia 5/R, 50123 Firenze, Itálie, s nakládkou dne 17. 5. 2013 v M. ., V. M. ..., S. F., I., do J. P. h., P., U. P. m. ... a zajišťovanou společností ARMENTANO, s. r. o., IČO: 24293555, se sídlem Široká 25, 110 00 Praha 1, kdy společnost ARMENTANO, s. r. o., zadala přepravu zboží slovenské společnosti OHL Express (Slovakia), spol. s r. o., IČO: 31342876, se sídlem Letisko M. R. Štefánika 65, 820 01 Bratislava, která přepravu dále postoupila na slovenskou společnost MANAGE LOG, s. r. o., IČO: 36809471, která přepravu zadala dále společnosti LKW WALTER Intetnationale Transportorganisation AG, INDUSTRIEZENTRUM NÖ-SÜD, Strasse 14, 2355 Wiener Neudorf, a ta konečnému přepravci společnosti Autotransport - EP, s. r. o., IČO: 24178438, se sídlem Vodárenská 3418, 276 01 Mělník, kdy za účelem doplnění kapacity kamionu společnosti Autotransport - EP, s. r. o., bylo společně dále převáženo drogistické zboží na základě objednávky společnosti JIVA CZ, s. r. o., IČO: 25918567, se sídlem Nám. J. M. Marků 49, 563 01 Lanškroun, a to ze společnosti CONER, s. r. l., se sídlem Via del Commercio 5, Camerano, Itálie, s datem nakládky dne 16. 5. 2013, do skladu společnosti JIVA CZ, s. r. o., V. Z. ..., S., kdy společnost JIVA CZ, s. r. o., zadala přepravu zboží společnosti DB LOGISTIC, s. r. o., IČO: 25998170, se sídlem B. Smetany 383, 563 01 Lanškroun, která neměla vlastní přepravní kapacitu, a tak přepravu zadala společnosti MANAGE LOG, s. r. o., IČO: 36809471, která přepravu zadala dále společnosti LKW WALTER Internationale Transportorganisation AG, INDUSTRIEZENTRUM NÖ-SÜD, Strasse 14, 2355 Wiener Neudorf, a ta konečnému přepravci společnosti Autotransport - EP, s. r. o., IČO: 24178438, se sídlem Vodárenská 3418, 276 0l Mělník, přičemž ze strany neznámého pachatele vystupujícího jménem jednatele společnosti MANAGE LOG, s. r. o., M. T., došlo během přepravy v úmyslu se zmocnit zboží k telefonické změně místa vykládky zboží na sklad společnosti ADICO, spol. s r. o., v P. – H. v areálu M. p., kde bylo zboží vyloženo dne 20. 5. 2013 a jednalo se o:
a) vybavení a exponáty pro výstavu Marilyn (jednotlivé položky podrobně popsány ve skutkové větě rozsudku) v celkové hodnotě 63.700,11 EUR (k datu 17. 5. 2013 v přepočtu 1.655.566 Kč) ke škodě poškozeného Museo Salvatore Ferragamo, se sídlem Piazza Santa Trinita 5, 501 23 Firenze, Itálie,
b) drogistické zboží (jednotlivé položky zboží podrobně popsány ve skutkové větě rozsudku) v celkové hodnotě 41.556,96 EUR (k datu 16. 5. 2013 v přepočtu 1.079.649,80 Kč) ke škodě poškozeného DB LOGISTIC, s. r. o., IČO: 25998170, se sídlem B. Smetany 383, 563 01 Lanškroun,
3) přeprava plastového granulátu pro zpracování v autovýrobě od výrobce Prysmian Kabel und Systeme GmbH, se sídlem Alt-Moabit č. 91D, 105 59 Berlin, z pobočky S., S. ..., s nakládkou dne 17. 5. 2013, do sídla zpracovatele společnosti Draka Kabely, s. r. o., IČO: 61251071, se sídlem Třebíčská 777/99, 594 01 Velké Meziříčí, s plánovanou vykládkou dne 20. 5. 2013, kdy přepravu zajišťovala společnost AMIPOL ZLÍN, s. r. o., IČO: 25559061, se sídlem Všemina 301, 763 15, Slušovice, která neměla vhodnou kapacitu na přepravu a umístila nabídku přepravy na portál R., kdy na nabídku zareagovala společnost MANAGE LOG, s. r. o., IČO: 36809471, která přepravu postoupila dále na firmu Stanislav Coufal, IČO: 46560009, se sídlem Na Borůvkách 330, 783 36 Křelov-Břuchotín, která přepravu zboží fakticky prováděla, přičemž ze strany neznámého pachatele vystupujícího jménem jednatele společnosti MANAGE LOG, s. r. o., M. T., došlo během přepravy v úmyslu se zmocnit zboží k telefonické změně místa vykládky zboží na sklad společnosti ADICO, spol. s r. o., v P. – H. v areálu M. p., kde bylo zboží vyloženo dne 17. 5. 2013, přičemž se jednalo o zboží o celkové hmotnosti 24392 kg (jednotlivé položky zboží podrobně popsány ve skutkové větě rozsudku) a v celkové hodnotě 41.703,50 EUR (k datu 17. 5. 2013 v přepočtu 1.083.874 Kč) ke škodě poškozeného společnosti AMIPOL ZLÍN, s. r. o., IČO: 25559061, se sídlem Všemina 301, 763 15 Slušovice, kterému byla škoda přefakturována, kdy uvedené věci byly policejním orgánem zajištěny a vráceny poškozenému,
4) přeprava zboží pro obchodní řetězec Hornbach od Hornbach-Baumarkt-AG, Logistikzentrum Vilshofen, Německo, s datem nakládky 17. 5. 2013, do poboček Hornbachu P. – Č. M., ul. Ch. ..., a P., ul. U. P., s datem vykládky dne 20. 5. 2013, kdy smluvní spediční partner Hornbachu společnost Polger Internationale zadala sjednání přepravy společnosti SPEDIRECT, s. r. o., IČO: 29449499, se sídlem Jasenická 1196, 755 01 Vsetín, která nabídla přepravu přes internetový portál R., kdy na nabídku zareagovala společnost MANAGE LOG, s. r. o., IČO: 36809471, která faktickou přepravu postoupila na společnost HRBÁČEK, s. r. o., IČO: 25226690, se sídlem Klenčí pod Čerchovem 340, 345 34 Klenčí od Čerchovem, kdy neznámý pachatel vystupující pod jménem M. T., jednatele společnosti MANAGE LOG, s. r. o., v úmyslu zmocnit se zboží, telefonicky uvedl přepravci nesprávnou adresu vykládky, čímž došlo ke změně místa vykládky zboží na sklad společnosti ADICO, spol. s r. o., v P. – H. v areálu M. p., kde bylo zboží vyloženo dne 17. 5. 2013 a jednalo se o zboží Hornbach v celkové hodnotě 15.989,87 EUR (k datu 17. 5. 2013 v přepočtu 415.550,70 Kč) ke škodě poškozeného společnosti HORNBACH BAUMARKT AG, Zentralverwaltung, 76878 Bornheim bei Landau (jednotlivé položky zboží podrobně popsány ve skutkové větě rozsudku),
5) přeprava zboží od společnosti Electrolux Italia S.P.A., Electrolux LogisticItaly S.P.A., Via Bologna 298, 47122 Forli, s datem nakládky 16. 5. 2013, do společnosti SETTO LOGISTIKA, s. r. o., U Továren 31-33, Praha 10 – Hostivař, s plánovaným datem vykládky dne 20. 5. 2013, kdy obstaráním přepravy byla pověřena společnost GEFCO, s. r. o., IČO: 26762391, se sídlem Pobřežní 620/3, 180 00 Praha 8, a přeprava byla postoupena přes portál R. na společnost MANAGE LOG, s. r. o., IČO: 36809471, která faktickou přepravu postoupila na společnost AUTODOPRAVA SIEGL, s. r. o., IČO: 24279358, se sídlem Průmyslová 1497, 190 00 Praha 9, přičemž ze strany neznámého pachatele vystupujícího jménem jednatele společnosti MANAGE LOG, s. r. o., M. T., došlo během přepravy v úmyslu zmocnit se zboží k telefonické změně místa vykládky zboží na sklad společnosti ADICO, spol. s r. o., v P. – H. v areálu M. p., kde bylo zboží vyloženo již dne 17. 5. 2013, přičemž se jednalo o elektrospotřebiče Electrolux (jednotlivé položky zboží podrobně popsány ve skutkové větě rozsudku) v celkové hodnotě 38.861,31 EUR (k datu 16. 5. 2013 v přepočtu 1.096.616,83 Kč) ke škodě poškozeného společnosti GEFCO, s. r. o., IČO: 26762391, se sídlem Pobřežní 620/3, 186 00 Praha 8, které byla škoda fakturována a společností uhrazena,
6) přepravu zboží od společnosti Philip Morris Holland BV, Marconilaan 20, 4622 RD Bergen Op Zoom, s plánovaným datem nakládky 17. 5. 2013 na adrese V. R., T. ..., H., do společnosti Philip Morris ČR, a. s., IČO: 14803534, Vítězná 1, 284 03 Kutná Hora, s plánovaným datem vykládky dne 20. 5. 2013, kdy přepravu zboží zajišťovala společnost ESSERS SECURITY LOGISTIC B.V., se sídlem Einsteinstraat č. o. 8, 6902 PB Zevenaar, která zadala přepravu společnosti Bamia Line, s. r. o., IČO: 61503746, se sídlem Šimonova 1109/3, 160 00 Praha 6, a ta ji dále postoupila na společnost MANAGE LOG, s. r. o., IČO: 36809471, která jako faktického přepravce sjednala společnost K + K mezinárodní doprava, s. r. o., IČO: 25978594, se sídlem Koželská 679, 584 01 Ledeč nad Sázavou, přičemž ze strany neznámého pachatele vystupujícího jménem jednatele společnosti MANAGE LOG, s. r. o., M. T., došlo během přepravy v úmyslu se zmocnit zboží k telefonické změně místa vykládky zboží na sklad společnosti ADICO, spol. s r. o., v P. – H. v areálu M. p., kde bylo zboží vyloženo dne 20. 5. 2013 a jednalo se o tabákovou esenci určenou k výrobě cigaret v 78 plechových barelech černé barvy (jednotlivé položky zboží podrobně popsány ve skutkové větě rozsudku) v celkové hodnotě 37.858,74 EUR (k datu 17. 5. 2013 v přepočtu 983.948,70 Kč) ke škodě poškozeného společnosti Philip Morris ČR, a. s., IČO: 14803534, se sídlem Vítězná 1, 284 03 Kutná Hora, které bylo objednané zboží fakturováno a společností uhrazeno, zboží bylo policejním orgánem zajištěno a vráceno poškozenému,
7) drogistické zboží a kosmetika přepravované z H. z D. V. D. P. ..., J. N. B., s plánovaným datem nakládky dne 17. 5. 2013, do společnosti Lion Star, spol. s r. o., IČO: 24814687, se sídlem Templová 648/7, 110 00 Praha 1, s plánovanou vykládkou dne 23. 5. 2013 na adrese P., K. Š. ..., kdy přepravu zajišťovala společnost Veenstra Fritom Logistic Solutions, Lytshuzen 26 - 8621 XG HEEG, která přepravu zadala firmě J. M., IČO: ..., se sídlem N. V. ..., S., a ta ji přes internetový přepravní portál R. postoupila na společnost MANAGE LOG, s. r. o., IČO: 36809471, faktickou přepravu zboží zajišťoval dopravce M. T., IČO: ..., se sídlem K. ..., K., kdy neznámý pachatel vystupující pod jménem M. T., jednatele společnsti MANAGE LOG, s. r. o., v úmyslu zmocnit se zboží telefonicky uvedl přepravci nesprávnou adresu vykládky, čímž došlo ke změně místa vykládky zboží na sklad společnosti ADICO, spol. s r. o., v P. – H. v areálu M. p., kde bylo zboží vyloženo dne 20. 5. 2013 a jednalo se o drogistické zboží a kosmetiku zn. AXE (jednotlivé položky zboží podrobně popsány ve skutkové větě rozsudku) v celkové hodnotě 68.646,60 EUR (k datu 17. 5. 2013 v přepočtu 1.784.125,13 Kč) ke škodě poškozeného firmy J. M., IČO: ..., na kterém uplatnila škodu společnost Veenstra Fritom Logistic Solutions ,
kdy ve skladech společnosti ADICO, spol. s r. o., IČO: 15890970, v P. – H., v areálu M. p., se při zavážce zboží po změně místa vykládky dle instrukcí dosud neznámých slovenských členů organizované skupiny na území České republiky koordinované obviněným E. Č. obviněným J. H. a obviněným M. K. s vědomím, že se jedná o podvodně vylákané zboží na místě společně s pracovníky společnosti ADICO, spol. s r. o., a s dalšími dvěma dosud neztotožněnými osobami vykládali zboží z kamionů a překládali je na přistavené kamiony RZ: ... a ..., které zboží odvážely z areálu společnosti ADICO, přičemž obviněný M. K. na místě vystupoval jako zástupce společnosti MANAGE LOG, s. r. o., kdy obviněný M. K. navíc zboží evidoval, vyplácel v hotovosti platbu za dopravu řidičům kamionů, kteří zboží na místo přiváželi, užíval razítko společnosti MANAGE LOG, s. r. o., kterým potvrzoval přepravní listy, přičemž nejméně v jednom případě obviněný K. a obviněný H. vystupovali jako pracovníci skladu ve V., kam se bude zboží převážet, obviněný M. K. na místo vykládky telefonicky navigoval řidiče kamionů, navíc nejméně v jednom případě vystupoval pod smyšleným jménem N., a to tak, že řidiči kamionů, kteří zboží na místo přiváželi, dostali pokyn, že na místě vykládky budou zástupci společnosti MANAGE LOG, s. r. o., kteří budou kontaktními osobami a zároveň obviněný J. H. kamiony přivážející zboží také v některých případech naváděl do skladu společnosti ADICO, spol. s r. o., svým osobním automobilem, obžalovaný J. H. v pondělí dne 20. 5. 2013 předal vedoucímu skladu S. V. za služby společnosti ADICO, spol. s r. o., hotovost ve výši 13.000 Kč, kterou obdržel od dosud neztotožněného člena organizované skupiny a kterou přivezl řidič jednoho ze slovenských kamionů, který zboží odvážel, a dále J. H., po předchozí domluvě s dosud přesně neztotožněným členem organizované skupiny, předal S. V. v neděli dne 19. 5. 2013 finanční hotovost ve výši 20.000 Kč jako kompenzaci za způsobené problémy, kterou S. V. po zjištění, že se jedná o trestnou činnost, obžalovanému J. H. vrátil, dále pak výše uvedené zboží, kromě plastového granulátu, který byl pachateli zanechán ve skladech společnosti ADICO, spol. s r. o., a následně zajištěn policejním orgánem, bylo v den vykládky přeloženo na kamiony zn. Renault Magnum, bílé barvy, se slovenskou RZ: ... a ... a odvezeno do skladů společnosti Stavomontáže, a. s., na adrese P. – P., K. ..., areál bývalé cihelny, kdy prostory byly za tímto účelem předem pronajaty na slovenskou společnost MUSSON, s. r. o., IČO: 46379258, se sídlem Betliarska 12, 821 08 Bratislava, kdy s částí zboží bylo naloženo dosud neznámým způsobem a část zboží, konkrétně plechové barely Philip Morris, zboží určené pro Hornbach, část věcí pro výstavu Marilyn na Pražském hradě a část zboží elektroinstalační materiál zn. IBOCO, byla ve dnech 17. 6. 2013 a 18. 6. 2013, po předchozím projednání ze strany obviněného E. Č. se členy organizované skupiny ze Slovenské republiky, převezena kamionem společnosti ATOS, s. r. o., IČO: 63671760, se sídlem U Michelského lesa 370, 140 00 Praha 4 – Michle, do skladů společnosti 3V Reality, s. r. o., IČ: 24721441, se sídlem Novodvorská 838/47,140 00 Praha 4, na adresu B., P. ..., pronajatých za tímto účelem jednatelem společnosti Czech Business Trade, s. r. o., IČO: 24176516, se sídlem Jeremenkova 1021/70, 147 00 Praha 4 – Braník, P. Č., kde bylo zčásti zajištěno policejním orgánem při prohlídce jiných prostor dne 29. 8. 2013 a 30. 8. 2013, včetně některých věcí určených pro výstavu Marilyn na Pražském hradě, a to při pokusu o odvoz zboží obviněným M. K. a obviněným E. Č., po předchozím projednání obviněným E. Č. s organizovanou skupinou z území Slovenské republiky, přičemž elektrospotřebiče zn. Electrolux byly převezeny dne 18. 6. 2013 do skladového areálu na adrese L. u. P., ul. P. ..., kde byly uskladněny a dále odvezeny na neznámé místo,
a tímto pokračujícím jednáním způsobili obviněný E. Č., obviněný M. K. a obviněný J. H. celkovou škodu ve výši minimálně 8.943.446,16 Kč.
Za to byl obviněný E. Č. odsouzen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let, pro jehož výkon byl v souladu s ustanovením §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo ve vztahu k tomu obviněnému rozhodnuto podle §70 odst. 1 tr. zákoníku a §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku o trestu propadnutí věci (jednotlivé položky podrobně rozepsány ve výroku rozsudku).
Obviněný J. H. byl odsouzen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Obviněný M. K. byl odsouzen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo ve vztahu k tomu obviněnému rozhodnuto podle §70 odst. 1 tr. zákoníku a §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku o trestu propadnutí věci (jednotlivé položky podrobně rozepsány ve výroku rozsudku).
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným E. Č., J. H. a M. K. uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit na náhradě škody:
- poškozené společnosti ARMENTANO, s. r. o., IČO: 24293555, se sídlem Praha-Josefov, Široká 25/6, PSČ 110 00, částku ve výši 661.506,40 Kč;
- poškozené společnosti EKONSERVIS – CZ, s. r. o., IČO: 25637258, se sídlem Choceradská 3298/36, Záběhlice, 141 00 Praha 4, částku ve výši 28.790 Kč;
- poškozené společnosti HORNBACH BAUMARKT CS, spol. s r. o., IČO: 47117559, se sídlem Praha 9 - Horní Počernice, Chlumecká 2398, PSČ 193 00, částku ve výši 9.837,41 Kč;
- poškozené společnosti K + K mezinárodní doprava, s. r. o., IČO: 25978594, se sídlem Koželská 679, 584 01 Ledeč nad Sázavou, částku ve výši 900 EUR;
- poškozené společnosti Philip Morris ČR, a. s., IČO: 14803534, se sídlem Kutná Hora, Vítězná 1, PSČ 284 03, částku ve výši 6.000 Kč;
- poškozené společnosti DB LOGISTIC, s. r. o., IČO: 25998170, se sídlem Lanškroun, B. Smetany 383, PSČ 563 01, částku ve výši 41.556,96 EUR;
- poškozenému J. M., bytem N. V. ..., S., částku ve výši 68.646,60 EUR.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Philip Morris ČR, a. s., odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození AUTODOPRAVA SIEGL, s. r. o., SCHMACHTL CZ, spol. s r. o., GEFCO, s. r. o., Bamia Line, s. r. o., a TONI CAR TRANSPORT, s. r. o., odkázáni s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2016, sp. zn. 3 T 2/2015, podali obvinění E. Č. , J.H. a M. K. odvolání.
O odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 9. 2016, sp. zn. 9 To 58/2016, a to tak, že z podnětu odvolání obviněného E. Č. podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. rozsudek zrušil v celém rozsahu a z podnětu odvolání obžalovaného M. K. podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu propadnutí věci podle §70 odst. 1 tr. zákoníku a §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a to mobilního telefonu zn. NOKIA 300, IMEI ..., vč. baterie a SIM Vodafone č. ..., mobilního telefonu zn. NOKIA 6220c-1, IMEI ..., vč. baterie a SIM č. ..., mobilního telefonu zn. NOKIA IMEI ..., mobilního telefonu zn. NOKIA IMEI ..., mobilního telefonu zn. NOKIA IMEI ..., mobilního telefonu zn. NOKIA IMEI ..., SIM karty č. ..., ..., ..., ..., částky ve výši 20.000 Kč, částky ve výši 935 EUR, částky ve výši 415 USD.
Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného E. Č. , uznal vinným pokusem zločinu podílnictví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu podrobně popsaném ve výroku rozsudku, a odsoudil jej podle §214 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku by dále obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 60 (šedesáti) celých denních sazeb po 1.000 (tisíc) Kč, celkem 60.000 (šedesát tisíc) Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému stanoven podle §69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v délce 2 (dvou) měsíců.
Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl dále uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu SAMSUNG S3, IMEI ..., vč. baterie a SIM O2 č. ...
Odvolání obviněného J. H. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 9. 2016, sp. zn. 9 To 58/2016, podali obvinění E. Č., J. H. a M. K. dovolání .
Obviněný E. Č. v rámci podaného dovolání (č. l. 6136–6202) uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podrobně rozvedl závěry vyplývající z rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu, skutkový a důkazní stav s tím, že má za to, že skutkový stav nebyl zjištěn bez důvodných pochybností a takto zjištěný důkazní stav nemůže být podkladem pro odsuzující rozsudek, neboť skutek nebyl zjištěn způsobem, který odpovídá zásadám spravedlivého procesu. Ve věci je zřejmá důkazní nouze, a to zejména s ohledem na skutečnost, že se měl dopouštět trestné činnosti s dosud neztotožněnými osobami. Žádné jiné osoby ustanoveny nebyly, stejně jako jemu nebyla prokázána žádná nezákonná činnost. Zdůraznil, že soudy obou stupňů si náležitým způsobem neujasnily, jakého trestného činu se měl dopustit, neboť skutek byl střídavě právně kvalifikován jako zločin podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku a jako zločin podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, jichž obou se měl dopustit ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, když v konečném důsledku byl uznán vinným sám zločinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Má za to, že takový postup je v rozporu s principem předvídatelnosti rozhodování soudu. Míní, že jeho odsouzení nemůže obstát ani ve světle skutečnosti, že obdobného jednání se dopustily i jiné osoby, které však před soud postaveny nebyly.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Obviněný J. H. v rámci podaného dovolání (č. l. 6128–6135) uplatnil taktéž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že rozsudek odvolacího soudu se jeho námitkami zabývá pouze okrajově, kdy současně bez řádného odůvodnění zamítl návrhy na doplnění dokazování, resp. odmítl jeho obhajobu spočívající v tvrzení, že do trestné činnosti byl zapojen také svědek D., a to s konstatováním, že jde o obhajobu účelovou. Přitom Městský soud v Praze tatáž nová tvrzení vtělená do návrhu na povolení obnovy řízení ze dne 23. 9. 2016 shledal důvodnými natolik, aby zvolil postup podle §282 odst. 3 tr. ř. a odložil mu výkon trestu v tomto řízení uložený. Dále obviněný namítá, že ze žádných konkrétních skutečností nevyplývá, že by jako člen organizované skupiny s mezinárodním prvkem, ve které došlo k přesnému rozdělení rolí, s vědomím, že se jedná o podvodně vylákané zboží, překládal předmětné zboží a v některých případech naváděl svým vozem bloudící kamiony a předával skladovateli úplatu. Doplněné dokazování upřesnilo skutkový stav v jeho prospěch, nicméně výsledek je pro něj o poznání méně příznivý. V projednávané věci vrchní soud instančně vnutil nalézacímu soudu svůj pokyn, aby za členy organizované skupiny považoval i obviněné, s tím, že každý z nich je alespoň článkem řetězu osob angažovaných v trestné činnosti, aniž by takovému závěru přinejmenším u jeho osoby odpovídal zjištěný skutkový děj, když navíc aplikace „článků řetězu“ je rovněž dosti problematická. Jednání, pro které bylo zahájeno trestní stíhání a posléze byl pro něj obžalován, není a nemůže být článkem řetězu, zejména pak není splněna podmínka časové souvislosti společného jednání, neboť nebylo žádným vědomým jednáním souvisejícím s jednáním jiných osob zapojených do podvodné kamionové přepravy. Článkem řetězu nemůže být jednání, které ani samo o sobě, ale ani v souhrnu v jednání s jiným článkem řetězu nenaplňuje žádný, natož všechny, znaky zvolené skutkové podstaty trestného činu, nýbrž jej nanejvýš usnadňuje či ulehčuje. Pokud byl označen za člena organizované skupiny s mezinárodním prvkem zajišťující skladové kapacity na území ČR za účelem uskladnění podvodně vylákaného zboží, pak takové jednání není žádným článkem řetězu, neboť takové jednání není samo o sobě, ani v souvislosti s jednáním jiného člena organizované skupiny, součástí objektivní stránky trestného činu podvodu, který spočívá v tom, že poškozený nebo osoba třetí je pachatelem nebo jinou osobou uveden v omyl, jeho omylu je využito nebo je mu zatajena podstatná skutečnost. Zdůraznil, že obstarání vhodných skladových prostor pro podvodně získané zboží může být z teoreticko právního hlediska nanejvýš pomocí k trestnému činu hlavních pachatelů, a to pouze v situaci, kdy byl alespoň srozuměn s tím, že nějaký hlavní pachatel existuje a v dané době se dopouští trestné činnosti. Účastenství k trestnému činu není možné po jeho dokonání, z toho důvodu jsou liché závěry soudů v tom smyslu, že všichni obvinění vstoupili do skutkového děje v době, kdy kamiony byly ještě na cestě a byly přesměrovány, čímž se obvinění stali články v řetězu původního podvodu, což brání právní kvalifikaci trestným činem podílnictví, který předpokládá předchozí ukončený trestný čin. Zdůrazňuje, že české trestní právo nezná pojem „ukončený“ trestný čin, nanejvýš „dokončení trestného činu“, k čemuž dochází tehdy, dostaví-li se škodlivý následek předvídaný předmětnou skutkovou podstatou. Obviněný však v dovolání tvrdí, že fakt, že kamiony po podvodném přesměrování ještě někam dále směřovaly, je již okolnost podružná, která je součástí nanejvýš skutkového děje, nikoli však samotné skutkové podstaty trestného činu podvodu. Ten již byl podle jeho názoru dokonán právě tím, že skuteční oprávnění byli uvedeni v omyl a dokončen tehdy, když ztratili vládu nad svými aktivy v okamžiku přesměrování přepravy na pro ně neznámé místo, k čemuž nepochybně nedošlo až tehdy, když další zainteresovaní s aktivy poškozených dále obchodovali, tedy na sebe nebo na jiného věci z přeprav převedli, ale právě již v okamžiku, kdy podvodným přesměrováním přeprav, byly odňaty z dispozice osob oprávněných. Jestli zboží poté ještě cestovalo dále, a otázka, kde skončilo, již nejsou trestněprávně významné. Navíc provedené dokazování podle jeho názoru nenasvědčuje tomu, že by věděl od samého počátku, jakou podvodnou činnost blíže neustanovené osoby chystají a vzápětí realizují, neboť v hlavním líčení bylo prokázáno, že zjištěné manipulace s přepravami byly organizovány telefonicky bez jeho účasti, neboť od počátku celého příběhu vůbec nevěděl, resp. nebyl předložen jediný důkaz o tom, že znal místo nakládky a původní místo vykládky, a že by věděl, že se místo vykládky v průběhu času změnilo nebo změní nebo dokonce, že by věděl, kdo je konkrétně přepravcem, pro koho se zboží přepravuje, případně že přepravy jsou různě přeprodávány nebo se vykrývají kapacity kamionů jiných subdopravců. Obviněný dále tvrdí, že vůbec nevěděl, že by došlo k přesměrování dopravy, na kterém se nepodílel, neboť byl najat pouze na zajištění skladování a posléze fyzicky spolu s ostatními brigádníky překládal zboží podle instrukcí spoluobviněného M. K. Rozporuje závěry, k nimž v projednávané věci dospěly soudy, zejména pak, že by mu z míry utajení mělo automaticky být zřejmé, že se účastní trestné činnosti organizované skupiny, jen proto, že se utajeně sešel se dvěma neznámými osobami, a hlavně, že by z toho mělo vyplynout, že by měl být alespoň srozuměn s tím, že u předmětného zboží dochází k „online“ podvodnému vylákání a přesměrování. Dále, že by věděl, v jaké konkrétní trestné činnosti měl mít svou úlohu a jak uvedené souvisí s tím, že se měl údajně představit minimálně v jednom případě pod cizím jménem. Stejně tak má za to, že odkaz soudů na to, že se podílel i na jiné podezřelé kamionové přepravě či že se po činu zbavil mobilního telefonu, o jeho podílu na trestné činnosti nijak nesvědčí. Obviněný má za to, že se mohl dopustit nanejvýš trestného činu podílnictví podle §214 nebo §215 tr. zákoníku.
Na základě výše uvedeného obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil ve všech výrocích, které se jej týkají, a věc vrátil podle §265 1 odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný M. K. v rámci podaného dovolání (č. l. 6124–6126) uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku, neboť ve výroku popsaný skutek není ve svých prokázaných částech trestným činem, a to v žádném z náhledů připadajících v úvahu, a současně v rozhodnutí některý výrok chybí.
Obviněný namítl, že obžaloba byla podána na další osoby, a to D. M., R. Ž. a P. Č., kdy tyto osoby byly z věci vyloučeny k samostatnému řízení u Okresního soudu v Berouně, kdy byli jmenovaní zproštěni obžaloby státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze pro skutek v této právně kvalifikovaný jako zločin podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku, jehož se měli dopustit ve formě spolupachatelství trestnou činností související s podvodnou kamionovou dopravou, pro kterou byl v konečném důsledku obviněný odsouzen. Za pochybení označil, že k trestnímu spisu nebyl předmětný spis Okresního soudu v Berouně sp. zn. 1 T 91/2015 připojen. Míní, že bylo chybou, že věc byla vedena v oddělených řízeních. Zvláště důležitá byla výpověď P. Č., z níž vyplývá, že popis osob, o kterých mluví řidič i skladníci, odpovídá právě Ž. a M. Obviněný namítl, že trestní řízení, které proti němu bylo vedeno, postrádá rysy spravedlivého procesu, a to proto, že nalézací soud ve svém odsuzujícím rozsudku vycházel ze závazného právního názoru odvolacího soudu, který ve svém předchozím zrušujícím usnesení vyslovil závazný právní názor nepřiměřeně extenzivně a nalézacímu soudu neponechal prostor pro vlastní úvahy o vině a trestu, neboť jej svým právním názorem zavázal. Chybějící výrok ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. pak obviněný spatřuje v tom, že ohledně jeho osoby, resp. jím podaným odvoláním, nebylo rozhodnuto, přičemž tento výrok chybí i v protokole o veřejném zasedání a nebyl ani vyhlášen.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. v celém rozsahu zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 9. 2016, sp. zn. 9 To 58/2016, a podle §265 1 odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opisy všech tří dovolání byly soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslány k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které je obdrželo dne 9. 1. 2017 (č. l. 6206).
K dovoláním obviněných se následně ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) v rámci vyjádření doručené Nejvyššímu soudu dne 8. 3. 2017, sp. zn. 1 NZO 38/2017.
Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněných, vyjádřila se k jednotlivým dovoláním.
K dovolání obviněného E. Č. státní zástupkyně uvedla, že jeho dovolání obsahuje výlučně námitky skutkové, které nemohou založit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zmiňuje totiž důkazní nouzi a důvodné pochybnosti o skutkovém stavu tak, jak byl zrekonstruován ve skutkové větě výroku rozsudku. Navíc polemizuje rovněž s tím, že si soudy neujasnily otázku právní kvalifikace jeho trestného jednání, pokud v průběhu řízení docházelo opakovaně k jejím změnám. Pokud pak bylo v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 9. 2016, sp. zn. 9 To 58/2016, rozhodnuto o tom, že obviněný se dopustil pokusu zločinu podílnictví podle §21 odst. 1 k §214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, jde o právní kvalifikaci obviněnému příznivější, a s ohledem na celou projednávanou věc nijak překvapivou. Obviněný byl uznán vinným pouze jednáním následujícím po dokonání trestného činu podvodu, kdy se zapojil do rozprodávání zcizených věcí. To, že věděl, že jde o věci pocházející z trestné činnosti, bylo bez jakýchkoli pochybností prokázáno.
K dovolacím námitkám obviněného J. H. státní zástupkyně uvedla, že právně relevantní jsou ty jeho námitky, v rámci nichž argumentuje tím, že skutek, jak byl popsán ve výroku rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, nevykazuje veškeré zákonné znaky zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil jako spolupachatel podle §23 tr. zákoníku, neboť byla nesprávně určena míra jeho účasti na spáchaném skutku, která odpovídá maximálně účastenství ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Dále že nebyl ani členem organizované skupiny podle §209 odst. 4 písm. a) tr zákoníku a absentuje zde úmysl, a proto nárokuje i právní kvalifikaci trestným činem podílnictví podle §214 nebo §215 tr. zákoníku.
Trestný čin podvodu nebyl dokonán uvedením v omyl oprávněných osob, tedy majitelů přepravovaného zboží, neboť trestný čin podvodu byl dokonán až obohacením pachatele nebo jiného. V případě, že jde o podvodné zmocnění se věci prostřednictvím podvodné kamionové přepravy, pak podvodné jednání pokračuje i v době přesměrování naložených kamionů, v době jejich navigování do skladu, kde má dojít k překládce zcizovaného nákladu, v podstatě až do doby, než se dostane do úplné moci koncového pachatele, tedy do místa určení odlišného od toho, kam mělo být ve skutečnosti dopraveno. Pokud v rámci celé této doby na podvodné kamionové přepravě spolupracuje více lidí se znalostí věci, tedy se znalostí toho, že dochází ke zcizení zboží, pak se jedná o organizovanou skupinu, jejímž členem je každý, kdo na tomto jednání participuje. Bylo prokázáno, že obviněný J. H. aktivně komunikoval ohledně podvodné přepravy mobilním telefonem s neznámou osobou, přičemž tento mobilní telefon mu byl právě pro účely této komunikace předán. Z peněžních prostředků, které mu byly pro účel překládky zboží předány, vyplatil vedoucího skladu Adico, spol. s r. o., S. V. i jednotlivé skladníky. V rámci provádění plateb použil razítko slovenské společnosti Manage Log, s. r. o., která podvodnou přepravu zajišťovala. Nezanedbatelnou skutečností je i moment, kdy se obviněný J. H. představil jako M. T., neboť šlo právě o jednatele (bílého koně) společnosti Manage Log, s. r. o., na Slovensku, jejímž jménem došlo ke změně trasy při jízdě kamionů a podvodnému vylákání zboží od přepravců prostřednictvím internetového přepravního portálu R. Je tedy zřejmé, že dovolatel zajistil skladovací prostory v P. v H. u společnosti Adico, spol. s r. o., byl přítomen po celou dobu překládky zboží, svým vozidlem navigoval řidiče kamionů ke skladu v H. a sám upozorňoval na to, že by věc mohla být vyšetřována policií. Nezanedbatelnou okolností je rovněž skutečnost, že zničil mobilní telefon, jehož prostřednictvím komunikoval s ostatními dosud nedohledanými pachateli, neboť v něm byly uloženy kontakty na ostatní osoby zúčastněné na předmětné trestné činnosti. Při takovém zjištění námitky obviněného, že jeho jednání mělo být posouzeno pouze jako účastenství na trestném činu podvodu nebo jako trestný čin podílnictví, jsou liché.
Pokud obviněný dále vytýká soudům, že nepostupovaly správně v rámci procesu hodnocení důkazů a tyto hodnotily vadně, je třeba říci, že tyto výhrady představují pouhou polemiku se správností skutkových závěrů, které soudy ve věci učinily. Nejde tedy v tomto případě o námitky, které by se týkaly právního posouzení skutku, jímž byl uznán vinným. Jestliže se pak obviněný ohradil proti přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, je třeba připomenout, že dovolání pouze proti důvodům rozhodnutí není přípustné (§265a odst. 4 tr. ř.).
Stran dovolání obviněného M. K. pak státní zástupkyně uvedla, že pokud obviněný namítl, že Městský soud v Praze ve svém odsuzujícím rozsudku vyšel ze závazného právního názoru odvolacího soudu, který v předchozím zrušujícím usnesení vyslovil závazný právní názor, a to nepřiměřeně extenzivně a nalézacímu soudu tak neponechal prostor pro vlastní úvahy o vině a trestu, neboť ho svým právním názorem zavázal, pak se s takovouto námitkou neztotožňuje, neboť v posuzované trestní věci odvolací soud při vrácení věci přesně vymezil rozsah potřebného projednání, neboť vyjmenoval důkazy, se kterými se nalézací soud přesvědčivě nevypořádal, zmínil i důkazy, které je třeba zopakovat a upozornil na to, že je třeba případně provést i důkazy další, aby byl náležitě zjištěn skutkový stav. Současně také vyslovil svůj právní názor a upozornil soud prvního stupně na judikaturu týkající se trestného činu podílnictví podle §214 tr. zákoníku. Uvedeným způsobem tak nezavázal nalézací soud ke způsobu, jakým má pořízené důkazy hodnotit. V uvedeném ohledu tedy nedošlo k porušení zásad spravedlivého procesu.
Ve vztahu k námitce, že v rozsudku Vrchního soudu v Praze chybí výrok, který by se týkal obviněného, státní zástupkyně uvedla, že z rozsudku Vrchního soudu v Praze vyplývá, že z podnětu odvolání obviněného M. K. byl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2016, sp. zn. 3 T 2/2015, zrušen podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. ve výroku o trestu propadnutí věci podle §70 odst. 1 tr. zákoníku a §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, přičemž byly vyjmenovány věci, jichž se předmětný trest dotýká. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že jestliže soud druhého stupně vyhoví opravnému prostředku u určité osoby pouze částečně, ve zbytku ho již nezamítá (k tomu přim. viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2002, sp. zn. 5 Tdo 388/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 17/2002, č. 417 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1079/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 23/2003, č. 531). Pokud tedy odvolací soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek je z důvodu chybně uloženého trestu o propadnutí věci týkající se obviněného vadný, a z toho důvodu k odvolání tohoto obviněného postupoval shora popsaným způsobem, nemohl již rozhodnout o tomto odvolání případným dalším výrokem tak, že by je podle §256 tr. ř. zamítl, neboť odvolání obviněného zásadně tvoří jediný celek a není možné mu dílem vyhovět a dílem jej zamítnout.
Z výše uvedených důvodů tak státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných M. K. a E. Č. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř., a dovolání obviněného J. H. , aby odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou výše uvedená dovolání přípustná, zda byla podána včas a osobami oprávněnými, zda mají všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytují podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání obviněného E. Č. je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Dovolání obviněného J. H. je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Dovolání obviněného M. K. je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř. per analogiam, neboť soud druhého stupně z podnětu odvolání jmenovaného zrušil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o trestu propadnutí věci podle §70 odst. 1 tr. zákoníku, čímž vytvořil obdobnou procesní situaci, jako by odvolání do výroku o vině zamítl. Obvinění jsou podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká). Dovolání, která splňují náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podali prostřednictvím svých obhájců, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněnými uplatněných dovolacích důvodů.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněnými E. Č., J. H. a M. K. , vznesené námitky naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Obviněný E. Č. uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Stran dovolání obviněného E. Č. tedy nelze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit námitky, v rámci nichž namítá nesprávné hodnocení důkazů (zejména svědecké výpovědi spoluobviněných J. H. a M. K., dále záznamů telekomunikačního provozu, fotodokumentace pořízené ve skladech v B.) a z toho odvozená vadná skutková zjištění (zejména stran toho, kde se pohyboval ve dnech 17. – 20. 5. 2013, a jaká byla jeho činnost), když současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, resp. neexistují žádné důkazy o jeho vině).
Takto obviněným vznesené námitky jsou založeny na podkladě jeho vlastního hodnocení provedených důkazů a z toho učiněných vlastních skutkových závěrů, stejně jako vlastní verzi skutkových událostí, a ve skutečnosti se týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (ve prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotněprávním posouzení skutku vycházel. Obviněného námitky jsou v podstatě toliko polemikou, v rámci níž poukazuje na důkazní nouzi a vznáší tak i pochybnosti o skutkovém stavu zjištěném soudy. Z uvedených skutkových (procesních) výhrad pak vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotněprávních – byť v dovolání formálně proklamovaných – důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů .
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Pokud pak poukazoval na to, že soudy si neujasnily otázku právní kvalifikace jeho trestného jednání, v čem spatřoval rozpor s principem předvídatelnosti rozhodnutí soudu, pak je třeba uvést, že pokud odvolací soud v rámci napadeného rozsudku posoudil jednání obviněného jako pokus zločinu podílnictví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, pak se zcela jistě nejednalo o závěr překvapivý, neboť se uvedenou právní kvalifikací již soudy v rámci předcházejícího řízení zabývaly, přičemž se jedná o právní kvalifikaci pro obviněného příznivější, než byla právní kvalifikace užitá v samotné obžalobě. Jak uvedla státní zástupkyně, obviněný E. Č. byl shledán vinným toliko jednáním následujícím po dokonání trestného činu podvodu, kdy se zapojil do rozprodávání zcizených věcí, přičemž při nakládání a pokusu tyto odvézt byl dne 29. 8. 2013 zadržen. Odvolací soud dále uvedl, že věděl, že jde o věci pocházející z trestné činnosti, přičemž shledal zavinění ve formě úmyslu, „ neboť z odposlechů telefonních hovorů, které vedl s obžalovaným K. a obžalovaný K. s dalšími osobami, to lze jednoznačně dovodit “ (str. 32 napadeného rozsudku). Uvedená námitka pak svým obsahem spadá pod námitky procesního charakteru, je tudíž stejně jako zbývající námitky obviněného nepodřaditelná pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný J. H. taktéž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Námitky, v rámci nichž namítl nesprávné hodnocení důkazů (zejména záznamů telekomunikačního hovoru a výpovědi svědků S. V. a J. Z.) a z toho odvozená vadná skutková zjištění (zejména to, jakým způsobem byla šestice původně stíhaných rozdělena na dvě skupiny, resp. na podkladě čeho, jak tito participovali na žalobou tvrzeném protiprávním jednání, dále i otázka časového hlediska jeho jednání ve vztahu ke skutku popsaném ve skutkové větě rozsudku, zjištění důvodu, proč se zbavil mobilního telefonu), když současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají) a předkládá vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy obviněný namítl, že zjištěné manipulace s přepravami byly organizovány telefonicky bez jeho účasti, neboť od počátku celého příběhu nevěděl, resp. není zde žádná souvislost mezi ním a spoluobžalovanými Č. a K.), nelze pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, a to s ohledem na výše uvedený výklad k předmětnému dovolacímu důvodu. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. totiž, jak již uvedeno výše, nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř., ani proces dokazování a hodnocení důkazů. Dovolací soud tak musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Pod obviněným užitý důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze však podřadit námitky, v rámci nichž obviněný namítl, že skutek, jak byl popsán ve výroku rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, nevykazuje veškeré zákonné znaky zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, jehož se měl dopustit jako spolupachatel podle §23 tr. zákoníku, neboť byla nesprávně určena míra jeho účasti na spáchaném skutku, která odpovídá maximálně účastenství ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Dále namítá, že nebyly splněny podmínky pro to, aby bylo jeho jednání popsané ve skutkové větě rozsudku posouzeno jako jednání člena organizované skupiny podle §209 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, neboť zde absentuje podmínka časové souvislosti, přičemž jeho jednání nebylo článkem řetězu společného jednání skupiny. Stejně tak absentuje úmysl, kdy namítá nenaplnění subjektivní stránky, a pokud by jeho jednání mělo být jednáním trestným, pak by se mohlo jednat nanejvýš o trestný čin podílnictví podle §241 či §214 tr. zákoníku, resp. pomoc ve smyslu §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.
Obviněný byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku , spáchaném ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku , kterého se dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl , využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, spáchá takový čin jako člen organizované skupiny a způsobí uvedeným činem škodu velkého rozsahu .
Objektem trestného činu je tu cizí majetek . Ochrana majetkových práv se poskytuje bez ohledu na druh a formu vlastnictví. Podvodné jednání, tj. uvedení v omyl nebo využití omylu, popř. zamlčení podstatných skutečností, může směřovat nejen vůči poškozenému, ale i vůči jiné osobě. Omyl je rozpor mezi představou a skutečností. O omyl půjde i tehdy, když podváděná osoba nemá o důležité okolnosti žádnou představu nebo se domnívá, že se nemá čeho obávat. Omyl se může týkat i skutečností, které teprve mají nastat, pachatel však musí o omylu jiného vědět již v době, kdy dochází k jeho obohacení. Uvedením v omyl je jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci. Uvedení v omyl se může stát lstí , ale může jít i jen o pouhou nepravdivou informaci , zvláště když v běžném životě není zvykem si ověřovat pravdivost podávaných informací. V žádném případě se nevyžaduje nějaká zvláštní rafinovanost. Mezi omylem u podváděné osoby, majetkovou dispozicí, kterou provede oklamaný (může ji provést kdokoli, např. dítě), a na základě ní vzniklou škodou u poškozeného a obohacením pachatele, popř. jiné osoby, musí být příčinná souvislost . Přitom postačí, že omyl byl jen jedním z důvodů takové majetkové dispozice, nemusí být tedy důvodem jen jediným. Jde vlastně o kauzální nexus (příčinný vztah), který spojuje omyl či neznalost podstatných skutečností na straně podvedené osoby a způsobení škody poškozenému na jedné straně a obohacení pachatele či jiné osoby na druhé straně (srov. R 5/2002-I.) - srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2049–2058.
Byť lze popisu skutku ve skutkové větě rozsudku vytknout určitou kvalitu, jednání obviněného na podkladě skutkových závěrů, jimiž je dovolací soud vázán, spočívalo v tom, že zajišťoval skladové kapacity na území České republiky za účelem uskladnění podvodně vylákaného zboží, a to ve spolupráci s obviněnými E. Č. a M. K., stejně jako s dalšími dosud neustanovenými pachateli, kdy mu byl za tímto účelem předán mobilní telefon neznámého účastnického čísla, s přednastavenými účastnickými čísly pro účely komunikace v souvislosti s páchanou trestnou činností, kdy obviněný spolu s dalšími obviněnými vykládal zboží z kamionů a překládal je na přistavené kamiony, které zboží odvážely z areálu společnosti ADICO, spol. s r. o., přičemž v některých případech kamiony přivážející zboží do skladu naváděl svým osobním automobilem, a předal v několika případech vedoucímu skladu finanční hotovost jako kompenzaci za způsobené problémy.
Na jednání obviněného je třeba nahlížet v kontextu, tedy ve vztahu k jednání ostatních obviněných, neboť jednání obviněného bylo jednáním ve spolupachatelství a současně jednáním člena organizované skupiny, tedy nelze jej v rámci skutkového děje vytrhovat z kontextu. Jednání obviněného bylo součástí rozsáhlejší činnosti, a tu je třeba posuzovat v celistvosti, kdy jednání obviněného bylo jen dílem, resp. představovalo jen určitou míru účasti na spáchaném skutku.
Uvedeného jednání se dopustil obviněný, a taktéž i spoluobvinění E. Č. a M. K., s dosud neustanovenými osobami. Tyto osoby, neznámí členové organizované skupiny z území Slovenské republiky, nebyly orgány činnými v trestním řízení ztotožněny. Zde je namístě upozornit, že v případech, kdy soud nemá k dispozici doznání pachatele, případně pachatelů, nelze vyloučit situaci, kdy se nepodaří plně objasnit některé skutečnosti, kterými mohou být například osoby spolupachatelů, resp. tyto ztotožnit. To však v obecné rovině nebrání tomu, aby byl skutek dostatečně specifikován ve skutkové větě rozsudku, a to i přesto, že takovéto osoby jsou označeny za „doposud neztotožněné“. Uvedené se pak týká i dalších skutečností, například časových a místních údajů, např. adres.
Podle §23 tr. zákoníku , byl-li trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatel) .
Je potřebné připomenout, že o společné jednání jde tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů naplnil svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, nebo jestliže každý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jež je pak naplněna jen souhrnem těchto jednání, anebo jestliže jednání každého ze spolupachatelů je aspoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti – články řetězu – směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu a působí současně (srov. rozhodnutí č. 15/1967, č. 36/1973 Sb. rozh. tr.). Úmysl spolupachatelů zahrnuje jak jejich společné jednání, tak i sledování společného cíle (porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem). Spolupachatelství jako společné jednání dvou nebo více osob musí naplňovat znaky jednání popsaného v příslušné skutkové podstatě téhož trestného činu. K naplnění pojmu spolupachatelství není třeba, aby se všichni spolupachatelé zúčastnili na trestné činnosti stejnou měrou. Stačí i částečné přispění, třeba i v podřízené roli, jen když je vedeno stejným úmyslem jako činnost ostatních pachatelů, a je tak objektivně i subjektivně složkou děje, tvořícího ve svém celku trestné jednání .
Spolupachatelství je třeba odlišovat od dalších forem trestné součinnosti, zejména od účastenství podle §24 odst. 1 tr. zákoníku (organizátorství, návod a pomoc), kdy obviněný má za to, že jeho jednání mohlo být nanejvýš pomocí k trestnému činu [§24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku]. Pomocník úmyslně umožňuje nebo usnadňuje jinému (hlavnímu pachateli) spáchání trestného činu, čímž mu pomáhá nebo ho podporuje, a to ještě před spácháním činu nebo v době činu, jestliže došlo alespoň k pokusu trestného činu. Rozlišuje se pomoc fyzická a psychická (intelektuální), přičemž pomoc přichází v úvahu jak před činem, tak i při činu. K pomoci se nevyžaduje, aby pachatel, jemuž je pomoc poskytována, si byl této pomoci vědom, neboť zásada úmyslného spojení jednání účastníka a pachatele se v této souvislosti neuplatňuje (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 349–352).
Rozdíl mezi spolupachatelstvím podle §23 tr. zákoníku a účastenstvím podle §24 tr. zákoníku coby méně závažnou formou spolupráce je zejména v tom, že účastenství je podporující činností hlavního pachatele, která nevykazuje znaky společného jednání, tedy není součástí společného jednání přímo směřujícího k provedení činu, tedy k porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem (srov. rozhodnutí č. 45/1963 Sb. rozh. trest.).
Obviněný se na celém trestném jednání podílel nikoli jen prostřednictvím jakési podporující činnosti, ale vystupoval aktivně, když domlouval změny vykládek zboží a další detaily prostřednictvím k tomu dodaného mobilního telefonu. Tímto však jeho aktivní činnost nekončila, neboť byl činný při vyplácení peněz vedoucímu skladu a skladníkům, naváděl svým osobním automobilem kamiony do skladu, měl k dispozici razítko společnosti Manage Log, s. r. o., a přivezl i smlouvu o uskladnění. Jednalo se o činnost vyžadující poměrně úzkou spolupráci s ostatními spoluobviněnými (a dosud neztotožněnými pachateli), kdy obviněný byl aktivní při plánování, přípravách i samotném provedení trestné činnosti, kdy svým jednáním nebyl toliko podporovatel hlavního pachatele, ale byl přímo článkem řetězu vedoucího k úspěšnému spáchání trestného jednání. Odvolací soud uvedl, že obviněný „ ve svých argumentech zcela přehlíží důkazy a skutečnosti usvědčující povahy, které soud I. stupně podrobně cituje a hodnotí zejména na č. 1. 75–77 odůvodnění napadeného rozsudku “ (str. 28 napadeného rozsudku), s čímž se dovolací soud zcela ztotožňuje. Nelze opomenout ani tu skutečnost, že to byl právě obviněný J. H., „ který upozorňoval svědky V. a B. na možné vyšetřování policií a že to byl právě on, kdo se představil jako T., když ho navigoval do skladu Adico, z čehož ho jednoznačně usvědčuje svědek J. Z., jak v přípravném řízení, tak opakovaně v hlavním líčení. Tedy právě jako osoba, vystupující formálně jako jednatel a společník Manage Long, jejímž jménem došlo ke změně trasy při jízdě kamionů a podvodnému vylákání zboží od přepravců “ (str. 29 napadeného rozsudku). Nelze se proto ztotožnit ani s námitkou, že zde nebyla splněna podmínka časové souvislosti. Odvolací soud se vypořádal i s námitkou obviněného stran předmětného mobilního telefonu, který obviněný dostal od neznámé osoby za účelem komunikace při zajišťování hladkého průběhu trestné činnosti, zejména pak uvedl, proč neuvěřil jeho obhajobě, že inkriminovaný mobilní telefon zničil v panice (zejména str. 29 napadeného rozsudku).
Jednání obviněného bylo taktéž posouzeno jako jednání člena organizované skupiny ve smyslu ustanovení §42 odst. 1 písm. o) tr. zákoníku. Vzhledem k tomu, že spáchání trestného činu členem organizované skupiny zpravidla zvyšuje škodlivost a závažnost spáchaného trestného činu, řada skutkových podstat tuto skutečnost uvádí jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, jak je tomu i u trestného činu podvodu podle §209 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným.
Přestože trestní zákoník organizovanou skupinu výslovně nedefinuje, podle dosavadní judikatury se jí rozumí sdružení více osob, ve kterém je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností , což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, a tím i jeho škodlivost a závažnost (srov. přiměřeně R 53/1976-II. a R 45/1986). Organizovaná skupina nemusí mít trvalejší charakter, protože tímto způsobem lze spáchat i jen ojedinělý, jednorázový trestný čin. Nevyžaduje se výslovné přijetí za člena organizované skupiny nebo výslovné přistoupení člena k takové skupině. Postačí, že se pachatel fakticky a neformálně (třeba i konkludentně) včlenil do skupiny a aktivně se podílel na její činnosti. Soudní praxe dále vyžaduje, aby šlo o sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob (srov. R 45/1986). Tomu, aby pachatel spáchal trestný čin jako člen organizované skupiny, nebrání skutečnost, že se nepodařilo zjistit totožnost všech členů organizované skupiny. Postačí totiž, pokud bylo zjištěno, že mezi nejméně třemi osobami reálně existujícími a vzájemně spolupracujícími došlo k určité součinnosti na realizování trestné činnosti, která vykazuje takovou míru plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající koordinaci úkolů jednotlivých osob, že tyto okolnosti zvyšují pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu (srov. TR NS 69/2010-T 1325.-1.) – srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 567–569.
V rámci organizované skupiny byla role obviněného v tom, že zajišťoval skladovací prostory a území ČR a účastnil se vykládek a překládek zboží z kamionů. Soudy pak dospěly k závěru, že obviněný spolu se spoluobviněnými E. Č. a M. K. byli členy organizované skupiny s mezinárodním rozsahem, kdy samotná společnost Manage Log, s. r. o., sídlila na Slovensku, kdy za tuto společnost slovensky hovořící osoba provedla změnu místa vykládky. Ze zajištěných odposlechů pak vyplývá přímé napojení na Slovensko. Významné je i to, že zboží ze skladu v Adico odváželi slovenští řidiči … O mezinárodním napojení pak hovoří i obž. H., který uvedl, že jej kontaktovala osoba slovenské národnosti. V neposlední řadě je třeba připomenout, že za společnost Musson, s. r. o., jednal Slovák T. K. (str. 78–79 rozsudku nalézacího soudu).
V rámci dokazování bylo taktéž vyvráceno tvrzení obviněného, že o nelegálnosti vykládek nevěděl, resp. že by od samého počátku nevěděl, jakou podvodnou činnost podle skutkové věty dosud neztotožněné osoby chystají a vzápětí realizují. Obviněný tak napadá jak objektivní, tak subjektivní stránku trestného činu podvodu.
K výkladu uvedenému výše ve vztahu k trestnému činu podvodu podle §209 tr. zákoníku lze uvést, že trestný čin podvodu je dokonán obohacením pachatele nebo jiného. Obohacením se rozumí neoprávněné rozmnožení majetku pachatele nebo někoho jiného. Zastírací jednání samotného pachatele je součástí základního majetkového deliktu. Jestliže pak pachatel trestným činem podvodu podle §209 tr. zákoníku získá věc a takovou věc dále převede na jinou osobu, je třeba toto další jednání považovat za součást původního podvodného jednání, jímž došlo k obohacení pachatele (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2057–2058).
Lze tedy souhlasit s vyjádřením státní zástupkyně, že v rámci podvodné kamionové přepravy pokračuje podvodné jednání i v době přesměrování naložených kamionů a v době jejich navigování do skladu, kde má dojít k vykládce zcizovaného nákladu, tedy v podstatě až do doby, než se dostane do úplné moci koncového pachatele, tedy do místa určení odlišného od toho, kam mělo být ve skutečnosti dopraveno. Obvinění uvedli jiného v omyl, když řidiče přesměrovali na jinou adresu vykládky zboží, přičemž se však jednalo o déle trvající proces, než bylo zboží do tohoto místa dovezeno. Obviněný pak figuroval v podstatě při celém tomto procesu. V jeho jednání tedy nelze spatřovat trestný čin podílnictví podle §214 tr. zákoníku, který předpokládá, že věc byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou od obviněného z trestného činu podílnictví.
Na podkladě těchto závěrů shledal Nejvyšší soud námitky obviněného J. H. podřaditelné pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neopodstatněnými.
Obviněný M. K. uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř.
S ohledem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze pod tento dovolací důvod podřadit námitky v rámci nichž obviněný namítá nesprávné hodnocení důkazů , pod což lze podřadit námitku, že nebylo vyhověno jeho návrhu na připojení spisu Okresního soudu v Berouně stran vyloučených spoluobviněných D. M., R. Ž. a P. Č., a s tím související výpověď posledně jmenovaného, vadná skutková zjištění, zejména ve vztahu k součinnosti spoluobviněných, přičemž prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že popis skutku nemá oporu v provedených důkazech).
Obviněný dále namítl, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, když odvolací soud v rámci prvního projednání věci ze dne 1. 2. 2016 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil s pokyny, které podle názoru obviněného až příliš zasahují do nezávislosti soudu, když ve zrušujícím usnesení vyslovil závazný právní názor a zároveň zdůraznil, že skutek tak, jak byl popsán ve výroku rozsudku prvního stupně, nemůže být zločinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Má za to, že odvolací soud neponechal soudu nalézacímu žádný prostor pro vlastní úvahy o vině a trestu.
V projednávané věci se jedná o druhé rozhodnutí ve věci. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. 2. 2016, sp. zn. 9 To 109/2015, podle §258 odst. 1 písm. b), c), d), f) tr. ř. zrušil v celém rozsahu rozsudek Městského soudu v Praze, jímž obviněné uznal vinnými zločinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, spáchaném ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a podle §259 odst. 1 tr. ř. vrátil věc Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí, přičemž upozornil na to, že ke spáchání trestného činu podílnictví podle §214 tr. zákoníku může dojít pouze tehdy, je-li trestný čin, jímž byla věc odňata vlastníku, dokonán, přičemž pachatelem trestného činu podílnictví nemůže být pachatel trestného činu, jímž byla věc vlastníku odňata, a ani účastník k tomuto trestnému činu.
Podle §259 odst. 3 tr. ř. může odvolací soud ve věci sám rozhodnout rozsudkem, jen je-li možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn a popřípadě na základě důkazů provedených před odvolacím soudem doplněn nebo změněn. Odvolací soud se může odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně jen tehdy, jestliže v odvolacím řízení a) provedl znovu některé pro skutkové zjištění podstatné důkazy provedené již v hlavním líčení, nebo b) provedl důkazy, které nebyly provedeny v hlavním líčení. Odvolací soud však v rámci prvního projednání věci konstatoval, že soud prvního stupně při provádění důkazů nepostupoval správně a důsledně a nevypořádal se přesvědčivě s některými zásadními důkazy, některé důkazy neprovedl vůbec a některé důkazy ani neopatřil. Důkazní situaci a skutková zjištění na jejím podkladě učiněná tedy shledal nedostatečnými, proto napadené rozhodnutí nalézacího soudu zrušil.
Podle §259 odst. 1 tr. ř. , je-li po zrušení napadeného rozsudku nebo některé jeho části nutno učinit ve věci rozhodnutí nové, může odvolací soud věc vrátit soudu prvního stupně, jen jestliže nelze vadu odstranit ve veřejném zasedání, zejména jsou-li skutková zjištění tak nedostatečná, že je nutno hlavní líčení opakovat nebo provádět rozsáhlé a obtížně proveditelné doplnění dokazování . Z dikce ustanovení §259 odst. 1 tr. ř. vyplývá, že odvolací soud může vrátit věc soudu prvního stupně, aby ji projednal jen v potřebném rozsahu , a proto soud prvního stupně nemusí ve všech případech po vrácení věci odvolacím soudem provádět znovu celé hlavní líčení. Je tedy důležité, aby odvolací soud při vrácení věci přesně vymezil rozsah potřebného projednání, popřípadě vyslovil svůj právní názor . Potřebný rozsah je tedy přímo závislý na zjištění vad ve smyslu §258 odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., které by měly být v rozhodnutí odvolacího soudu přesně označeny a novým rozhodnutím soudu prvního stupně odstraněny (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 3079–3081).
Podle §264 odst. 1 tr. ř. je soud, jemuž věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí, vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí odvolací soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení odvolací soud nařídil . Vázanost právním názorem znamená povinnost soudu prvního stupně respektovat závěry, které učinil odvolací soud v řešených problémech v otázkách hmotného i procesního práva. Odvolací soud může vyslovit závazný právní názor i v otázkách provádění důkazů , není však oprávněn sám činit o důkazech odchylné závěry od závěrů obsažených v napadeném rozsudku (pokud je odvolací soud neprovedl sám znovu v intencích §263 odst. 6 tr. ř. a nehodnotil podle §263 odst. 7 tr. ř.) ani nařizovat soudu prvního stupně, jak má hodnotit provedené důkazy a k jakým závěrům má po provedení a zhodnocení důkazů dospět (R 36/1968, R 57/1984, R 53/1992-I. a R 20/1997). Odvolací soud může vyslovit závazný právní názor i alternativně , zejména tam, kde zároveň uděluje pokyny k doplnění dokazování a nelze předjímat, k jakým výsledkům dokazování posléze dospěje. Pokud odvolací soud shledal dosavadní řízení neúplným , může soudu prvního stupně nařídit, aby provedl určité, blíže specifikované úkony , popřípadě zopakovat již provedené úkony, které jsou ovšem zatíženy nějakou vadou (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 3128–3130).
V rámci projednávané věci dovolací soud při vrácení věci nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí současně vymezil rozsah nápravy vad, kterých se nalézací soud dopustil, kdy vyjmenoval důkazy, se kterými se nalézací soud přesvědčivě nevypořádal, poukázal současně na důkazy, které měl za to, že je třeba zopakovat, případně doplnit dokazování o další dosud neprovedené důkazy tak, aby byl náležitě zjištěn skutkový stav věci. Pokud pak vyslovil, že stávající skutkový stav věci neodpovídá užité právní kvalifikaci, přičemž poukázal na judikaturu týkající se trestného činu podílnictví podle §214 tr. zákoníku, jímž byli obvinění uznáni vinnými, a poukázal na rozdíl mezi touto skutkovou podstatou a skutkovou podstatou trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku, a taktéž na institut organizované skupiny, pak svůj právní názor vyslovil, aniž by předjímal výsledek řízení. Tímto postupem nezavázal nalézací soud ke způsobu, jakým má pořízené důkazy hodnotit, ani jakou skutkovou podstatu na jednání obviněných aplikovat, resp. nezavázal soud prvního stupně nad míru přiměřenou svým právním názorem.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze uplatnit, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Tento dovolací důvod spočívá ve dvou alternativách, buď nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou; nebo určitý výrok sice byl učiněn v napadeném rozhodnutí, ale není úplný.
K tomuto dovolacímu důvodu je nutné uvést, že obviněný M. K. uvedl, že napadené usnesení neobsahuje explicitní výrok o tom, jak bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti výrokům rozsudku nalézacího soudu o vině a trestu, tedy že absentuje výrok o způsobu rozhodnutí o jím podaném odvolání.
K této výhradě považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že takový požadavek není opodstatněný, protože platí, že odvolání je z hlediska rozhodování odvolacího soudu nedělitelné, a přestože mu nebylo vyhověno v celém rozsahu, stále se jedná o odvolání jediné, které se vztahuje k jednomu konkrétnímu obviněnému. Proto, jestliže odvolací soud vyhověl podanému odvolání jen částečně, nelze již ve zbylé, neúspěšné části toto odvolání podle §256 tr. ř. zamítnout (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2002, sp. zn. 5 Tdo 388/2002, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu roč. 2002, sv. 17, T- 417). Ze zásad, jimiž se řídí rozhodování odvolacího soudu (§254 tr. ř.), a které jsou obsahem ustanovení §258 odst. 1, odst. 2 tr. ř. a §256 tr. ř., vyplývá, že považuje-li odvolací soud za vadný jen některý výrok (např. výrok o trestu propadnutí věci), rozhodne tak, že zruší tento výrok, aniž by jakýmkoli dalším svým výrokem zároveň rozhodoval o tom, že ostatní výroky v rozsudku soudu prvního stupně, tj. výrok o vině, případně výrok o náhradě škody, zůstávají nedotčeny, a že se v tomto rozsahu odvolání zamítá. V takovém případě rozhodnutí odvolacího soudu není zatíženo vadou spočívající v chybějícím nebo neúplném výroku ve smyslu §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1079/2002, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu roč. 2003, sv. 23, T- 531).
Nejvyšší soud tedy s ohledem na výše uvedené závěry neshledal námitky obviněných opodstatněnými.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného E. Č. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněných J. H. a M. K. odmítl.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. 6. 2017
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata