ECLI:CZ:NS:2017:32.CDO.1360.2017.1
sp. zn. 32 Cdo 1360/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Gallusem v právní věci žalobkyně EMOS spol. s r.o. , se sídlem v Přerově, Šířava 295/17, PSČ 750 02, identifikační číslo osoby 19014104, zastoupené Mgr. Vlastimilem Němcem, advokátem se sídlem v Přerově, Willsonova 217/7, proti žalované Sebok é Társa Bt. , se sídlem v Maďarsku, Magvetó utca 13, 6000 Kecskemét, identifikační číslo HU20508232, zastoupené JUDr. Gabrielem Pöthem, advokátem se sídlem v Praze, Kališnická 379/8, o zaplacení 13 496,83 USD s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 19 Cm 198/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 2. 2016, č. j. 4 Cmo 251/2015-520, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaná (nezastoupena advokátem) podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 19. 3. 2014, č. j. 19 Cm 198/2010-276 (výrok I.), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Usnesením ze dne 10. 10. 2016, č. j. 19 Cm 198/2010-615, doručeným dovolatelce dne 11. 1. 2017, ji soud prvního stupně vyzval, aby si ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení zvolila pro dovolací řízení zástupce z řad advokátů a jeho prostřednictvím podala řádné dovolání; současně ji poučil o náležitostech dovolání podle §241a odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a o následcích nesplnění této výzvy.
Z ustanovení §241 o. s. ř. vyplývá, že podmínka povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení. Její nedostatek je odstranitelný, avšak neodstranění tohoto nedostatku brání vydání rozhodnutí, jímž se řízení končí, kromě usnesení, kterým se dovolací řízení právě pro neodstranění tohoto nedostatku zastavuje (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2258/2006).
Již v usnesení ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2752/2010, Nejvyšší soud vysvětlil, že pokud dovolatel podá dovolání sám, je ke splnění požadavku povinného zastoupení nezbytné, aby jeho zástupce učiněné podání nahradil nebo doplnil vlastním podáním nebo aby alespoň písemně nebo ústně do protokolu sdělil soudu, že se s dovolatelem učiněným podáním ztotožňuje. Nestane-li se tak, není požadavku povinného zastoupení vyhověno.
Tak tomu bylo i v nyní projednávané věci. Dovolatelka na shora označenou výzvu reagovala podáním ze dne 1. 2. 2017, a to tak, že předložila soudu prvního stupně plnou moc udělenou advokátovi. Advokátem sepsané dovolání předložila soudu až dne 20. 2. 2017, tedy po uplynutí jednoměsíční lhůty, která jí byla k odstranění nedostatku podmínky povinného zastoupení stanovena v citovaném usnesení soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud proto podle §243f odst. 2, §241b odst. 2 a 3 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání žalované proti v záhlaví označeném rozsudku odvolacího soudu zastavil.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že i kdyby dovolatelka ve lhůtě, která jí k tomu byla stanovena ve shora uvedeném usnesení soudu prvního stupně, podala advokátem sepsané dovolání totožného obsahu (č. l. 664), bylo by dovolání odmítnuto pro vady, neboť se z něj nepodává, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, což je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhý odkaz na §237 o. s. ř. nebo citace textu tohoto ustanovení (či jeho části). Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013, a ze dne 30. 1. 2014, sen. zn. 29 ICdo 7/2014, která jsou veřejnosti dostupná, stejně jako všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. 12. 2013), se podává z bodu 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a z bodu 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 6. 2017
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu