ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.1012.2017.1
sp. zn. 4 Tdo 1012/2017 -27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 8. 2017 o dovolání obviněného Ing. J. V. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 61 To 92/2017, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 1 T 18/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 1 T 18/2016, byl obviněný Ing. J. V. uznán vinným ze spáchání zločinu podvodu dle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem pod body 1-3 dokonaným, dílem pod bodem 4 ve stadiu pokusu dle §21 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem poškození cizích práv dle §181 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jako spolupachatel dle §23 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„společně s již odsouzeným A. M., od počátku roku 2012 až května 2013 na různých místech v P. nepravdivě vystupovali tak, že již odsouzený A. M. je zaměstnancem společnosti Google Inc., Google Ventures, se sídlem 1600 Amphitheatre Parkway Mountain View CA 94043, USA, na pozici ředitele výzkumu a vývoje - tržní operace, s údajným sídlem v ČR na adrese Praha 8, Karolinská 650, budova Danube House, s nímž obž. J. V. spolupracuje a je s ním schopen pro obchodní partnery zajistit vysoké finanční půjčky od firmy Google Inc., ve prospěch jejich obchodních aktivit, ačkoli již odsouzený A. M. ve firmě Google Inc. nebyl nikdy zaměstnán ani s ní nikdy jiným způsobem nespolupracoval, čehož si obž. J. V. byl vědom, přičemž takto: 1) dne 17.7.2012 v P., C., v restauraci U. p., poté co při předchozích jednáních s poškozeným T. K. poškozenému přislíbili získat finanční prostředky na základě kapitalizace depozitu produktu niklového vlasu jeho v majetku s tím, že mu bude firma Google Inc. vyplácet podíl z výnosů na bankovní účet, který měl již odsouzený M. založit u švýcarské banky USB, k čemuž s poškozeným uzavřeli písemně smlouvu, kterou jménem firmy Google Inc., podepsal již odsouzený M., vylákali na poškozeném finanční hotovost ve výši 1.600,- EUR (40.544,- Kč) a 40.000,- Kč jako údajný administrativní poplatek za založení bankovního účtu v uvedené švýcarské bance, ačkoli žádný takový účet nezaložili ani neměli v úmyslu založit, čímž poškozenému T. K.,způsobili škodu ve výši 80.544,- Kč,
2) dne 25.7.2012 v P., C., v restauraci U. p., poté co při předchozích jednáních s poškozeným T. M. poškozenému přislíbili získat finanční prostředky na základě kapitalizace tzv. bondů v majetku V. M. a J. L., které poškozený zastupoval, s tím, že jim bude firma Google Inc. vyplácet podíl z výnosů na bankovní účet, který měl již odsouzený M. založit u švýcarské banky USB, k čemuž s poškozeným uzavřeli písemně smlouvu, kterou jménem firmy Google Inc., podepsal již odsouzený M., vylákali na poškozeném finanční hotovost ve výši 41.000,- Kč jako údajný poplatek pro bankéře za založení bankovního účtu v uvedené švýcarské bance, ačkoli žádný takový účet nezaložili ani neměli v úmyslu založit, čímž poškozenému T. M., způsobili škodu ve výši 41.000,- Kč,
3) v období měsíce července 2012 až května 2013 na různých místech v P. při jednáních s poškozeným Ing. P. P., zástupcem obchodní společnosti Ranna, s.r.o., tomuto přislíbili získat finanční zajištění od firmy Google Inc., pro nákup a prodej kovového šrotu z Venezuely v rozsahu 500.000.000,- USD na dobu 4 let, k čemuž jménem firmy Google Inc., s poškozeným uzavřeli písemně smlouvu, kterou jménem firmy Google Inc., podepsal již odsouzený M., a dále se dohodli, že již odsouzený M. k tomuto založí u švýcarské banky USB bankovní účet, což neučinil ani to neměl v úmyslu, přičemž v rámci těchto jednání postupně na poškozeném vylákali
a) dne 21.7.2012 částku 2.000,- EUR (51.140,- Kč) za údajné vystavení zájmového dopisu,
b) dne 17.8.2012 částku 10.000,- EUR (250.200,-Kč) na údajné poplatky pro banku USB k prokázání solventnosti firmy poškozeného,
c) dne 7.11.2012 částku 250.000,- Kč za údajnou písemnou garanci banky USB o tom, že zaplatí v dopisu uvedené finanční prostředky,
d) v době od 5.10.2012 do 10.10.2012 částku 400,- EUR (9.980,- Kč) jako údajnou motivaci pro bankéřku banky USB,
e) v době od 6.1.2013 do 16.1.2013 částku 12.000,- Kč pro údajnou koupi letenek do Venezuely,
f) v přesněji nezjištěný den na přelomu měsíců prosince 2012 až ledna 2013 k údajnému sledování obchodu poškozeného nově pořízený tablet zn. Samsung Galaxy 10.1. v hodnotě 13.000,- Kč,
g) dne 21.1.2013 částku 6.000,- Kč, kterou zaslal jako půjčku pro obž. V. na účet jeho matky,
h) dne 7.2.2013 částku 3.000,- Kč, kterou zaslal opět jako půjčku pro obž. V. na účet jeho matky,
i) dne 13.2.2013 částku 1.000,- EUR (25.635,- Kč) a 1.100,- USD (20.664,- Kč) za účelem vystavení údajného zájmového dopisu banky USB,
j) dne 6.3.2013 částku 5.000,- Kč jako půjčku pro již odsouzeného M.,
k) dne 7.3.2013 částku 10.000,- Kč opět jako půjčku pro již odsouzeného M.,
l) dne 11.3.2013 částku 62.000,- Kč na doplacení částky za vystavení údajného zájmového dopisu banky USB,
m) dne 19.3.2013 částku 40.000,- Kč jako údajný doplatek bance USB za odstranění nejasností v zájmovém dopise,
n) dne 2.4.2013 částku 40.000,- Kč jako poplatek pro údajné zajištění osobní půjčky pro poškozeného v bance USB,
o) dne 15.4.2013 částku 16.000,- Kč jako půjčku již odsouzenému M. na nájem,
p) dne 11.4.2013 částku 20.000,- Kč k údajnému vyřešení sporu poškozeného s obchodním partnerem p. K.,
q) dne 26.4.2013 částku 20.000,- Kč k údajnému doplacení arbitráže poškozeného s p. K,
čímž poškozenému Ing. P. P. způsobili škodu v celkové výši 854.619,- Kč,
4) v období měsíce září 2012 v P. – D., v různých restauracích poblíž V. n., při jednáních s poškozeným Ing. T. W. jako jednatelem obchodní společnosti PEGAS, s.r.o., se na základě nepravdivých tvrzení o zajištění investičních finančních prostředků od firmy Google Inc., pro firmu poškozeného v celkové výši 500.000.000,- Kč, které měly být údajně uvolněny na účet u švýcarské banky USB, se od poškozeného snažili vylákat částku 200.000,- Kč nebo její ekvivalent ve výši 10.000,- USD jako údajný poplatek pro bankéře uvedené banky, což se jim však nepodařilo, neboť poškozený jim tuto částku odmítl poskytnout,
- přičemž současně za účelem věrohodnosti jejich výše uvedených nelegálních aktivit vystavovali a předávali poškozeným doklady, smlouvy, dohody o mlčenlivosti označené jménem obchodní společnosti Google Inc., Google Ventures, se sídlem 1600 Amphitheatre Parkway Mountain View CA 94043, USA, již odsouzený M. současně v kavárně S. umístěné v budově D. H. na adrese P., K., kde se měly údajně nacházet kanceláře firmy Google Inc., přesvědčil J. G. a E. K., že budou zaměstnáni na hlavní pracovní poměr této společnosti, následně jim předal pracovní smlouvy, které s nimi tato firma měla uzavřít, a to u J. G. ke dni 18.1.2012 a u E. K. dne 26.1.2012, současně jim předal dohody o mlčenlivosti, příp. plnou moc k zastupování, tak aby ve prospěch obviněných vykonávali údajnou pracovní činnost, a to vše ku škodě poškozené obchodní společnosti Google Inc., Google Ventures, se sídlem 1600 Amphitheatre Parkway Mountain View CA 94043, USA.“
Za výše uvedené jednání a za účastenství ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku č. 40/2009 Sb. na zvlášť závažném zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku č. 40/2009 Sb., ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku č. 40/2009 Sb. z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. 63 T 1/2013, v právní moci 2. 3. 2016, byl obviněný Ing. J. V. odsouzen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 roků a 6 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. 63 T 1/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému Ing. V. uložena povinnost rukou společnou a nerozdílnou s již odsouzeným A. M., zaplatit poškozeným:
- T. K., bytem M., Ú. n. L., škodu ve výši 80.544 Kč,
- T. M., bytem V., P. – V., škodu ve výši 41.000 Kč,
- Ing. P. P., bytem L. p. L., H., t. č. D., H. K., škodu ve výši 854.619 Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený Ing. P. P., bytem L. p. L., H., t. č. D., H. K., se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 1 T 18/2016, podal obviněný Ing. J. V. v zákonné lhůtě odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 61 To 92/2017 tak, že ho podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 61 To 92/2017, podal obviněný Ing. J. V. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve vztahu k výroku o vině namítl nesprávné hodnocení otázky protiprávního jednání, nesprávné hodnocení otázky zavinění jako pojmového znaku trestného činu, nesprávné hodnocení otázky příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem, vydání rozhodnutí v důsledku porušení procesních pravidel spočívajících v odepření procesních práv zakládajících nezákonnost rozhodnutí z důvodu porušení práva na spravedlivý proces a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení dané extrémním nesouladem mezi právními závěry a zjištěnými okolnostmi. Tvrdí, že soudy v napadených rozhodnutích a v řízeních, která jim předcházela, porušily jeho právo na řádnou obhajobu a na nestranné posouzení věci, jednostranně a nesprávně hodnotily důkazy a bez přiměřených důvodů odmítly obviněným navrhované doplnění dokazování, které mohlo přispět ke správnému a úplnému hodnocení všech pro rozhodování relevantních skutečností. Namítá, že skutků označených v obžalobě se nedopustil, protože je spáchal spoluobviněný A. M. Skutkový děj, který tvoří základ obžaloby, se sice skutečně alespoň z podstatné části udál, protože došlo k tomu, v čem obžaloba spatřovala jednání a následek, ale udál se jinak, bez účasti obviněného. Jestliže skutky nebyly obviněnému prokázány žádným přímým prokazatelným důkazem, měly být ve vztahu k obviněnému vypuštěny. Dále namítá, že výrok o vině je nesprávný, neboť nebyly splněny předpoklady pojmových znaků předmětných trestných činů. Soud sice ve svém rozhodnutí uvedl, čím je obviněný vinen, ale toto jeho rozhodnutí vycházelo zejména z křivých výpovědí spolupachatele A. M. a jeho družky J. V. Taktéž svědci T. K. a T. M. v přípravném řízení křivě svědčili a na základě jejich nepravdivých svědectví byla vypracována obžaloba a v řízení před soudem byl obviněný neprávem odsouzen. Podle jeho přesvědčení nebyl v celém řízení proveden žádný přímý důkaz o tom, že by se dopustil trestných činů, a proto je zcela dostatečná důvodná pochybnost o iniciování prováděné trestné činnosti. Namítá, že mu nebylo jednoznačně prokázáno, že vzniklý škodlivý následek je následkem daného protiprávního jednání, tedy že mezi následkem a jednáním byla příčinná souvislost. Soud rozhodl pouze na základě nepřímých důkazů, které však netvoří ucelený celek a zakládají tak nezákonnost rozhodnutí. Obviněný v řízení navrhoval a předložil řadu důkazů, které nebyly provedeny, aniž by se soud s jejich neprovedením jakkoliv vypořádal ve svém rozhodnutí. Přestože navrhl výslech řady svědků, kteří by svojí výpovědí před soudem potvrdili, že nebyl ten, kdo inicioval a prováděl předmětnou činnost, soud tyto svědky nevyslechl. Dále navrhoval vyhotovení znaleckého posudku v oboru ekonomika, účetnictví a škody pro kvalifikované stanovení výše škody vzniklých činností A. M., který však soud neprovedl. Stačilo mu pouze prohlášení poškozených a účelové přiznání A. M. Protože soud takový důkaz nepřipustil, jeho rozhodnutí trpí závažnou vadou, protože z výše prokázané škody se odvíjí podle dikce trestního zákoníku i možný trest, který soud v případě prokázání viny uloží. Tímto došlo k ovlivnění hmotněprávního závěru v rozhodnutí soudu v neprospěch obviněného.
Z uvedených důvodů proto obviněný Ing. J. V. navrhl, aby Nejvyšší soud shledal dovolání důvodným a obě napadená rozhodnutí zrušil a zprostil jej obžaloby v plném rozsahu. Pokud by se tak nestalo, navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 61 To 92/2017 zrušil a věc vrátil k novému projednání.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 2. 8. 2017 Nejvyššímu soudu sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl ve věci za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný Ing. J. V. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (a to konkrétně svědecké výpovědi A. M., jeho družky J. V., svědků T. K. a T. M.) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (konkrétně neprovedení výslechů řady navrhovaných svědků a nevyhotovení znaleckého posudku v oboru ekonomika, účetnictví a škody pro kvalifikované stanovení výše škody), je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Je třeba konstatovat, že obviněný se snaží svými námitkami zpochybnit správnost skutkových závěrů soudů obou stupňů, přičemž nabízí jiný, vlastní způsob hodnocení provedených důkazů, a na základě toho se pak domáhá jiných skutkových a právních závěrů, než jaké učinily soudy. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 8, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Městský soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o extrémní rozpor. Soud prvního stupně se dostatečně vypořádal s obsahem jednotlivých důkazů, podrobně a dostatečně přesvědčivě vyložil svoje úvahy, jimiž se řídil při hodnocení důkazů a rozporů mezi nimi a při posuzování obhajoby obviněného. Odvolací soud se s argumentací soudu prvního stupně beze zbytku ztotožnil. Soud prvního stupně získal bezpečný základ pro svá skutková zjištění a pro závěr o vině po logickém zhodnocení před ním provedených důkazů, zejména z výpovědi již odsouzeného A. M., se kterou koresponduje výpověď svědkyně V. a který popsal, že obviněný V. věděl, že odsouzený M. není a nikdy nebyl zaměstnancem Googlu. Obviněného dále usvědčuje i výpověď svědka V., svědkyně N. a poškozených P. a W. Z výpovědi poškozených plyne, že obviněný se jednání s nimi aktivně účastnil. Svědek M. sice o obviněném V. přímo nehovoří, ale i ohledně něj je obviněný usvědčován souvislostmi případu zapadajícími zejména do výpovědi odsouzeného M. Nejen z ní vyplývá, že M. jednal pod vlivem V., oba jednali společně, společně poškozeným uváděli nepravdivé údaje, společně z nich lákali peníze a společně svoje sliby za tyto peníze nesplnily.
Polemika obviněného s důkazy s tím, jak je soudy hodnotily, a s tím, jaká skutková zjištění soudy na podkladě důkazů učinily, přesahuje rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Skutkové námitky obviněného v žádném případě nejsou podkladem k tomu, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy jasně, srozumitelně a zejména logicky vysvětlily své hodnotící úvahy, přičemž se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. V této souvislosti se soudy vypořádaly také s návrhy obviněného na provedení dalších důkazů, zejména s návrhy na doplnění dokazování výslechem rodinných příslušníků obviněného, které byly vzneseny vůči odvolacímu soudu a které odvolací soud zamítl jako zcela nadbytečné.
K námitce obviněného, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, zejména právo na řádnou obhajobu a na nestranné posouzení věci, Nejvyšší soud nad rámec dovolacích důvodů uvádí, že žádný zásah do práva na spravedlivý proces obviněného neshledal. Soudy plně respektovaly veškerá procesní práva obviněného, včetně jeho práva na obhajobu, jejich rozhodnutí přitom odpovídají i právu hmotnému.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného Ing. J. V. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 8. 2017
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu