ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.1024.2017.1
sp. zn. 4 Tdo 1024/2017 -22
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 8. 2017 dovolání, které podal obviněný K. K. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2017, sp. zn. 67 To 408/2016, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 14 T 93/2016, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný K. K. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 10. 11. 2016, sp. zn. 14 T 93/2016, uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že
dne 6. 9. 2016 v 01.45 hod. zazvonil na zvonek recepce hotelu M. v J. ul. v P., kde mu přišla otevřít recepční poškozená E. Š., jíž se zeptal na volný pokoj a když mu poškozená sdělila, že žádným volným pokojem hotel v současné době nedisponuje, a to záměrně proto, že jí obviněný s ohledem na jeho zevnějšek přišel podezřelý, obviněný se však dále ptal na jiné hotely v této lokalitě, a i když mu poškozená uvedla místa, kde by se mohl ubytovat, opět se ptal na ceny v hotelu M., žádal od poškozené navštívenku a když se poškozená chystala pro ni zajít a za tímto účelem chtěla zavřít vchodové dveře otevírající se dovnitř do hotelu, obviněný do nich silou vrazil, poškozenou udeřil pěstí do obličeje, přičemž jí rozrazil ret z vnitřní strany úst, intenzita rány byla tak silná, že poškozená upadla na zem na zadek, obviněný poté pokračoval v jejím fyzickém napadání způsobem, že do poškozené střídavě kopal a mlátil, zejména do spodní části jejího těla, poškozená se stočila do tzv. klubíčka, chránila si hlavu a křičela o pomoc, přičemž v průběhu tohoto fyzického napadání obviněný strhl poškozené z krku zlatý řetízek tvořený články žlutého, bílého a růžového zlata o délce 40 cm v hodnotě 7.281 Kč, čímž poškozené způsobil škodu v této výši, a poté z místa činu utekl.
Za to byl obviněnému uložen v sazbě §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §59 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání sedmi roků a osmi měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byl obviněný zavázán k povinnosti zaplatit na náhradě škody poškozené E. Š. částku 7.281 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byla táž poškozená odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněný podal proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání, o němž rozhodoval Městský soud v Praze. Rozsudkem ze dne 10. 1. 2017, sp. zn. 67 To 408/2016 podle §258 odst. 1 písm. d), e) odst. 2 tr. řádu zrušil napadené rozhodnutí ve výroku o trestu a za podmínek §259 odst. 3 tr. řádu sám ve věci nově rozhodl tak, že obviněnému podle §173 odst. 1 tr. zákonku uložil trest odnětí svobody v trvání šesti roků. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Rozsudek soudu prvního stupně zůstal ve výroku o vině a náhradě škody nezměněn.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2017, sp. zn. 67 To 408/2016 podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Základním argumentem obviněného je tvrzení, že ve věci nebyl náležitě a bez důvodných pochybností zjištěn skutkový stav a jeho vina tudíž nebyla spolehlivě prokázána. Poukazuje zejména na okolnost, že proti němu byl užit pouze jediný usvědčující důkaz, jímž je výpověď poškozené. Ta však není věrohodná, protože před rekognicí podala policii jiný popis jeho zevnějšku, kromě rozbitého rtu se u ní neprokázala žádná zranění, byť ji měl obviněný hrubě fyzicky napadat. Na místě činu nebyly nalezeny žádné daktyloskopické či biologické stopy obviněného, videozáznam kamery před hotelem neumožňuje stanovit, že útočníkem měl být on. Za nedostačující pokládá znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, zpracovaný MUDr. Petrem Kubejem, neboť posudek se opírá pouze o ničím nepodložené domněnky znalce a jeho závěry tak jsou pro obviněného nepřijatelné. Soudy obou stupňů nevzaly v úvahu osobní situaci obviněného, který přišel dne 3. 9. 2016 o zaměstnání, o ubytovnu, jeho partnerka byla těhotná, což vše u něj vedlo k hluboké depresi a pokusu o sebevraždu.
Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadený rozsudek Městského soudu v Praze, tak i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3, včetně všech na oba rozsudky obsahově navazujících rozhodnutí a věc přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 3, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně požádal, aby předseda senátu Nejvyššího soudu obviněnému podle §265o odst. 1 tr. řádu přerušil výkon trestu.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž byl opis dovolání obviněného doručen, Nejvyššímu soudu písemně sdělil, že se po seznámení s obsahem dovolání a s ohledem na povahu uplatněných námitek, nebude k dovolání věcně vyjadřovat. Současně vyslovil souhlas podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí o podaném dovolání učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný v dovolání deklaroval důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tak mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Nejvyššímu soudu v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud je tak oprávněn zabývat se z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně zjistil, že většinu námitek deklarovaných v dovolání obviněný uplatnil jednak v předchozích stadiích trestního řízení jako součást své obhajoby, jednak v odvolání, které podal proti rozsudku nalézacího soudu. Dovolací námitky jsou proto pouze opětovným opakováním obhajoby, se kterou se již vypořádaly rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí.
Nadto dovolací námitky obviněného primárně výlučně směřují do oblasti skutkových zjištění rozhodujících soudů. Obviněný sice v dovolání uplatnil důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Tvrzení, že se vytýkaného jednání nedopustil, že provedené důkazy jsou nedostatečné, že byly vyhodnoceny nesprávně a závěr o vině neumožňují, je třeba považovat za námitky skutkového charakteru týkající se jednak úplnosti dokazování, jednak způsobu hodnocení výsledků tohoto dokazování. Obviněný se těmito námitkami pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení vyvozuje z vlastní verze skutkového děje, tj. na nic si nepamatuje, ničeho se nedopustil, nebyl dostatečně ničím usvědčen. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Nejvyšší soud nadto konstatuje, že v písemně vyhotoveném dovolání mimo tvrzení, že je podáváno právě pro vadu uvedenou v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, není obsažena jakákoli právní argumentace, která by nesprávnost právního posouzení skutku dokumentovala, rovněž chybí argumentace odůvodňující pochybnosti o jiném hmotněprávním posouzení.
V této souvislosti je zcela případné připomenout, že k problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se vyjádřil i Ústavní soud, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde mimo jiné uvedl, že „označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. řádu nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem“.
Nad rámec řečeného a zcela obiter dictum Nejvyšší soud konstatuje, že soudy obou stupňů přistupovaly k zjišťování skutkového stavu, prováděnému dokazování a způsobu hodnocení jeho výsledků zcela v intencích ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu. Nalézací soud své závěry pak v odůvodnění svého rozhodnutí logicky, přehledně, bez známek zkreslování či svévole vysvětlil a vyložil z jakých důkazů a z jakých důvodů vycházel, proč obhajobu obviněného považuje za pouhou snahu zprostit se trestní odpovědnosti, která však nemá v provedených důkazech oporu a naopak je jimi vyvrácena. Odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně zcela odpovídá zákonným požadavkům §125 odst. 1 tr. řádu a obsahuje souhrn provedených důkazů, jejich hodnocení, úvahy soudu o užité právní kvalifikaci činu, jakož i odůvodněné úvahy o uložení trestu obviněnému, který je recidivujícím pachatelem násilné trestné činnosti. Stejná zjištění učinil Nejvyšší soud i ve vztahu k rozsudku odvolacího soudu, který se nadto podrobně zabýval odvolacími námitkami obviněného, s nimiž se logicky a důsledně vypořádal. Především důvodně odmítl tvrzení obviněného, že je usvědčován toliko jediným důkazem a své závěry v tomto směru přehledně odůvodnil. Okolnost, že obviněný není schopen ukončit polemiku se soudy ve vztahu k jimi učiněným skutkovým závěrům a aplikaci procesních předpisů, neopravňuje Nejvyšší soud k zásahu do těchto rozhodnutí jednak z důvodů výše rozvedených, jednak i proto, že není další, v pořadí třetí obecnou soudní instancí, naopak jeho ingerence je striktně podmíněna skutečnou a odůvodněnou existencí dovolacích důvodů.
Vzhledem k tomu, že užitý dovolací důvod a argumentace ve vztahu k němu se s ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu míjí, pokud je opřena výlučně o procesní námitky, Nejvyšší soud dovolání obviněného K. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. řádu. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. řádu.
Nejvyšší soud neshledal důvody pro aplikaci ustanovení §265o odst. 1 tr. řádu a výkon trestu odnětí svobody obviněnému nepřerušil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 30. 8. 2017
JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu