ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.1118.2017.1
sp. zn. 4 Tdo 1118/2017 -111
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 12. 2017 o dovoláních bývalých obviněných K. T. a O. B. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2017, sp. zn. 4 To 51/2016, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 2 T 13/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání bývalého obviněného O. B. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání bývalého obviněného K. T. odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 1. 2016, sp. zn. 2 T 13/2006, bylo ve věci bývalých obviněných K. T. a O. B. rozhodnuto tak, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
I. Podle §101 odst. 2, písm. a) tr. zákoníku soud ukládá zabrání věci:
1) 10 ks akcií emitenta společnosti SOLITER, a.s. se sídlem Nádražní 9, Jablonec Nad Nisou, IČO: 480835, o jmenovité hodnotě 1.000.000,-Kč každá, na jméno M. K.,
2) 26 ks akcií emitenta společnosti SOLITER, a.s. se sídlem Nádražní 9, Jablonec Nad Nisou, IČO: 480835, o jmenovité hodnotě 1.000.000,-Kč každá, na jméno M. N.,
3) 17 ks akcií emitenta společnosti SOLITER, a.s. se sídlem Nádražní 9, Jablonec Nad Nisou, IČO: 480835, o jmenovité hodnotě 1.000.000,-Kč každá, na jméno M. K.,
4) 2900 ks akcií emitenta spol. CHEMOPHARMA, a.s. se sídlem Ústí nad Labem, Jateční 34, IČO: 60278072, o jmenovité hodnotě 100.000,-Kč každá uloženy v 6-ti ks červených papírových šanonů zapečetěných a označených dle sérií,
5) 1 221 597 ks kmenových akcií společnosti Médeia Bohemia, a.s. IČO: 25281071, každá v nominální hodnotě 1000,- Kč., na majetkovém účtu KTP Quantum, a.s. ve Středisku cenných papírů >1< viz. usnesení státního zástupce VSZ v Praze ze dne 24.4.2002 č.j. 4 Vzn 44/2001-18 dle ust. §79c odst. 1 tr. řádu za užití ust. §79a odst. 1 tr. řádu, které nabylo právní moci dne 10.5.2002,
6) 8000 ks kmenových akcií společnosti Médeia Bohemia, a.s. IČO: 25281071, každá v nominální hodnotě 1000,- Kč., na majetkovém účtu KTP Quantum, a.s. IČO: 60917601, ve Středisku cenných papírů >2< , viz usnesení státního zástupce VSZ v Praze ze dne 24.4.200, č.j. 4 Vzn 44/2001-18 dle ust. §79c odst. 1 tr. řádu za užití ust. §79a odst. 1 tr. řádu, které nabylo právní moci dne 10.5.2002,
Finančních prostředků zajištěných pravomocnými usneseními policejního orgánu a státního zástupce, a to včetně přírůstků (§79a odst. 1, §79a odst. 2 tr. řádu):
- usnesením Policie ČR ze dne 05.04.2002, č.j. OKH-495-/10-2002 zajištěných na účtech ČSOB a.s., Praha 1, Na Příkopě 14, jejichž majitelem byla a.s. KTP Quantum, Lázeňská 373, Náchod, IČ 609 17 601:
o číslo účtu ve výši 45.000.000,-- Kč,
o číslo účtu ve výši 51.221,-- Kč,
o číslo účtu ve výši 153.736,-- Kč,
o číslo účtu ve výši 449.992,-- Kč,
o číslo účtu ve výši 509.956,-- Kč.
- usnesením Policie ČR ze dne 05.04.2002, č.j. OKH-495-/10-2002 zajištěných na účtu GE Capital Bank, Praha 4, Vyskočilova 1422/1a, pobočka Náchod, Tyršova 59, jejichž majitelem byla a.s. KTP Quantum, Lázeňská 373, Náchod, IČ 609 17 601:
o číslo účtu ve výši 4.294.121,-- Kč,
- usnesením Policie ČR ze dne 05.04.2002, č.j. OKH-495-/10-2002 zajištěných na účtu České spořitelny a.s., Praha 1, Na Příkopě 29, pobočka Náchod, Karlovo náměstí 179, jejichž majitelem byla a.s. KTP Quantum, Lázeňská 373, Náchod, IČ 609 17 601:
o číslo účtu ve výši 6.327.556,-- Kč,
- usnesením Policie ČR ze dne 08.04.2002, č.j. OKH-495-/10-2002 zajištěných na účtu ČSOB a.s., Praha 1, Na Příkopě 14, jejichž majitelem byla a.s. KTP Quantum, Lázeňská 373, Náchod, IČ 609 17 601:
o číslo účtu ve výši 46.803.748,-- Kč,
- usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 31.07.2002, č.j. 2VZv 7/2002-559, zajištěných na účtu GE Capital Bank a.s., se sídlem Hybernská 18, Praha 1, pobočka Náchod, Tyršova 59, jejichž majitelem byla společnost Quantum Praha a.s., IČ 250 87 401, se sídlem Praha 3, Prokopova 15/148:
o číslo účtu ve výši 254.590,65 Kč,
- usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 05.08.2002, č.j. 2VZv 7/2002-625, zajištěných na účtu ČSOB a.s., se sídlem Na Příkopě 854/14, Praha 1, jejichž majitelem byla společnost KTP Quantum, a.s., IČ 609 17 601, se sídlem Náchod, Lázeňská 373:
o číslo účtu ve výši 51.325,80 Kč,
o číslo účtu ve výši 50.646.742,97 Kč,
Cenných papírů, které byly usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 24.04.2002, č.j. 4VZn 44/2002 dle §79c odst. 1, §79a odst. 1 tr. řádu, zajištěny na účtech úpadce společnosti KTP Quantum a.s., Lázeňská 373, Náchod, IČ 609 17 601, vedených ve Středisku pro cenné papíry, Rybná 14, Praha 1, na účtech
II. Podle §101 odst. 1, písm. a) tr. zákoníku soud ukládá zabrání věci, a to částky:
- 48.583,71 EUR, což je výtěžek soudní dražby, která byla uskutečněna na základě výkonu přednostního práva společnosti Deutsche Bank, S.A., váznoucího na nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí, uložených na účtu soudních vkladů Soudu prvního stupně č. 5, Campo internacional de Maspalomas, Parcela 33, San Bartolomé de Tirajana,
- 26.000 EUR, což je zůstatek na účtu vedeného na jméno K. T. u Deutsche Bank, S.A.,
III. Podle §101 odst. 2, písm. a) tr. zákoníku a contrario se zamítá návrh Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 3. 1. 2013, sp. zn. 8VZv 5/2009, na zabrání:
1) 3 ks kmenových akcií na majitele společnost Quantum Praha, a.s., IČO: 25087401, Letenská 1, Praha 1 o jmenovité hodnotě 5.000,-Kč každá, vydané dne 31. 10. 1996,
2) 7 ks kmenových akcií na majitele spol. Quantum Praha,a.s., IČO: 25087401, Malá Štuparská 1, Praha 1 ve formě hromadné listiny nahrazující 10 ks o jmenovité hodnotě 5.000,-Kč každá, vydané dne 27. 10. 1997,
3) 96 ks kmenových akcií na majitele spol. Quantum Praha,a.s., IČO: 25087401, Malá Štuparská 1, Praha 1 ve formě hromadné listiny nahrazující 100 ks o jmenovité hodnotě 5.000,-Kč každá, vydané dne 27. 10. 1997,
4) 65 938 ks kmenových akcií společnosti IP banka, a.s. IČO: 45316619, každá v nominální hodnotě 100,- Kč., na majetkovém účtu KTP Quantum, a.s., IČO: 60917601, ve Středisku cenných papírů >3< č. : 100 201 583 106, viz usnesení státního zástupce VSZ v Praze ze dne 24.4.200, č.j. 4 Vzn 44/2001-18 dle ust. §79c odst. 1 tr. řádu za užití ust. §79a odst. 1 tr. řádu, které nabylo právní moci dne 10.5.2002,
5) 23 000 ks. kmenových akcií společnosti Unipetrol, a.s. IČO: 61672190, každá v nominální hodnotě 100,- Kč., na majetkovém účtu KTP Quantum, a.s. , IČO: 60917601, ve Středisku cenných papírů, viz usnesení státního zástupce VSZ v Praze ze dne 24.4.2002, č.j. 4 Vzn 44/2001-18 dle ust. §79c odst. 1 tr. řádu za užití ust. §79a odst. 1 tr. řádu, které nabylo právní moci dne 10.5.2002,
6) 20 000 ks. kmenových akcií společnosti Unipetrol, a.s. IČO: 61672190, každá v nominální hodnotě 100,- Kč., na majetkovém účtu KTP Quantum, a.s. ve Středisku cenných papírů viz usnesení státního zástupce VSZ v Praze ze dne 24.4.2002 č.j. 4 Vzn 44/2001-18 dle ust. §79c odst. 1 tr. řádu za užití ust. §79a odst. 1 tr. řádu, které nabylo právní moci dne 10.5.2002,
7) 299 062 ks. kmenových akcií, společnosti Léčebné lázně Jáchymov, a.s., IČO : 45359229, každá v nominální hodnotě 1000,- Kč., na majetkovém účtu společnosti Invest Kapa, a.s., IČ: 35734426 (dle Obchodného registra Slovenské republiky, viz náhradní identifikační číslo přidělené Střediskem cenných papírů), viz usnesení policejního orgánu ze dne 27.8.2002 č.j. : OKH-495-95/10-2002 dle ust. §79c odst. 1 tr. řádu za užití ust. §79a odst. 1 tr. řádu, které nabylo právní moci dne 5.12.2002,
8) 39 471 ks. kmenových akcií společnosti Léčebné lázně Bohdaneč, a.s., IČO:47452421, každá v nominální hodnotě 1000,- Kč., na majetkovém účtu Médeia Bohemia, a.s. IČO: 25281071, ve Středisku cenných papírů >4< , viz usnesení policejního orgánu ze dne 27.8.2002 č.j. OKH-495-95/10-2002 dle ust. §79c odst. 1 tr. řádu za užití ust. §79a odst. 1 tr. řádu, které nabylo právní moci dne 5.12.2002,
9) 79 281 ks. kmenových akcií společnosti Léčebné lázně Teplice nad Bečvou, a.s., IČO: 45192570, každá v nominální hodnotě 1000,- Kč., na majetkovém účtu Médeia Bohemia, a.s. IČO: 25281071, ve Středisku cenných papírů >5< , viz usnesení policejního orgánu ze dne 27.8.2002 č.j. : OKH-495-95/10-2002 dle ust. §79c odst. 1 tr. řádu za užití ust. §79a odst. 1 tr. řádu, které nabylo právní moci dne 5.12.2002,
10) 15 ks akcií na majitele společnost BRANO-ATESO, a.s., se sídlem Jablonec nad Nisou, nám. Boženy Němcové 1, IČO: 44569602 ve jmenovité hodnotě 1.000,-Kč,
11) 1 ks hromadná listina TRITEZ Náchod, a.s., Lázeňská 373, IČO: 25284622, nahrazující kmenové akcie na majitele o jmenovité hodnotě 1.000,-Kč každá,
12) 1 ks hromadná listina TRITEZ Náchod,a.s., Mlýnská 189,nahrazující 1966 ks akcií na majitele o jmenovité hodnotě 1.000,-Kč,
13) 4 ks akcií na majitele emitenta spol. MONTAS,a.s. Říční 433, Hradec Králové ve jmenovité hodnotě 1.000,-Kč každá,
14) 1 ks hromadné akcie nahrazující 5 ks akcií na majitele spol. MONTAS,a.s. Říční 433, Hradec Králové ve jmenovité hodnotě 1.000,-Kč každá,
15) 40 ks akcií na majitele spol. A+A Finance, Třemošnice ve jmenovité hodnotě 900,-Kč každá,
16) 2 ks akcií na majitele spol. Hotel Esplanade Praha a.s., Washingtonova 19, Praha 1 ve jmenovité hodnotě 1.000,-Kč každá,
17) 1 ks hromadné akcie na majitele spol. ČSAD Ostrava,a.s., se sídlem Vítkovická 2, Moravská Ostrava ve jmenovité hodnotě 50.000,-Kč, která zahrnuje 50 ks akcií, každá o jmenovité hodnotě 1.000,-Kč,
18) 1 ks hromadné akcie na majitele spol. ČSAD Ostrava,a.s., se sídlem Vítkovická 2, Moravská Ostrava ve jmenovité hodnotě 10.000,-Kč, která zahrnuje 10 ks akcií, každá o jmenovité hodnotě 1.000,-Kč,
19) 1 ks hromadné akcie na majitele spol. ČSAD Ostrava,a.s., se sídlem Vítkovická 2, Moravská Ostrava ve jmenovité hodnotě 10.000,-Kč, která zahrnuje 10 ks akcií, každá o jmenovité hodnotě 1.000,-Kč,
20) 1 ks hromadné akcie na majitele spol. ČZ Strakonice,a.s., Tovární 202, Strakonice v celkové jmenovité hodnotě 10 ks akcií na majitele po 1.000,-Kč,
21) 1 ks hromadné akcie na majitele spol. ČZ Strakonice,a.s., Tovární 202, Strakonice v celkové jmenovité hodnotě 10 ks akcií na majitele po 1.000,-Kč,
22) 1 ks hromadné akcie na majitele spol. ČZ Strakonice, a.s., Tovární 202, Strakonice v celkové jmenovité hodnotě 10 ks akcií na majitele po 1.000,-Kč,
23) 60 ks akcií emitenta ČSAD Brno holding, a.s., Opuštěná 4, Brno na jméno KTP Quantum, a.s. s omezenou převoditelností o jmenovité hodnotě 1.000,-Kč,
24) 6 ks akcií na majitele spol. Sklárny Kavalier, a.s., se sídlem Sklářská 359, Sázava, okr. Benešov o jmenovité hodnotě 1.000,-Kč,
25) 28 ks akcií spol. Sellier & Bellot, a.s., Vlašim, Lidická 667, IČO: 45147523 na majitele ve jmenovité hodnotě 1.000,-Kč,
26) 18 ks kmenových akcií na majitele spol. Lovochemie, a.s., se sídlem Terezínská 147, IČO: 49100262 ve jmenovité hodnotě 1.000,-Kč,
Finančních prostředků zajištěných pravomocnými usneseními policejního orgánu a státního zástupce, a to včetně přírůstků (§79a odst. 1, §79a odst. 2 tr. řádu):
- usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 05.08.2002, č.j. 8VZv 7/2002-625, vedených u:
o ČSOB a.s., se sídlem Na Příkopě 854/14, Praha 1, majitele účtu Léčebné lázně Jáchymov, a.s., T.G. Masaryka 415, Jáchymov, IČ 45359229:
§číslo účtu ve výši 357.816,- Kč,
§číslo účtu ve výši 2.585,93 Kč,
§číslo účtu ve výši 335,66 USD,
§číslo účtu ve výši 14,90 EUR,
o ČSOB se sídlem Na Příkopě 854/14, Praha 1, majitele účtu Lázně Teplice nad Bečvou a.s., se sídlem Teplice nad Bečvou čp. 63, IČ 451 92 570:
§číslo účtu ve výši 7.141.149,22 Kč,
o ČSOB, se sídlem Na Příkopě 854/14, Praha 1, majitele účtu Develop, a.s. v likvidaci, Hradec Králové, Chelčického 328/18, IČ 256 86 372:
§číslo účtu ve výši 7.697,40 Kč,
§číslo účtu ve výši 13.000,-- Kč,
§číslo účtu ve výši 32.574,64 Kč,
§číslo účtu ve výši 3.818,59 Kč,
o ČSOB se sídlem Na Příkopě 854/14, Praha 1, majitele účtu InSoft s.r.o., se sídlem Náchod, Lázeňská 373/ IČ 642 56 855:
§číslo účtu ve výši 512.533,29 Kč,
§číslo účtu ve výši 61.936,65 Kč,
§číslo účtu ve výši 20.201,06 Kč,
o ČSOB se sídlem Na Příkopě 854/14, Praha 1, majitele účtu TRITEZ Náchod a.s., se sídlem Náchod, Lázeňská 373, IČ 252 84 622:
§číslo účtu ve výši 5.301,13 Kč,
o ČSOB se sídlem Na Příkopě 854/14, Praha 1, majitele účtu Agentura TNT, s.r.o., se sídlem Náchod, Lázeňská 373, IČ 647 91 874:
§číslo účtu ve výši 301.762,27 Kč,
o ČSOB se sídlem Na Příkopě 854/14, Praha 1, majitele účtu Medeia Bohemia a.s., se sídlem Lázně Bohdaneč, Masarykovo náměstí 6, IČ 252 81 071:
§číslo účtu ve výši 7.676,24 Kč,
- usnesením Policie ČR ze dne 25.08.2002, č.j. OKH-495-96/10-2002, vedených u:
o Komerční banky a.s., se sídlem Na Příkopě 33, Praha 1, majitele účtu K. M.:
§číslo účtu ve výši 80.000,-- Kč,
- usnesením Policie ČR ze dne 19.09.2002, č.j. OKH-495-107/10-2002, vedených u:
o Komerční banky a.s., se sídlem Na Příkopě 33, Praha 1, majitele účtu S. M.,
§číslo účtu ve výši 33.500,-- Kč,
- usnesením Policie ČR ze dne 27.08.2002, č.j. OKH-495-95/10-2002, jímž byly zajištěny zaknihované cenné papíry eminentů:
1) Lázně Teplice nad Bečvou, IČ 451 90 570,
2) Léčebné lázně Bohdaneč, a.s., IČ 474 52 421,
3) Léčebné lázně Jáchymov, IČ 453 59 229, v počtu 299.062 ks, vedených ve Středisku cenných papírů Praha na účtech společností Quantum Praha, a.s., malá Štuparská 1, IČ 250 874 01, zejména na účtu číslo, Médeia Bohemia a.s., Masarykovo náměstí 6, Lázně Bohdaneč, IČ 252 91 071, zejména na účtu a společnosti Invest Kapa, a.s., zejména na účtu,
IV. Podle §101 odst. 1 , písm. a) tr. zákoníku a contrario se zamítá návrh Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 03.01.2013, sp. zn. 8VZv 5/2009, na zabrání podílu bývalého obviněného O. B. na společných částech domu a pozemku číslo, budova J. včetně parcel a zastavěné plochy a nádvoří v obci J., KÚ J., o nichž bylo rozhodnuto usnesením státního zástupce ze dne 06.06.2009, č.j. 2VZv 7/2002-301.
Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 1. 2016, sp. zn. 2 T 13/2006, podali bývalí obvinění K. T., O. B., státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, správce konkurzní podstaty společnosti KTP Quantum, a. s. a Garanční fond obchodníků s cennými papíry stížnosti, o kterých rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31. 3. 2017, sp. zn. 4 To 51/2016, tak, že podle §149 odst. 1 písm. a), b), odst. 3 tr. ř. napadené usnesení zrušil ve výroku pod bodem I., jímž bylo rozhodnuto podle §101 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku o zabrání věci, a to finančních prostředků zajištěných
usnesením Policie ČR ze dne 5.4.2002 na účtech ČSOB, a. s., jejichž majitelem byla KTP Quantum, a. s.,
č. účtu ve výši 45.000.000,- Kč
č. účtu ve výši 51.221,- Kč
č. účtu ve výši 153.736,- Kč
č. účtu ve výši 449.992,-Kč
č. účtu ve výši 509.956,- Kč,
usnesením Policie ČR ze dne 5.4.2002 zajištěných na účtu GE Capital Bank, a. s., jehož majitelem byla KTP Quantum, a. s.,
č. účtu ve výši 4.294.121,- Kč,
usnesením Policie ČR ze dne 5.4.2002 zajištěných na účtu České spořitelny, a. s., jehož majitelem byla KTP Quantum, a. s. ,
č. účtu ve výši 6.327.556,- Kč,
usnesením Policie ČR ze dne 8.4.2002 zajištěných na účtu ČSOB, a. s., jehož majitelem byla KTP Quantum, a. s.,
č. účtu ve výši 46.803.748,- Kč,
usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 31.7.2002 zajištěných na účtu GE Capital Bank, a. s., jehož majitelem byla Quantum Praha, a. s.,
č. účtu ve výši 254.590,65 Kč,
usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 5.8.2002 zajištěných na účtu ČSOB, a. s., jehož majitelem byla KTP Quantum, a. s.,
č. účtu ve výši 51.325,80 Kč,
č. účtu ve výši 50.646.742,97 Kč
a znovu se rozhodl tak, že se podle §101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku ve znění novely zák. č. 55/2017 Sb., ukládá oběma bývalým obviněným K. T. a O. B. zabrání věci, a to finančních prostředků
zajištěných usnesením Policie ČR ze dne 5.4.2002, č.j. OKH-495-/10-2002 na účtu GE Capital Bank, Praha 4, Vyskočilova 1422/1a, pobočka Náchod, Tyršova 59 (nyní MONETA Money Bank, a. s.), jehož majitelem byla KTP Quantum, a. s., Lázeňská 373, Náchod, IČ 609 17 601,
číslo účtu ve výši 4.327.607,13 Kč,
zajištěných usnesením Policie ČR ze dne 5.4.2002, č.j. OKH-495-/10-2002, usnesením Policie ČR ze dne 8.4.2002, č.j. OKH-495-/10-2002 a usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 5.8.2002, č.j. 2 VZv 7/2002-625 na účtech ČSOB, a. s., se sídlem Na Příkopě 854/14, Praha 1, jejichž majitelem byla KTP Quantum, a. s.
č. účtu ve výši 51.839,82 Kč,
č. účtu ve výši 50.659.057,93 Kč,
přičemž pokud jde o výrok o zabrání finančních prostředků zajištěných usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 31.7.2002, č.j. 2 VZv 7/2002-559 na účtu GE Capital Bank, a. s., jehož majitelem byla společnost Quantum Praha, a. s., IČ 250 87 401, se sídlem Praha 3, Prokopova 15/148,
číslo účtu ve výši 254.590,65 Kč
Krajskému soudu v Hradci Králové uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
Dále napadené usnesení zrušil ve výroku pod bodem I., jímž bylo podle §101 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku rozhodnuto o zabrání věci
cenných papírů, které byly usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 24.4.2002 zajištěny na 4 účtech úpadce společnosti KTP Quantum, a. s. vedených ve Středisku pro cenné papíry na účtech číslo:
a Krajskému soudu v Hradci Králové uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
Dále napadené usnesení zrušil ve výroku pod bodem III. 1), 2), 3), jímž byl podle §101 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a contrario zamítnut návrh Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 3. 1. 2013 na zabrání 3 kusů a 7 kusů a 96 kusů kmenových akcií Quantum Praha, a. s., a Krajskému soudu v Hradci Králové uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl,
ve výroku pod bodem III). 7), 8), 9), jímž byl podle §101 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a contrario zamítnut návrh Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 3. 1. 2013 na zabrání
299 062 kusů kmenových akcií společnosti Léčebné lázně Jáchymov, a. s. na majetkovém účtu společnosti Invest Kapa, a. s., zajištěných usnesením policejního orgánu ze dne 27. 8. 2002,
39 471 kusů kmenových akcií společnosti Léčebné lázně Bohdaneč, a. s. na majetkovém účtu Médeia Bohemia, a. s., zajištěných usnesením policejního orgánu ze dne 27. 8. 2002,
79 281 kusů kmenových akcií společnosti Léčebné lázně Teplice nad Bečvou, a. s. na majetkovém účtu Médeia Bohemia, a. s., zajištěných usnesením policejního orgánu ze dne 27. 8. 2002, a Krajskému soudu v Hradci Králové uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl
a dále ve výroku pod bodem III., jímž byl podle §101 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a contrario zamítnut návrh Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 3. 1. 2013 na zabrání zaknihovaných cenných papírů zajištěných na základě usnesení Policie ČR ze dne 27. 8. 2002, emitentů
1) Lázně Teplice nad Bečvou
2) Léčebné Lázně Bohdaneč
3) Léčebné Lázně Jáchymov v počtu 299 062 kusů
vedených ve Středisku cenných papírů Praha na účtech společností Quantum Praha, a. s., zejména na účtech
a Krajskému soudu v Hradci Králové uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
Jinak zůstalo napadené usnesení nedotčeno.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2017, sp. zn. 4 To 51/2016, podali následně bývalí obvinění K. T. a O. B. prostřednictvím svých obhájců dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Bývalý obviněný O. B. ve svém dovolání především uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž uvedl, že tento dovolací důvod spočívá v objektivně zjištěném extrémním rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů. V rámci dovolání obsáhle rekapituloval trestní věc včetně rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně. Dále uvedl, že závěr o zabrání věci, tj. finančních prostředků obviněným K. T. a O. B., které jsou v držbě na vlastním účtu jiné osoby, je nesprávný a nemá oporu ve zjištěném skutkovém stavu. Právní závěr Vrchního soudu v Praze o vlastnictví finančních prostředků složených na bankovním účtu společnosti obviněným O. B. je tedy v rozporu se zjištěným skutkovým stavem. Rovněž uvedl, že žádné finanční prostředky „na účtu společnosti“ nevlastnil a že „nikdy nebyl vlastník žádného majetkového podílu v jakékoliv společnosti ztotožněné s předmětnou trestní věcí, tedy ani akcií společnosti KPT Quantum, a. s.“. Na závěr opět uvedl, že tvrzení Vrchního soudu v Praze o protiprávnosti jednání obviněného O. B. postrádá jakýkoli základ a oporu ve zjištěném skutkovém stavu, soudy obou stupňů zcela ignorovaly ta zjištění či svědecké výpovědi, použitelné ve prospěch obviněného O. B. Chybějící prokázání protiprávnosti jednání obviněného O. B. je pak zpochybněním důvodnosti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o zabrání věci, jak je uvedeno ve výroku tohoto soudu. K vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství mimo jiné bývalý obviněný O. B. uvedl, že se ztotožňuje s jeho názorem o aplikaci ustanovení §265b odst. 1 písm. j) tr. ř.
Z uvedených důvodů závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, a aby přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Bývalý obviněný K. T. v dovolání namítl, že soud ve svém rozhodnutí cituje závěry znaleckého posudku a uvádí, že tyto závěry znaleckého posudku v návaznosti na další důkazy shromážděné v rámci přípravného řízení stačily krajskému soudu k posouzení otázky protiprávnosti. To dle názoru dovolatele svědčí o nesprávnosti a nezákonnosti napadeného rozhodnutí. Další nezákonnost spatřuje ve výslechu zpracovatele posudku, přičemž tento výslech pokládá za nepřípustný. Rovněž uvedl, že v daném řízení, které je vedeno po zastavení trestního stíhání, „platí striktní zákaz jakéhokoliv doplňování dokazování“, neboť tento postup není v souladu se zákonem. Dále uvedl, že na základě důkazů opatřených před rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové o zastavení trestního stíhání, které je možné v řízení o zabrání věci použít, nelze dospět k závěru, že skutek popsaný ve výroku obžaloby ze dne 20. 2. 2012 je trestným činem. V této souvislosti vyjádřil názor, že jednání bývalých obviněných popsané ve výroku obžaloby nevykazuje znaky trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku ani jiného trestného činu. Tato skutečnost vylučuje přípustnost rozhodnutí o zabrání věci či jiných majetkových hodnot podle §101 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku. Podle tohoto ustanovení by bylo možno tyto věci nebo jiné majetkové hodnoty zabrat, jen pokud by náležely pachateli trestného činu. Obvinění nikdy s penězi poškozených ani s akciemi, které za ně byly nakoupeny, nedisponovali jako jejich vlastníci či majitelé. Dovolatel rovněž v dovolání namítl, že s obchodováním s akciemi je vždy spojeno riziko hospodářské ztráty.
Z uvedených důvodů bývalý obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a aby přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Bývalý obviněný K. T. podáním ze dne 1. 12. 2017 své dovolání doplnil. V rámci doplnění dovolání namítl, že v daném případě nelze vůbec rozhodnout o zabrání věci dle ustanovení §101 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, neboť zákonnou podmínkou je kvalifikovaný závěr, že se stal vytýkaný skutek, má všechny znaky trestného činu a spáchala jej konkrétní osoba. Dovolatel uvedl, že pokud v daném případě věc nebyla projednána senátem Krajského soudu v Hradci Králové v hlavním líčení, kde by byly procesním způsobem provedeny důkazy a kde by se mohl k provedeným důkazům vyjadřovat a navrhovat důkazy vlastní, považuje za flagrantní porušení presumpce neviny a ústavního práva na spravedlivý proces a na obhajobu, aby soud bez konání hlavního líčení posoudil jako prejudiciální otázku, zda se skutek stal, zda má všechny znaky trestného činu a zda byl spáchán konkrétní osobou. Rovněž uvedl, že porušení ústavních práv je současně nesprávným právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Z uvedených důvodů bývalý obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, a aby přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovoláním bývalých obviněných K. T. a O. B. se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že dovolání jsou podána proti usnesení Vrchního soudu v Praze jakožto soudu stížnostního a jsou formálně založena na důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v případě dovolatele B. i na důvodu podle písm. d) citovaného ustanovení. Považuje za potřebné vyjasnit, jaké části kterých rozhodnutí dovolatelé vlastně napadají a zda jsou k tomu vůbec aktivně legitimováni.
Jestliže tedy existuje shoda mezi dovolateli i soudy, že nebyli dovolatelé vlastníky zabíraných věcí, lze si stěží představit, že by se jich zabrání takových věcí bezprostředně dotýkalo ve smyslu §265d odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož je obviněný oprávněn podat dovolání pouze pro nesprávnost toho výroku, který se ho bezprostředně dotýká. Samotní dovolatelé neuvádějí, zda a jakým způsobem se jich bezprostředně dotýká zabrání věcí náležejících jiným vlastníkům. V tomto směru mu nepřísluší jakkoliv spekulovat.
K tomu dodává, že podle dostupné judikatury se dovolání obviněných proti zabrání věcí vlastněných jinými osobami, tedy proti zabrání věci podle §101 odst. 2 tr. zákoníku ve znění do 17. 3. 2017, nevyskytují. Nejvyšší soud proto takové věci dosud judikoval pouze na základě stížnosti pro porušení zákona (viz např. sp. zn. 3 Tz 96/2012 a 6 Tz 9/2016), nikoliv na základě dovolání.
Ze všech uvedených důvodů má za to, že dovolání dovolatele B. bylo podáno osobou neoprávněnou, neboť napadené výroky se ho bezprostředně nedotýkají. Proto by mělo být toto dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř.
Pouze z opatrnosti poznamenává, že i kdyby snad tento dovolatel k podání dovolání oprávněn byl, jeho námitky by byly zjevně neopodstatněné. Jím tvrzený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je sám o sobě nepřiléhavý – usnesení by bylo možno napadnout za užití dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. Avšak ani tento dovolací důvod naplněn nebyl, neboť pro uložení ochranného opatření zabrání věci byly splněny všechny podmínky, jak je patrno z níže uvedených podrobných odůvodnění soudních rozhodnutí.
Dovolání dovolatele T. považuje z týchž důvodů za dílem podané osobou neoprávněnou, pokud se jedná o propadnutí věcí, které nevlastnil. Jedinými věcmi, které uvedený dovolatel podle výroku a odůvodnění napadeného usnesení prokazatelně vlastnil, byly věci uvedené v bodu II. výroku usnesení nalézacího soudu. K argumentaci tohoto dovolatele konstatuje, že jeho dovolání je obdobného obsahu jako jeho předchozí obhajoba před nalézacím soudem i jako jeho stížnost ze dne 6. 6. 2016. Námitky tohoto dovolatele směřují především do skutkových zjištění učiněných nalézacím soudem při rozhodování o zabrání věci. S podstatou těchto námitek se přitom obsáhle a přesvědčivě vypořádaly oba soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. S argumentací soudů se ztotožňuje. K jeho tvrzení na str. 5 dovolání, že po zastavení trestního stíhání „platí striktní zákaz jakéhokoliv doplňování dokazování“, se nemohl blíže vyjádřit, neboť dovolatel k tomuto tvrzení neuvádí žádnou argumentaci, a to ani žádným právním předpisem či nějakou judikaturou – českou či evropskou. Pokud dovolatel na str. 8 svého dovolání namítá, že s obchodováním s akciemi je vždy spojeno riziko ztráty, pak soudy dostatečně objasnily, že podstatou trestné činnosti dovolatele bylo nikoliv, že by snad klientům zamlčovali běžná a očekávatelná „rizika z obchodování“, nýbrž že jim zamlčovali zcela neočekávatelná rizika plynoucí z neschopnosti předlužené společnosti v takovém obchodování pokračovat.
Shrnuje, že konkrétní důvody uvedené dovolatelem zjevně neodpovídají důvodům dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolatel nenamítá nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Neodpovídají ovšem ani dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř., který by jinak byl přiléhavý. Všechny podmínky pro uložení ochranného opatření zabrání věci byly totiž splněny, jak je patrno z již zmíněných podrobných odůvodnění soudních rozhodnutí. Shrnuje, že pouze dovolatel T. je osobou oprávněnou podat proti napadenému usnesení dovolání, ovšem pouze pokud jím byla zamítnuta jeho stížnost proti výroku v bodu II. usnesení nalézacího soudu. Toto jeho dovolání je však zjevně neopodstatněné. Dovolatel B. k podání dovolání oprávněn není, neboť napadená rozhodnutí se jeho majetku netýkají.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. dovolání O. B. odmítl, neboť bylo podáno osobou neoprávněnou, a aby podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání K. T. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou výše uvedená dovolání přípustná, zda byla podána oprávněnou osobou a včas, zda mají všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytují podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
Nejvyšší soud po porovnání obsahu obou výše uvedených usnesení shledal, že stížnostní soud rozhodnutí soudu prvního stupně dílem potvrdil a dílem zrušil. Ve zrušených částech pak dílem sám rozhodl a dílem uložil soudu prvního stupně, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Lze proto dovodit, že v současné době existuje rozhodnutí o zabrání věci v následujícím rozsahu:
1. Zabrání věci soudem prvního stupně podle §101 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ve znění do 17. 3. 2017, tedy věcí nenáležejících žádnému z pachatelů [bod I. odstavce 1)–6) usnesení soudu prvního stupně, potvrzené v této části soudem druhého stupně].
2. Zabrání věci soudem druhého stupně podle §101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, ve znění od 17. 3. 2017, tedy rovněž věcí nenáležejících žádnému z pachatelů (tři následné neoznačené odrážky pod bodem I. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 1. 2016, sp. zn. 2 T 13/2006 (str. 2-3, s částkami 4.327.607,13 Kč, 51.839,82 Kč a 50.659.057,93 Kč nově stanovenými soudem druhého stupně).
3. Zabrání věci soudem prvního stupně podle §101 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ve znění do 17. 3. 2017, tedy věcí náležejících dovolateli K. T. (bod II. usnesení soudu prvního stupně, potvrzený v této části soudem druhého stupně).
Z výše uvedeného je zřejmé, že pod body 1. a 2. shora uvedenými byly zabrány pouze akcie různých emitentů bez uvedení vlastníka nebo finanční prostředky, jejichž majitelem byla a. s. KPT Quantum, přičemž oba dovolatelé v rámci svých dovolání vlastnictví takových věcí odmítají.
Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2017, sp. zn. 4 To 51/2016, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.
V případě dovolání bývalého obviněného O. B. Nejvyšší soud především zjišťoval, zda splňuje procesní předpoklady pro meritorní přezkoumání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu na podkladě tímto subjektem podaného dovolání. Zjistil přitom, že tyto podmínky splněny nebyly, protože dovolání bylo podáno osobou neoprávněnou.
Z ustanovení §265d tř. ř. vyplývá, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí soudu ve věci samé je k dispozici pouze dvěma stranám trestního řízení. Podle ustanovení §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. jej může podat nejvyšší státní zástupce na návrh krajského nebo vrchního státního zástupce, anebo i bez takového návrhu, pro nesprávnost kteréhokoli výroku soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dále je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. může podat obviněný (fyzická nebo právnická osoba) pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Bývalý obviněný O. B. však není osobou oprávněnou napadat usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2017, sp. zn. 4 To 51/2016, ve výroku o uložení ochranného opatření zabrání věci, neboť argumentace bývalého obviněného obsažená v dovolání nesměřuje proti výroku rozhodnutí soudu, který se obviněného bezprostředně dotýká. Předmětné akcie různých emitentů, příp. finanční prostředky totiž nenáleží bývalému obviněnému, ale jedná se o věci, u nichž není uveden vlastník, případně jejich vlastníkem byla společnost KPT Quantum a. s. Pokud se tedy výrok o uložení ochranného opatření netýká přímo obviněného, není obviněný oprávněn podat proti tomuto výroku dovolání. Bývalý obviněný O. B. v rámci dovolání nijak nespecifikoval a nekonkretizoval, jakým způsobem se ho bezprostředně dotýká zabrání věcí náležejících jiným vlastníkům. Dovolání podané bývalým obviněným O. B. je tedy nutno odmítnout jako dovolání podané osobou neoprávněnou podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř.
Ohledně dovolání bývalého obviněného K. T. a splnění procesních předpokladů pro meritorní přezkoumání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu na podkladě podaného dovolání, lze uvést následující. Jak již bylo uvedeno výše, obviněný je (obecně vzato) osobou oprávněnou k podání dovolání. Současně je však nutno zdůraznit, že podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. může obviněný podat dovolání toliko pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. V návaznosti na to Nejvyšší soud konstatuje, že argumentace bývalého obviněného K. T. obsažená v dovolání zčásti nesměřuje proti výroku rozhodnutí soudu, který se obviněného bezprostředně dotýká (ta část týkající se rozhodnutí o zabrání věcí ohledně věcí, u nichž není uveden vlastník, případně jejich vlastníkem byla společnost KPT Quantum a. s.). Věcmi, jejichž prokazatelným vlastníkem byl bývalý obviněný K. T., totiž byly věci specifikované pouze v bodu II. výroku usnesení soudu prvního stupně, který se tedy obviněného bezprostředně dotýká.
Co se týká dovolání podaného ohledně bodu II. výroku usnesení soudu prvního stupně, zde je již nutno považovat bývalého obviněného za osobu oprávněnou. Toto dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném ustanovením §265e odst. 3 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
Bývalý obviněný K. T. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu zjistil, že většina námitek uváděných bývalým obviněným v dovolání byla již uplatňována v předchozích stadiích trestního řízení i v jeho stížnosti, a jak soud prvního stupně, tak i stížnostní soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě bývalého obviněného K. T.
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky bývalého obviněného K. T. vztažené k citovanému dovolacímu důvodu směřují ve své podstatě primárně právě do oblasti procesní a skutkové. Z jejich obsahu je totiž zřejmé, že bývalý obviněný do značné míry pomíjí podstatu relevantních skutkových zjištění učiněných nalézacím soudem při rozhodování o zabrání věci, ve své argumentaci vychází z vlastní verze skutkového stavu věci a soudům nižších stupňů vytýká nesprávné hodnocení provedených důkazů a vadné skutkové závěry. Právě z této skutkové argumentace a odkazu na zachování práva na spravedlivý proces vyvozuje závěr o existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že nenaplnil znaky trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku, resp. že tato právní kvalifikace jeho údajného jednání nemá oporu v provedeném dokazování. Tímto ovšem nenamítá nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotněprávní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností. Taková argumentace se totiž vůbec netýká otázek hmotného práva, jehož posuzování je podstatou uplatněného dovolacího důvodu, ale bývalý obviněný jejím prostřednictvím jen zpochybňuje skutkové závěry soudů nižších stupňů a vyjadřuje nesouhlas s hodnocením provedených důkazů. Přitom bývalý obviněný v dovolání předkládá vlastní verzi průběhu skutkového děje včetně své účasti na něm, a to na podkladě svých hodnotících úvah týkajících se zejména znaleckého posudku.
Dále je třeba podotknout, že k této problematice se velmi podrobně a výstižně vyjádřily soudy obou stupňů, především Vrchní soud v Praze (str. 42 a násl. usnesení). Nejvyšší soud se s hodnocením stížnostního soudu plně ztotožňuje.
Bývalý obviněný v rámci dovolání namítl, že v řízení, které je vedeno po zastavení trestního stíhání „platí striktní zákaz jakéhokoliv doplňování dokazování“, neboť tento postup není v souladu se zákonem, avšak neuvedl žádnou bližší argumentaci, z hlediska které by mohl Nejvyšší soud přezkoumat důvodnost uvedené námitky.
K námitce dovolatele, že s obchodováním s akciemi je vždy spojeno riziko hospodářské ztráty, lze uvést, že soudy byla dostatečně objasněna podstata trestné činnosti dovolatele, a to, že klientům zamlčovali zcela neočekávatelná rizika plynoucí z neschopnosti předlužené společnosti v takovém obchodování s akciemi pokračovat. Respektive, že jim zamlčovali to, že systém takzvaného produktu SÚSA je pyramidovou strukturou a je tudíž mnohem rizikovější, než běžně obchodování s akciemi (které bývá spojeno s jistým rizikem).
O extrémní rozpor (nesoulad) se jedná zejména tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. V daných souvislostech lze dále poznamenat, že Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí uvedl, že pokud napadená rozhodnutí a jejich odůvodnění jsou jasná, logická a přesvědčivá a soudy v souladu s procesními předpisy náležitě zjistily skutkový stav věci a vyvodily z něj odpovídající právní závěry, které jsou výrazem nezávislého rozhodování obecných soudů, pak dovoláním napadená rozhodnutí nevykazují shora zmíněnou vadu (viz např. sp. zn. I. ÚS 1717/09, IV. ÚS 2651/09, I. ÚS 601/07). V kontextu uvedeného je namístě zmínit, že soudy obou stupňů si byly vědomy důkazní situace a z odůvodnění jejich rozhodnutí je zřejmé, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly - je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry. Skutková zjištění mají své obsahové zakotvení v provedených důkazech, jak na to soudy nižších stupňů poukázaly ve svých rozhodnutích. O extrémní rozpor se tedy v daném případě nejedná.
Je třeba podotknout, že pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze podřadit námitku bývalého obviněného K. T. směřující proti výroku o ochranném opatření - zabrání věci. Výrok o ochranném opatření je totiž možno napadat nikoli v rámci uvedeného dovolacího důvodu, nýbrž pouze v rámci speciálně k tomu určeného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. Tento dovolací důvod však bývalý obviněný ve svém dovolání neuplatnil. V této souvislosti lze podotknout, že bývalým obviněným uvedené argumenty by nenaplnily ani jím neuplatněný dovolací důvod §265b odst. 1 písm. j) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení.
Předpokladem rozhodnutí o zabrání věci podle §101 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve spojení s §70 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku je zjištění, že v trestní věci jsou zajištěny věci, kterých bylo užito ke spáchání trestného činu nebo které byly ke spáchání trestného činu určeny a zároveň nebylo možno ohledně takových věcí rozhodnout u uložení trestu propadnutí věci, neboť náleží pachateli, kterého nelze stíhat nebo odsoudit. Větou „náleží pachateli, kterého nelze stíhat nebo odsoudit“ [§101 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku] se rozumějí případy, kdy sice budou splněny všechny znaky konkrétního trestného činu včetně zavinění, avšak obviněného nebude možno stíhat či odsoudit pro jinou překážku. Pachatelem ve smyslu §101 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku lze rozumět jen osobu trestně odpovědnou, která je způsobilá být pachatelem trestného činu a kterou jako pachatele trestného činu nelze stíhat z jiných důvodů, než pro nedostatek trestní odpovědnosti.
Ve věci skutkově i právně analogické s projednávanou věcí, jejíž předmětem bylo posouzení ústavnosti a zákonnosti rozhodování o zabrání věci dle §101 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku poté, co bylo vůči obviněnému zastaveno trestní řízení pro nepřípustnost z důvodu promlčení, Ústavní soud v usnesení ze dne 12. 6. 2012, sp. zn. II. ÚS 186/12, o odmítnutí ústavní stížnosti, vyslovil následující teze: „Z napadených rozhodnutí je zjevné, co vedlo obecné soudy k užití prostředku, který stěžovatel v ústavní stížnosti napadá, tedy k vydání ochranného opatření. Zejména stížnostní soud přezkoumatelným způsobem vyložil, na základě jakých skutečností dospěl k potvrzujícímu rozhodnutí a jakými úvahami se řídil. V souladu se soudní judikaturou dostatečně zkoumal, zda byly naplněny podmínky ustanovení §70 odst. 1 tr. zákoníku, a byl si vědom i toho, že v této souvislosti se nemůže spokojit se skutkovými a právními závěry uvedenými v obžalobě, ale že sám musí řešit jako předběžnou otázku, zda byly jednáním stěžovatele naplněny všechny znaky skutkové podstaty žalovaného trestného činu, zda tento skutek, který je předmětem trestního stíhání a podkladem pro rozhodnutí o zabrání věci, je trestným činem i v době rozhodování o zabrání věci a zda zabíraná věc byla užita k jeho spáchání a patří stěžovateli, kterého nelze stíhat, neboť trestnost činu zanikla z důvodu promlčení. Pokud po důkladném přezkoumání celého spisového materiálu dospěl ke kladné odpovědi na tyto otázky, z ústavního hlediska nelze jeho řádně odůvodněným závěrům cokoli vytknout, a není tudíž v pravomoci Ústavního soudu, aby uvedené závěry přehodnocoval. Větou ‚náleží-li pachateli, kterého nelze stíhat nebo odsoudit‘ uvedenou v ustanovení §101 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, která byla na věc stěžovatele aplikována, se rozumějí takové případy, kdy sice budou splněny všechny znaky trestného činu, avšak obviněného nebude možno stíhat či odsoudit pro jinou překážku. Pachatelem ve smyslu tohoto ustanovení lze rozumět osobu trestně odpovědnou, která je způsobilá být pachatelem trestného činu a naplnila všechny jeho znaky a kterou jako pachatele trestného činu nelze stíhat z jiných důvodů než pro nedostatek trestní odpovědnosti. Mezi tyto důvody lze zcela jistě zařadit i případ stěžovatele, kdy trestnost jím spáchaného činu zanikla pro promlčení [srov. Šámal a kol., Trestní zákoník I, komentář §1-139, 2. vydání 2012, ustanovení §73 odst. 1 písm. a), obsahově shodné s ustanovením §101 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a komentář k němu na str. 632 a 633]. Argument stěžovatele uplatněný v ústavní stížnosti, že uvedenou větu nelze v jeho případě použít, neboť nebyl pravomocně odsouzen, proto akceptovat nelze. Nad rámec výše uvedeného, s ohledem na stěžovatelovu vyslovenou pochybnost o tom, zda žalovaný skutek je vůbec trestným činem, je vhodné připomenout jeho oprávnění (dané ustanovením §11 odst. 3 tr. ř.) prohlásit do tří dnů od doby, kdy mu bylo usnesení o zastavení trestního stíhání oznámeno, že na projednání věci trvá. V trestním stíhání by se pokračovalo a stěžovatel by v jeho rámci mohl uplatnit všechny své argumenty. Jedině tak by mohl případně docílit zproštění obžaloby a vrácení předmětné věci. Ač byl v tomto směru řádně poučen, uvedeného procesního prostředku nevyužil“.
Nad rámec uvedené právní argumentace Ústavního soudu, na níž Nejvyšší soud odkazuje, pak ke konkrétním skutkovým okolnostem posuzované věci dodává, že všechny podmínky pro uložení ochranného opatření zabrání věci byly splněny. Vyplývá to ze spisového materiálu, zejména pak z podrobného odůvodnění usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 1. 2016, sp. zn. 2 T 13/2006, kde je uvedeno, že zabrané věci byly ve vlastnictví bývalého obviněného a že šlo o finanční prostředky, které byly bývalému obviněnému K. T. poskytnuty z finančních půjček klientů nebo jiných věřitelů, tedy o prostředky získané trestnou činností. Z předloženého spisového materiálu je taky zřejmé, že bývalý obviněný byl stíhán pro trestný čin podvodu dle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a pro tento trestný čin byla na obviněného podána dne 20. 2. 2012 obžaloba Vrchního státního zastupitelství Praze. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 2 T 13/2006, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 4. 2013, sp. zn. 4 To 14/2013, bylo dle článku II. rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1. 1. 2013 rozhodnuto o účasti obviněných na této amnestii a dle §231 odst. 1, §223 odst. 1, §11 odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo shora popsané trestní stíhání obviněného zastaveno. Krajský soud v Hradci Králové měl za to, že ke skutku, pro které se trestní stíhání vede, skutečně došlo a tento skutek má znaky trestného činu a že bývalý obviněný K. T. je pachatelem trestného činu, avšak pro zákonnou překážku jej nebylo možno odsoudit.
V souvislosti s doplněním dovolání bývalého obviněného K. T. považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 6. 2012, sp. zn. II. ÚS 186/12, kde je mimo jiné uvedeno: „….s ohledem na stěžovatelovu vyslovenou pochybnost o tom, zda žalovaný skutek je vůbec trestným činem, je vhodné připomenout jeho oprávnění (dané ustanovením §11 odst. 3 tr. ř.) prohlásit do tří dnů od doby, kdy mu bylo usnesení o zastavení trestního stíhání oznámeno, že na projednání věci trvá. V trestním stíhání by se pokračovalo a stěžovatel by v jeho rámci mohl uplatnit všechny své argumenty. Jedině tak by mohl případně docílit zproštění obžaloby a vrácení předmětné věci. Ač byl v tomto směru řádně poučen, uvedeného procesního prostředku nevyužil“.
Ani bývalý obviněný K. T. nevyužil shora uvedeného práva k tomu, aby dosáhl zprošťujícího rozsudku či alespoň aby zpochybnil tvrzení obžaloby. To přitom mohl učinit bez rizika, že by mu mohl být uložen trest (viz §227 tr. ř.).
V návaznosti na výše popsané skutečnosti Nejvyšší soud odmítl dovolání bývalého obviněného O. B. podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. jako dovolání podané osobou neoprávněnou, aniž z podnětu tohoto dovolání přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek stanovených v §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Za situace, kdy Nejvyšší soud v posuzované věci ohledně bývalého obviněného K. T. shledal, že dovolání bylo sice podáno zčásti osobou neoprávněnou, zčásti však osobou oprávněnou, avšak napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, odmítl dovolání bývalého obviněného K. T. jako zjevně neopodstatněné v souladu s ustanovením §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 12. 2017
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu
_______________________________________________________
Poznámky pod čarou jsou v textu odkazovány následovně: >číslo<
1) nyní Centrální depozitář cenných papírů, a.s. www.centralnídepozitar.cz
2) nyní Centrální depozitář cenných papírů, a.s. www.centralnídepozitar.cz
3) nyní Centrální depozitář cenných papírů, a.s. www.centralnídepozitar.cz
4) nyní Centrální depozitář cenných papírů, a.s. www.centralnídepozitar.cz
5) nyní Centrální depozitář cenných papírů, a.s. www.centralnídepozitar.cz