ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.1373.2017.1
sp. zn. 4 Tdo 1373/2017 -31
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. 11. 2017 dovolání obviněného P. D. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. 7 To 207/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 6 T 20/2017, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. 6 T 20/2017, byl obviněný P. D. (vedle obviněného P. T.) uznán vinným pokračujícím přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku (pod body 1–3) a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku (pod bodem 1), kterých se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že
1) dne 8. října 2016 kolem 22:30 hodin v Ú. n. L., V., s dvěma dosud neustanovenými pachateli vnikl po rozbití skleněné výplně vstupních dveří do vnitřních prostor benzínové čerpací stanice E., odkud odcizil tyto cigarety:
- 10 ks krabiček zn. Bacco Black v hodnotě 770 Kč,
- 11 ks krabiček zn. Bacco Silver v hodnotě 836 Kč,
- 10 ks krabiček zn. Benson Hedges Slide v hodnotě 840 Kč,
- 2 ks krabiček zn. Benson Hedges Black v hodnotě 184 Kč,
- 10 ks krabiček zn. Benson Hedges Dual v hodnotě 840 Kč,
- 10 ks krabiček zn. Camel Blue v hodnotě 940 Kč,
- 10 ks krabiček zn. Camel Filter v hodnotě 940 Kč,
- 10 ks krabiček zn. Camel Shorts v hodnotě 820 Kč,
- 1 ks zn. Cartelstrawb 200 v hodnotě 30 Kč,
- 20 ks krabiček zn. Chesterfield Blue v hodnotě 1.680 Kč,
- 8 ks krabiček zn. Chesterfield Blue 23 v hodnotě 736 Kč,
- 8 ks krabiček zn. Chesterfield KM v hodnotě 928 Kč,
- 8 ks krabiček zn. Chesterfield Red 23 v hodnotě 736 Kč,
- 1 ks tabáku zn. Chesterfield Red 78 v hodnotě 259 Kč,
- 20 ks krabiček zn. Chesterfield Blue 100 v hodnotě 1.680 Kč,
- 8 ks krabiček zn. Chesterfield Red 27 v hodnotě 848 Kč,
- 10 ks krabiček zn. Davidoff Classic v hodnotě 1.020 Kč,
- 10 ks krabiček zn. Davidoff Gold v hodnotě 1.020 Kč,
- 2 ks krabiček zn. Gauloises žluté v hodnotě 182 Kč,
- 4 ks krabiček zn. HB Classic Blend v hodnotě 352 Kč,
- 10 ks krabiček zn. HB Classic 100 v hodnotě 820 Kč,
- 10 ks krabiček zn. HB Classic Blend v hodnotě 820 Kč,
- 2 ks krabiček tabáku zn. Javannse Jongend Classic v hodnotě 416 Kč,
- 10 krabiček zn. LD 100 Red v hodnotě 820 Kč,
- 1 ks krabičky zn. LM Forward v hodnotě 90 Kč,
- 1 ks krabičky zn. LM Blue v hodnotě 89 Kč,
- 19 ks krabiček zn. LM Blue KS v hodnotě 1.691 Kč,
- 20 ks krabiček zn. LM Forward v hodnotě 1.800 Kč,
- 1 ks krabičky zn. LM Loft v hodnotě 84 Kč,
- 10 ks krabiček zn. LM Loft Blue v hodnotě 840 Kč,
- 9 ks krabiček zn. LM Loft True Blue Sli v hodnotě 756 Kč,
- 10 ks krabiček zn. Lucky Strike v hodnotě 940 Kč,
- 1 ks krabičky zn. Lucky Strike Blue v hodnotě 94 Kč,
- 30 ks krabiček zn. Lucky Strike Blue v hodnotě 2.820 Kč,
- 10 ks krabiček zn. Lucky Strike Gold v hodnotě 950 Kč,
- 10 ks krabiček zn. Lucky Strike Crisp v hodnotě 900 Kč,
- 10 ks krabiček zn. Lucky Strike Smooth v hodnotě 890 Kč,
- 10 ks krabiček zn. Lucky Strike Soft Red v hodnotě 870 Kč,
- 20 ks krabiček zn. Marlboro Gold KS v hodnotě 2.000 Kč,
- 10 ks krabiček zn. Marlboro v hodnotě 890 Kč,
- 10 ks krabiček zn. Marlboro Red v hodnotě 1.000 Kč,
- 20 ks krabiček zn. Marlboro Red 70 v hodnotě 1.680 Kč,
- 11 ks krabiček zn. Marlboro Soift Gold v hodnotě 1.012 Kč,
- 10 ks krabiček zn. Petra Klasic Červená v hodnotě 840 Kč,
- 10 ks krabiček zn. Petra Klasic M v hodnotě 840 Kč,
- 20 ks krabiček zn. Philip Morris Originál 100 v hodnotě 1.640 Kč,
- 10 ks krabiček zn. Philip Morris Ruby v hodnotě 840 Kč,
- 10 ks krabiček zn. Philip Morris Silver v hodnotě 820 Kč,
- 20 ks krabiček zn. Philip Morris 100 v hodnotě 1.640 Kč,
- 20 ks krabiček zn. PM Blue Caps v hodnotě 1.600 Kč,
- 10 ks krabiček zn. PM Original v hodnotě 820 Kč,
- 1 ks tabáku zn. PM Red v hodnotě 399 Kč,
- 10 ks krabiček zn. PS Black v hodnotě 810 Kč,
- 10 ks krabiček zn. PS Black 100 v hodnotě 810 Kč,
- 10 ks krabiček zn. PS Blue v hodnotě 810 Kč,
- 10 ks krabiček zn. PS Dou White v hodnotě 820 Kč,
- 10 ks krabiček zn. RGD Blue 100 SSL v hodnotě 830 Kč,
- 10 ks krabiček zn. RGD Blue 100 21 v hodnotě 820 Kč,
- 2 ks krabiček zn. RGD Red KS Box 20 v hodnotě 154 Kč,
- 10 ks krabiček zn. Ronhill Red 100 v hodnotě 810 Kč,
- 1 ks krabičky tabáku zn. Rothmans 60 G v hodnotě 191 Kč,
- 2 ks krabiček zn. Rothmans v hodnotě 78 Kč,
- 1 ks krabičky zn. Route 66 Original v hodnotě 78 Kč,
- 2 ks krabiček zn. Route 66 West Blue 30g v hodnotě 196 Kč,
- 10 ks krabiček zn. Route 66 100 v hodnotě 820 Kč,
- 10 ks krabiček zn. Sparta Blue v hodnotě 920 Kč,
- 20 ks krabiček zn. Viceroy Blue v hodnotě 1.680 Kč,
- 10 ks krabiček zn. Viceroy Blue v hodnotě 790 Kč,
- 10 ks krabiček zn. Viceroy Blue v hodnotě 850 Kč,
- 10 ks krabiček zn. Viceroy Červená 100 v hodnotě 840 Kč,
- 10 ks krabiček zn. Viceroy Doble Crips v hodnotě 820 Kč,
- 1 ks krabičky zn. Viceroy Pocket v hodnotě 77 Kč,
- 6 ks krabiček zn. Viceroy Pocket Blue v hodnotě 462 Kč,
- 10 ks krabiček zn. Viceroy Red v hodnotě 840 Kč,
- 10 ks krabiček zn. Viceroy Soft Red v hodnotě 770 Kč,
- 10 ks krabiček zn. Viceroy Violet v hodnotě 850 Kč,
- 4 ks krabiček zn. West Comp v hodnotě 316 Kč,
- 10 ks krabiček zn. West Duo Blue v hodnotě 850 Kč,
- 6 ks krabiček zn. West Ice v hodnotě 528 Kč,
- 10 ks krabiček zn. West Red v hodnotě 880 Kč,
- 10 ks krabiček zn. West Red v hodnotě 810 Kč,
- 4 ks krabiček zn. West Silver v hodnotě 356 Kč,
- 10 ks krabiček zn. West Silver v hodnotě 840 Kč,
- 30 ks krabiček zn. West Silver Plus v hodnotě 2.430 Kč,
- 10 ks krabiček zn. Winston Blue 100 v hodnotě 830 Kč,
- 3 ks krabiček zn. Winston Red v hodnotě 249 Kč,
- 20 ks krabiček zn. Winston Red 100 v hodnotě 1.660 Kč,
- 10 ks krabiček zn. Winston Silver v hodnotě 830 Kč,
čímž způsobil společnosti Certezza s.r.o. se sídlem Litoměřice, Kardinála Trochty 530, škodu ve výši 74.057 Kč na odcizených věcech a společnosti ČEPRO, a.s., se sídlem Praha 7 – Holešovice, Dělnická 213/12, škodu ve výši 7.846 Kč rozbitím dveří do prodejny,
2) dne 17. října 2016 v 10:08 hodin v T., S., načerpal u benzinové čerpací stanice provozované společností Ahold Czech republic a.s., se sídlem Praha, Radlická 520, do nádrže osobního motorového vozidla zn. Renault Kangoo, kterou odcizil z jiného osobního vozidla, 21 litrů benzínu Natural 95 v hodnotě 601 Kč, načež z místa bez zaplacení odjel,
3) dne 24. října 2016 ve 13:00 hodin v T., část P., načerpal u benzinové čerpací stanice Benzina do nádrže osobního motorového vozidla zn. Renault Kangoo, kterou odcizil z jiného vozidla, 27,13 litrů benzínu Natural 95 v hodnotě 800 Kč, načež z místa bez zaplacení odjel, čímž způsobil uvedenou škodu J. M., se sídlem T., T.,
a těchto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 28.11.2013, sp. zn. 6 T 209/2013, který nabyl právní moci 10.2.2014, odsouzen mimo jiné pro zločin krádež podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 42 měsíců, ze kterého byl podmíněně propuštěn dne 21.8.2014.
Za to byl odsouzen podle §205 odst. 3 a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. řádu mu byla současně uložena povinnost uhradit jako náhradu škody:
- společnosti Certezza s. r. o., se sídlem Litoměřice, Kardinála Trochty 530, částku 69.305,60 Kč,
- společnosti ČEPRO, a. s., se sídlem Praha 7 – Holešovice, Dělnická 213/12, částku 1.000 Kč,
- společnosti Ahold Czech republic a. s., se sídlem Praha, Radlická 520, částku 600,80 Kč.
Pro další skutek, ve kterém byl spatřován dílčí útok pokračujícího přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku, kterého se měl obviněný dopustit dne 15. 7. 2016 společně s obviněným P. T. vloupáním a krádeží cigaret v hodnotě 177.586 Kč z benzínové čerpací stanice v obci L., okres Ch., byl obviněný P. D. citovaným rozsudkem předmětné obžaloby zproštěn podle §226 písm. c) tr. řádu. Další výroky rozsudku se pak týkaly pouze spoluobviněného P. T.
Proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. 6 T 20/2017, podali obviněný P. D. a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Chebu odvolání, která Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. 7 To 207/2017, podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná.
Proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. 7 To 207/2017, podal obviněný P. D. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci dovolací argumentace namítl, že jeho jednání pod bodem II/1 výroku o vině bylo nesprávně právně kvalifikováno jako pokračující přečin krádeže, neboť skutky pod body II/2 a II/3 skutkové věty výroku o vině byly spáchány zcela odlišným způsobem. Tato jednání neměla být dle jeho mínění posouzena jako pokračující trestný čin, ale mohlo se maximálně jednat o jeden samostatný přečin krádeže a dva útoky pokračujícího přečinu krádeže. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný spatřuje též v extrémním nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, neboť jediným důkazem, na kterém soud postavil rozhodnutí o jeho vině skutkem pod bodem I/1 výroku o vině, bylo doznání, které však následně popřel, protože se tohoto skutku nedopustil. Svoje doznání vysvětluje tím, že předpokládal, že v případě zopakování doznání učiněného před zahájením trestního stíhání nebude vzat do vazby. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 7 Tz 11/68 uvádí, že odsouzení pouze na základě doznání, které není podpořeno dalšími provedenými důkazy, je v rozporu s ustálenou judikaturou. Dále rozebírá další provedené důkazy (výpověď svědka R., listinné důkazy) a dovozuje, že z žádného z těchto důkazů jeho vina neplyne. Připouští, že kromě výslechu před vyšetřovatelem dne 7. 12. 2016 se ke spáchání útoku pod bodem I/1 výroku o vině doznal i při vazebním zasedání dne 9. 12. 2016, kdy popsal i spolupachatele. Připouští, že při žádném z výslechů nebyl k doznání nucen. V další části dovolání ze svého hlediska rozebírá a hodnotí výpovědi svědků – policistů W. a S. a administrativní pracovnice Policie ČR Z. K. k okolnostem podání vysvětlení dne 14. 11. 2016 a prověrky na místě dne 6. 12. 2016, a rovněž hodnotí výpověď svědka M. k průběhu výslechu dne 7. 12. 2016, ve kterém trestnou činnost doznal. Rozhodujícím soudům také vytýká, že nedoplnily dokazování svědeckými výslechy a znaleckým posudkem k posouzení videozáznamu.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí a rozsudek soudu prvního stupně zrušil a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. V tomto vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a jeho výsledky. Námitky, jimiž dovolatel zpochybňuje, že o jeho vině mohlo být rozhodnuto pouze na základě doznání učiněného v přípravném řízení, a v této souvislosti ze svého úhlu pohledu rozebírá a hodnotí provedené důkazy, směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění a formálně deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. K námitce tvrzeného extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními u skutku pod bodem II/1 výroku o vině, v souvislosti s doznáním obviněného pak státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podotkl, že podle jeho názoru extrémní rozpor s provedenými důkazy nezjistil, o takovémto rozporu by bylo možno uvažovat pouze v případě, že by soud opřel závěr o vině o doznání zřejmě vynucené psychickým nebo dokonce fyzickým nátlakem nebo o doznání, ve kterém by obviněný okolnosti činu, který měl spáchat, popisoval v rozporu s jinými důkazy objektivně zjištěnými skutečnostmi. Za neodpovídající deklarovanému dovolacímu důvodu pak státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství označil také námitky týkající se neprovedení dalších důkazů. Odvolací soud vyložil, proč považoval provádění dalších, obviněným navrhovaných důkazů za nadbytečné, proto důkazní řízení netrpí vadou spočívající v existenci tzv. opomenutých důkazů, tj. důkazů, které soud odmítl provést bez akceptovatelného zdůvodnění.
Podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství je pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu možno podřadit pouze námitku, podle které stíhaný skutek neměl být posouzen jako jeden pokračující trestný čin. Dle jeho názoru se však jedná o námitku nedůvodnou, neboť o pokračování v trestném činu krádeže může při splnění dalších podmínek §116 tr. zákoníku jít i v případě, kdy některé útoky trestného činu krádeže jsou spáchány vloupáním a jiné prostým zmocněním se cizí věci (R 23/1991), tj. i v situaci, kdy způsob spáchání jednotlivých útoků nebude zcela totožný. Navíc dodal, že dovolatel se v tomto směru domáhá změny rozhodnutí ve svůj neprospěch, neboť by bylo v jím navrhovaném případě nutno v sazbě podle §250 odst. 3 tr. zákoníku ukládat úhrnný trest odnětí svobody nikoli za dva, ale za tři trestné činy.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a aby tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyjádřil souhlas i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. řádu].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájkyně [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný v dovolání deklaroval důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu, který primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu, v jehož průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci.
Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Vedle případů, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, uplatněnému dovolacímu důvodu ve smyslu ustálené judikatury odpovídají rovněž námitky tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními a námitky týkající se nezákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení v intenzitě narušující zásady spravedlivého procesu. O extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními se jedná v případech objektivně zjištěné a zcela zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů, apod.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu zjistil, že podstatná část dovolacích námitek obviněného primárně směřuje do oblasti skutkových zjištění rozhodujících soudů. Jedná se o námitky, v rámci nichž obviněný namítá, že o jeho vině dílčím útokem pod bodem II/1 výroku o vině nemohlo být rozhodnuto pouze na základě jeho doznání učiněného v přípravném řízení a dále výhrady proti rozsahu provedeného dokazování a proti hodnocení důkazů rozhodujícími soudy nižších stupňů. Tyto námitky je třeba považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování, kterými se obviněný domáhá pouze toho, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzením.
Jak již bylo zmíněno shora, takto formulovanými námitkami je dovolací soud povinen se zabývat pouze a jedině v případě, dojde-li k závěru o existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením.
Ač obviněný formálně namítl existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, Nejvyšší soud v posuzované věci žádný rozpor, natož rozpor extrémní nezjistil. Obviněnému je třeba přisvědčit v názoru, že je-li u dílčího útoku pod bodem II/1 výroku o vině stěžejním důkazem jeho doznání, které později odvolal, tak k hodnocení takového důkazu je nutno postupovat velmi pozorně a obezřetně, avšak na straně druhé trestní řád nevylučuje, aby závěr o vině obviněného byl učiněn pouze na základě jeho doznání, byť následně odvolaného. Obviněný učinil doznání dvakrát, a to před policejním orgánem při výslechu obviněného dne 7. 12. 2016, a poté před soudem při rozhodování o vzetí do vazby dne 9. 12. 2016. Obviněný v této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soud sp. zn. 7 Tz 11/68, avšak toto rozhodnutí na případ posuzované věci nedopadá. Ve zmíněné věci bylo částečně doznání obviněného v rozporu s dalšími důkazy a navíc obviněný byl k doznání nepřímo nucen ze strany policejního orgánu. V nyní projednávané věci však bylo dle učiněných skutkových zjištění prokázáno, že na obviněného nebyl vyvíjen žádný psychický či fyzický nátlak k tomu, aby doznání učinil, navíc je zřejmé, že se popsaný skutek stal, pouze nebylo možno s určitostí uzavřít, že ho spáchal právě obviněný. Doznání obviněného tak bylo nepochybně stěžejním důkazem pro závěr o jeho vině, přičemž toto doznání nebylo v rozporu s žádnými dalšími objektivně zjištěnými skutečnostmi nasvědčujícími tomu, že by obviněný byl ke své výpovědi nezákonným, neprocesním či neústavním způsobem donucen, navíc obviněný ani na žádný takový rozpor nepoukázal. Obhajoba obviněného, že doznání učinil z toho důvodu, aby se vyhnul vazebnímu stíhání, byla správně vyhodnocena rozhodujícími soudy jako povýtce účelová. Nejvyšší soud uzavírá ve shodě s názorem soudů prvního a druhého stupně i státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, že pochybnosti o vině obviněného ve vztahu k předmětnému skutku nevznikly.
Nalézací i odvolací soud v odůvodnění svých rozhodnutí, na která je v tomto směru možno beze zbytku odkázat, jasně a srozumitelně zdůvodnily, na základě kterých důkazů došly k závěru o vině obviněného, jak je hodnotily a proč naopak jeho obhajobu vyhodnotily jako ryze účelovou, učiněnou pouze se snahou vyhnout se trestní odpovědnosti.
K výtce obviněného, že byly zamítnuty jeho návrhy na doplnění dokazování, Nejvyšší soud připomíná, že obecně námitky týkající se neprovedení obviněným navrhovaných důkazů nejsou svojí povahou námitkami hmotněprávního charakteru, ale dle soudní judikatury je třeba zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v Hlavě páté Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho též s čl. 95 Ústavy České republiky. Takzvané opomenuté důkazy, tedy důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, proto téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost. Ačkoliv tedy soud není povinen provést všechny navržené důkazy, z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat zásadní požadavek na náležité odůvodnění přijatého rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. řádu nebo §134 odst. 2 tr. řádu (srov. nálezy Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 51/96, sp. zn. III. ÚS 402/05, atd.).
Nejvyšší soud má na základě provedeného dokazování za to, že v posuzované věci o případ tzv. opomenutých důkazů nejde. Zejména odvolací soud v odůvodnění svého usnesení vyložil, z jakých důvodů považoval provádění dalších, obviněným navrhovaných důkazů za nadbytečné. Tyto důkazy tedy neopominul, ale rozhodl, že dalšího dokazování není již třeba s tím, že skutkový stav věci byl náležitě zjištěn a stabilizován ostatními v řízení provedenými důkazy a příslušné obviněným navrhované důkazy by neměly na posouzení skutkového stavu a jeho viny žádný vliv. Takové rozhodnutí je zcela v kompetenci rozhodujících soudů a Nejvyšší soud se s vyjádřeným stanoviskem odvolacího soudu plně ztotožnil.
Pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je formálně možno podřadit pouze námitku, že stíhaný skutek neměl být posouzen jako jeden pokračující trestný čin. Nejvyšší soud však shledal uplatněnou námitku neopodstatněnou.
Podle §116 tr. zákoníku se pokračováním v trestném činu rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným, nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí k předmětu útoku. Dle dosavadní soudní judikatury může jít přitom o pokračování u trestného činu krádeže i v případě, kdy způsob spáchání jednotlivých útoků není zcela totožný (srov. R 23/1991).
Podstatná je však v této souvislosti především ta skutečnost, že pokud by bylo jednání obviněného pod bodem I/1 výroku o vině kvalifikováno jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku spáchaný v jednočinném souběhu s přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a jednání pod body I/2, 3 výroku o vině kvalifikováno jako pokračující přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, bylo by nutno obviněnému ukládat úhrnný trest odnětí svobody nikoli za dva, ale za tři trestné činy v sazbě podle §250 odst. 3 tr. zákoníku. Jednalo by se tak o změnu rozhodnutí v neprospěch obviněného, kterou však zákon z podnětu obviněného nepřipouští (viz ustanovení §265p odst. 1, §265s odst. 2 tr. řádu).
Na základě shora specifikovaných skutečností je tak možno učinit závěr, že obviněný P. D. svým jednáním specifikovaným ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně naplnil všechny zákonné znaky skutkových podstat pokračujícího přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku a přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Závěr o vině byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Nejvyšší soud proto shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, z toho důvodu dovolání obviněného P. D. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 10. 11. 2017
JUDr. Danuše Novotná předsedkyně senátu