ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.1528.2017.1
sp. zn. 4 Tdo 1528/2017 -56
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. 12. 2017 dovolání obviněného J. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. 5 To 224/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 9 T 132/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 12. 2015, sp. zn. 9 T 132/2014, byl obviněný J. Š. uznán vinným pokračujícím zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 2, 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 k §209 odst. 1, 2, 4 písm. d) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
ačkoli byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2009, pod sp. zn. 47 T 9/2008, který nabyl právní moci dne 20. 10. 2010, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu Praha, sp. zn. 9 To 79/2010 ze dne 20. 10. 2010, odsouzen mj. pro zločin podvodu dle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, trestný či podvodu dle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona, trestný čin podvodu dle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona, trestný čin podvodu dle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona a byl mu uložen společný souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti roků a šesti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou za současného zrušení výroku o vině trestným činem podvodu dle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a výroku o trestu a náhradě škody z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 5. 2008, sp. zn. 5 T 30/2007, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2008, sp. zn. 5 To 392/2008, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 9. 2009, sp. zn. 6 Tdo 886/2009, kdy z výkonu trestu odnětí svobody byl podmíněně propuštěn Okresním soudem Kladno, pod sp. zn. 5 Pp 4/2012 dne 15. 6. 2012 se stanovením zkušební doby do 15. 6. 2016, přesto
1.
dne 3. 6. 2013 v 13:06 hod. z přesně nezjištěného místa v ČR, v úmyslu sebe neoprávněně obohatit, zaslal poškozenému K. – M. P., prostřednictvím e-mailu z adresy podklady pro fiktivní poptávkové řízení na nákup osmi kusů notebooků, specifikovaných parametrů, pro kupující společnost KRC-Školící středisko Jižní Čechy, IČ 72032464, kdy se vydával za osobu J. N., vedoucí oddělení správy majetku společnosti, kdy po doručení nabídky ze strany K. – M. P. dne 6. 6. 2013 odeslal prostřednictvím e-mailu stanovisko výběrové komise, kterým byla nabídka schválena, a poté, co bylo objednané zboží - 8 ks notebooků HP Probook, s rozšířenou zárukou na 24 měsíců v hodnotě 177.734,50 Kč ze strany K. – M. P. doručeno na adresu Ch., P., si zboží převzal a z vystavené faktury na dodané zboží uhradil dne 2. 12. 2013 pouze částku ve výši 928 Kč, čímž byla poškozenému M. P., se sídlem N. T., H. D., V., způsobena škoda ve výši 176.806,50 Kč,
2.
dne 3. 6. 2013 v 13:06 hod. z přesně nezjištěného místa v ČR, v úmyslu sebe neoprávněně obohatit, zaslal do sídla poškozené společnosti Brain Computers s. r. o., IČ 25397265, prostřednictvím e-mailu z adresy podklady pro fiktivní poptávkové řízení na nákup osmi kusů notebooků, specifikovaných parametrů, pro kupující společnost KRC-Školící středisko Jižní Čechy, IČ 72032464, kdy se vydával za osobu J. N., vedoucí oddělení správy majetku, kdy po doručení cenové nabídky ze strany společnosti Brain Computers s.r.o., této společnosti zaslal návrh kupní smlouvy, přičemž k podpisu kupní smlouvy a doručení zboží nedošlo, jelikož společnost Brain Computers s. r. o. z poptávkového řízení odstoupila, čímž mohla být poškozené společnosti Brain Computers s. r. o., IČ 25397265, Kalvodova 2, Ostrava-Mariánské Hory, způsobena škoda ve výši 170.852 Kč,
3.
dne 3. 6. 2013 v 13:06 hod. z přesně nezjištěného místa v ČR, v úmyslu sebe neoprávněně obohatit, zaslal do sídla poškozené společnosti Dytron s. r. o., IČ 46578455, prostřednictvím e-mailu z adresy podklady pro fiktivní poptávkové řízení na nákup osmi kusů notebooků, specifikovaných parametrů, pro kupující společnost KRC-Školící středisko Jižní Čechy, IČ 72032464, kdy se vydával za osobu J. N., vedoucí oddělení správy majetku, kdy po doručení cenové nabídky ze strany společnosti Dytron s. r. o., této společnosti zaslal návrh kupní smlouvy, přičemž k podpisu kupní smlouvy a doručení zboží nedošlo, jelikož společnost Dytron s. r. o. z poptávkového řízení odstoupila, čímž mohla být poškozené společnosti Dytron s. r. o., IČ 46578455, Na Valech 411/1, Nový Jičín, způsobena škoda ve výši 183.146 Kč,
4.
dne 30. 7. 2013 v 04:07 hod. z přesně nezjištěného místa v ČR, v úmyslu sebe neoprávněně obohatit, zaslal poškozenému D. K., prostřednictvím e-mailu z adresy podklady pro fiktivní poptávkové řízení na nákup osmi kusů notebooků, specifikovaných parametrů, vyhlášené Centrem ekonomických studií - ústředí, IČ 72037598, kdy se vydával za osobu J. N., vedoucí oddělení správy majetku Centra ekonomických studií, přičemž k podpisu kupní smlouvy a doručení zboží nedošlo, jelikož se D. K. do poptávkového řízení nepřihlásil, čímž mohla být poškozenému D. K., T., Š. n. D., P., způsobena škoda ve výši 160.000 Kč,
5.
dne 30. 7. 2013 v 04:08 hod. z přesně nezjištěného místa v ČR, v úmyslu sebe neoprávněně obohatit, zaslal poškozenému P. O., prostřednictvím e-mailu z adresy, podklady pro fiktivní poptávkové řízení na nákup osmi kusů notebooků, specifikovaných parametrů, pro kupující společnost KRC - centrum ekonomických studií České Budějovice, IČ 72042877, zastoupenou ředitelem P. J., kdy se vydával za osobu J. N., vedoucí oddělení správy majetku Centra ekonomických studií, kdy po doručení nabídky ze strany P. O., následně dne 1. 8. 2013 odeslal prostřednictvím e-mailu pozitivní stanovisko výběrové komise a dále návrh kupní smlouvy, kdy poté bylo objednané zboží - 8 ks notebooků HP Probook, v hodnotě 174.143,20 Kč, ze strany P. O., prostřednictvím společnosti PPL doručeno na adresu Ch., P., kde si zboží převzal, zboží si ponechal a vystavenou fakturu neuhradil, čímž byla poškozenému P. O., n. S. p. b., O.– P., způsobena škoda ve výši 174.143,20 Kč,
6.
dne 30. 7. 2013 za účelem vylákání uzavření kupní smlouvy se spol. Počítačík s. r. o., provozovna Humpolec, okres Pelhřimov, z přesně nezjištěného místa v České republice, prostřednictvím e-mailové adresy, zaslal podklady pro fiktivní poptávkové řízení na nákup 8 notebooků s konkrétními parametry pro kupující poboční spolek KRC-Centrum ekonomických studií České Budějovice se sídlem České Budějovice, Husova 5, kdy se vydával za vedoucího oddělení správy majetku J. N., po doručení cenové nabídky ze strany spol. Počítačík s. r. o. této společnosti odeslal dne 1. 8. 2013 opět prostřednictvím výše uvedené e-mailové adresy stanovisko výběrové komise, že nabídka byla schválena a přiložil návrhu kupní smlouvy, na základě níž spol. Počítačík s r. o. dodala a doručila 8 ks notebooků zn. HP ProBook 6570b v celkové hodnotě nejméně 172.400 Kč, prostřednictvím služby DPD dne 9. 8. 2013 na adresu P. –Ch., H., kde uvedené zboží za kupující poboční spolek KRC – Centrum ekonomických studií České Budějovice převzala přesně nezjištěná osoba vydávající se za J. N., a to včetně faktury č. 3102214 vystavené dne 8. 8. 2013 spol. Počítačík s. r. o. na částku 173.610,80 Kč splatných do 12. 10. 2013, faktura do současné doby nebyla uhrazena, dodané zboží nevrátil a způsobil tak spol. Počítačík s. r. o., IČ 28978498, se sídlem Praha, 14. října 1307/2, provozovna v Humpolci, Dolní náměstí 28, Humpolec, škodu ve výši 173.610,80 Kč, o tuto částku se obohatil na úkor této společnosti a nahradil dne 29. 11. 2013 částečně tuto částku 836,97 Kč bezhotovostním způsobem z účtu,
7.
dne 17. 10. 2013 v 14:43 hod. z přesně nezjištěného místa v ČR, v úmyslu sebe neoprávněně obohatit, zaslal poškozenému D. K., prostřednictvím e-mailu z adresy podklady pro fiktivní poptávkové řízení na nákup 5-ti kusů tabletů a 5-ti kusů notebooků, specifikovaných parametrů, vyhlášené KRC-Ústavem odborného vzdělávání Praha, IČ 72037598, kdy se vydával za osobu P. J., přičemž k podpisu kupní smlouvy a doručení zboží nedošlo, jelikož se poškozený D. K. do poptávkového řízení nepřihlásil, čímž mohla být poškozenému D. K., T., Š. n. D., P., způsobena škoda ve výši 230.000 Kč.
Za to byl odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti let a podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. řádu mu byla současně uložena povinnost zaplatit škodu způsobenou trestným činem, a to zaplacením peněžité částky 172.773,83 Kč poškozené společnosti Počítačík s. r. o., částky 176.806,50 Kč M. P. a částky 174.143 Kč P. O. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byli poškozená společnost Počítačík s. r. o. a M. P. odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 12. 2015, sp. zn. 9 T 132/2014, podal obviněný J. Š. odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. 5 To 224/2016, zamítl podle §256 tr. řádu jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. 5 To 224/2016, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody vymezené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. řádu. V rámci uplatněné dovolací argumentace namítl, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, neboť rozhodující soudy neprovedly jím navrhované důkazy. U skutku pod bodem 6) nebylo soudem zjištěno, kde došlo k předání zboží a zejména kým bylo zboží převzato. Chybný je podle obviněného i podklad, na jehož základě je popisován skutek pod bodem 7), neboť údajně nereflektuje skutečný skutkový děj a zavazuje ho k plnění, přestože závazky a pohledávky byly mezi účastníky kupní smlouvy vypořádány. V další části dovolání pak obviněný vyjmenovává listinné důkazy, které soudu předložil, a uzavřel, že na žádnou z uvedených skutečností soud nereagoval a důkazy hodnotil výlučně v jeho neprospěch.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 4. 10. 2017 sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat. Současně vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl ve věci za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný v dovolání deklaroval důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. řádu.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu, který proces spadá do pravomoci nalézacího soudu, v jehož průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci.
Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu zjistil, že dovolací námitky obviněného primárně směřují do oblasti skutkových zjištění rozhodujících soudů. Obviněný sice v dovolání uplatnil důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Vznáší totiž výhrady výlučně proti rozsahu provedeného dokazování a proti způsobu, jímž soudy obou stupňů hodnotily důkazy. Takto formulované výtky je třeba považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Námitkami tohoto druhu se domáhá pouze toho, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení vyvozuje z vlastní, důkazy nepodložené verze skutkového děje. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzením.
Soudy obou stupňů se ve smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro rozhodnutí, jasně a srozumitelně zdůvodnily, na základě jakých důkazů dospěly k závěru o vině obviněného a proč naopak jeho obhajobu považovaly za ryze účelovou, učiněnou pouze se snahou vyhnout se trestní odpovědnosti, nadto nemající oporu v provedených důkazech. Na odůvodnění rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu je v tomto směru možno pro přiléhavost argumentace beze zbytku odkázat.
Pro úplnost Nejvyšší soud k námitce obviněného, že u jednání popsaného pod bodem 6) výroku o vině nebylo soudem vyjasněno, kde došlo k předání zboží a kým bylo zboží převzato, uvádí, že na č. l. 17 spisu je založen doklad o doručení předmětného zboží společností DPD na adresu P. –Ch., H., s datem 9. 8. 2013 a s podpisem N. J. Z provedeného dokazování přitom jednoznačně vyplynulo, že obviněný se vydával za vedoucího oddělení správy majetku Centra ekonomických studií J. N. a tímto jménem podepsal mimo jiné i daný doklad o doručení zboží.
Irelevantní je pak z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu také námitka ohledně skutku pod bodem 7) výroku o vině, jehož popis údajně nereflektuje skutečný skutkový děj.
Na základě učiněných skutkových zjištění bylo v průběhu řízení bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že obviněný se dopustil jednání popsaného pod body 1) – 7) skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně, vydával se přitom za jinou osobu a cílem jeho jednání bylo v přímém úmyslu vylákat od jednotlivých jím oslovených subjektů výpočetní techniku, přičemž v případech, kdy dodávku objednaného zboží obdržel, tak fakturovanou cenu neuhradil, případně účelově zaplatil jen nepatrnou část kupní ceny. Rozhodující soudy proto postupovaly zcela správně, když uznaly obviněného vinným pokračujícím zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 2, 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 k §209 odst. 1, 2, 4 písm. d) tr. zákoníku.
Nejvyšší soud proto konstatuje, že obviněný se ve svém mimořádném opravném prostředku zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť v něm neuvedl a současně také neodůvodnil jedinou námitku vztahující se k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení skutku, případně že by konstatoval, ale současně také odůvodnil „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“.
Obviněný v dovolání uplatnil také dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu, který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
K první části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu Nejvyšší soud uvádí, že tento dovolací důvod má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. řádu (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
V dané věci se však o takový případ nejedná a obviněný ani tuto první alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu ve svém dovolání neuplatňuje.
Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu, Nejvyšší soud důvodně vycházel z premisy, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu byl uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší soud se s touto částí dovolání vypořádal již v rámci řešení důvodnosti užitého dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto na toto odůvodnění (viz výše) plně odkazuje.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se vyjádřil i Ústavní soud, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mimo jiné uvedl, že „označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. řádu nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem“.
Nejvyšší soud vycházeje z takto požadované koncepce struktury dovolání, odmítl dovolání obviněného J. Š. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Dovolání obviněného J. Š. odmítl, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. řádu. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 18. 12. 2017
JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu