ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.338.2017.1
sp. zn. 4 Tdo 338/2017 -35
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 4. 2017 o dovolání obviněných L. L. , a M. B. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 7. 2016, sp. zn. 11 To 48/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 2 T 148/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných odmítají .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 9. 11. 2015, sp. zn. 2 T 184/2014, byl obviněný L. L. uznán vinným ze spáchání zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, spáchaného účastenstvím ve formě organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a obviněný M. B. byl uznán vinným ze spáchání zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, spáchaného účastenstvím ve formě organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili tím, že:
„I. obviněný L. L. s již pravomocně odsouzeným V. H. (rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, č.j. 10 T 122/2013-383 ze dne 9. 4. 2013) využil jeho situace, neboť V. H. jako nemajetný bezdomovec formálně zastával funkci jednatele společnosti CROCIFERI DUO, s.r.o., IČ 29390915, se sídlem v Praze 1, Tržiště 372/1, a kromě jiných i na L. L. byl existenčně závislý, v důsledku čehož byl V. H. svolný zavazovat se při jednání s třetími osobami jménem svým i jménem CROCIFERI DUO, s.r.o., s vědomím, že takto přijímané závazky nebudou splněny, a po předchozí dohodě s V. H. s podvodným úmyslem směřujícím k vlastnímu obohacení neoprávněným prodejem pronajatého stavebního nářadí, osobně či prostřednictvím svého otce zajistil dopravu V. H. do půjčovny, jakož i následný odvoz zapůjčeného nářadí do zastaváren za účelem jeho okamžitého zpeněžení, přičemž V. H. podle jeho instrukcí dílem jménem obchodní společnosti CROCIFERI DUO, s.r.o., (I/a-b rozsudku) a dílem svým (I/c rozsudku) pod smyšlenou záminkou realizace stavební zakázky sjednal v obci S., okres R. n. K., s pronajímatelem – obchodní společností HOME vision, s.r.o., se sídlem v obci Solnice, Vašátkova 45, IČ: 28819179, nájemní smlouvy, jejichž předmětem byl pronájem stavebního nářadí, a to:
a) dne 13. 5. 2013 nájemní smlouvou č. ..., jejímž předmětem byl pronájem lehkého sekacího kladiva HILTI TE 706 AVR se sekáčem a oškrtem a úhlové brusky NAREX EBU 23 G včetně kotouče 230 mm na dobu určitou do 19. 5. 2013 při sjednaném nájemném celkem 720 Kč bez DPH denně za všechny takto pronajaté věci; bezprostředně po získání sekacího kladiva a úhlové brusky s jejich příslušenstvím L. L. odvezl V. H. se zapůjčeným nářadím do T. n. O., kde V. H., vydávaje se za vlastníka, předal nářadí podle smlouvy o zajišťovacím převodu práva č. ..... ze dne 13. 5. 2013 soukromému podnikateli L. N.-AZ finance k zajištění svého závazku splatit do 20. 5. 2013 na místě vyplacenou půjčku 6.500 Kč a její příslušenství, což v daném termínu ani později neučinil; ze získané hotovosti si V. H. ponechal 2.000 Kč a zbytek odevzdal L. L., společnosti HOME vision, s.r.o., tak byla způsobena škoda ve výši nejméně 15.750 Kč,
b) dne 15. 5. 2013 nájemní smlouvou číslo ...., jejímž předmětem byl pronájem těžkého bouracího kladiva HILTI TE 905 AVR s 2 sekáči na dobu určitou do 19. 5. 2013 při sjednaném nájemném celkem 420 Kč bez DPH denně za všechny takto pronajaté věci; bezprostředně po získání sekacího kladiva a úhlové brusky s jejich příslušenstvím L. L. odvezl V. H. se zapůjčeným nářadím do T. n. O., kde V. H., vydávaje se za vlastníka, předal nářadí podle smlouvy o zajišťovacím převodu práva č. ..... ze dne 15. 5. 2013 soukromému podnikateli L. N.-AZ finance k zajištění svého závazku splatit do 20. 5. 2013 na místě vyplacenou půjčku 5.000 Kč a její příslušenství, což v daném termínu ani později neučinil; ze získané hotovosti si V. H. ponechal 2.000 Kč a zbytek odevzdal L. L., společnosti HOME vision, s.r.o., tak byla způsobena škoda ve výši nejméně 20.600 Kč,
c) dne 17. 5. 2013 nájemní smlouvou číslo .., jejímž předmětem byl pronájem vibračního pěchu Wacker BS 600 výrobního čísla ..... na dobu určitou do 19. 5. 2013 při sjednaném nájemném celkem 400 Kč bez DPH denně za jeden den; bezprostředně po získání vibračního pěchu nechali M. B. a L. L. odvézt V. H. i se zapůjčeným pěchem do K. n. O., kde V. H. podle předchozí dohody vibrační pěch jako vlastní majetek předal na základě smlouvy o půjčce a o zřízení zástavního práva číslo 1705 ze dne 17. 5. 2013 proti vyplacení hotovostní půjčky 5.000 Kč jako zástavnímu věřiteli – obchodní společnosti ANAXAS, s.r.o., se sídlem v České Třebové, Sadová 638, IČ 27682161; z vyplacené půjčky pak V. H. celých 5.000 Kč před zastavárnou vyplatil M. B. s tím, že následně byly tyto prostředky použity jako záloha k vylákání motorového vozidla jednáním ad. II a); majiteli pěchu společnosti HOME vision, s.r.o., tak byla způsobena škoda ve výši nejméně 25.000 Kč,
III. obviněný V. H., obviněný L. L. a obviněný M. B., po společné dohodě bezprostředně související s jednáním ad I. rozsudku, spočívající ve vylákání stavebního nářadí ke škodě společnosti HOME vision, s.r.o., využili postavení V. H., jenž jako nemajetný bezdomovec formálně zastával funkci jednatele společnosti CROCIFERI DUO, s.r.o., IČ 29390915, se sídlem v Praze 1, Tržiště 372/1, a skutečnosti, že V. H. byl na L. L. a M. B. existenčně závislý, neboť jej B. a L. nelegálně zaměstnávali a B. mu dále poskytoval přístřeší, v důsledku čehož byl V. H. svolný podle instrukcí M. B. a L. L. zavazovat se při jednání se třetími osobami jménem svým i jménem CROCIFERI DUO, s.r.o., s vědomím, že takto přijímané závazky nebudou splněny, s podvodným úmyslem směřujícím k vlastnímu obohacení neoprávněnou dispozicí s pronajatými motorovými vozidly,
a) v přesně nezjištěné době od 1. 5. 2013 do 17. 5. 2013 L. L. telefonicky ověřil podmínky pronájmu dodávkového vozidla Ford Tranzit na pobočce společnosti A. Ch., spol. s.r.o., v České Třebové – Lhotce, č. p. ..., kam se následně dne 17. 5. 2013 v době kolem 17:00 hodin V. H., L. L. a M. B. dostavili ke sjednání pronájmu vozidla a jeho převzetí, V. H. zde vystupoval jako jednatel společnosti CROCIFERI DUO, s.r.o., a podle předem daných instrukcí M. B. a L. L. sjednal jménem uvedené společnosti Smlouvu o nájmu vozidla číslo ......, na základě níž po uhrazení zálohy 10.000 Kč v hotovosti, kterou H. předem vybavil B., získal jako nájemce od pronajímatele společnosti A. Ch., spol. s.r.o., do užívání na dobu určitou od 17. 5. 2013 do 31. 5. 2013 motorové vozidlo Ford Transit 260 S rzv ......, jež jako řidič na místě převzal L. L.; ačkoliv podle smlouvy mělo být vozidlo pronajímateli vráceno do 31. 5. 2013, ve skutečnosti ke vrácení nedošlo, když to V. H., L. L. a M. B. od počátku ani neměli v úmyslu, neboť vylákané vozidlo používali jako vlastní majetek a zpeněžili je, společnosti A. Ch., spol. s.r.o., IČ 15888436, se sídlem Těšnov 1/1059, Praha 1, tak způsobili škodu ve výši 367.400 Kč,
b) v přesně nezjištěné době od 19. 5. 2013 do 22. 5. 2013 si telefonicky ověřili podmínky zapůjčení dodávkového vozidla Ford Tranzit ve společnosti AUTO IN, s.r.o., IČ 25298828, Poděbradská 292, Pardubice, kam se V. H., L. L. a M. B. dostavili dne 22. 5. 2013 ke sjednání pronájmu vozidla a jeho převzetí, V. H. zde vystupoval jako jednatel společnosti CROCIFERI DUO, s.r.o., a společně s L. L. sjednali jménem uvedené společnosti Smlouvu o nájmu dopravního prostředku číslo ......, na základě níž po uhrazení zálohy 10.000 Kč v hotovosti získali od pronajímatele společnosti AUTO IN, s.r.o., do užívání na dobu určitou od 22. 5. 2013 do 27. 5. 2013 motorové vozidlo Ford Transit Van Jumbo rzv ........, jež jako řidič na místě převzal L. L.; ačkoliv podle smlouvy mělo být vozidlo pronajímateli vráceno do 27. 5. 2013, ve skutečnosti ke vrácení nedošlo, když to V. H., L. L. a M. B. od počátku ani neměli v úmyslu, neboť vylákané vozidlo používali jako vlastní majetek a zpeněžili je, společnosti AUTO IN, s.r.o., IČ 25298828, Poděbradská 292, Pardubice, tak způsobili škodu ve výši 211.500 Kč.“
Za uvedené jednání byl obviněný L. L. odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem.
Za uvedený zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku spáchaný účastenstvím ve formě organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a sbíhající se jednak přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, č. j. 2 T 160/2013-759, ze dne 17. 2. 2014 a jednak zločin padělání a pozměnění peněz podle §232 odst. 2 alinea první tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, č. j. 2 T 109/2014-474, ze dne 1. 6. 2015 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, č. j. 10 To 254/2015-531, ze dne 22. 10. 2015 byl obviněný M. B. odsouzen podle §233 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a šesti měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, tj. multifunkčního zařízení CANON Pixma MP 282.
Výrok o trestu byl uložen za současného zrušení dílčích výroků o trestech jednak z rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, č. j. 2 T 160/2013-759, ze dne 17. 2. 2014, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a jednak z rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, č. j. 2 T 109/2014-474, ze dne 1. 6. 2015 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, č. j. 10 To 254/2015-531, ze dne 22. 10. 2015, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně způsobenou škodu ve výši 211.500 Kč poškozené spol. AUTO IN, s.r.o., Poděbradská 292, Pardubice, IČ 25298828.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená spol. AUTO IN, s.r.o., odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená spol. A. Ch., s.r.o., Těšnov 1/1059, Praha 1, IČ 15888436 odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §226 písm. c) tr. ř. byl obviněný M. B. zproštěn obžaloby Okresního státního zastupitelství v Rychnově nad Kněžnou z 30. 12. 2014, č. j. 1 ZT 25/2014-112, pro skutek (dílčí útok) pokračujícího zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, spáchaný v účastenství ve formě organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit jednáním popsaným v rozsudku.
Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněného V. H.
Proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 9. 11. 2015, sp. zn. 2 T 184/2014, podali obvinění M. B., L. L. a státní zástupce v zákonné lhůtě odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 12. 7. 2016, sp. zn. 11 To 48/2016, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 7. 2016, sp. zn. 11 To 48/2016, podal následně obviněný L. L. prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., z důvodu nesprávného právního posouzení jeho jednání jako trestného činu, aniž by v průběhu dokazování v rámci celého trestního řízení bylo prokázáno naplnění objektivní, ale i subjektivní stránky trestného činu podvodu, dále z důvodu nepřípadných právních závěrů soudů obou stupňů, jenž nemají oporu v provedeném dokazování, přičemž se soudy obou stupňů odchýlily k odsouzení obviněného za trestné činy uvedené v obžalobě v této věci na základě nedostatečného skutkového zjištění s absencí přímých a jednoznačných důkazů. Zdůrazňuje, že nebylo dosud prokázáno, že došlo k naplnění objektivní, ale i subjektivní stránky trestného činu podvodu dle ustanovení §209 tr. zákoníku. Předmětná skutková podstata uvádí, že pachatel musí sebe nebo jiného obohatit a způsobit na cizím majetku škodu na základě toho, že jiného uvede v omyl. Obviněný neměl nikdy v úmyslu uvést někoho v omyl. Je pravdou, že zapůjčené věci nebyly vráceny dle dohody s jejich majiteli, nicméně z toho nelze usuzovat na záměr dlužníka spáchat trestný čin. Z provedeného dokazování, zejména z výslechu svědka J. Č., který byl přítomen jednání při zastavování zapůjčených věcí, jasně vyplynulo, že nářadí mělo být ve velmi krátkém čase vyplaceno a vráceno. Skutečnost, že dlužník nesplnil svůj závazek k vrácení věcí ve sjednané lhůtě, ač tak mohl učinit, ještě nedokazuje, že uvedl věřitele v omyl, aby se ke škodě jeho majetku obohatil. K naplnění zákonných znaků subjektivní stránky trestného činu podvodu se vyžaduje, aby bylo prokázáno, že pachatel již v době výpůjčky jednal v úmyslu věci buď vůbec nevrátit, nebo je nevrátit ve smluvené lhůtě, nebo jednal alespoň s vědomím, že věci ve smluvené lhůtě nebude moci vrátit a že tím uvádí věřitele v omyl, aby se ke škodě jeho majetku obohatil. Tohle se nepodařilo v rámci trestního řízení jednoznačně prokázat. Soudy obou stupňů přijaly bez jakéhokoliv kritického hodnocení za pravdivá tvrzení H., i když se v jeho výpovědích objevovaly nepřesnosti a odchylky od závěrů plynoucích z provedených důkazů. Tyto nepřesnosti a odchylky nezapadají do skutkového stavu věci. Obžaloba i soudy považují H. za člověka manipulovatelného pouze z důvodu jeho nemajetnosti, což obviněný považuje za nepodložený závěr a dodává, že právě člověk bez domova a bez majetku je nucen opatřit si nějakým způsobem zdroj příjmu, a proto není nemožné, aby za účelem dosažení majetkového prospěchu uváděl ostatní v omyl. Peníze získané skutkem dle bodu I. písm. c) obžaloby měl obviněný použít na zaplacení dluhu vzniklého za náklady na elektrickou energii v bytě nacházející se v nemovitosti v K. n. O., nicméně tohoto jednání se nedopustil a neúčastnil se ani zapůjčení ani zastavení vibračního pěchu a nikdy mu nebyly vyplaceny finanční prostředky z tohoto jednání. Především z výslechů svědků D., N. a K. zcela jasně vyplývá, že v případě půjčování nářadí a jeho zastavení jednali vždy výhradně s H. Pokud jde o skutek uvedený pod bodem III., stejně jako po celou dobu řízení uvádí, že byl přítomen při půjčení obou vozidel, nicméně vždy ve spojitosti s tím, že měl řidičské oprávnění, přičemž obvinění H. ani B. oprávnění neměli. Z provedených důkazů je patrno, že s dodávkami jezdil V. H., nikoliv obviněný, který pouze převezl vozidla na místo určení. Zástupci společností, které pronajímaly předmětná vozidla, při hlavním líčení uvedli, že vždy komunikovali s H., s obviněným pouze v souvislosti s vyzvednutím vozidla a jeho vhodnosti k danému účelu. V. H. ve svých výpovědích týkajících se údajného odcizení vozidla na policejní stanici v Polsku nejdříve vypověděl, že do Polska přijel předešlého dne s obviněným a s M. B., v rámci trestního řízení ovšem poté uvedl, že jej měl do Polska zavézt obviněný v den krádeže vozidla. H. se dále v průběhu hlavního líčení ze dne 15. 1. 2014 taktéž vyjádřil k jednání souvisejícímu s vypůjčením dodávek a uvedl, že to bylo na popud jiné osoby. V případě, kdy by se jednalo o obviněného nebo B., má za to, že tato jména H. uvedl pouze proto, že vypovídat proti nim pro něj nepředstavovalo žádný problém. Dále odkazuje na judikaturu zabývající se zásadami trestního řízení a má za to, že se soudy obou stupňů uchýlily k unáhleným závěrům o tom, že dané skutky spáchal obviněný. Dále uvádí, že dle sdělení poškozených společností je jediný, kdo má snahu způsobenou škodu odčinit, i když ví, že dané skutky nespáchal. Závěrem uvádí, že je přesvědčen o tom, že nashromážděné a provedené důkazy jej neusvědčují nade vší pochybnost ze spáchání skutků, za které byl odsouzen.
Z uvedených důvodů obviněný L. L. navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265k tr. ř. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 7. 2016, sp. zn. 11 To 48/2016, a rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 9. 11. 2015, sp. zn. 2 T 184/2014, zrušil a dále aby v souladu s ustanovením §265l tr. ř. přikázal věc Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou k novému projednání a rozhodnutí ve věci. Zároveň navrhl, aby do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu byl odložen výkon trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 9. 11. 2015, sp. zn. 2 T 184/2014.
Obviněný M. B. podal prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Namítá, že skutky, kterými byl uznán vinným, nebyly správně hmotněprávně posouzeny, když při správném posouzení by soudy obou stupňů musely dospět k závěru, že žádný ze skutků obsažených v rozsudku soudu prvního stupně se nestal, resp. že se jich nedopustil obviněný. Soud prvního stupně se nevypořádal s tím, že důkazy provedené k prokázání jeho viny při hlavním líčení byly důkazy nepřímé. Obviněnému nemůže být kladeno za vinu toliko to, že se se spoluobviněnými znal a že v době, kdy došlo ke spáchání skutku, spolupracovali při prodeji zeleniny. V průběhu celého řízení nebylo žádným svědkem prokázáno, že by se obviněný nacházel poblíž místa spáchání skutku, že by skutek jakkoli organizoval, komukoli s jeho spácháním pomáhal, a už vůbec, že by ze skutku nějak kořistil. Jedinou osobou, která v jedné ze svých výpovědích obviněného usvědčuje, je osoba V. H. a dílem zcela nevěrohodný spoluobviněný L. L., jehož výpověď ve všech směrech zůstala osamocena a zcela orientovaná na vlastní vyvinění. K uloženým trestům podotýká, že jde o trest nepřiměřený už vzhledem k tomu, že trestná činnost nebyla řádným způsobem prokázána. Soud prvního stupně tak v rozporu se zásadou, že soud má rozhodnout podle skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, rozhodl, aniž by v tomto rozsahu provedl jakékoliv důkazní řízení.
Z uvedených důvodů obviněný M. B. navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 7. 2016, sp. zn. 11 To 48/2016, a všechny výroky rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 9. 11. 2015, sp. zn. 2 T 184/2014, a dále postupoval ve smyslu §265l tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněných se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že dovolatelé na podporu uplatněných důvodů dovolání opět uplatnili argumentaci známou z jejich dosavadní obhajoby i z jejich odvolání. Je třeba ještě uvést, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, do značné míry formalizovaný, jehož účelem není všeobecný přezkum napadeného rozhodnutí, nýbrž jen prověření důvodnosti tvrzení dovolatele o existenci jím uplatněného dovolacího důvodu. Řízení o dovolání nenabízí možnost přezkumu vyhrazený řádnému opravnému prostředku či dosáhnout posouzení věci ve třetím stupni řízení před soudem. Námitkami vyjádřenými v dovolání obviněných se náležitě a dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně, jehož závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování, takže na ně lze bez výhrad odkázat. Jestliže tedy přezkumné řízení ve druhém stupni proběhlo řádně, nemá Nejvyšší soud povinnost ani důvod znovu přezkoumávat důvodnost námitek, které dovolatelé uplatnili již v řízení o řádném opravném prostředku, přičemž takto odůvodněná dovolání by měla být odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. Kromě toho se obvinění v dovolací argumentaci prakticky výlučně zabývají pouze otázkami skutkovými, respektive komentují rozsah dovolání a soudům vytýkají jako nesprávný způsob, jímž hodnotily provedené důkazy. Je naopak nutno konstatovat, že skutkové závěry soudu jsou náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a soud vymezený skutek správně zastřešil příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního. Stejné stanovisko vyjádřil i odvolací soud, přičemž na důvody vyjádřené v jeho rozhodnutí je možno bez dalšího odkázat. Obvinění uplatnili důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, jenž předpokládá existenci vady v aplikaci hmotného práva na učiněná skutková zjištění. Dovolatelé však ve skutečnosti uplatňují námitky, jejichž povaha je primárně skutková, neboť soudům vytýkají způsob, jímž realizovaly důkazní řízení, především způsob, kterým provedené důkazy hodnotily, přičemž tvrdí, že hodnocení důkazů mělo vyznít výrazně v jejich prospěch. Obvinění se tedy svými námitkami domáhají odlišného způsobu hodnocení zásadních důkazů, tedy pouze vykládají provedené důkazy jinak než soud a z tohoto odlišného posouzení vyvozují odchylné skutkové okolnosti, k nimž směřují své námitky. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání. Uzavírá, že výhrady uplatněné dovolateli není možno mít za důvodné a má za to, že napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo možno a nutno napravit cestou dovolání.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř., a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obvinění L. L. a M. B. ve svých dovoláních uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu shledal, že obvinění sice podali dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítají nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadají soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněných, v jejichž rámci namítali nesprávné hodnocení důkazů (a to konkrétně výpovědi obviněných L. L. a V. H.) a vytýkali nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání tedy obvinění neuplatnili žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky spáchaného trestného činu. Je třeba konstatovat, že obvinění se svým dovoláním pouze domáhají, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byli stíháni. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněnými považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Hradci Králové, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o extrémní rozpor. Soudy se dostatečně vypořádaly s obsahem jednotlivých důkazů, podrobně a dostatečně přesvědčivě vyložily svoje úvahy, jimiž se řídily při hodnocení důkazů a rozporů mezi nimi a při posuzování obhajoby obviněných. Soudy získaly bezpečný základ pro svá skutková zjištění a pro závěr o vině po logickém zhodnocení před nimi provedených důkazů, zejména z výpovědi spoluobviněného H., která byla shodná jak v přípravném řízení, tak u hlavního líčení, a ve které opakovaně potvrdil, že s nápadem na půjčování strojních zařízení přišel obviněný L., když využil firmu, ve které byl H. jednatelem, a sdělil mu, že věci dají do zastavárny, neboť potřebuje peníze nejprve na elektřinu, poté na půjčení dodávky. Okresní soud poukázal na zprávu ČEZ zákaznické služby, s.r.o., potvrzující nutnost a motivaci obviněného L. získat peníze za účelem obnovení dodávky elektrického proudu. I svědek J. Č. potvrdil dohodu obviněného H. i L. o zastavení vypůjčeného nářadí. Výpovědi H. korespondují i se svědeckými výpověďmi pracovníků poškozených společností Ford Ch. v České Třebové a Auto in, s.r.o., Pardubice, kteří vypovídali o zapojení a aktivní účasti obviněného L. a B. v rámci vybírání a přebírání vozů. Výpověď spoluobviněného H. navíc není osamocena, nýbrž ji podporují i další důkazy, zejména svědecké výpovědi poškozeného V. D., L. N., M. K., svědkyně J. Z., včetně navazujících listinných důkazů, které jsou v kontextu s výpovědí obviněného V. H. Pokud jde o námitku obviněného M. B., že ze svého jednání nebyl usvědčen žádným z provedených důkazů, jsou to jednak shora vypočtené důkazy a jednak výpověď spoluobviněného L. L., která jej zcela usvědčuje.
Lze tedy konstatovat, že u skutku pod bodem I. rozsudku to byl právě obviněný L., který vše vymyslel, telefonicky předem zařídil a s obviněným H. dohodl vlastní realizaci, půjčku i následný odvoz věcí do zastavárny s předem promyšleným plánem je nevrátit a jejich okamžitým zpeněžením získat finanční prospěch. Z výše uvedených důkazů je dále u skutku pod bodem III. rozsudku prokázáno, že obvinění L. a B. požádali H., aby si půjčil na firmu CROCIFERI DUO, s.r.o., dodávkové vozy s podvodným úmyslem, směřujícím k vlastnímu obohacení zpeněžením těchto vozidel. Polemika obviněných s důkazy, jak je soudy hodnotily, a s tím, jaká skutková zjištění soudy na podkladě důkazů učinily, přesahuje rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Skutkové námitky obviněných v žádném případě nejsou podkladem k tomu, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy jasně, srozumitelně a zejména logicky vysvětlily své hodnotící úvahy, přičemž se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
Ve vztahu k námitce obviněného M. B. ohledně nepřiměřenosti uloženého trestu je vhodné uvést, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/03 Sb. rozh. tr.).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., namítaný obviněným M. B. , byl v této věci uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tu je vázán na další dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., v posuzované věci na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněných M. B. a L. L. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. 4. 2017
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu