ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.436.2017.1
sp. zn. 4 Tdo 436/2017 -22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 4. 2017 o dovolání obviněného I. G. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 10 To 85/2016, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 6/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 6. 2016, sp. zn. 7 T 6/2016, byl obviněný I. G. uznán vinným ze spáchání zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že „v přesně nezjištěné době od 03:00 hodin do 05:00 hodin dne 25. 12. 2015 v P. na chodníku v parku u křižovatky ulic Čs. A. a P. v podnapilém stavu, v úmyslu donutit ji k pohlavnímu styku, fyzicky napadl náhodně kolemjdoucí L. D., kterou minimálně jednou udeřil silně do hlavy tak, že spadla na zem a ztratila vědomí, následně ji za jejího částečného vědomí přemístil ke keřům u budovy Gymnázia a Střední odborné školy P., kde na ni nalehl a v reakci na její snahu se mu bránit a křikem přivolat pomoc ji opakovaně udeřil pěstmi do hlavy tak silně, že opět ztrácela vědomí, stáhl jí kalhoty ke kolenům a vykonal na ní nechráněnou soulož, po které ji ještě několikrát udeřil pěstí, poté se jí podařilo vymanit z pod jeho těla a utéci, a tímto jednáním jí způsobil jednak otřes mozku, podkožní hematomy na hlavě vpravo, na levém víčku a orbitě a na pravém lokti, dále závažnou posttraumatickou stresovou poruchu, pro kterou byla více jak 6 týdnů podstatně omezena v obvyklém způsobu života zejména flashbacky mj. při intimních chvílích, ve kterých pak nebyla schopna pokračovat, také se jí vracelo, jak byl pachatel cítit, měla a má averzi vůči mužům, hlavně cizincům, což ji negativně ovlivňovalo na psychice při výkonu zaměstnání, neměla chuť k jídlu a obávala se a nadále se obává vycházet sama ven s obavou, že potká obviněného, a do 27. 1. 2016 byla v pracovní neschopnosti, a to za účelem zhojení jejích úrazových změn a stabilizace psychického stavu“ .
Za uvedené jednání byl obviněný I. G. podle §185 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 let, podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému uložen podle §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku trest vyhoštění z území České republiky a to na dobu neurčitou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit na náhradu škody Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Regionální pobočka Hradec Králové, částku 1.658 Kč a Pražské správě sociálního zabezpečení částku 2.690 Kč.
Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 6. 2016, sp. zn. 7 T 6/2016, podal obviněný I. G. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 10 To 85/2016, tak, že ho podle §256 tr. ř. zamítl.
Následně podal obviněný I. G. prostřednictvím své obhájkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 10 To 85/2016, dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že bylo nesprávně posouzeno protiprávní jednání dovolatele, nesprávně byla posouzena otázka zavinění. Dovolatel dále obecně namítl, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a došlo k jednostrannému a nesprávnému hodnocení provedených důkazů. Nejvýznamnější vadou je dle názoru dovolatele otázka právní kvalifikace podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, když z žádného důkazu nevyplývá, že by poškozené měla být jednáním obviněného způsobena těžká újma na zdraví. Naopak, jak svědek R. Š., tak i svědkyně Mgr. L. Č. potvrdili, že žádného lékaře poškozená nevyhledala, a prognóza do budoucna je dobrá.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud obě napadená rozhodnutí změnil tak, že zločin znásilnění bude právně kvalifikován pouze dle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a bude i přiměřeně snížen uložený trest.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že dovolatel na podporu uplatněného důvodu dovolání uplatnil argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání. Především obviněného usvědčuje analýza DNA, na základě které byl obviněný identifikován a dále znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, ze kterého vyplynulo, že poškozená byla do spáchání jednání obviněného duševně zdravá. V důsledku jednání obviněného však u ní došlo k rozvoji závažné přechodné duševní poruchy ve formě posttraumatické stresové poruchy, která ji po dobu více jak šesti týdnů omezovala v obvyklém způsobu života. Tato porucha se v případě poškozené projevovala tzv. flashbacky při intimních chvílích a následně nebyla schopna pokračovat, také se jí vracelo, jak byl pachatel cítit, měla averzi vůči mužům, hlavně cizincům, musela v práci kolem nich chodit a zvažovala proto změnu zaměstnání. Bála se vycházet ven, potkat obviněného na ulici a také neměla chuť k jídlu. V době od 1. 1. 2016 do 27. 1. 2016 byla v pracovní neschopnosti. Dále uvedla, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, do značné míry formalizovaný, jehož účelem není všeobecný přezkum napadeného rozhodnutí, nýbrž jen prověření důvodnosti tvrzení dovolatele o existenci jím uplatněného dovolacího důvodu. Řízení o dovolání nenabízí možnost přezkumu vyhrazený řádnému opravnému prostředku či dosáhnout posouzení věci ve třetím stupni řízení před soudem. Námitkami vyjádřenými v dovolání obviněného se náležitě a dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně, jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování, takže na ně lze bez výhrad odkázat. Jestliže tedy přezkumné řízení ve druhém stupni proběhlo řádně, nemá Nejvyšší soud povinnost ani důvod znovu přezkoumávat důvodnost námitek, které dovolatel uplatnil již v řízení o řádném opravném prostředku, přičemž takto odůvodněné dovolání by mělo být odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Kromě toho se obviněný v dovolací argumentaci prakticky výlučně zabývá pouze otázkami skutkovými, respektive komentuje rozsah dovolání a soudům vytýká jako nesprávný způsob, jímž hodnotily provedené důkazy. Je naopak nutno konstatovat, že skutkové závěry soudu jsou náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a soud vymezený skutek správně zastřešil příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního. Stejné stanovisko vyjádřil i odvolací soud, přičemž na důvody vyjádřené v jeho rozhodnutí je možno bez dalšího odkázat. Obviněný uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž předpokládá existenci vady v aplikaci hmotného práva na učiněná skutková zjištění. Dovolatel však ve skutečnosti uplatňuje námitky, jejichž povaha je primárně skutková, neboť soudům vytýká způsob, jímž realizovaly důkazní řízení, především způsob, kterým provedené důkazy hodnotily, přičemž tvrdí, že hodnocení důkazů mělo vyznít výrazně v jeho prospěch. Obviněný se tedy svými námitkami domáhá odlišného způsobu hodnocení zásadních důkazů, tedy pouze vykládá provedené důkazy jinak než soud a z tohoto odlišného posouzení vyvozuje odchylné skutkové okolnosti, k nimž směřuje své námitky. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu zjistil, že obviněný I. G. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně výpovědí poškozené L. D. a svědků R. Š. a Mgr. L. Č.) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný založil dovolání v celém rozsahu výlučně jen na námitkách zaměřených proti skutkovým zjištěním soudů a proti tomu, jakým hodnocením důkazů soudy k těmto zjištěním došly. Rovněž polemika obviněného s výpověďmi svědků R. Š. a Mgr. L. Č. a nesouhlas obviněného s tím, jak soudy v souvislosti s těmito výpověďmi postupovaly, je mimo dovolací důvod, neboť zjevně směřuje proti skutkovým zjištěním soudů a k prosazení jiné skutkové verze. Všechny uplatněné námitky obviněného mají vyloženě skutkovou povahu a jako takové nejsou způsobilé obsahově naplnit deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř.
V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Hradci Králové, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Vrchní soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají pevné obsahové zakotvení ve svědecké výpovědi poškozené L. D., která dostatečně konkrétně a přesvědčivě popsala, jakému jednání obviněného byla vystavena, za jakých okolností k němu docházelo, jak ho pociťovala, jak na něj reagovala a dále v závěrech genetické expertízy, dle které byla v poševním stěru prokázána přítomnost spermií a DNA profil odpovídající DNA profilu obviněného. Pravdivost svědecké výpovědi poškozené byla - byť nepřímo - potvrzena i dalšími důkazy a objektivně zjištěnými okolnostmi, např. výpovědí svědka R. Š., který uvedl, že poškozená při příchodu domů plakala, byla vystrašená, zbitá, špinavá a sdělila mu, že byla přepadena a znásilněna, lékařskými zprávami týkajícími se poranění poškozené atd. Vznik, rozvoj a konkrétní projevy posttraumatické stresové poruchy byly u poškozené objasněny znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie. Tímto znaleckým posudkem bylo prokázáno i to, že poškozená není osobou se sklonem k záměrnému zkreslování prožitých událostí. Za tohoto stavu nelze soudům vytýkat, že jejich skutková zjištění stojí v nějakém rozporu, natož pak v extrémním rozporu, s provedenými důkazy a že porušily ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného I. G. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 4. 2017
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu