ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.888.2017.1
sp. zn. 4 Tdo 888/2017 -28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 8. 2017 o dovolání obviněného M. H. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 8 To 98/2016, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 9/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. 7 T 9/2016, byl obviněný M. H. uznán vinným ze spáchání pokusu zločinu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §140 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že:
1 )
„dne 22. 3. 2016, okolo 21:30 hod. v T., okres Ch., v kuchyni hostince „U k.“ v domě, po předchozí konzumaci alkoholických nápojů, dvakrát bodl kuchyňským nožem s čepelí dlouhou 15 cm do hrudníku L. H., a způsobil jí tak bodnou ránu v zadní pažní čáře vlevo, pronikající do dutiny hrudní s následným proniknutím vzduchu do podkoží v okolí rány, ke krvácení do levé hrudní dutiny, zlomenině osmého žebra vlevo a částečnému kolapsu levé plíce, dále bodnou ránu ve střední lopatkové čáře vlevo pronikající do podkoží a drobné řezné poranění na levém uchu, přičemž poškozená byla pronikajícím bodným poraněním bezprostředně ohrožena na životě a toto nebezpečí bylo odvráceno pouze poskytnutím včasné odborné lékařské pomoci, přičemž obviněný si musel být vědom toho, že svým jednáním může způsobit smrt poškozené,
2)
dne 22. 3. 2016, okolo 21:30 hod. v T., okres Ch., v kuchyni hostince „U k.“ v domě, po předchozí konzumaci alkoholických nápojů, po napadení poškozené L. H. úmyslně poškodil vodovodní baterii dřezu výčepního pultu, vodovodní potrubí a odpad z dřezu u výčepního pultu, výčepní zařízení, lednici zn. Liebherr, kulečníkový stůl a potah kulečníkového stolu, barovou židličku, židli a stůl a zničil dvě kulečníková tága, různé sklenice a skleněné police v lednici, přičemž způsobil nepořádek, který si vyžádal další náklady za úklid a způsobil tím firmě Sportcarp V. a Š., škodu ve výši 14.510 Kč.“
Za uvedené jednání byl obviněný M. H. odsouzen podle §140 odst. 1 tr. zákoníku, za použití ustanovení §43 odst. 1 tr. zákoníku a §58 odst. 2 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu:
- Vojenské zdravotní pojišťovně ČR, pobočka Hradec Králové, Malé nám. 11, Hradec Králové, ve výši 53.790 Kč,
- společnosti Sportcarp V. a Š., T., okres Ch., ve výši 14.510 Kč,
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla společnost Sportcarp V. a Š., T., okres Ch., se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. 7 T 9/2016, podal obviněný odvolání o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 8 To 98/2016, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o trestu a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný M. H. byl nově odsouzen podle §140 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 a §58 odst. 5 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 roků. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 8 To 98/2016, podal obviněný M. H. prostřednictvím obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Uvedl, že soudy v napadených rozhodnutích a řízeních, které jim předcházely, porušily právo na řádnou obhajobu a na nestranné posouzení věci, jednostranně a nesprávně hodnotily provedené důkazy a bez přiměřených důvodů neprovedly doplnění dokazování, které mohlo přispět ke správnému posouzení všech relevantních skutečností. Namítl, že soudy nesprávně vyhodnotily problematiku mechanismu vzniku zranění poškozené, když bez zohlednění dalších důkazů a skutečností vycházely pouze z lékařského znaleckého posudku, který je neúplný a nezohledňuje všechny skutečnosti. Předně se jedná o to, že poškozená bezprostředně po zranění a na místě samém oznámila záchranářům, že si zranění způsobila sama pádem na zem při držení nože v ruce. V tomto směru zůstalo dokazování neúplné, když nebyl vyslechnut v procesním postavení svědka žádný ze záchranářů, kterým tuto skutečnost poškozená sdělovala. Další důležitou okolností, která nebyla vzata v úvahu a nebyla řádně zjišťována a prokazována, je skutečnost, že poškozená je levoruká. Nejedná se však o levorukost vrozenou a danou geneticky, ale o levorukost získanou v důsledku poškození pravé ruky. Takováto levorukost způsobuje naprosto jiné reakce organismu na krizové situace, např. při pádu těla, kdy se tělo chová jinak než u geneticky pravorukých či levorukých osob. Tzv. přirozenou reakci těla na kritickou situaci lze zjistit pouze důkladným odborným vyšetřením. Teprve poté je možno usuzovat na to, zda a jak byl možný, či nemožný mechanický vznik zranění na těle poškozené, která při pádu držela nůž v levé ruce a jak mohla upadnout a způsobit si tak zranění sama. Ve světle těchto skutečností je úvaha nalézacího soudu o tom, že nebylo nikoho jiného, kdo by skutek mohl spáchat, poněkud zavádějící a neodpovídá skutečnému stavu věci. Pochybnosti o správnosti hodnocení důkazů a o úplnosti a nestrannosti celého trestního řízení vzbuzuje neochota soudů doplnit dokazování o výslechy zmíněných tří osob – záchranářů, kteří nebyli vyslechnuti, přestože se jedná o osoby, které mohou sdělit skutečnosti rozhodné pro posouzení otázky viny. Dále je zpochybňována věrohodnost soudně-lékařského znaleckého posudku, protože vycházel z nesprávných východisek a neúplných informací o možnostech mechanického vzniku poškození těla. Všechny tyto okolnosti a další skutečnosti svědčí o nesprávném hodnocení důkazů a zejména o neúplném skutkovém zjištění a dokazování, což má za následek výrazné oslabování úvahy o zavinění, které je pouze dovozováno, nikoliv přímo prokázáno. V případě obviněného je mu navíc vytýkán úmysl přímý, k čemuž však chybí důkazy. Pokud při provádění a hodnocení důkazů vyvstaly vážné pochybnosti použitých důkazních prostředků, o něž se opírá důkaz viny, je povinností soudu se s nimi spolehlivě a přesvědčivě v odůvodnění odsuzujícího rozsudku vypořádat. V tomto případě se tak nestalo a pochybnosti o věrohodnosti výpovědi poškozené v přípravném řízení nebyly v odůvodnění odsuzujícího rozsudku rozptýleny, ani se s nimi soud přesvědčivě nevypořádal. Soudy se navíc ani nezabývaly otázkami souvisejícími s případnou patologickou opilostí obviněného, ani jeho motivací, kdy měl dvakrát bodnout, oběť ani nepronásledoval a věnoval se jiným činnostem, které nenasvědčují tomu, že by byl veden nějakým úmyslem.
Z uvedených důvodů proto obviněný M. H. navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 8 To 98/2016 a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. 7 T 9/2016 zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí, in eventum obviněného obžaloby zprostil.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného M. H. se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že ačkoliv byl obviněný uznán vinným dvěma trestnými činy, jeho dovolací argumentace směřuje pouze proti skutku pod bodem 1. posouzeného jako pokus zločinu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §140 odst. 1 tr. zákoníku. Je navíc toho názoru, že obviněný uplatnil výlučně takové námitky, které pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze. Připomíná, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci dalšího odvolání. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoliv důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265 odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Zákonný dovolací důvod je přitom relevantně uplatněn za předpokladu, že jsou s ním spojeny konkrétní námitky, které mu odpovídají svým obsahem. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudu při provádění důkazů, k rozsahu provedeného dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoliv k tomu, aby skutková zjištění soudu prvního, příp. druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Skutkové námitky tudíž dovolacím důvodem nejsou.
S odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť právě pochybení podřaditelného pod tento dovolací důvod se podle obviněného nalézací soud dopustil, lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají pouze námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení je totiž skutek tak, jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje, či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel.
V posuzované trestní věci obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by soudem zjištěný a ve výroku rozsudku popsaný skutek nenaplňoval zákonné znaky skutkové podstaty pokusu zločinu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §140 odst. 1 tr. zákoníku. Výhradně takto koncipované námitky by přitom obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obsahem jeho dovolání je však výlučně jen polemika s provedenými důkazy a jejich hodnocením, potažmo zpochybňování skutkových zjištění, k nimž nalézací soud dospěl, a která obviněný považuje za neúplná, namítajíce přitom, že měly být provedeny důkazy další. Pouze na podkladě toho obviněný předkládá verzi opačnou, z níž se má podávat, že dosavadní skutková zjištění svědčí pro závěr, že jednání, které je mu kladeno za vinu, se nedopustil, neboť zranění si poškozená způsobila sama nekontrolovaným pádem na nůž. Ve vazbě na to pak dovozuje, že mu nebylo prokázáno úmyslné zavinění. Takové výhrady se ale s uplatněným dovolacím důvodem zcela míjí a přezkumnou povinnost dovolacího soudu samy o sobě založit nemohou.
Jistou výjimkou, která by odůvodňovala zásah Nejvyššího soudu do učiněných skutkových zjištění, by byla situace, kdy by se nesprávná realizace důkazního řízení dostala do kolize s principy spravedlivého procesu. Sem lze podřadit případy tzv. opomenutých důkazů, užití nezákonných důkazů a dále situaci, kdy se skutková zjištění nachází v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Státní zástupce je však přesvědčen, že rozhodnutí soudů v posuzované trestní věci tímto nedostatkem zatížena nejsou, neboť skutkový stav byl náležitě zjištěn v souladu a s pravidly vymezenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř. a byl odůvodněn v souladu s §125 odst. 1 tr. ř. Je proto namístě vycházet ze skutkových zjištění tak, jak byla soudem prvního stupně učiněna. Fakt, že dovolatel je nespokojen s tím, jak oba soudy rozhodly, sám o sobě neznamená, že tato jejich rozhodnutí či řízení předcházející jejich vyhlášení jsou některou z výše zmíněných vad skutečně zatížena.
Nad rámec uvedeného státní zástupce doplňuje, že o pachatelství obviněného nelze mít žádných pochyb. Znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství MUDr. Baláže bylo jednoznačně vyvráceno, že by si poškozená zranění, dvě bodné rány v dolní části hrudníku, mohla způsobit sama. Obviněný navíc zaútočil do míst, kde se nachází životně důležité orgány. Ke znalosti této okolnosti netřeba žádného odborného vzdělání. Útok vedl střední či spíše velkou intenzitou, vedl ho poměrně dlouhým nožem způsobilým způsobit smrtelné zranění, přičemž bylo jen dílem náhody a okolností nezávislých na obviněném, že k usmrcení poškozené nedošlo. Namístě je třeba připomenout, že o poškozenou a její zdravotní stav se obviněný žádným způsobem nezajímal a po útoku rozbíjel zařízení restaurace. Pokud jde o povahu způsobených zranění, tato poškozenou přímo ohrožovala na životě a nebýt včasné odborné lékařské pomoci, zemřela by. Zpochybňuje-li obviněný otázku zavinění, činí tak dle názoru státního zástupce výlučně jen prostřednictvím námitek proti skutkovým zjištěním a proti tomu, jak byly soudem jednotlivé důkazy hodnoceny. Navíc v rozporu se skutečností namítá, že je dovozován úmysl přímý, ačkoliv nalézací soud dospěl k závěru, že se uvedeného jednání dopustil v úmyslu nepřímém podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Usmrcení poškozené totiž nebylo přímým cílem obviněného. Musel si však být vědom, že k usmrcení poškozené reálně může dojít, a s tím byl nepochybně srozuměn. Mylné je rovněž tvrzení o chybějící motivaci. Jak uvedl i Vrchní soud v Praze, sám obviněný je osobou osobnostně nevyváženou, nezdrženlivou a emočně nestabilní, s lehkovážným přístupem k alkoholu, pod jehož vlivem má sklony k impulsivnímu a agresivnímu jednání. V době útoku měl přitom více jak dvě promile alkoholu v krvi a nacházel se ve stavu středně těžké opilosti. Je proto snadno dovoditelné, že jeho útok byl nepřiměřenou reakcí na předchozí prokazatelný slovní konflikt mezi jím a poškozenou.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který obviněný uplatnil, tento je dán v případech, kdy je rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g),
- aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (varianta první), nebo
- přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. (varianta druhá).
K tomuto dovolacímu důvodu státní zástupce uvádí, že obviněný pouze v úvodu dovolání, v rámci odkazu na jednotlivé dovolací důvody, zmiňuje, že nebylo vyhověno jeho odvolání, aniž pro takový postup byly splněny zákonné podmínky. Tato formulace by naznačovala, že obviněný uplatňuje uvedený dovolací důvod v jeho první alternativě. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatněného v první alternativě je totiž v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, a to aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, řádný opravný prostředek odmítl nebo zamítl pro některý z důvodů uvedených v §253 odst. 1, 2 či 3 tr. ř. Jde tedy o situace, kdy je dovolatel v rozporu se zákonem zkrácen ve svém právu na přístup k soudu druhého stupně. To však v posuzované věci nenastalo, neboť odvolání obviněného bylo Vrchním soudem v Praze řádně projednáno. Pokud jde o druhou variantu tohoto dovolacího důvodu, obviněný ji výslovně nezmiňuje. V případě této alternativy je nicméně uvedený dovolací důvod vázán na existenci některého z dalších dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Z této návaznosti pak vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohou být ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. H. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu shledal, že obviněný M. H. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (a to konkrétně výpovědi poškozené L. H., znaleckého posudku z odvětví soudního lékařství MUDr. Petra Baláže) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (např. neochota soudů doplnit dokazování o výslechy záchranářů) je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky pokusu zločinu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §140 odst. 1 tr. zákoníku. Je třeba konstatovat, že obviněný se snaží svými námitkami zpochybnit správnost skutkových závěrů soudů obou stupňů, přičemž nabízí jiný, vlastní způsob hodnocení provedených důkazů, a na základě toho se pak domáhá jiných skutkových závěrů, než jaké učinily soudy. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Stejně tak nelze za relevantní výhradu považovat ani námitku, že soudy porušily právo na řádnou obhajobu a na nestranné posouzení věci.
K námitce, že soudy k objasnění skutkového stavu neprovedly další důkazy, Nejvyšší soud ve stručnosti uvádí, že obviněný v řízení před soudem prvního stupně ani v podaném odvolání provedení dalších důkazů nenavrhoval. Pokud v podaném dovolání ve vztahu k jím tvrzenému, údajně náležitě neobjasněnému mechanismu vzniku zranění namítá, že měla být psychiatrem, psychologem a neurologem zkoumána poškozená, aby bylo ověřováno, zda si jako osoba se získanou sinistralitou skutečně nemohla zranění způsobit sama a že měli být vyslechnuti záchranáři, jímž poškozená po příjezdu uvedla, že si zranění způsobila sama, jde o důkazy zcela nadbytečné. Mechanismus vzniku jejího zranění totiž vyplynul z důkazů ostatních, přičemž svědkem útoku nikdo, vyjma obviněného a poškození nebyl. I v případě odhlédnutí od prvotní výpovědi poškozené, v níž za pachatele útoku označila právě obviněného, pak znalec z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství MUDr. Petr Baláž vyvrátil, že by si zranění mohla způsobit sama pádem na nůž držící v levé ruce. Ze skutkových zjištění vyplynulo, že jedinou osobou, která se nacházela v kuchyni v době útoku, byl obviněný. Nikdo jiný proto na poškozenou zaútočit nemohl. Zcela od věci je také tvrzení, že soud se vůbec nezabýval otázkami souvisejícími s jeho případnou patologickou opilostí. Jak totiž vyplynulo z provedeného dokazování (viz posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, zpracovaný znalkyní MUDr. Málkovou), šlo v jeho případě pouze o opilost prostou, nikoliv patologickou, přičemž vlivem dobrovolně požitého alkoholu, jehož účinky znal a mohl předpokládat, byly jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti pouze sníženy.
V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Hradci Králové, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Vrchní soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o extrémní rozpor. Soud prvního stupně se dostatečně vypořádal s obsahem jednotlivých důkazů, podrobně a dostatečně přesvědčivě vyložil svoje úvahy, jimiž se řídil při hodnocení důkazů a rozporů mezi nimi a při posuzování obhajoby obviněného. Odvolací soud se s argumentací soudu prvního stupně beze zbytku ztotožnil. Soud prvního stupně získal bezpečný základ pro svá skutková zjištění a pro závěr o vině po logickém zhodnocení před ním provedených důkazů, zejména ze znaleckého posudku z odvětví soudního lékařství MUDr. Petra Baláže, který zcela vylučuje možnost, že by objektivně zjištěná poranění na těle poškozené byla způsobena opakovaným pádem na nůž, který držela v levé ruce. Naopak svědčí o tom, že poškozená utrpěla dvě bodné rány, které jí do dolní části hrudníku zasadila střední až velkou silou jiná osoba. Polemika obviněného s důkazy, s tím, jak je soudy hodnotily, a s tím, jaká skutková zjištění soudy na podkladě důkazů učinily, přesahuje rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Skutkové námitky obviněného v žádném případě nejsou podkladem k tomu, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy jasně, srozumitelně a zejména logicky vysvětlily své hodnotící úvahy, přičemž se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v této věci uplatnitelný ve variantě spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Tato konstrukce je založena na tom, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tu je vázán na některý z dalších dovolacích důvodů, v daném případě na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z uvedené vázanosti logicky vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak nejsou dovolacím důvodem ani podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného M. H. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 3. 8. 2017
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu