ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.855.2017.1
sp. zn. 8 Tdo 855/2017-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 8. 2017 o dovolání obviněného L. K. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. 7 To 491/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 21 T 9/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. K. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 21 T 9/2016, byl obviněný L. K. uznán vinným v bodě 1) přečinem křivého obvinění podle §345 odst. 2 tr. zákoníku, v bodě 2) zločinem křivého obvinění podle §345 odst. 1, 3 písm. e) tr. zákoníku, jichž se dopustil tím, že
1) dne 16. 9. 2014 v D. R., ulici D. č. p. …, okres S., v budově Policie České republiky vypovídal v přípravném řízení trestním ve věci č. j. KRPK-53397/TČ-2014-190972 před policejním orgánem v procesním postavení svědka, že mu J. P. v období od měsíce října 2009 do měsíce května roku 2014 (vyjma období od 24. 9. 2012 do 14. 1. 2013, kdy se L. K. nacházel ve výkonu vazby) v bytě č. … na adrese S., K. č. p. …, okres S., a také na dalších různých místech ve městě S. prodal v papírovém kapesníčku nebo igelitovém sáčku omamnou látku zvanou marihuana (konopí), a to nejméně v 168 případech v celkovém množství nejméně 150 gramů za celkovou částku nejméně 55.000 Kč, přičemž uvedené skutečnosti uváděl přesto, že byl jako svědek poučen též o tom, že „podle §345 odst. 1 tr. zákoníku je trestné, obviní-li lživě jiného ze spáchání trestného činu, podle §345 odst. 2 tr. zákoníku je trestné, obviní-li jiného ze spáchání trestného činu v úmyslu přivodit mu trestní stíhání, taktéž je podle §346 odst. 2 tr. zákoníku trestné, pokud jako svědek před policejním orgánem, který koná přípravné řízení podle tr. ř., uvede úmyslně nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí anebo takovou okolnost zamlčí,“ a dále byl poučen o významu svědecké výpovědi z hlediska obecného zájmu podle §101 odst. 1 tr. ř., jakož i o tom, že výpověď svědka slouží v trestním řízení jako důkaz, a současně si byl vědom toho, že uvedené skutečnosti jsou nepravdivé a jím uváděné údaje ohledně poskytování omamné látky jsou způsobilé přivodit J. P. trestní stíhání, přičemž následně při hlavním líčení u Okresního soudu v Sokolově konaném dne 9. 3. 2015 ve věci vedené pod sp. zn. 1 T 137/2014, po identickém poučení jako svědek, mimo jiné i o tom, že nesmí nikoho křivě obvinit, a o trestních následcích křivé výpovědi, vypověděl k distribuci marihuany J. P. s celkovým množstvím marihuany 15 až 20g za 2.000 Kč až 2.500 Kč, když i v tomto případě věděl, že jím uváděné skutečnosti jsou nepravdivé a jsou způsobilé J. P. přivodit odsouzení v předmětné věci,
2) dne 9. 3. 2015 v Sokolově, v budově Okresního soudu v Sokolově při hlavním líčení vedeném pod sp. zn. 1 T 137/2014, po řádném poučení ze strany soudu podle §101 odst. 1 tr. ř. mimo jiné o tom, že je trestné, obviní-li lživě jiného ze spáchání trestného činu, a dále po poučení o významu svědecké výpovědi z hlediska obecného zájmu, jakož i tom, že výpověď svědka slouží v trestním řízení jako důkaz, v procesním postavení svědka uvedl, že ve výpovědi u Policie České republiky ze dne 16. 9. 2014 ve věci pod č. KRPK-53397/TČ-2014-190972 nevypovídal tak, jak je to v protokolu o výslechu svědka policisty nprap. J. P. a por. Bc. J. K. zaprotokolováno, že si policisté do protokolu sami něco dopisovali, na této skutečnosti setrval i poté, co byl opětovně poučen podle §345 odst. 3 tr. zákoníku, přestože věděl, že uvedené skutečnosti jsou nepravdivé, že takto vypovídá o příslušnících Policie České republiky v souvislosti s výkonem jejich služebních povinností a že jeho výpověď je způsobilá je poškodit v jejich zaměstnání.
2. Za tyto trestné činy byl obviněný podle §345 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 6 T 90/2015, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 9 To 248/2016, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. 7 To 491/2016, odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně jak obviněného L. K., tak i státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Sokolově podaného v neprospěch obviněného, podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný L. K. prostřednictvím obhájce z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, protože se neztotožnil s tím, že odvolací soud shledal rozsudek soud prvního stupně správným, a to zejména ve vztahu k učiněným skutkovým zjištěním. S nimi se obviněný neztotožnil, neboť soudy nesprávně vycházely pouze z výpovědí poškozených J. P., por. Bc. J. K. a nprap. J. P. Krajský soud také neopodstatněně nevyhověl obviněného návrhům na pořízení znaleckého posudku na negramotnost obviněného.
5. Výrok napadeného usnesení i jeho odůvodnění obviněný považoval za nesprávné, protože se soudy opíraly jen o závěr, že J. P. byl rozsudkem soudu zproštěn viny. Tato skutečnost sama o sobě nebyla dostačující pro závěr o vině obviněného, neboť to, že byl J. P. zproštěn, ještě neznamená, že by drogy nedistribuoval. Podle obviněného se ani zprošťujícím výrokem nepodařilo závěr o nepravdivosti jeho tvrzení prokázat bez jakýchkoliv pochybností, a i když sám své výpovědi měnil, ani z toho nelze dovozovat, že J. P. popírající prodej drog vypovídal pravdu.
6. Orgánům činným v trestním řízení obviněný vytkl, že jeho výpověď o tom, že od J. P. ve 168 případech nakoupil drogy za celkovou částku 55.000 Kč, považovaly za pravdivou a zahájily na jejím podkladě trestní řízení proti J. P., ač mohly předpokládat, že může jít o výpověď nevěrohodnou, a to vzhledem k tomu, že obviněný je pologramotný, bez finančního příjmu, a že bez vedení evidence nákupu si nemohl přesně počet nákupů pamatovat. Proto i soudy nyní v jeho věci rozhodující měly brát do úvahy až jeho v pořadí druhou výpověď, v níž uváděl nákup drog jen ve čtyřech případech, protože ji již mohly považovat za věrohodnou, což je v souladu i s tím, že se neprokázalo, že J. P. drogy vůbec neprodával. Obviněný by se mohl dopustit trestného činu pouze, pokud by bylo prokázáno, že J. P. mu drogu neprodal, ani prodat nemohl, což se však nestalo. Namístě tudíž bylo vypracovat znalecký posudek na intelekt obviněného, neboť jinak je prokázání eventuálního úmyslu obviněného velice nepřesvědčivé. Ve vztahu k činu pod bodem 2) obviněný rovněž vznesl výhrady proti správnosti uvedených skutkových zjištění s tím, že obdobně nebylo prokázáno, že chtěl poškodit policisty.
7. Odvolací soud podle obviněného nepostupoval v souladu s §258 odst. 1 písm. c) tr. ř., podle něhož měl rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k novému projednání a rozhodnutí, protože z odvolání vyplynuly pochybnosti o správnosti skutkových zjištění nalézacího soudu, které nebyly ani v rámci odvolacího řízení napraveny.
8. V závěru svého dovolání obviněný L. K. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. 7 To 491/2016, a přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc znovu projednal a rozhodl.
9. Nejvyšší státní zastupitelství, jemuž byl opis dovolání obviněného podle §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření, prostřednictvím u něj působící státní zástupkyně Nejvyššímu soudu sdělilo, že po seznámení s obsahem dovolání a napadených rozhodnutí se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.
III. K formálním náležitostem dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zjistil, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
11. Obviněný dovolání opřel o důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož je možné dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávní posouzení.
12. Tento dovolací důvod slouží zásadně k nápravě právních vad, které vyplývají buď z nesprávného právního posouzení skutku, anebo z jiného nesprávného hmotněprávního posouzení, tedy že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 5 Tdo 708/2006, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2006, seš. 27, č. T 912). Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
13. Podkladem pro posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu je skutkový stav zjištěný soudy prvního, příp. druhého stupně, přičemž Nejvyšší soud jimi učiněná skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů [srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. IV. ÚS 564/02 (N 108/30 SbNU 489), a dále přiměřeně usnesení ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03 (U 23/31 SbNU 343), dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03 (U 22/33 SbNU 445), aj.]. Důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení ovšem nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění [srov. srovnávací materiál Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. Ts 42/2003 (uveřejněný pod č. 36/2004, s. 298, 299 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné pod č. 16/2002 – T 396 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu)]. Nejvyšší soud přitom, i když obviněný nenamítal porušení práva na spravedlivý proces v oblasti dokazování, respektoval články 4, 90 a 95 Ústavy České republiky, podle kterých je vždy povinností Nejvyššího soudu řádně zvážit a rozhodnout, zda dovolatelem uváděný důvod je či není dovolacím důvodem [srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 (ST 38/72 SbNU 599), uveřejněné pod č. 40/2014 Sb.].
IV. K námitkám obviněného
14. Podle obsahu obviněným podaného dovolání je zřejmé, že v něm neuplatnil námitky, které by se výslovně týkaly nesprávnosti použité právní kvalifikace použité u bodu 1) i 2), ale brojil proti tomu, jak soudy vyhodnotily výpovědi poškozených i to, jakým způsobem posuzovaly okolnosti, které obviněný ve vztahu k činu, jímž J. P. obvinil, vypovídal. Tyto námitky, týkající se konkrétně toho, že soud nesprávně shledal, že J. P. drogy nedistribuoval a vypovídal pravdivě, že měl být vypracován znalecký posudek pro zjištění intelektu obviněného, nejsou hmotněprávní povahy, ale obviněný prostřednictvím nich vytýkal nesprávný procesní postup soudů, zejména nesprávnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Takové výhrady jsou v rozporu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na jehož podkladě nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotněprávních ustanovení. Tyto nikoliv právní vady, ale nedostatky ve skutkových zjištěních nelze v rámci dovolání vytýkat prostřednictvím žádného důvodu podle §265b tr. ř. [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné pod č. 16/2002 – T 369 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu)].
15. Jestliže obviněný v dovolání poukazoval na neprokázání jeho zlého úmyslu, i tuto námitku vznesl na podkladě jen svých tvrzení, a nikoliv podle výsledků provedeného dokazování, a proto ani tato výhrada nemá hmotně právní povahu. Obviněný ji odvozoval jen od své vlastní a dokazováním neprokázané obhajoby. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud shledal, že obviněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil, a jím uváděné argumenty nedopadají na žádný z důvodů dovolání podle §265b odst. 1, 2 tr. ř. [srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 (ST 38/72 SbNU 599), uveřejněné pod č. 40/2014 Sb.].
16. Jen nad rámec uvedených závěrů Nejvyšší soud zmiňuje, že výsledky provedeného dokazování nevzbuzují pochybnosti, jež obviněný v dovolání naznačil, a lze na podkladě přezkoumávaných rozhodnutí stručně zdůraznit, že především soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku vysvětlil, o které důkazy se ve vztahu k výroku o vině opíral (např. výpovědi svědků J. P., svědkyně Mgr. P. S., listinné důkazy, zejména z obsahu spisového materiálu pořízeného v trestní věci vedené v přípravném řízení pod č. j. KRPK-53397-7/TČ-2014-190972 na č. l. 106 až 111), jakož je i zřejmé, že vycházel rovněž z obsahu spisu Okresního soudu v Sokolově vedeného pod sp. zn. 1 T 137/2014, v němž byl J. P. zproštěn podle §226 písm. a) tr. ř., obžaloby. Posuzoval rovněž okolnosti uvedeného zproštění, jakož i to, obžaloba J. P. právě zejména na podkladě výpovědi obviněného kladla za vinu spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. ř. Soud se vypořádal i s tím, za jakých okolností uvedený soud zjistil, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl J. P. stíhán.
17. Uvedené důkazní prostředky, jež v hlavním líčení soud provedl, posuzoval v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř. jak samostatně, tak i ve vzájemném kontextu. V odůvodnění napadených rozhodnutí jsou obsaženy všechny potřebné a důležité okolnosti, úvahy i závěry, lze tak odkázat na strany 5 až 9 rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud konstatoval, že dokazování bylo provedeno v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí o vině a při provádění jednotlivých důkazů soud postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu, nebyly zjištěny procesní vady, které by vedly ke zrušení rozsudku, bylo zachováno právo obviněného na obhajobu a důkazy byly nalézacím soudem hodnoceny v souladu s hledisky uvedenými v §2 odst. 6 tr. ř., z nich byly učiněny i správné skutkové závěry (strana 3 až 4 usnesení odvolacího soudu).
18. V přezkoumávané trestní věci soudy uvedený rozsah provedeného dokazování je postačující pro závěry o tom, zda se stal skutek, a za jakých okolností ke stíhání J. P. došlo. Soudy ve věci stanovený rozsah provedeného dokazování je dostatečný k řádnému objasnění všech rozhodných skutečností, a opatřené důkazy vinu obviněného v potřebné míře bez pochybností prokázaly, když je soudy posuzovaly ve vzájemném kontextu a dodržely všechny postupy předepsané §2 odst. 5, 6 tr. ř. Skutkové závěry, které soudy uzavřely v rámci svých rozhodnutí, jsou výsledkem procesu, při němž byly respektovány všechny zásady trestního řádu. Rozhodnutí soudů obou stupňů jsou dostatečně odůvodněna a reagují na zásadní výhrady obviněného vznášené v předchozích stadiích trestního řízení. Dostatečně soudy rozvedly i úvahy vedoucí k závěru, že obviněný po všech stránkách naplnil v bodě 1) znaky přečinu křivého obvinění podle §345 odst. 2 tr. zákoníku a v bodě 2) zločinu křivého obvinění podle §345 odst. 1, 3 písm. e) tr. zákoníku, a to po stránce objektivní i subjektivní.
19. Protože v dovolání obviněného nebyly namítány žádné vady týkající se nesprávného právního posouzení ani posouzení jiných hmotněprávních otázek podle dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a nedošlo k porušení pravidel spravedlivého procesu, Nejvyšší soud dovolání jako podané mimo označený, ale i jakýkoliv jiný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1, 2 tr. ř. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. 8. 2017
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu