ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.1205.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 1205/2018-66
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 11. 2018 o dovolání obviněných J. S., nar. XY, trvale bytem XY, XY, G. J., nar. XY, trvale bytem XY, XY, a M. K. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 5. 2018, sp. zn. 4 To 83/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 12 T 6/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných J. S., G. J. a M. K. odmítají.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. 12 T 6/2017, byli obvinění J. S. (jednáním pod bodem 1) a G. J. (jednáním pod bodem 2) uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku, zatímco obviněný M. K. byl (jednáním pod bodem 3) uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obvinění dopustili shora uvedené trestné činnosti tím, že:
1) obviněný J. S.
ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 2. 2011 sp. zn. 15 T 187/2009, který nabyl právní moci dne 3. 6. 2011, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 6. 2011 sp. zn. 6 To 220/2011, uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odstavec 1, odstavec 2 písmeno c) trestního zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a z jehož výkonu byl usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 20. 3. 2012 sp. zn. 0 PP 62/2012, které nabylo právní moci téhož dne, podmíněně propuštěn za současného stanovení zkušební doby v trvání 5 let, přesto
v dosud přesně nezjištěném období, nejméně však od měsíce srpna roku 2015 do doby svého zadržení dne 27. 4. 2016 na různých místech v Ostravě, zejména pak v místě svého trvalého bydliště na adrese XY, XY v bytě č. 1, který v té době obýval, i jinde vědomě neoprávněně přechovával laboratorní techniku jako např. skleněné zapékací mísy, kádinku, plastové nádobky a láhve, vrtačku s mixérovou hlavou, mixovací nádobu, plastové trychtýře, a chemikálie určené k nelegální výrobě psychotropní látky pervitin, jako např. hydroxid sodný, červený fosfor či organická rozpouštědla, které si obstaral sám, s jejichž pomocí a za použití různého počtu balení léků obsahujících pseudoefedrin hydrochlorid ve snadno extrahovatelné formě, jako např. Apselan, který mu opatřil obviněný J. D. v množství nejméně 300 ks balení léku Apselan po 10 tabletách, s obsahem 60 mg pseudoefedrinu hydrochloridu v 1 tabletě, tedy v množství nejméně 3000 ks tablet léku Apselan, nebo D. F. v přesně nezjištěném množství, a o nichž věděl, že z nich je možné vyrobit psychotropní látku pervitin, opakovaně, v nepravidelných intervalech neoprávněně na různých místech v Ostravě, zejména pak v místě svého trvalého bydliště na adrese XY, XY v bytě č. 1 , i jinde, vyráběl sám nebo ve spolupráci s obviněnou G. J. blíže nezjištěné množství směsi psychotropní látky pervitin o blíže nezjištěném množství účinné látky metamfetamin v 1 varu, a dále dne 27. 4. 2016 při poslední nelegální výrobě psychotropní látky pervitin, při které byl zadržen policií, vyrobil 29,37 gramů pseudoefedrinu báze, z něhož bylo možné následně při započtení ztrát reálně vyrobit asi 17 gramů metamfetaminu báze, tedy 21,1 gramů metamfetaminu hydrochloridu, tedy psychotropní látky pervitin, kdy jím vyrobený celkový objem psychotropní látky pervitin z části užil pro vlastní potřebu a z části, s vědomím, že se jedná o psychotropní látku pervitin, a s vědomím jejích negativních účinků na lidský organizmus, neoprávněně poskytl za úplatu, bezúplatně, výměnou za jiné věci či jako protislužbu k dalšímu užití jiným osobám,
a dále v přesně nezjištěném období, nejméně však od léta roku 2014 do dne 27. 4. 2016 na různých místech v Ostravě, zejména pak v místě svého bydliště na adrese XY, XY, jeho okolí i jinde, poté co si opatřil psychotropní látku pervitin tím, že si ji sám neoprávněně vyrobil, nebo si ji obstaral od jiných osob, mezi nimi i od obviněné G. J., s vědomím, že se jedná o psychotropní látku pervitin, a s vědomím jejích negativních účinků na lidský organizmus tuto psychotropní látku neoprávněně prodal, bezúplatně nebo výměnou za jiné věci poskytl k dalšímu užití jiným osobám, mezi nimi i
- spoluobviněnému J. D., kterému v období od počátku roku 2016 do měsíce března roku 2016 nejméně v 6 případech poskytl za nezjištěnou celkovou finanční částku, při ceně 600 Kč za 1 gram, psychotropní látku pervitin v množstvích 15 gramů v jednotlivých případech, tedy celkem poskytl nejméně 90 gramů této psychotropní látky, a nejméně ve 3 případech výměnou za léky s obsahem prekurzoru pseudoefedrin hydrochlorid poskytl psychotropní látku pervitin v množstvích 25 gramů v jednotlivých případech, tedy celkem poskytl nejméně 75 gramů této psychotropní látky,
- P. W., nar. XY, kterému v období od 27. 8. 2015 do 24. 9. 2015 nejméně ve 4 odposlechem zaznamenaných případech poskytl za nezjištěnou celkovou finanční částku celkem nejméně 19 gramů psychotropní látky pervitin,
- P. Z., nar. XY, kterému v období od poloviny roku 2015 do konce roku 2015 nejméně ve 3 případech bezúplatně poskytl psychotropní látku pervitin v množství nejméně 2 spotřebních dávek o hmotnostech 0,1 gramu v jednotlivých případech, tedy celkem poskytl nejméně 0,6 gramu této psychotropní látky,
- M. D., nar. XY, kterému v období od listopadu roku 2015 do 23. 2. 2016 nejméně ve 4 případech bezúplatně poskytl psychotropní látku pervitin v množství nejméně 0,2 gramu v jednotlivých případech, tedy celkem poskytl nejméně 0,8 gramu této psychotropní látky,
- T. B., nar. XY, kterému od léta roku 2014 do února roku 2016 nejméně ve 20 případech poskytl za finanční částky od 200 Kč do 300 Kč, avšak za minimální celkovou finanční částku 6 000 Kč, psychotropní látku pervitin v množstvích nejméně 0,1 gramu v jednotlivých případech, tedy celkem poskytl nejméně 2 gramy této psychotropní látky,
- P. Š., nar. XY, O. B., nar. XY, spoluobviněné G. J., kterým jednotlivě v období od měsíce srpna roku 2015 do dne 27. 4. 2016 v přesně nezjištěném počtu případů poskytl vždy nejméně jednu spotřební dávku psychotropní látky pervitin o hmotnosti nejméně 0,1 gramu,
a tímto svým jednáním bez příslušného povolení k nakládání s návykovými látkami a bez úmyslu splnit zákonné podmínky legálního nakládání s návykovými látkami protiprávně nakládal s pervitinem obsahujícím účinnou látku metamfetamin, který je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách,
přičemž uvedené skutečnosti byly potvrzeny mimo jiného i tím, že v rámci domovní prohlídky provedené dne 27. 4. 2016 v bytě č. 1 na adrese XY, ul. XY, tedy v místě bydliště obviněného J. S., byly nalezeny jednak předměty a chemikálie určené k nelegální výrobě psychotropní látky pervitin, jednak organické roztoky obsahující celkem 29,37 gramů pseudoefedrinu báze, z něhož bylo možné následně při započtení ztrát reálně vyrobit asi 21,1 gramů metamfetaminu hydrochloridu, jednak krystalická látka s obsahem efedrinu – čisté substance pseudoefedrinu hydrochloridu, ze kterého bylo možné získat 8,078 gramů metamfetaminu hydrochloridu, a jednak i samotná psychotropní látka pervitin ve stopovém množství,
2) obviněná G. J.
ačkoliv byla rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 10. 2010 sp. zn. 2 T 157/2009, který nabyl právní moci dne 20. 1. 2011, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 1. 2011 sp. zn. 6 To 711/2010, uznána vinnou ze spáchání mj. trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odstavec 1, odstavec 2 písmeno a) trestního zákona a byl jí uložen mj. trest odnětí svobody v trvání 48 měsíců, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou a z jehož výkonu byla usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 14. 5. 2013 sp. zn. 5 Pp 65/2013, které nabylo právní moci téhož dne, podmíněně propuštěna za současného stanovení zkušební doby v trvání 4 let a dohledu nad odsouzenou, přesto
v dosud přesně nezjištěném období, nejméně však od měsíce srpna roku 2015 do doby svého zadržení dne 27. 4. 2016 na různých místech v Ostravě, zejména pak v místě svého trvalého bydliště na adrese XY, XY v bytě č. B5, který v té době obývala, i jinde vědomě neoprávněně přechovávala laboratorní techniku a chemikálie určené k nelegální výrobě psychotropní látky pervitin, s jejichž pomocí a za použití různého počtu balení léků obsahujících pseudoefedrin hydrochlorid ve snadno extrahovatelné formě, jako např. Apselan, které jí opatřil obviněný J. D. v množství nejméně 400 ks balení léku Apselan po 10 tabletách, s obsahem 60 mg pseudoefedrinu hydrochloridu v 1 tabletě, tedy v množství nejméně 4000 ks tablet léku Apselan, a o nichž věděla, že z nich je možné vyrobit psychotropní látku pervitin, opakovaně, v nepravidelných intervalech neoprávněně na různých místech v Ostravě, zejména pak v místě svého trvalého bydliště na adrese XY, XY v bytě č. B5 , i jinde, vyráběla sama nebo ve spolupráci s obviněným M. K., případně obviněným J. S., blíže nezjištěné množství směsi psychotropní látky pervitin o blíže nezjištěném množství účinné látky metamfetamin v 1 varu, který následně z části užila pro svou potřebu a z části, s vědomím, o jakou návykovou látku se jedná, a vědoma si jejích negativních účinků na lidský organizmus, tuto psychotropní látku neoprávněně poskytla za úplatu, bezúplatně, výměnou za jiné věci či jako protislužbu k dalšímu užití jiným osobám,
a dále v přesně nezjištěném období, nejméně však od měsíce prosince roku 2014 do dne 27. 4. 2016 na různých místech v Ostravě, zejména pak v místě svého bydliště na adrese XY, XY v bytě č. B5, v jeho okolí, i jinde poté, co si opatřila psychotropní látku pervitin tím, že si ji sama neoprávněně vyrobila, nebo si ji obstarala od jiných osob, mezi nimi i od obviněného J. S., s vědomím, že se jedná o psychotropní látku pervitin, a s vědomím jejích negativních účinků na lidský organizmus tuto psychotropní látku neoprávněně nabídla, prodala, bezúplatně nebo výměnou za jiné věci poskytla k dalšímu užití jiným osobám, mezi nimi i
- spoluobviněnému J. D., kterému v období od měsíce prosince roku 2014 do dne 27. 4. 2016 v přesně nezjištěném počtu případů poskytla za nezjištěnou celkovou finanční částku, při ceně 600 Kč – 700 Kč za 1 gram, psychotropní látku pervitin v různých množstvích, zpravidla 5 gramů v jednotlivých případech, avšak celkem poskytla nejméně 100 gramů této psychotropní látky, a nejméně ve 4 případech výměnou za léky s obsahem prekurzoru pseudoefedrin hydrochlorid poskytla psychotropní látku pervitin v množstvích 12,5 gramů v jednotlivých případech, tedy celkem poskytla nejméně 50 gramů této psychotropní látky,
- spoluobviněnému J. S., kterému v měsíci září roku 2015 nejméně v jednom odposlechem zaznamenaném případě poskytla nejméně 10 gramů psychotropní látky pervitin, kterou jmenovaný následně s jejím vědomím předal svědku P. W., nar. XY,
- P. W., nar. XY, kterému v měsíci září roku 2015 nejméně v jednom odposlechem zaznamenaném případě poskytla za nezjištěnou finanční částku nejméně 3 gramy psychotropní látky pervitin,
- M. K., nar. XY, které v období měsíců září roku 2015 a října roku 2015 nejméně ve čtyřech odposlechem zaznamenaných případech poskytla za nezjištěnou celkovou finanční částku, při ceně 600 Kč za 1 gram, psychotropní látku pervitin v množstvích převyšujících 10 gramů v jednotlivých případech, avšak celkem poskytla nejméně 55 gramů této psychotropní látky,
- M. D., nar. XY, kterému v období od ledna roku 2016 do 27. 4. 2016 nejméně v 10 případech poskytla za částky od 300 Kč do 500 Kč psychotropní látku pervitin v množstvích nejméně 0,1 gramu v jednotlivých případech, tedy celkem poskytla nejméně 1 gram této psychotropní látky,
- S. M., nar. XY, kterému v období druhé poloviny roku 2015 nejméně ve 2 případech jako protislužbu za odvoz autem poskytla psychotropní látku pervitin v množstvích 0,2 gramu v jednotlivých případech, tedy celkem poskytla 0,4 gramu této psychotropní látky,
- P. K., nar. XY, kterému od počátku roku 2016 do března roku 2016 nejméně v 7 případech jako protislužbu za pomoc poskytla psychotropní látku pervitin v množství nejméně 0,5 gramu v jednotlivých případech, tedy celkem poskytla nejméně 3,5 gramů této psychotropní látky,
- R. V., nar. XY, které v dubnu roku 2015 nejméně v 1 případě nabídla nezjištěné množství psychotropní látky pervitin, což jmenovaná odmítla, a dále v období od 27. 1. 2016 do 24. 4. 2016 nejméně ve dvou odposlechem zaznamenaných případech poskytla psychotropní látku pervitin v množství 2 gramů v jednotlivých případech, tedy celkem poskytla 4 gramy této psychotropní látky,
- J. O., nar. XY, kterému v období od měsíce října roku 2015 do 15. 3. 2016 nejméně v devíti odposlechem zaznamenaných případech poskytla vždy nejméně jednu spotřební dávku psychotropní látky pervitin o hmotnosti nejméně 0,1 gramu, tedy celkem poskytla nejméně 0,9 gramu této psychotropní látky,
a tímto svým jednáním bez příslušného povolení k nakládání s návykovými látkami a bez úmyslu splnit zákonné podmínky legálního nakládání s návykovými látkami protiprávně nakládala s pervitinem obsahujícím účinnou látku metamfetamin, který je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách,
přičemž uvedené skutečnosti byly potvrzeny mimo jiného i tím, že v rámci domovní prohlídky provedené dne 27. 4. 2016 v bytě č. B5 na adrese XY, XY, tedy v místě bydliště obviněné G. J., byly nalezeny jednak předměty určené k nelegální výrobě psychotropní látky pervitin, jednak stopové množství pseudoefedrinu a jednak věci sloužící k distribuci návykových látek,
3) obviněný M. K.
v přesně nezjištěném období, nejméně však od měsíce října roku 2014 do dne 27. 4. 2016, jednak po předchozí domluvě s obviněnou G. J., na různých místech města Ostravy obviněné G. J. opakovaně zajišťoval různé předměty určené k nelegální výrobě psychotropní látky pervitin, jako např. mixér, a různé chemikálie určené a užívané k nelegální výrobě psychotropní látky pervitin, přičemž takto jednal s vědomím, že jím opatřené předměty a chemikálie budou obviněnou G. J. užity při nelegální výrobě této psychotropní látky,
a jednak po předchozí domluvě a za vzájemné součinnosti s obviněnou G. J., v XY na ulici XY v jím pronajatém bytě nebo v bytě pronajatém a užívaném obviněnou G. J., za využití laboratorního skla, tvořícího provizorní laboratorní zařízení určeného k nelegální výrobě psychotropní látky pervitin, jako např. skleněné baňky ve tvaru slzy a vařiče, dále za využití chemikálií používaných při nelegální výrobě psychotropní látky pervitin, jako např. hydroxidu sodného, a z různého počtu balení léků obsahujících pseudoefedrin hydrochlorid ve snadno extrahovatelné formě jako např. lék Apselan, opakovaně, v přesně nezjištěném počtu případů sám nebo společně s obviněnou G. J. vyráběl a skutečně vyrobil blíže nezjištěné množství směsi psychotropní látky pervitin o blíže nezjištěném množství účinné látky metamfetamin v 1 varu, kterou obviněný M. K. použil z části pro vlastní potřebu a z části, s vědomím, o jakou návykovou látku se jedná, a vědom si jejích negativních účinků na lidský organizmus, tuto látku opakovaně předal jiným osobám k dalšímu užití, mezi nimi také
- spoluobviněnému J. D., kterému v období od měsíce října roku 2014 do měsíce března roku 2016 v přesně nezjištěném počtu případů poskytl za nezjištěnou celkovou finanční částku, při ceně 1.000 Kč za 1 gram, celkem nejméně 15 gramů psychotropní látky pervitin,
a tímto svým jednáním bez příslušného povolení k nakládání s návykovými látkami a bez úmyslu splnit zákonné podmínky legálního nakládání s návykovými látkami protiprávně nakládal s pervitinem obsahujícím účinnou látku metamfetamin, který je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách.
2. Za to byli obvinění J. S. a G. J. podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzeni k trestům odnětí svobody v trvání šesti let (obviněný S.), resp. sedmi let a šesti měsíců (obviněná J.), pro jejichž výkon byli zařazeni do věznice s ostrahou. Současně byl oběma jmenovaným obviněným podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to movitých věcí specifikovaných ve výrokové části rozsudku. Obviněný M. K. pak byl za shora uvedené jednání podle §283 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a to za současného uložení trestu propadnutí věci podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a to movitých věcí specifikovaných ve výrokové části rozsudku.
3. Rozsudek okresního soudu napadli všichni tři výše jmenovaní obvinění odvoláními, která byla napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě podle §256 tr. řádu jako nedůvodná zamítnuta.
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný J. S. prostřednictvím ustanoveného obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný deklaruje, že odvolacím soudem bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě, ačkoli skutková zjištění učiněná okresním soudem nebyla dostatečně prokázána. V této souvislosti poukazuje mimo jiné na skutečnost, že v rozsudku okresního soudu jsou uváděna rozdílná množství pervitinu, jež měl poskytovat spoluobviněnému J. D. Dovolatel dále poukazuje na obsah své výpovědi, kdy se k žalovanému jednání doznal s tím, že však pervitin nevyráběl od poloviny roku 2014, nýbrž až od listopadu 2015, a to nikoli z tablet opatřených spoluobviněným D. Vyrobenou látku přitom neprodával ani nesměňoval za tablety dodávané spoluobviněným D., byť v několika málo případech pervitin bezúplatně poskytl svědkům P. Z., M. D. a T. B. Obviněný má dále za to, že ani v odposleších zaznamenávajících jeho hovory není obsažena jakákoli zmínka o tom, že by se měl zabývat distribucí drog. Provedeným dokazováním tak nebylo dle dovolatele jednoznačně a nade vší pochybnost prokázáno, že by svým jednáním naplnil zákonné znaky zvlášť závažného zločinu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku, když předmětný skutek lze kvalifikovat toliko jako přečin podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Jelikož rozsudek okresního soudu ve spojení s usnesením odvolacího soudu spočívají na nesprávném právním posouzení věci, navrhuje dovolatel, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů nižších stupňů a věc vrátil Okresnímu soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
5. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala prostřednictvím zvoleného obhájce dovolání rovněž obviněná G. J., jež uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněná deklaruje, že odvolacím soudem bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku okresního soudu, jímž byla uznána vinnou shora uvedeným jednáním, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, když v řízení před soudem prvního stupně byl dán důvod dovolání formulovaný v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Rozhodnutí soudu prvního stupně je dle mínění dovolatelky stiženo vadou tzv. extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěnými a provedenými důkazy, když skutková zjištění, jež beze zbytku přejal i soud odvolací, jsou dílem dokonce zřetelným opakem obsahu dokazování. Vytýkaným postupem nalézacího a odvolacího soudu, zejména způsobem, jakým soudy dospěly ke skutkovým závěrům, bylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv dovolatelky, zejména pak práva na spravedlivý proces. V tomto směru obviněná odkazuje na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, zejména stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 a rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 3315/13, která blíže rozebírá. Rozhodnutí obou soudů nižších stupňů jsou dle obviněné založena zejména na výpovědích spoluobviněného J. D., jehož výpovědi z přípravného řízení a hlavního líčení stran jím tvrzeného množství poskytnutého pervitinu, popř. množství poskytnutého pervitinu výměnou za léky s obsahem prekurzoru pseudoefedrin hydrochlorid, se v podstatných rysech rozcházejí, aniž by se však obecné soudy s těmito významnými rozpory řádně vypořádaly. Obviněná dále poukazuje na svoji výpověď učiněnou u hlavního líčení ve vztahu k množství pervitinu, které měla dle jeho tvrzení poskytnout spoluobviněnému D., který rovněž uvedl, že slyšel, že obviněná vyrábí pervitin. Úroveň věrohodnosti spoluobviněného D. je přitom dle obviněné podstatně snížena tím, že se jedná o uživatele omamných a psychotropních látek, jemuž tak mohou při opakované a časté aplikaci těchto látek jednotlivé skutkové okolnosti splývat, popř. mohou být zaměňovány s jinými. Rovněž tvrzení tohoto spoluobviněného o tom, že slyšel, že obviněná vyrábí pervitin, neodpovídá výsledkům domovní prohlídky provedené v místě jejího bydliště, při které nebyly nalezeny žádné předměty určené k výrobě psychotropních látek. Obviněná ve svém dovolání dále poukazuje na skutečnost, že se oba soudy nižších stupňů nezabývaly její námitkou stran doby, ve které fakticky poznala osobu spoluobviněného D., k čemuž došlo až v průběhu roku 2015, kdy se přestěhovala na adresu XY, XY, pročež nemohla tomuto spoluobviněnému poskytovat pervitin již od prosince 2014. Za situace, kdy okresní soud zamítl návrh obhajoby obviněné na doplnění dokazování zpracováním znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie k posouzení otázky věrohodnosti spoluobviněného D., avšak k odůvodnění tohoto zamítavého závěru došlo až ze strany odvolacího soudu, jenž hovoří o osobě J. D., která v dané trestní věci spisem nikterak neprochází, přičemž okresním soudem nebyla k návrhu okresního státního zastupitelství slyšena ani svědkyně K. B., aniž by byl postup soudu v tomto směru přesvědčivě odůvodněn, pročež se tak může jednat o tzv. opomenutý důkaz, obviněná namítá, že tímto postupem krajského soudu, který v odvolacím řízení nepřihlížel k závažným vadám předcházejícího řízení a ve svém rozhodnutí se omezil toliko na obecné formulace, tak byla popřena ústavně zaručená základní práva a svobody, včetně práva na spravedlivý proces. Pakliže by byl návrh obviněné na doplnění dokazování zpracováním znaleckého posudku k otázce posouzení věrohodnosti spoluobviněného J. D. připuštěn a diagnosticky bylo prokázáno, že její námitky týkající se výhrad vůči jeho tvrzením jsou oprávněné, mohlo být dle dovolatelky i konečné hmotněprávní hodnocení jejího jednání příznivější v tom směru, že by z právní kvalifikace jejího jednání byl vypuštěn znak „ve značném rozsahu“ ve smyslu §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Závěrem pak obviněná navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
6. Konečně proti rozhodnutí odvolacího soudu podal dovolání prostřednictvím zvoleného obhájce rovněž obviněný M. K., který v něm uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s tím, že odvolacím soudem bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku okresního soudu, jímž byl uznán vinným shora uvedeným jednáním, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, když v řízení před soudem prvního stupně byl dán důvod dovolání formulovaný v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Rozhodnutí soudu prvního stupně je dle mínění dovolatele stiženo vadou tzv. extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěnými a provedenými důkazy, když skutková zjištění, jež beze zbytku přejal i soud odvolací, jsou dílem dokonce zřetelným opakem obsahu dokazování. Vytýkaným postupem nalézacího a odvolacího soudu, zejména způsobem, jakým soudy dospěly ke skutkovým závěrům, aniž se řádně vypořádaly se všemi skutečnostmi rozhodnými pro právní posouzení věci, bylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv dovolatele, zejména pak práva na spravedlivý proces. V tomto směru obviněný odkazuje na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, zejména stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 a rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 3315/13, která blíže rozebírá. Obviněný dále poukazuje na svoji výpověď učiněnou u hlavního líčení, ve které vytýkanou trestnou činnost popřel, nicméně oba soudy nižších stupňů se v odsuzujících rozhodnutích opírají zejména o výpověď spoluobviněného D., aniž by však blíže zkoumaly otázku věrohodnosti této osoby, jež je dle obviněného podstatně snížena tím, že se jedná o uživatele omamných a psychotropních látek, jemuž tak mohou při opakované a časté aplikaci těchto látek jednotlivé skutkové okolnosti splývat, popř. mohou být zaměňovány s jinými. Za situace, kdy okresní soud zamítl návrh obhajoby obviněného na doplnění dokazování zpracováním znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie k posouzení otázky věrohodnosti spoluobviněného D., avšak k odůvodnění tohoto zamítavého závěru došlo až ze strany odvolacího soudu, jenž však hovoří o osobě J. D., která v dané trestní věci spisem nikterak neprochází, přičemž okresním soudem nebyla k návrhu okresního státního zastupitelství slyšena ani svědkyně K. B., aniž by byl postup soudu v tomto směru přesvědčivě odůvodněn, pročež se tak může jednat o tzv. opomenutý důkaz, obviněný namítá, že tímto postupem krajského soudu, který v odvolacím řízení nepřihlížel k závažným vadám předcházejícího řízení a ve svém rozhodnutí se omezil toliko na obecné formulace, tak byla popřena ústavně zaručená základní práva a svobody, včetně práva na spravedlivý proces. Zamítnutí návrhu obviněného na doplnění dokazování zpracováním znaleckého posudku k otázce posouzení věrohodnosti spoluobviněného J. D. patří s ohledem na zásadní rozpory ve výpovědích tohoto spoluobviněného dle dovolatele mezi základní procesní vady, které mohly mít podstatný význam pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání. Obecné soudy se přitom dle obviněného při odůvodňování zvolené právní kvalifikace jeho jednání nikterak nezabývaly výkladovými pravidly k pojmu „množství větší než malé“ u omamných a psychotropních látek a jedů, a naopak se omezily pouze na strohé konstatování prokázání skutkového stavu. Závěrem pak obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
7. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství po seznámení se s obsahem podaných dovolání jednotlivých obviněných sdělil, že s přihlédnutím k povaze obviněnými uplatněných námitek se k nim nehodlá věcně vyjadřovat.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou jednotlivá dovolání obviněných přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla dovolání podána v souladu s §265a odst. 1, odst. 2 tr. řádu, zda byla podána ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, odst. 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda podaná dovolání splňují obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
9. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněnými uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
10. Obvinění G. J. a M. K. v podaných dovoláních uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který je dán v případě, kdy se příslušný funkčně nadřízený soud věcí věcně zabýval, rozhodl o opravném prostředku proti rozhodnutí soudu prvního stupně a i přes meritorní přezkum dospěl nesprávně k nedůvodnosti tohoto opravného prostředku, ačkoliv před soudem prvního stupně byla dána vada řízení podřaditelná pod jeden ze zákonných dovolacích důvodů. V daném případě shledali oba jmenovaní obvinění tuto vadu v tom, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném posouzení skutku nebo jiném hmotněprávním posouzení (§265b odst. 1 písm. g) tr. řádu). Obviněný J. S. pak v dovolání uplatnil přímo dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V této souvislosti je třeba připomenout, že v intencích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze namítat, že skutek tak, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou přitom již zcela jednoznačně rozvedeny v ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (např. v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. v usneseních Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud tedy v daném případě zkoumal, zda jednotlivá dovolání obviněných splňují kritéria uplatněného dovolacího důvodu či jiného důvodu dovolání.
11. Nejvyšší soud po prostudování příslušného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněnými J. S., G. J. a M. K. uplatněné dovolací námitky neodpovídají žádnému ze zákonných dovolacích důvodů. Současně Nejvyšší soud již na tomto místě předesílá, že v postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal takové pochybení, které by zasahovalo do práva obviněných na spravedlivý proces, a ve věci tak nebyl dán ani důvod pro přezkum skutkových zjištění nižších soudů, jak se toho všichni tři obvinění domáhali.
12. Obvinění G. J. a M. K. souhlasně napadají závěry nalézacího soudu jednak stran nedostatečného hodnocení úrovně věrohodnosti výpovědi spoluobviněného J. D., a to s přihlédnutím ke skutečnosti, že se jedná o uživatele omamných a psychotropních látek, jemuž tak mohou při jejich opakované a časté aplikaci jednotlivé skutkové okolnosti splývat, popř. mohou být zaměňovány s jinými, jakož i k výsledkům ostatních provedených důkazů, zejména výpovědím samotných obviněných, a dále stran nedostatečného posouzení otázky, zda jednání obviněné J. v této věci naplňuje znak kvalifikované skutkové podstaty „ve značném rozsahu“ ve smyslu §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. V této souvislosti však Nejvyšší soud opětovně připomíná, že není oprávněn k revizi skutkových zjištění a hodnocení důkazů, čehož se však oba obvinění prostřednictvím této své námitky fakticky domáhají. Současně je třeba konstatovat, že se s identickými námitkami řádně vypořádal již odvolací soud, a to v bodech 15), 19), 22) a 26) odůvodnění napadeného rozhodnutí, když je neshledal nikterak důvodnými, z čehož je zřejmé, že se jedná toliko o opětovnou snahu obviněných domoci se revize skutkových zjištění dle vlastních představ. Nejvyšší soud dále uzavírá, že v daném případě neshledal ani tzv. extrémní rozpor mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy, pročež lze v tomto směru plně odkázat na logické a přesvědčivé závěry vyplývající z odůvodnění rozhodnutí obou soudů nižších stupňů. Na tomto závěru nic nemění skutečnost, že odvolací soud v bodě 26) odůvodnění napadeného rozhodnutí ve vztahu k návrhům na doplnění dokazování stran posouzení otázky věrohodnosti spoluobviněného J. D. hovoří o J. D., neboť z kontextu celého odůvodnění je jednoznačně zřejmé, že se jedná o osobu spoluobviněného D., tzn. že jde o pouhou písařskou chybu při písemném vyhotovení napadeného usnesení. V tomto ohledu přitom nelze přehlédnout, že odvolací soud přímo v bodě 26) odůvodnění napadeného usnesení, ve kterém se zabývá otázkou doplnění dokazování vypracováním znaleckého posudku k posouzení namítané nevěrohodnosti jednoho z obviněných, odkazuje na bod 15), ve kterém se této otázce obsáhleji věnuje, a to právě ve vztahu k osobě J. D. (nikoli J. D., když toto jméno trestním spisem v předmětné věci ani nikterak neprochází). Tato zjevná písařská chyba přitom nemá na správnost a přesvědčivost odvolacím soudem učiněných závěrů žádný vliv.
13. Nejvyšší soud v posuzované věci neshledal existenci dovolateli G. J. a M. K. tvrzených podmínek vymezených v nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2014, sp. zn. III. ÚS 177/04 (konkrétně případ tzv. opomenutého důkazu), při jejichž splnění vede nesprávná realizace důkazního řízení k porušení základních práv a svobod ve smyslu práva obviněného na spravedlivý proces, neboť v daném případě se ve vztahu ke znaleckému zkoumání duševního stavu spoluobviněného J. D. za účelem posouzení otázky jeho věrohodnosti, jakož i výslechu svědkyně K. B. nejedná o důkazy opomenuté. Sami obvinění již v řízení před soudem prvního stupně prostřednictvím svého společného obhájce navrhli vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie, a to za účelem posouzení věrohodnosti spoluobviněného J. D. v návaznosti na dlouhodobé zneužívání omamných a psychotropních látek jeho osobou. O tomto návrhu soud prvního stupně rozhodl tak, že jej jako nadbytečný podle §216 odst. 1 tr. řádu zamítl, byť toto své rozhodnutí v rámci písemného vyhotovení odsuzujícího rozsudku řádně neodůvodnil, což tomuto soudu v napadeném usnesení oprávněně vytkl soud odvolací. S námitkou neprovedení znaleckého zkoumání stran posouzení otázky věrohodnosti spoluobviněného D. s přihlédnutím k jeho dlouhodobé konzumaci omamných a psychotropních látek, jíž obvinění G. J. a M. K. uplatnili v rámci podaného odvolání, jakož i neprovedením výslechu svědkyně K. B. v řízení před soudem, se přitom řádným způsobem vypořádal soud druhého stupně, jak je patrné z odůvodnění jeho usnesení ze dne 10. 5. 2018 (viz body 25) a 26), jímž odvolání obviněných zamítl. Odvolací soud přitom konstatoval, že v dané trestní věci nebyly na straně J. D., k němuž nebylo na rozdíl od ostatních spoluobviněných zjištěno žádných negativních poznatků, detekovány žádné motivy, pro které by ve vztahu ke kterémukoli ze spoluobviněných uváděl nepravdu, jež by jim uškodila.
14. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že se v daném případě nejedná o důkazy v podobě znaleckého zkoumání osoby spoluobviněného J. D. a výslechu svědkyně K. B. opomenuté, nýbrž o důkazy, jež byly již v rámci nalézacího řízení navrženy procesními stranami (v případě znaleckého zkoumání J. D. obhajobou obviněných), načež se důvodností a potřebností jejich provedení za účelem náležitého objasnění skutkového stavu zabýval soud prvního stupně, který je shledal nadbytečnými a jako takové je podle §216 odst. 1 tr. řádu zamítl. Následně se námitkou neprovedení těchto důkazů řádně zabýval rovněž odvolací soud, jenž shledal v postupu soudu prvního stupně určité pochybení spočívající v absenci patřičného odůvodnění závěru o zamítnutí návrhu na doplnění dokazování. Odvolací soud se na to řádně vypořádal se všemi námitkami obviněných, včetně neprovedení znaleckého zkoumání osoby spoluobviněného D., které v souladu s výsledky provedeného dokazování srozumitelně a přesvědčivě vyvrátil, a toto své stanovisko též náležitě a přesvědčivě odůvodnil. Za této situace tak nelze souhlasit s námitkou dovolatelů stran podstatné vady spočívající v opomenutí důkazu v podobě znaleckého zkoumání otázky věrohodnosti spoluobviněného J. D. a výslechu svědkyně K. B. a z toho plynoucí neúplnosti provedeného dokazování. Respektování zásad spravedlivého procesu je dáno tím, že účastníku řízení musí být dána nejen možnost vyjádřit se k provedeným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), ale též označit a navrhnout důkazy, jejichž provedení považuje za potřebné k prokázání svých tvrzení. Naproti tomu však soud není povinen každému takovému návrhu vyhovět, a pakliže tak učiní, je ve svém rozhodnutí povinen vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Právu obviněného navrhnout důkazy totiž odpovídá povinnost soudu o důkazních návrzích rozhodnout a odůvodnit své případné zamítavé stanovisko na doplnění dokazování, což soudy nižších stupňů v dané věci také učinily (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 463/2000 a usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09). Nejvyšší soud proto ve shodě se soudem odvolacím považuje rozsah dokazování v trestní věci obviněných J. a K. z hlediska meritorního rozhodnutí za dostatečný a plně vyhovující též stanovisku Ústavního soudu v otázce tzv. opomenutých důkazů.
15. Rovněž ve vztahu ke všemi třemi dovolateli tvrzenému extrémnímu rozporu skutkových závěrů obou nižších soudů s provedeným dokazováním, a to jednak ve vztahu k otázce poskytování pervitinu obviněným K. dalším osobám, jakož i ve vztahu k množství pervitinu, které měli obvinění S. a J. poskytovat dalším osobám a které je jim kladeno za vinu, je třeba konstatovat, že Nejvyšší soud v posuzované věci neshledal žádný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedeným dokazováním, natož rozpor extrémní ve smyslu výše citované judikatury Ústavního soudu. Naopak oba nižší soudy postupovaly při hodnocení důkazů, včetně hodnocení věrohodnosti postupných výpovědí jednotlivých obviněných a spoluobviněného J. D., svědků O. B. a T. B., jakož i odposlechů a záznamů o uskutečněném telekomunikačním provozu, důsledně podle ustanovení §2 odst. 6 tr. řádu, tzn. že je hodnotily podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a učinily skutková zjištění, která lze zcela akceptovat. Ze srozumitelného a logického odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že se oba nižší soudy přesvědčivě vypořádaly s obhajobou všech tří obviněných, vyložily, jakými úvahami se přitom řídily a z jakých důvodů tvrzením obviněných neuvěřily. Soudy jasně rozvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely a kterak postupovaly při hodnocení vzájemně si nekorespondujících důkazů.
16. Jakkoli opodstatněnou nebyla shledána ani námitka obviněného M. K., dle kterého se obecné soudy při odůvodňování zvolené právní kvalifikace jeho jednání v souvislosti s nakládáním s omamnými a psychotropními látkami a jedy nikterak nezabývaly výkladovými pravidly k pojmu „množství látky větší než malé“, když se omezily pouze na strohé konstatování prokázání skutkového stavu. Z přesvědčivého a logického odůvodnění rozhodnutí obou soudů nižších stupňů je však zřejmý pravý opak, když nelze pominout, že i touto námitkou obviněný fakticky polemizuje s otázkami skutkovými, neboť se domáhá jiného hodnocení provedených důkazů.
17. Ve vztahu k obviněnými G. J. a M. K. uplatněnému dovolacímu důvodu §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je třeba konstatovat, že relevantně by připadal v úvahu toliko ve druhé variantě, tedy že byl zamítnut opravný prostředek, ačkoliv v předcházejícím řízení byl dán některý z jiných zákonných dovolacích důvodů. Jak bylo uvedeno výše, nelze však přisvědčit závěru o tom, že by v daném případě byl některý ze zákonných dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu dán, pročež nemohl být naplněn ani oběma jmenovanými obviněnými uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
18. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že všichni tři obvinění veškerými svými námitkami uplatněnými v podaných dovoláních v podstatě jen opakují svoji obhajobu užitou již dříve před soudy nižších stupňů a na základě toho se domáhají přehodnocení provedených důkazů a revize skutkových zjištění ve svůj prospěch. Obvinění naopak nevznesli žádnou relevantní námitku, kterou by bylo možno podřadit pod jimi uplatněné dovolací důvody, ani pod žádné jiné zákonem taxativně stanovené důvody dovolání ve smyslu §265b tr. řádu.
19. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu obviněnými uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. l) a §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nedošlo. Dovolání obviněných J. S., G. J. a M. K. byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, pročež Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jimi podaná dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 11. 2018
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík