ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.1318.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 1318/2018-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 11. 2018 o dovolání obviněného J. Z., nar. XY, trvale bytem XY, XY, fakticky bytem XY, okres XY, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2018, sp. zn. 12 To 168/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 1 T 128/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného J. Z. odmítá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 16. 4. 2018, sp. zn. 1 T 128/2017, byl obviněný J. Z. uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným dílem samostatně, dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
společně s P. V. v blíže nezjištěné době nejméně od počátku roku 2017 do 28. 6. 2017 poté, co obviněný J. Z. zakoupil či jiným způsobem opatřil psychotropní látku metamfetamin, část si ponechal pro vlastní potřebu, část dal obviněnému P. V. pro jeho potřebu, část pak společně navážili a připravili k distribuci, přičemž sám obviněný Z. ji především v Benešově prodával dalším osobám, zejména obviněnému L. F. a v šesti případech T. H., obviněný V. ji pak podle pokynů obviněného Z. dále distribuoval koncovým uživatelům, nejméně v osmi případech, v přesně nezjištěném množství za různé finanční částky, bezúplatně či jako protislužbu, jednak v místě bydliště obviněného Z. v Ch. a na různých místech města Benešov, minimálně K. S., T. H., M. H. a L. F.,
přičemž psychotropní látka metamfetamin je zařazena do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a je uvedena v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle §44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, obvinění nedisponovali povolením k zacházení s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jednali neoprávněně, úmyslně a s vědomím, o jakou látku se jedná.
2. Za toto jednání byl obviněný podle §283 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 3 (tří) let, pro jehož výkon byl za podmínek §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle §70 odst. 1 a §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku, včetně finanční hotovosti ve výši 42.190 Kč a 500 euro.
3. Z podnětu odvolání obviněného byl napadený rozsudek okresního soudu ve vztahu k jeho osobě zrušen ve výroku o trestu odnětí svobody a trestu propadnutí věci v podobě finanční hotovosti s tím, že obviněný byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2018, sp. zn. 12 To 168/2018, při nezměněném výroku o vině přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a nezměněném výroku o trestu propadnutí věci podle §72 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, odsouzen podle §283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 3 (tří) let, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let.
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný J. Z. prostřednictvím zvoleného obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný deklaruje, že obecným soudem učiněné právní závěry jsou v extrémním rozporu s provedenými skutkovými zjištěními, načež provádí rekapitulaci skutkového děje tak, jak byl dle jeho mínění zjištěn provedenými výpověďmi svědků a dalšími důkazy, jejichž obsah blíže rozebírá. V průběhu řízení nebylo dle dovolatele prokázáno, že by mu menší dávky pervitinu, který příležitostně užívá již několik let ze zdravotních důvodů, zejména na tlumení bolesti, prodávala jiná osoba než obviněný P. V., přičemž policejní orgán ani dále nezjišťoval osobu, od které si obviněný V. pervitin sám opatřoval. Pakliže by policie naopak zjistila přímého dodavatele pervitinu na Benešovsku, byl by spolehlivě zjištěn zdroj, od kterého pervitin získávali i obvinění V. a F. Nečinnost policie však dle obviněného přispěla k pouhému vyslovení nedůvodné domněnky soudu, že on je osobou, která pervitin dále prodávala dalším osobám, byť pro tento závěr nesvědčí žádný z provedených důkazů. Obviněný sám toliko půjčoval svým známým, včetně T. H., o němž bylo známo, že je gambler a uživatel drog, finanční prostředky. Byť obviněný doložil lékařské zprávy o svém nepříznivém a vážném zdravotním stavu s častými bolestivými stavy, obecné soudy se touto situací nikdy nezabývaly, ač měly možnost si daný zdravotní stav, např. znalecky, ověřit. Dle dovolatele v dosavadním řízení zjištěný skutkový stav nenaplňuje zákonné znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným, když odvolací soud ani nezkoumal všechny podstatné okolnosti případu a stejně pečlivě neobjasňoval okolnosti svědčící ve prospěch jeho osoby, nýbrž si vybíral jen některé tak, aby došlo k jeho odsouzení. Pakliže v dosavadním řízení nebyly zjištěny žádné důkazy přímé, ani ucelený řetězec nepřímých důkazů svědčících o údajném nákupu pervitinu osobou obviněného pro účely jeho další distribuce, měl soud ve vztahu k jeho osobě postupovat v souladu se zásadou „in dubio pro reo“ a podané obžaloby jej zprostit. Závěrem obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
5. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství po seznámení se s obsahem podaného dovolání obviněného sdělila, že s přihlédnutím k povaze obviněným uplatněných námitek se k němu nehodlá věcně vyjadřovat.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu.
7. Jelikož lze dovolání podat jen z důvodů taxativně uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
8. Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že rozhodnutí soudů nižších stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, neboť právní závěry odvolacího soudu nemají oporu v provedeném dokazování, s jehož výsledky jsou v extrémním nesouladu.
9. Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán jen tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřehodnocuje skutkové závěry, jež byly učiněny soudy v napadeném rozhodnutí. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu (např. I. ÚS 55/04, III. ÚS 177/04), která zdůrazňuje, že v případech tzv. extrémního nesouladu právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry řízení o dovolání nemůže pominout právo obviněného na spravedlivý proces, aplikační praxe dovolacího soudu posuzuje důvodnost tohoto dovolacího důvodu též z těchto aspektů (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 3 Tdo 668/2007, ze dne 7. 11. 2007, sp. zn. 5 Tdo 1273/2007). Nejvyšší soud tedy zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria uplatněného dovolacího důvodu či jiného důvodu dovolání.
10. Nejvyšší soud po prostudování spisového materiálu z hlediska dovolatelem vytýkaných námitek, jakož i s přihlédnutím k judikatuře Ústavního soudu (zejména nálezu ze dne 18. 11. 2014, sp. zn. III. ÚS 177/04, jímž tento soud vymezil zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu), dospěl k závěru, že obviněným uplatněné dovolací námitky neodpovídají žádnému ze zákonných dovolacích důvodů, když neshledal extrémní rozpor skutkových závěrů učiněných oběma soudy nižších stupňů, zejména soudem okresním, na kterých setrval i soud odvolací, s provedenými důkazy (především v hodnocení výpovědí samotného obviněného, dále spoluobviněného P. V., svědků T. H. a L. S. a dalších důkazů, včetně pořízených odposlechů telefonních hovorů). V postupu orgánů činných v trestním řízení nebyla Nejvyšším soudem shledána žádná pochybení, která by zasahovala do práva obviněného na spravedlivý proces, pročež v dané věci nebyl dán důvod pro přezkum skutkových zjištění nižších soudů, jak se toho obviněný domáhal.
11. Z výše citovaného obsahu podaného dovolání je zřejmé, že žádná z námitek obviněného deklarovaný dovolací důvod zjevně nenaplňuje, byť dovolatel napadá hmotněprávní posouzení skutku, konkrétně naplnění zákonných znaků skutkové podstaty přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku v kontextu výsledků provedeného dokazování, které soud hodnotil v rozporu s jejich obsahem, čímž porušil právo obviněného na nestranný a spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
12. Nejvyšší soud však v posuzované věci neshledal existenci dovolatelem tvrzených podmínek vymezených ve shora citovaném nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2014, sp. zn. III. ÚS 177/04 (konkrétně případ tzv. extrémního nesouladu soudem učiněných skutkových zjištění s provedenými důkazy), při jejichž splnění vede nesprávná realizace důkazního řízení k porušení základních práv a svobod ve smyslu práva obviněného na spravedlivý proces, neboť oba soudy nižších stupňů postupovaly při provádění jednotlivých důkazů a jejich následném hodnocení, včetně hodnocení věrohodnosti výpovědí samotného obviněného Z., dále spoluobviněného P. V. a svědka T. H., důsledně podle ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. řádu. Oba soudy nižších stupňů tedy postupovaly tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou žádné důvodné pochybnosti, provedly důkazy v rozsahu nezbytném pro jejich rozhodnutí, přičemž provedené důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a učinily skutková zjištění, která lze zcela akceptovat. Z odůvodnění soudních rozhodnutí (body 25 a 28 odůvodnění rozsudku okresního soudu a body 8 a 9 odůvodnění rozsudku krajského soudu) vyplývá, že se oba nižší soudy přesvědčivě vypořádaly s obhajobou obviněného, pečlivě vyložily, jakými úvahami se přitom řídily a z jakých důvodů neuvěřily tvrzením obviněného o tom, že pervitin získával toliko od osoby spoluobviněného P. V., a to výhradně pro svoji vlastní potřebu s ohledem na vážné zdravotní obtíže, jimiž dlouhodobě trpěl, když jiným osobám poskytoval pouze finanční půjčky, nikoli omamné a psychotropní látky. Soudy jasně a logicky rozvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely a kterak postupovaly při hodnocení vzájemně si nekorespondujících důkazů.
13. Pokud tak soud prvního stupně, a v návaznosti na zrušení jeho rozsudku toliko ve výroku o trestu i soud odvolací, dospěly k závěru, že obhajobě obviněného nelze s přihlédnutím k obsahu jím prezentovaných tvrzení uvěřit, na rozdíl od spoluobviněného P. V., jehož výpověď (jež koresponduje i s ostatními provedenými důkazy, včetně zajištěných odposlechů uskutečněných telefonních hovorů) byla shledána věrohodnou a tudíž způsobilou k určení skutkového stavu věci, nelze tomuto postupu ničeho vytknout, neboť oba soudy tyto své závěry přesvědčivým a logickým způsobem rozvedly v odůvodnění napadených rozhodnutí. Jak bylo již výše uvedeno, v hodnocení provedených důkazů, tak jak bylo učiněno soudem prvního stupně a poté stvrzeno i rozhodnutím soudu odvolacího, nebyl Nejvyšším soudem shledán jakýkoli rozpor s jejich objektivně zjištěným obsahem, natož rozpor extrémní ve smyslu shora citovaného nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2014, sp. zn. III. ÚS 177/04, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. 8 Tdo 1145/2006.
14. Ve vztahu k námitce obviněného stran nedostatečného posouzení jednak okolností, za kterých si měl v žalovaném období pervitin sám opatřovat, jakož i skutečných důvodů jeho telefonních kontaktů s osobami spoluobviněných a dalších svědků, ze strany nalézacího a následně i odvolacího soudu, a to v kontextu jeho vážného zdravotního stavu, jakož i výsledků ostatních provedených důkazů, Nejvyšší soud připomíná, že není oprávněn k revizi skutkových zjištění a hodnocení důkazů, čehož se však obviněný prostřednictvím této své námitky fakticky domáhá. Současně je třeba konstatovat, že se s identickými námitkami řádně a přesvědčivě vypořádal již odvolací soud, a to v bodě 8 odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde podrobně rozvedl, jakým způsobem soud prvního stupně dospěl ke skutkovým závěrům stran podílu obviněného na distribuci pervitinu osobám spoluobviněných F. a V., jakož i jednotlivých svědků, když tyto námitky neshledal nikterak důvodnými. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že se ze strany obviněného jedná toliko o opětovnou snahu domoci se revize skutkových zjištění dle jeho vlastních představ. Jelikož Nejvyšší soud v daném případě neshledal tzv. extrémní rozpor mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy (včetně pořízených odposlechů uskutečněných telefonních hovorů a výpovědí jednotlivých spoluobviněných a svědků, jimž obviněný v žalovaném období pervitin poskytoval), lze v tomto směru plně odkázat na logické a přesvědčivé závěry vyplývající z odůvodnění rozhodnutí soudů obou nižších stupňů. Nejvyšší soud současně ve shodě se soudem odvolacím považuje rozsah dokazování v trestní věci obviněného z hlediska meritorního rozhodnutí za dostatečný a plně vyhovující mimo jiné i stanovisku Ústavního soudu v otázce souladu soudem činěných skutkových zjištění a úvah s výsledky provedených důkazů.
15. Z výše uvedeného je tak jednoznačně zřejmé, že dotčený rozsudek Krajského soudu v Praze nebyl v okamžiku, kdy na základě řádného opravného prostředku přezkoumával rozhodnutí okresního soudu, zatížen jakýmikoli vadami, jež by bylo možné podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
16. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že obviněný veškerými svými námitkami v podstatě jen opakuje svoji obhajobu uplatněnou již v řízení před soudy nižších stupňů a na základě toho se domáhá přehodnocení provedených důkazů a revize učiněných skutkových zjištění. V rámci podaného dovolání přitom nevznesl žádnou relevantní námitku, již by bylo možno podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod, ani pod žádné jiné zákonné důvody dovolání.
17. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nedošlo. Dovolání obviněného bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, pročež Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 11. 2018
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík