Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.01.2018, sp. zn. 11 Tdo 1406/2017 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.1406.2017.1

sp. zn. 11 Tdo 1406/2017-43 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 1. 2018 o dovolání obv. D. H. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. 3 To 176/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 47/2016, takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obv. D. H. odmítá . Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. 2 T 47/2016, byl obv. D. H. uznán vinným ze spáchání: - zločinu vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (skutek 1 a 2), - přečinu ublížení na zdraví dílem nedokonaného a dílem dokonaného podle §21 odst. 1 k §146 odst. 1 tr. zákoníku (skutek 1 a 2), - přečinu opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku, - přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl obv. D. H. podle §175 odst. 2 tr. zákoníku a za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému odnětí svobody ve výměře 3 (tří) let, který mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let. Současně mu bylo podle §99 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku uloženo ambulantní protitoxikomanické ochranné léčení. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu soud rovněž určil povinnost nahradit škodu, a to zaplacením poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně, se sídlem Ostrava-Vítkovice, částku ve výši 21.992 Kč. 2. Tento rozsudek nenabyl právní moci, protože obv. D. H. proti němu podal v zákonné lhůtě odvolání. O něm rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. 3 To 176/2017 tak, že v souladu s §258 odst. 1 písm. b), c), d), f), odst. 2 tr. ř. se napadený rozsudek zrušuje ve výroku o vině pod body 1. a 2., ve výroku o trestu i ve výroku o náhradě škody. Podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. Krajský soud v Brně nově rozhodl tak, že obv. D. H. spáchal: - zločin vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c), e) tr. zákoníku (body 1 a 2), - přečin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku (bod 2). Za tyto trestné činy i za přečiny - opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku (skutek 3) a - nedovolenou výrobu a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku (skutek 4), ohledně kterých zůstal napadený rozsudek beze změn, byl podle §175 odst. 2 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. soud také určil obviněnému zaplatit náhradu škody poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně, se sídlem Ostrava-Vítkovice, částku ve výši 21.992 Kč. 3. Těmto rozsudkům časově předcházel rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 11. 7. 2016, sp. zn. 2 T 47/2016 (č. l. 346), kterým byl obv. H. uznán vinným za spáchání: - zločinu vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (skutek 1 a 2), - přečinu ublížení na zdraví dílem nedokonaného a dílem dokonaného podle §21 odst. 1 k §146 odst. 1 tr. zákoníku (skutek 1, 2, 3), - přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku (skutek 3), - přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku (skutky 3, 4). Za to byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 5 (pěti) let. Mimo to okresní soud v souladu s §84 tr. zákoníku vyslovil nad obviněným dohled a podle §99 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku mu uložil také ambulantní protitoxikomanické ochranné léčení. Současně tento soud obviněnému ustanovil povinnost nahradit škodu poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně ve výši 21.992 Kč. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 3 To 253/2016 (č. l. 362) tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu I. stupně za účelem doplnění dokazování – a to o nový výslech poškozené L. M., aby bylo lépe zadokumentováno jednání obviněného a jednak o výslechy znalců MUDr. M. Šindlera a MUDr. J. Horčičky, aby byly blíže zdokumentovány následky jednání obviněného vůči poškozené, vč. jeho případné nepříčetnosti v důsledku užití pervitinu. 5. Podle skutkových zjištění soudů I. a II. stupně: 1. přesně nezjištěného dne počátkem měsíce června roku 2015 na B. ul. v bytě č. 28 ve Ž. n. S., požadoval po poškozené L. M., aby se přihlásila na jeho Facebook a vyhrožoval jí, že pokud nezná a nenapíše jeho heslo, tak jí uřízne prsty, kdy poškozená se nepřihlásila, neboť jeho heslo neznala a následně ji kuchyňským nožem říznul do prostředníku levé ruky, čímž jí způsobil drobnou řeznou ránu bez nutnosti lékařského ošetření a podstatného omezení v obvyklém způsobu života, 2. dne 27. 6. 2015 kolem 22:00 hod. na stejném místě, úmyslně srazil ze židle poškozenou L. M., a poté do ní nejméně 3x kopl směrem do oblasti hlavy a těla, čímž jí způsobil zhmoždění v oblasti kolem levého oka v obličeji a dále dislokovanou zlomeninu 2. záprstní kosti levého zápěstí a načež jí po útoku sdělil, že pokud něco řekne policii, tak ji zabije, kdy v důsledku uvedeného zranění byla poškozená podstatně omezena v obvyklém způsobu života po dobu nepřesahující 6 týdnů. 3. dne 26. 7. 2015 v odpoledních hodinách při cestě z H. B. do J. za obcí P., v okr. H. B., poté, co se jako osoba s více než pětiletou zkušeností s užíváním pervitinu krátce předtím nitrožilní aplikací pervitinu přivedl do stavu nepříčetnosti, řídil osobní automobil zn. Škoda Octavia, a v km 150,76 silnice II. tř. č. 350 úmyslně zajel s vozidlem nejméně 50 metrů do pole s kukuřicí, kde zastavil a začal svoji spolujezdkyni poškozenou L. M. tahat za vlasy, přičemž křičel „...ať vypadne z auta...“, a poté, co poškozená z vozidla vystoupila, povalil ji na záda, zaklekl jí levou ruku, kousnul ji do ucha a škrtil ji, přičemž jí vyhrožoval slovy, „...že všechny zabije a někteří tam již jsou...“, což u poškozené vzbudilo důvodnou obavu o její život a zdraví, kdy následně poté, co poškozená ztratila vědomí, svého jednání zanechal, a po procitnutí poškozené poskytl injekční stříkačku s pervitinem a donutil jí si vpichem do krku drogu aplikovat, kdy tímto jednáním jí způsobil tržně zhmožděnou ránu na levém uchu bez podstatného omezení na obvyklém způsobu života, 4. nejméně od 10. 1. 2015 do 26. 7. 2015 v H. B., v B. n. P., ve Ž. n. S. či na jiných místech v rámci okresu Ž. n. S., poté, co si neoprávněně opatřil od P. B., D. V. a dalších osob drogu pervitin-metamfetamin, tuto dále předával, a to - L. M., v době od 14. 2. 2015 do 26. 7. 2015 zejména v bytě č. 28 na B. ul. ve Ž. n. S., a na jiných místech ve Ž. n. S., celkem nejméně ve 20 případech, - P. B., který byl určený pro P. B., v měsíci dubnu nebo květnu roku 2015 na H. ulici, v B. n.P., předal nejméně dvě „lajny“ pervitinu v zatavené injekční stříkačce, - P. B., v první polovině roku 2015 v autě na parkovišti před domem v B. n. P., nejméně v jednom případě v zatavené injekční stříkačce předal přesně nezjištěné množství pervitinu, - P. H., v měsíci červnu roku 2015 v kuchyni bytu č. 28 na B. ul. ve Ž. n. S., nejméně v jednom případě zdarma podal ke kouření pervitin, - E. B., v měsíci květnu nebo červnu roku 2015 v kuchyni bytu č. 28 na B. ul. ve Ž. n. S., nabídnul v injekční stříkačce pervitin, která jej odmítla, - L. F., v měsíci červnu roku 2015 v místech u poutního kostela Z. H. ve Ž. n. S. nejméně v jednom případě zdarma poskytl pervitin v injekční stříkačce, - D. V., v průběhu měsíce května, června a července roku 2015, na různých místech v H. B., nejméně v deseti jednotlivých případech prodal pervitin v celkovém množství nejméně 14 gramů za celkovou částku kolem 20.000 Kč, - V. T. a A. Č., v průběhu měsíce května nebo června roku 2015, v domě na ul. P. H. v H. B., nejméně v jednom případě zdarma poskytl pervitin ve dvou injekčních stříkačkách, - D. H., v průběhu měsíce května, června a července roku 2015, na různých místech v H. B., nejméně v deseti případech prodal celkem 10 gramů pervitinu za celkovou částku ve výši kolem 12.000 Kč, přičemž pervitin (metamfetamin) podle zákona č. 167/1998 Sb. v návaznosti na přílohu č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. patří mezi psychotropní látky zařazené do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.) II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. 3 To 176/2017 (č. l. 453), podal obv. H. prostřednictvím svého obhájce a v zákonné lhůtě dovolání . V něm napadl výrok o vině i o trestu a odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení . 7. Ke skutku pod bodem 1 dovolatel namítl, že jediný usvědčující důkaz, který vypovídá o jeho vině, je výpověď poškozené L. M., která byla spolu s obviněným uživatelkou drog, a proto její výpověď nemůže být brána za dostatečně věrohodnou. Odvolací soud navíc upřednostnil výpověď poškozené učiněnou v přípravném řízení s odůvodněním, že tato prvotní výpověď je správná a pravdivá. Dovolatel však zpochybňuje pravdivost této výpovědi tím, že vnímání poškozené bylo na základě šoku a intoxikace přehnané a v důsledku čehož svědkyně nebyla schopna svou výpověď v dalších stadiích řízení věrohodně replikovat. Mimo to se obviněný pozastavil nad výrokem soudu, že „poškozená prokazatelně užila pervitin pouze z jednání pod bodem 3 výroku“ , protože tímto výrokem soud fakticky vyloučil užití drog v tomto incidentu. Proto také zpochybnil dodržení zásady zjištění stavu věci nad veškerou pochybnost. 8. Ke skutku pod bodem 2 dovolatel nepopřel napadení poškozené, ale zdůraznil, že jeho jednání nebylo příčinou zlomeniny druhé záprstní kosti levého zápěstí. Toto zranění si L. M. způsobila sama pádem ze schodů. Tomu odpovídá i časová posloupnost, kdy poškozená vyhledala lékařskou pomoc až několik dní po jejím napadení dne 27. 6. 2015. Ačkoliv k projednávanému napadení došlo v pátek, lékařské ošetření poškozená vyhledala až v úterý následující týden, což dovolatel dává do souvislosti s pádem ze schodů, který se údajně přihodil v pondělí. Jedná se tedy o stav tvrzení proti tvrzení. Verze obviněného je však podpořena logikou věci, kdy k ošetření bolestivého zranění mělo dojít až po delší době, o čemž má obviněný pochyby. 9. Ke skutku 1 dovolatel ještě dodal, že vzhledem k intenzitě útoku se může jednat maximálně o přestupkové jednání. Také u skutku 2 existuje objektivní pochybnost odpovědnosti dovolatele za následek. Pro důvodné podezření, že byly spáchány pouze přestupky, měly být oba skutky postoupeny přestupkové komisi. 10. I ve skutku popsaném pod bodem 3 je výpověď poškozené nedostatečná. Dovolatel především zpochybnil, že když po nitrožilní aplikaci pervitinu byla jeho volní složka téměř vymizelá a složka rozpoznávací vymizelá zcela, tak je logické, že po aplikaci stejného množství pervitinu musela být poškozená, vzhledem k její subtilní tělesné konstituci, intoxikována ještě ve větší míře. Tento stav byl na základě následné hospitalizace na psychiatrické léčebně u obou diagnostikován jako akutní intoxikace. 11. V této souvislosti se obviněný pokusil také vyvrátit, kdo měl předmětné vozidlo řídit. Čtyři svědkové totiž označili za řidiče ženu. Navíc měl mít muž po nehodě při výstupu z auta spoutané ruce. Poškozená byla za řízení automobilu pod vlivem drog trestně stíhána. Tyto skutečnosti byly soudu I. stupně známy, proto je dle dovolatele výroková věta u skutku 3 překvapivá a důkazně nepodložená, „dokonce snad i v příkrém rozporu s provedenými důkazy“. Dovolatel má za to, že rozsudek soudu II. stupně je nepřezkoumatelný, jednak proto, že i v tomto skutku vycházel pouze z výpovědi poškozené M., a do vyhodnocení důkazů nezahrnul výpovědi svědků L., P., V. a Č., a jednak proto, že se nevypořádal s vymizelou rozpoznávací složkou (a tedy faktickou nepříčetností) na jeho straně. 12. Ke spáchání skutku pod bodem 4 dovolatel uvedl, že užíval drogy, doznal i určitý rozsah poskytování drog, vždy se však jednalo o menší množství drog, nebo o poskytování drog na oplátku. Odvolací soud však dovodil, že tato obhajoba nemá pro právní kvalifikaci žádný význam. Navzdory tomu je však dovolatel přesvědčený, že tato skutečnost význam má, a to z hlediska aplikace §12 odst. 2 tr. zákoníku. Není totiž možné předmětné jednání shledat jako společensky škodlivé, když dle svého tvrzení „nebyl aktivním dealerem, a pokud již drogy prodával, tak v omezeném množství“. Podle názoru obviněného měly soudy aplikovat materiální korektiv a toto jednání vyhodnotit jako čin jinak trestný, v důsledku čehož mu měl být uložen i mírnější trest. Navíc dovolatel dodal, že sám nastoupil na dobrovolnou léčbu na psychiatrii v J. a v podstatě tak sám v užívání drog ustal. Proto závěry znaleckého posudku nejsou zcela aktuální – pro odstup času od doby jeho vyhotovení. Navíc se v současnosti nachází ve vazbě, a proto je ambulantní léčení nadbytečné. 13. Vzhledem k tomu, že vina obviněného nebyla dostatečně prokázána a i nadále o ní panují silné pochyby, obv. H. navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. 3 To 176/2017, zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. 14. Státní zástupce, který je činný u Nejvyššího státního zastupitelství, ve svém prohlášení (sp. zn. 1 NZO 1117/2017-10 ze dne 11. 10. 2017) uvedl, že – po seznámení se s obsahem dovolání nevyužije svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. ř. a k dovolání se nebude věcně vyjadřovat. V souladu s §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. však vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí o podaném dovolání učinil v neveřejném zasedání. III. Přípustnost dovolání 15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda bylo podáno v souladu s ust. §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. §265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. §265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splnilo obligatorní obsahové náležitosti, upravené v §265f tr. ř. Po jeho prostudování shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a proto jeho dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu a nic nebrání jeho projednání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo nutné rovněž posoudit otázku, zda konkrétní argumenty obviněného naplňují uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř. 16. Obecně platí, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva , nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod už nelze znovu přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). 17. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon tedy vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek bylo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci (popsaný v jejich rozhodnutích) není takovým trestným činem, za který jej pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzenému trestnému činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod má právo namítnout, že - skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo - není vůbec žádným trestným činem. Z toho pak vyplývá, že dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem, anebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem). Dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení a nemá povahu „dalšího odvolání“. Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. 18. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces lze v případech, kdy objektivně existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů lze výjimečně uvažovat o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takovýto závažný rozpor je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod. Teprve poté, co dovolatel vznese takto formulovanou námitku, Nejvyšší soud zhodnotí, zda je tato námitka akceptovatelná a relevantní a své rozhodnutí řádně odůvodní. IV. Důvodnost dovolání (k meritu věci) 19. Obv. D. H. ve svém dovolání sice odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v podstatě znovu zopakoval svoji obhajobu, a to přesto, že s jejími argumenty se vypořádal Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou, a poté i Krajský soud v Brně, který rozsudek soudu I. stupně revidoval, jak bylo uvedeno výše. I přesto však obviněný setrval na svých námitkách a s argumenty obou soudů se pokouší i nadále polemizovat. 20. Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že hodnocení provedených důkazů je výsadním právem nalézacího soudu, před kterým jsou důkazy bezprostředně prováděny. Pravomoc odvolacího soudu je v hodnotícím procesu už omezená. Odvolací soud vstupuje do hodnocení důkazů jen tehdy, když zjistí, že ze skutkových zjištění jsou vyvozovány závěry, které z nich nevyplývají, nebo pokud takové hodnocení zjevně odporuje zásadám formální logiky, event. se nalézací soud dopustil chybné právní kvalifikace. Pro Nejvyšší soud je však skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů (vzhledem k zásadě dvouinstančního řízení) již definitivní a nezměnitelný. Proto dovolatel, který podřazuje skutkové námitky pod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., již nemá právo na věcnou revizi svého případu, kterému by „zrcadlově“ odpovídala povinnost Nejvyššího soudu k tomuto přezkumu. 21. Jak bylo již zmíněno výše, o výjimečném naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se jedná pouze tehdy, pokud v napadeném rozhodnutí objektivně existuje námitka tzv. extrémního rozporu. Nejvyšší soud takovou námitku z dovolání vydedukoval, protože dovolatel uvedl, že „výroková věta u skutku 3 je překvapivá, důkazně nepodložená, dokonce snad v příkrém rozporu s provedenými důkazy“ , a na jiném místě namítl, že „odvolací soud zatížil svůj rozsudek nepřezkoumatelností“. Tím dovolatel naznačil, že dle jeho náhledu pochybení soudů nižších stupňů dosahuje takové intenzity, že se řízení ocitlo mimo mantinely spravedlivého procesu. Za těchto okolností Nejvyšší soud přistoupil k přezkumu tohoto případu. 22. Ke skutku popsanému pod bodem 1 dovolatel namítl, že jediný usvědčující důkaz, který vypovídá o jeho vině, je výpověď poškozené L. M. Tu se pokusil znevěrohodnit s ohledem na to, že vnímání svědkyně bylo podle něj vlivem intoxikace a šoku přehnané. Proto také v dalších stadiích trestního řízení údajně nebyla schopna svou výpověď replikovat. 23. Nejvyšší soud ze spisového materiálu ověřil, že Krajský soud v Brně věnoval výpovědi poškozené M. velkou pozornost, protože jak konstatoval – Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou, kterému spis vrátil, splnil jeho pokyny, týkající se dokazování tohoto skutku, pouze částečně. Toto pochybení napravil tím, že poškozenou znovu dne 6. 3. 2017 ve veřejném zasedání vyslechl (č. l. 391 an.), a tuto výpověď porovnal s její výpovědí z přípravného řízení (č. l. 72 an.) a z hlavního líčení ze dne 7. 6. 2016 (č. l. 324 an.). Na základě toho pak vyhodnotil svědectví poškozené jako dostatečně spolehlivé. 24. Je pravdou, že svědkyně, když žila společně s obv. H., užívala pervitin, který od něj dostávala. Tato skutečnost však a priori neznamená, že by její svědectví mělo být nevěrohodné. Bylo zjištěno, že svědkyně netrpí žádnými výpadky v paměti a před soudem se chovala vždy způsobem, který nevyvolával pochybnosti o její příčetnosti. U výslechů nikdy nebyla shledána pod vlivem návykové látky. Samotné události vždy popisovala bez podstatných rozporů, které by potvrdily námitku obviněného, že by její výpověď měla být „přehnaná a značně pozměněná od uskutečněné reality“. 25. Vzájemnou konzistenci výpovědí svědkyně M. ověřil Nejvyšší soud i u skutku popsaného pod bodem 2 , protože i zde obviněný namítl, že přesto, že poškozenou napadl, tak víceúlomkovou zlomeninu druhé záprstní kosti levého zápěstí jí nezpůsobil. Pravou příčinou vzniku tohoto zranění měl být dle jeho interpretace pád ze schodů. 26. Verzi obviněného však soudy nižších stupňů zcela správně neuvěřily, neboť mechanismus tohoto zranění (stejně jako krevní podlitiny v oblasti levého oka) dle znalce MUDr. Martina Šindlera přesně odpovídá tomu, co popsala poškozená (č. l. 391), tj. že ke zranění ruky došlo ve chvíli, když si poškozená chránila hlavu před jednotlivými výkopy (č. l. 393). Také dovolatelovo zpochybňování závažnosti zranění ve smyslu §146 odst. 1 tr. zákoníku krajský soud zcela správně odmítl, protože zranění si vyžádalo operační řešení, během kterého byl L. M. implantován kovový materiál (kovová dlaha a šroub), což si vyžádalo léčbu a hojení po dobu do šesti týdnů. Namítaný pád ze schodů poškozená negovala (č. l. 342/2). K ublížení na zdraví ve smyslu §122 odst. 1 tr. zákoníku tedy ze strany obviněného jednoznačně došlo, a proto je také vyloučeno postoupení tohoto skutku přestupkové komisi. 27. Co se týče skutku pod bodem 3 , i zde soudy nižších stupňů zcela správně vycházely z výpovědi poškozené, a to navzdory tomu, že dovolatel uvedl, že s ohledem na intoxikaci pervitinem je její „výpověď zcela nedostatečným důkazem“. I v tomto případě jsou však všechny výpovědi svědkyně konzistentní a dostatečně podrobné. Poškozená opakovaně popsala jednání, kterého se na ní obviněný dopustil, dostatečně věrohodně a bez žádných podstatných rozporů. Navíc její výpověď zcela „zapadla“ do dalších ve věci provedených důkazů. 28. Když se v této souvislosti dovolatel pokusil zpochybnit otázku, kdo předmětné vozidlo řídil, nejspíše přehlédl, že i touto otázkou se soudy nižších stupňů zabývaly. Z výpovědi poškozené i dalších svědků (stejně jako z listinných důkazů) vyplynulo, že automobil nejprve řídil obviněný, který s ním zajel do kukuřice a zde na poškozené spáchal trestný čin. Poté, co ji donutil k aplikaci pervitinu (který si sama vpíchla do krku), za volant usedla poškozená. Během následné jízdy oba pokračovali v hádkách, v důsledku čehož svědkyně vozidlo úmyslně nasměrovala mimo komunikaci do vzrostlých stromů (sp. zn. 3 To 176/2017 na s. 9, č. l. 460). Právě za tuto další jízdu pod vlivem pervitinu byla L. M. trestně stíhána a odsouzena rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 2 T 40/2016. 29. Dovolatel podotkl, že svědci L., P., V. a Č. označili za řidiče ženu. Z výslechů těchto svědků skutečně vyplynulo, že viděli řidičku se spolujezdcem, jak se hádají, ale to bylo chvíli před tím, než vozidlo havarovalo do stromů – slovy svědkyně P. „toto vozidlo bylo havarované z pohledu jízdy vpravo, kde bylo zcela mimo komunikaci, a bylo ve stromě či stromech napasované“ (č. l. 139, 142, 145, 148). Všechny svědecké výpovědi jsou kompatibilní s výpovědí svědkyně M. a verzi obviněného zcela vyvracejí. 30. Není rovněž pravdou, že „odvolací soud se nevypořádal s existencí nepříčetnosti na straně obviněného“. Samotná právní kvalifikace trestného činu opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku v sobě zahrnuje skutečnost, že obv. H. se aplikací návykových látek (pervitin v kombinaci s opiáty, které u něj aktivovaly halucinace, paranoidní a religiózní bludy) přivedl do stavu nepříčetnosti, ve které skutečně byly jeho rozpoznávací i ovládací schopnosti prakticky vymizelé (č. l. 394). V důsledku toho soud vyhodnotil jeho skutek jako čin jinak trestný . 31. U skutku popsaného pod bodem 4 dovolatel napadl výrok o vině i o trestu. Konkrétně namítl, že se k dealerství v určité míře přiznal, zdůraznil však, že šlo o menší množství drog, nebo poskytování drog na oplátku. Oponuje proto Krajskému soudu v Brně, že „nebyl aktivním dealerem, a pokud drogy prodával, tak jen v omezeném množství“. Proto také měl odvolací soud aplikovat materiální korektiv, vyhodnotit jeho jednání jako čin jinak trestný a v souladu s tím mu upravit i trest. 32. Dovolatelovo zlehčování závažnosti projednávaného skutku s poukazem na „menší množství“ dealovaných drog však soudy nižších stupňů zcela správně neakceptovaly. Z výslechů řady svědků (T., Č., V., H., Č., B., B., H., B., F.) totiž jasně vyplynulo mnohočetné naplnění objektivní i subjektivní stránky tohoto trestného činu, a to v rozsahu, který nelze bagatelizovat. A už vůbec ne ve smyslu aplikace materiálního korektivu. Ten by snad přicházel v úvahu, kdyby obviněný poskytl pervitin na oplátku v jednom případě, a nikoli pokud „bylo všeobecně známé, že obviněný prodává pervitin“ (jak během hlavního líčení vypověděl svědek M. Č. na č. l. 338/2). Proto Nejvyšší soud bezvýhradně souhlasí se stanoviskem odvolacího soudu, že tato obhajoba nemá pro právní kvalifikaci jednání obviněného žádný význam. 33. Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že trestná činnost obv. H. byla řádně prokázána, přičemž obviněný se za pomoci svého advokáta hájil tak, jak uznal za vhodné. Oba soudy nižších instancí se jeho výpověďmi pečlivě zabývaly a své konečné rozhodnutí podrobně a relevantně zdůvodnily. Mezi skutkovými zjištěními, které vyplynuly z důkazů na straně jedné a skutkovými závěry na straně druhé, neexistuje žádný zásadní nesoulad. Lze tedy uzavřít, že pokud obviněný podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze námitky skutkového charakteru, postavil celé dovolání na chybných základech, a díky tomu nemohl dosáhnout procesního úspěchu. 34. Mimo to Nejvyšší soud při svém přezkumu standardně zohledňuje ústavně právní rovinu projednávaného případu, neboť rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nikdy nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována i při projednávání dovolání (viz např. nálezy sp. zn. I. ÚS 125/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 554/04, apod.). Nejvyšší soud v případě obv. H. ověřil, že všechna zásadní ústavní práva byla respektována, a neshledal, že by dovolatel byl ukrácen na některém ze svých nezadatelných práv, zejména ne v jeho právu na spravedlivý proces podle čl. 36-40, Hlavy páté Listiny základních práv a svobod. V. Závěr 35. Nejvyšší soud konstatuje, že oba soudy nižších stupňů se ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro svá rozhodnutí. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou zajistil důkazy v nezbytném rozsahu a vyhodnotil je podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na odpovědném uvážení všech okolností případu – a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech. Krajský soud v Brně však shledal, že poté, co věc vrátil soudu I. stupně za účelem doplnění spisu, Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou jeho pokyny splnil pouze částečně. Proto rozsudek soudu I. stupně revidoval, a to tak, že na základě odvolání obviněného zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině pod body 1 a 2, ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody a nově – na základě doplněného dokazování – u skutku 1 upravil tzv. skutkovou větu a u skutku 2 změnil právní kvalifikaci. Na základě toho pak nově rozhodl i o trestu a o náhradě škody. 36. Na základě dovolání obv. H. Nejvyšší soud prověřil, že mezi provedenými důkazy na straně jedné a skutkovými závěry na straně druhé neexistuje žádný zásadní nesoulad. Současně ověřil, že námitky obv. H. jsou pouhou polemikou se skutkovými závěry soudu I. stupně (skutky 3 a 4) a soudu II. stupně (skutky 1 a 2). Také právní kvalifikace všech projednávaných skutků je přiléhavá a úhrnný trest, který Krajský soud v Brně uložil, odpovídá prokázané závažnosti spáchaných skutků a není ho možné hodnotit jako trest nepřiměřeně přísný. 37. Z těchto důvodů Nejvyšší soud vyhodnotil vznesené výhrady jako pouhou nepodloženou polemiku se skutkovými závěry soudů I. a II. stupně, se kterými se obviněný neztotožnil. Jinými slovy – jelikož námitky obviněného obsahově neodpovídají žádnému ze zákonem stanovených dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto byly Nejvyšším soudem vyhodnoceny jako irelevantní. A jelikož v napadeném rozhodnutí nedošlo ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona, proto Nejvyšší soud dovolání obv. D. H. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., s odůvodněním, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. 38. Za podmínek uvedených v ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání. Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. ř.). V Brně dne 25. 1. 2018 JUDr. Stanislav Rizman předseda senátu