ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.1590.2017.1
sp. zn. 11 Tdo 1590/2017-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 1. 2018 o dovolání, které podal obv. J. N. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 8. 2017, sp. zn. 7 To 254/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 1 T 4/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obv. J. N. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 17. 5. 2017, sp. zn. 1 T 4/2017, byl obv. J. N. uznán vinným ze spáchání nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku formou účastenství podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let a pro výkon tohoto trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu tento soud v souladu s §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uložil ochranné opatření zabrání věcí, jejichž přesný výčet uvedl ve svém rozsudku.
2. Tento rozsudek nenabyl právní moci, protože proti němu v zákonné lhůtě podal odvolání obv. J. N. i státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou. O obou odvoláních rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 3. 8. 2017, sp. zn. 7 To 254/2017 tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
3. Podle skutkových zjištění dne 8. 8. 2016 kolem 21.00 hod. v rodinném domě v obci R., okr. Ž. n. S., obv. P. Š. za použití jím nakoupených 3 balení léku "Modafen" za pomoci obv. J. N., který mu za tímto účelem poskytl prostor v kuchyni rodinného domu, kompletní varnu na výrobu pervitinu a nezbytné chemikálie včetně hydroxidu sodného, kyseliny chlorovodíkové a dalších, vyráběl drogu pervitin, přičemž při této činnosti byli ve 23.39 hod. oba zadrženi policejním orgánem, protože pervitin (metamfetamin), je psychotropní látkou podle §2 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a přílohy č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,
a této činnosti se obv. J. N. dopustil, přestože byl rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 9. 8. 2013, který nabyl právní moci dne 27. 8. 2013, sp. zn. 3 T 66/2013, odsouzen pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu tří let (tedy do 27. 8. 2016) a k trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 8. 2017, sp. zn. 7 To 254/2017 (č. l. 280) podal obv. J. N. prostřednictvím svého obhájce a v zákonné lhůtě dovolání . V něm napadl výrok o vině i o trestu a odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť bylo odvolacím soudem rozhodnuto o zamítnutí odvolání s odůvodněním, že jej tento soud neshledal důvodným. Obviněný má však za to, že v řízení, které předcházelo vydání tohoto usnesení, byl a je dán důvod dovolání uvedený v §265 odst. 1 písm. g) tr. ř., protože – dle jeho názoru – rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Dovolatel je přesvědčen, že svým jednáním nemohl naplnit skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy formou účastenství. Již u soudu I. stupně k tomu uvedl na svou obhajobu celou řadu skutečností, které byly potvrzeny i výslechy řady svědků. Poukázal na to, že předmětný byt měla v nájmu jeho přítelkyně, kterou navštěvoval, a tedy není správný názor, že by on sám poskytl předmětné prostory obv. Š. za účelem výroby pervitinu. Nesouhlasí ani s tvrzením, že tomuto spoluobviněnému poskytl kompletní varnu pro výrobu této drogy. Jak sám uvedl v přípravném řízení, ale i před soudem I. stupně, pervitin vařit neumí. Ostatně nebylo ani prokázáno, že movité věci a přípravky, které Š. použil, byly jeho vlastnictvím. Účastenství předpokládá úmysl směřující k účasti ve formě organizátorství, návodu nebo pomoci na konkrétním úmyslném trestném činu, což však v dané věci prokázáno nebylo.
6. Za této situace je přesvědčen, že soud I. stupně sice použil správný právní předpis a jeho správné ustanovení, avšak nesprávně jej vyložil. Podstatou skutku, o němž má soud rozhodnout, je účast obviněného na určité události popsané v žalobním návrhu, tedy jeho právně relevantní jednání (konání nebo opomenutí), z něhož vzešel následek porušující nebo ohrožující společenské zájmy chráněné trestním zákoníkem. Podstatu skutku tedy tvoří jednak jednání trestně odpovědného pachatele a jednak následek, který jím byl způsoben. Součástí skutku nemůže být jakékoli jednání osoby, ale pouze takové, které je relevantní z hlediska trestního práva hmotného, a je proto obsaženo ve znacích skutkové podstaty některého trestného činu. Obdobně i následek musí být významný ze stejného hlediska. Momentem, jenž dělí počínání pachatele na různé skutky, je právě trestněprávně relevantní následek, který obviněný způsobil, nebo chtěl způsobit. Pro vztah mezi jednáním a následkem musí platit, že jednání je pro daný následek kauzální, tj. bez něj by k následku nemohlo dojít tím způsobem, jak k němu došlo.
7. Z uvedených důvodů tedy obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 8. 2017, č. j. 7 To 254/2017-280 a rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 17. 5. 2017, č. j. 1 T 4/2017-251, v odsuzující části zrušil v souladu s §265k odst. 2 tr. ř. a zrušil současně také další rozhodnutí na zrušené části obou rozsudků obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. Státní zástupce, který je činný u Nejvyššího státního zastupitelství, ve svém prohlášení (sp. zn. 1 NZO 1286/2017-8 ze dne 28. 11. 2017) uvedl, že – po seznámení se s obsahem dovolání nevyužije svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. ř. a k dovolání se nebude věcně vyjadřovat. V souladu s §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. však vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí o podaném dovolání učinil v neveřejném zasedání.
III. Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda bylo podáno v souladu s ust. §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. §265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. §265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splnilo obligatorní obsahové náležitosti, upravené v §265f tr. ř. Po jeho prostudování shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a proto jeho dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu a nic tedy nebrání jeho projednání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo nutné rovněž posoudit otázku, zda konkrétní argumenty obviněného naplňují uplatněné dovolací důvody. Pouze reálná existence těchto důvodů je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
10. Obecně platí, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva , nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod už nelze znovu přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
11. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon tedy vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek bylo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci (popsaný v jejich rozhodnutích) není takovým trestným činem, za který jej pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzenému trestnému činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod má právo namítnout, že
- skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo
- není vůbec žádným trestným činem.
Z toho pak vyplývá, že dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem, anebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem). Dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení a nemá povahu „dalšího odvolání“. Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno.
12. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces lze v případech, kdy objektivně existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů výjimečně uvažovat o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takovýto závažný rozpor je však dán pouze když skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod.
IV. Důvodnost dovolání (k meritu věci)
13. Obv. J. N. ve svém dovolání primárně odkázal na dovolací důvod specifikovaný v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť Krajský soud v Brně svým usnesením zamítl jeho odvolání, zatímco on je přesvědčen o tom, že v předcházejícím řízení byl a je dán důvod dovolání uvedený v §265 odst. 1 písm. g) tr. ř. A pod tento dovolací důvod podřadil námitky, které rozdělil do dvou částí.
14. V první v podstatě znovu zopakoval svoji obhajobu, a to přesto, že s jejími argumenty se již vypořádal Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou (na s. 8 a násl., č. l. 248/2 a násl.), a poté i Krajský soud v Brně (na s. 4, č. l. 283), který rozsudek soudu I. stupně beze zbytku potvrdil. I přesto však obviněný setrval na svých výhradách a s argumenty obou soudů polemizuje, neboť údajně nebylo prokázáno, že
- byt, ve kterém došlo k výrobě pervitinu, by měl v nájmu (neboť jej v nájmu měla jeho přítelkyně),
- obv. Š. neposkytl kompletní varnu pro výrobu pervitinu, ale pouze některé movité věci a přípravky (ty ale nebyly jeho vlastnictvím), a že
- nebylo rovněž prokázáno, že by mu úmyslně ve výrobě pervitinu pomáhal.
15. Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že hodnocení provedených důkazů je výsadním právem nalézacího soudu, před kterým jsou důkazy bezprostředně prováděny. Pravomoc odvolacího soudu je v hodnotícím procesu už omezená. Odvolací soud vstupuje do hodnocení důkazů jen tehdy, když zjistí, že ze skutkových zjištění jsou vyvozovány závěry, které z nich nevyplývají, nebo pokud takové hodnocení zjevně odporuje zásadám formální logiky, event. se nalézací soud dopustil chybné právní kvalifikace. Pro Nejvyšší soud je však skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů (vzhledem k zásadě dvouinstančního řízení) již definitivní a nezměnitelný. Proto dovolatel, který podřazuje skutkové námitky pod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., již nemá právo na věcnou revizi svého případu, kterému by „zrcadlově“ odpovídala povinnost Nejvyššího soudu k tomuto přezkumu.
16. Ze spisového materiálu vyplynulo, že výrok o vině obv. N. byl spolehlivě doložen provedenými důkazy. Především sám obv. N. v přípravném řízení uvedl, že byl toho večera podnapilý, a proto když obv. Š. přinesl tři balení léku Modafen, nechtěl mu pomáhat. Ale jak sám výslovně uvedl, „dal mu všechno k dispozici“ , protože „věci na tu výrobu měl doma“ (č. l. 68/2-69). Sám obv. Š. doznal, že pervitin vařil, ale odmítl se vyjádřit k tomu, kdo mu dal potřebné věci k výrobě drogy. Ale svědek L.T. v přípravném řízení jasně uvedl, že obv. N. ten večer dal Š. „chemky“, vč. tálu na sušení, na kterém Š. pervitin připravoval. Doslova uvedl, že „ví, že ten tál a chemické přípravky na výrobu byly J. N., měl to uložené na okýnku na chodbě“ (č. l. 83) a na jiném místě uvedl, že „viděl, jak mu (ty sklenice s chemikáliemi) podává“ (č. l. 85/2 a 86).
17. Toto klíčové svědectví však L. T. během hlavního líčení dne 15. 5. 2017 de facto popřel, a proto byl ze strany soudu dotázán na důvody rozporu mezi jeho výpovědí z přípravného řízení a výpovědí současnou. K tomu svědek uvedl, že „na policii uváděl jiné věci, protože ho naváděla policie, co má vypovídat“ (č. l. 234). Nejvyšší soud proto přezkoumal způsob vedení výslechu v přípravném řízení, a shledal, že výslech policie nebyl veden nijak návodně. Svědek dokonce skutečnost, že na vlastní oči viděl, jak obv. N. podává obv. Š. sklenice s chemikáliemi, uvedl dvakrát. Při tomto výslechu byla přítomna i obhájkyně J. N. JUDr. Štefánia Fajmonová, která by jistě v případě, že by policie během výslechu přestupovala své pravomoci, zakročila ve prospěch svého klienta. Nic takového se ale nestalo.
18. Výpovědi obv. Š., N., T. byly částečně potvrzeny i svědeckými výpověďmi K. K. a L. F., a také protokolem o provedení domovní prohlídky. Ten dokládá, že dne 8. 8. 2016 v domě v obci R. bylo zajištěno 32 ks chemických stop, které byly následně podrobeny odbornému zkoumání z oboru kriminalistika, odvětví chemie. Na 6 stopách byla zjištěna přítomnost metamfetaminu i přítomnost pseudoefedrinu, který náleží mezi prekursory a je používán při výrobě pervitinu. Mimo to byly zajištěny pomocné chemikálie (jód, červený fosfor, alkalický louh, organické rozpouštědlo na bázi toluenu, kyselina chlorovodíková a kyselina fosforečná), které se používají při výrobě pervitinu tzv. českou cestou.
19. Z provedených důkazů tedy jednoznačně vyplynulo, že obv. Š. si dne 8. 8. 2016 do domu v R., přinesl tři balení léku Modafen, a ty se rozhodl během večera zpracovat na pervitin. Obv. N. mu k tomu poskytl prostory, chemikálie i věci, a tu a tam šel do kuchyně nahlédnout, jak celý proces probíhá.
20. Ve svém dovolání však obv. N. namítl, že nebylo prokázáno, že dům v R. by měl v pronájmu, že obv. Š. poskytl kompletní varnu, ale pouze některé přípravky, které ale nebyly jeho, a že nebylo rovněž prokázáno, že by mu úmyslně ve výrobě pervitinu pomáhal. Všechny tyto skutečnosti však byly během dokazování jednoznačně objasněny.
21. Provedené důkazy potvrdily, že dům v R. měla v pronájmu svědkyně I. M., která zde bydlela se svým synem D., a kde se obv. N. příležitostně zdržoval, neboť v té době s M. udržoval styky (jak je uvedeno např. na č. l. 83). Je ale pravdou, že Krajský soud v Brně na s. 4 svého usnesení uvedl, že „Š. si opatřil Modafen a ostatní věci na výrobu pervitinu byly mu poskytnuty obv. N. v místě jeho bydliště “ (č. l. 283). Tímto výrokem však Krajský soud v Brně měl zjevně na mysli dům v R., kde obviněný čas od času pobýval. Krajský soud však netvrdí, že obviněný měl tento dům v pronájmu. K tíži dovolatele přičetl to, že obv. Š. umožnil, aby dne 8. 8. 2016 ve večerních hodinách v kuchyni tohoto domu vyráběl pervitin.
22. Je také pravdou, že nikdo ze svědků výslovně neuvedl, že by obv. N. dal obv. Š. k dispozici „celou varnu“. Z provedených důkazů vyplynulo, že mu podal jen sklenice s chemickými přípravky a tál na sušení pervitinu. To, že tyto věci patřily jemu, však bylo jednoznačně prokázáno, neboť to v přípravném řízení uvedl sám obv. N. (č. l. 89/2).
23. A pokud dovolatel namítl, že nebylo prokázáno, že by obv. Š. při výrobě pervitinu pomáhal, k tomu Nejvyšší soud dodává, že pomoc (jako jedna z forem účastenství) spočívá v umožnění nebo usnadnění spáchání trestného činu. Pomocí tedy je i opatření prostředků k výrobě pervitinu, neboť jejím prostřednictvím došlo k odstranění praktických překážek, aby mohl být samotný proces výroby uskutečněn. Proto když obv. N. předal obv. Š. chemikálie a tál, jednoznačně se dopustil účastenství ve formě pomoci ke spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy.
24. Ve druhé části svého dovolání ještě obv. N. uvedl, že je přesvědčen o tom, že „soud I. stupně sice použil správný právní předpis a jeho správné ustanovení, avšak nesprávně jej vyložil“. Následovala však část, ve které dovolatel předeslal, co je podstatou skutku, přičemž zdůraznil, že součástí skutku nemůže být jakékoli jednání osoby, ale pouze takové, které je relevantní z hlediska trestního práva hmotného, a je proto obsaženo ve znacích skutkové podstaty některého trestného činu. Také uvedl, že pro vztah mezi jednáním a následkem musí platit, že jednání je pro daný následek kauzální. Ale po tomto teoretickém úvodu již nenásleduje žádná konkrétní argumentace , tedy námitka, která by konkrétně upřesnila, proč obviněný ve svém dovolání tuto hmotněprávní stať vůbec uvedl. Nejvyšší soud se nemůže domýšlet, co touto argumentací měl obviněný vlastně na mysli, a proto se k ní ani nemohl explicitně vyjádřit.
25. Mimo námitek, které obv. N. podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., odkázal i na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Předmětem tohoto dovolacího důvodu je rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v ust. 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo ačkoliv byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) ust. §265b odst. 1 tr. ř. Dovolatel zjevně uplatnil svou námitku v druhé variantě, neboť měl za to, že v řízení, které předcházelo zamítavému rozhodnutí, byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud však ověřil, že v napadených rozhodnutích nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona. Proto nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
26. Nejvyšší soud při svém přezkumu potvrdil, že obviněný se za pomoci svého advokáta hájil tak, jak uznal za vhodné. Oba soudy nižších instancí se jeho výpověďmi (stejně jako výpovědí spoluobviněného Š. a dalších ve věci vyslechnutých svědků a přiložených důkazů) pečlivě zabývaly a své konečné rozhodnutí podrobně a relevantně zdůvodnily. Mezi skutkovými zjištěními, které vyplynuly z důkazů na straně jedné a skutkovými závěry na straně druhé, neexistuje žádný nesoulad. Lze tedy uzavřít, že pokud obviněný podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze námitky skutkového charakteru, postavil celé dovolání na chybných základech, a díky tomu nemohl dosáhnout procesního úspěchu. Rovněž odkaz na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nebyl opodstatněný.
27. Mimo to Nejvyšší soud při svém přezkumu standardně zohledňuje ústavně právní rovinu projednávaného případu, neboť rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována i při projednávání dovolání (viz např. nálezy sp. zn. I. ÚS 125/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 554/04, apod.). Nejvyšší soud v případě obv. N. ověřil, že všechna zásadní ústavní práva byla respektována, a neshledal, že by dovolatel byl ukrácen na některém ze svých nezadatelných práv, zejména ne v jeho právu na spravedlivý proces podle čl. 36-40, Hlavy páté Listiny základních práv a svobod.
V. Závěr
28. Nejvyšší soud konstatuje, že oba soudy nižších stupňů se ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro svá rozhodnutí. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou zajistil důkazy v nezbytném rozsahu a vyhodnotil je podle svého vnitřního přesvědčení, založeném na odpovědném uvážení všech okolností případu – a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech. Krajský soud v Brně rozhodnutí Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou bez jakýchkoliv výhrad potvrdil. Na základě dovolání obv. N. Nejvyšší soud prověřil, že vznesené námitky jsou pouhou polemikou se skutkovými závěry soudu I. stupně, které jsou však bezchybné, stejně jako je přiléhavá i použitá právní kvalifikace. Rovněž uložený trest soudu I. stupně odpovídá prokázané závažnosti spáchaného skutku a není možné ho hodnotit jako trest nepřiměřeně přísný.
29. Jelikož námitky obviněného obsahově neodpovídají žádnému ze zákonem stanovených dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto byly Nejvyšším soudem vyhodnoceny jako irelevantní. A protože v napadeném rozhodnutí nedošlo ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. k porušení zákona, proto Nejvyšší soud dovolání obv. J. N. odmítl, a to podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
30. Za podmínek uvedených v ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 1. 2018
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu