ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.834.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 834/2018-42
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. 10. 2018 o dovolání, které podal obv. S. S. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 3 To 219/2017, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 47/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obv. S. S. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. 4 T 47/2017 byl obv. S. S. (v bodech 1 – 6) uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Tímtéž rozsudkem byla uznána vinnou i obv. M. G., a to rovněž ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (v bodech 5 a 6). Za to byla podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, přičemž podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku jí byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let. Oběma obviněným byl také v souladu s §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, přičemž městský soud výčet propadnutých věcí ve svém rozsudku taxativně vyjmenoval.
2. Tento rozsudek nenabyl právní moci, protože obv. S. S. podal proti tomuto rozsudku odvolání. O něm rozhodl Krajský soud v Brně ve svém rozsudku ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 3 To 219/2017 tak, že:
· podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. a za použití §261 tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu ohledně obou obviněných, a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. nově rozhodl tak, že
· obv. S. S. (v bodech 1 – 6) a obv. M. G. (v bodech 5 a 6) spáchali zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za to odsoudil obv. S. S. podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou, a obv. M. G. podle téhož ustanovení k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 (dvou) let.
· Podle §70 odst. 2 uložil Krajský soud v Brně obv. S. taktéž trest propadnutí věci, přičemž výčet těchto věcí ve svém rozsudku taxativně vyjmenoval. Současně uložil i zabrání věcí, a to 4 g konopí vč. obalových materiálů.
3. Podle skutkových zjištění Městského soudu v Brně, které zpřesnil Krajský soud v Brně, bylo zjištěno, že:
po předchozím souhlasu obv. M. G. k tomu, aby si obv. S. S. mohl objednávat a zasílat blíže neurčené zboží na její jméno a adresu,
obv. S. S. sám:
1. v blíže nezjištěné době začátkem měsíce října 2016 nezjištěným způsobem a u dosud neustanovené osoby objednal ve Spolkové republice Německo za účelem dalšího prodeje nejméně 15 ks tablet extáze růžové barvy ve tvaru slzy obsahující blíže nezjištěné množství MDMA (3,4-methylen-dioxymetamfetamin) a tyto nechal doručit do České republiky tak, že tablety zabalené v poštovní zásilce adresované na jméno M. G., Ú., B., za využití společnosti Deutsche post a České pošty dopravil do B., kdy obv. M. G. začátkem měsíce října 2016 na hlavní poště v B. na ulici N. předmětnou zásilku (aniž by znala její obsah) vyzvedla a přinesla jí do svého bytu na ulici Ú. v B., kde ji předala obv. S. S., společně ji rozbalili a dále s nimi nakládal obv. S. S., přičemž v rámci domovní prohlídky provedené dne 24. 10. 2016 v uvedeném bytě užívaném obžalovanými bylo nalezeno a zajištěno 15 ks těchto tablet,
2. v blíže nezjištěné době, nezjištěným způsobem a u dosud neustanovené osoby objednal ve Spolkové republice Německo za účelem dalšího prodeje 49,10 gramů psychotropní látky MDMA, obsahující celkem 34,75 gramů MDMA (3,4-methylen-dioxymetamfetamin) báze, tyto nechal doručit do České republiky tak, že tablety zabalené v poštovní zásilce adresované na jméno M. G., Ú., B., za využití společnosti Deutsche post a České pošty dopravil do B., přičemž dne 24. 10. 2016 byla tato zásilka doručena do poštovní schránky obv. M. G. v domě na ulici Ú. v B., kde byla zajištěna v rámci domovní prohlídky,
3. v blíže nezjištěné době, nezjištěným způsobem u dosud neustanovené osoby objednal za účelem dalšího prodeje celkem 50 ks tablet extáze RollsRoyce_01-orange o celkové hmotnosti 19,60 gramů, obsahující celkem 9,23 gramů psychotropní látky MDMA (3,4-methylen-dioxymetamfetamin) báze, kterou jako poštovní zásilku s uvedením odesilatele jménem V. K., P. S., P., a adresovanou na jméno M. G., Ú., B., za využití společnosti Česká pošta dopravil do B., přičemž dne 24. 10. 2016 byla tato zásilka doručena do poštovní schránky obžalované M. G. v domě na ulici Ú. v B., kde byla zajištěna v rámci domovní prohlídky,
4. od přesně nezjištěné doby, přinejmenším však dne 24. 10. 2016 v B., ve vlastní kosmetické tašce uložené v pokoji obv. M. G. v bytě na adrese Ú., za účelem prodeje dalším distributorům nebo koncovým uživatelům přechovával omamné a psychotropní látky a to:
· 21 ks tablet extáze Pineapple_02-orange o celkové hmotnosti 10,39 gramů, obsahujících celkem 2,55 gramů psychotropní látky MDMA (3,4-methylen-dioxymetamfetamin) báze,
· injekční stříkačku s 0,59 gramu psychotropní látky metamfetamin, obsahující 0,40 gramu metamfetamin báze,
· 58 ks tzv. tripů o celkové hmotnosti 1,06 gramů obsahující psychotropní látku 2C-I 2-(4-lodo-2,5-dimethoxyphenyl)ethan-1-amine a stopové množství amfetaminu, MDMA a ketaminu,
· tabletu a úlomek tablety o celkové hmotnosti 1,55 gramu, obsahující 0,75 gramů MDMA (3,4-methylen-dioxymetamfetamin)báze;
tedy látku o hmotnosti 11,94 gramu obsahující celkem 3,3 gramů báze psychotropní látky MDMA (3,4-methylen-dioxymetamfetamin), látku o hmotnosti 0,59 gramu obsahující 0,40 gramu metamfetamin báze a tripy o hmotnosti 1,06 gramů obsahující psychotropní látku 2-C-I 2-(4-lodo-2,5-dimethoxyphenyl)ethan-1-amine a stopové množství amfetaminu, MDMA a ketaminu,
obv. S. S. a M. G. společně:
5. poté, co S. S. v blíže nezjištěné době, nezjištěným způsobem a u dosud neustanovené osoby objednal ve Spolkové republice Německo za účelem dalšího prodeje celkem 500 ks tablet extáze oranžové barvy ve tvaru ananasu o celkové hmotnosti 236,58 gramů, obsahující celkem 59,502 gramů psychotropní látky MDMA (3,4-methylen-dioxymetamfetamin) báze a tyto nechal doručit do České republiky tak, že tablety zabalené v poštovní zásilce adresované na jméno M. G., Ú., B., za využití společnosti D eutsche post a České pošty dopravil do B., dne 23. 10. 2016 obv. M. G. na hlavní poště v B. na ulici N. předmětnou zásilku s vědomím toho, co bude obsahovat, vyzvedla a přinesla ji do svého bydliště na ulici Ú. v B., kde ji ve svém pokoji společně s obv. S. S. rozbalili, přičemž podstatný obsah zásilky v množství 456 ks tablet (již dříve policejním orgánem zaměněn za legální obsah) byl v rámci domovní prohlídky dne 24. 10. 2016 v bydlišti obžalované M. G. zajištěn,
6. od přesně nezjištěné doby, přinejmenším však dne 24. 10. 2016 v B., na různých místech v pokoji obv. M. G. v bytě na adrese Ú., společně za účelem prodeje dalším distributorům nebo koncovým uživatelům přechovávali omamné a psychotropní látky a to:
· 66 ks tablet extáze Pineapple_02-orange, o celkové hmotnosti 30,7 gramů, obsahujících celkem 7,546 gramů psychotropní látky MDMA (3,4-methylen-dioxymetamfetamin) báze,
· 3 plastové zkumavky s obsahem 45,3 gramů psychotropní látky MDMA (3,4-methylen-dioxymetamfetamin), obsahující celkem 33,48 gramů MDMA báze,
· 15 ks tablet extáze růžové barvy WhatsApp-02-rose o celkové hmotnosti 4,79 gramů, obsahujících celkem 1,57 gramů psychotropní látky MDMA (3,4-methylen-dioxymetamfetamin) báze,
tedy látku o hmotnosti 80,79 gramu obsahující celkem 42,596 gramů báze psychotropní látky MDMA (3,4-methylen-dioxymetamfetamin),
uvedeného jednání se oba obžalovaní dopouštěli s vědomím, o jaké látky se jedná a přesto, že nedisponovali příslušným oprávněním pro nakládání s omamnými a psychotropními látkami,
přičemž MDMA (3,4-methylen-dioxymetamfetaminu), tzv. extáze, patří podle §44c zákona č. 167/1998 Sb., mezi psychotropní látky zařazené do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách (nařízení vlády č. 463/2013 o seznamech návykových látek), metamfetamin patří podle §44c zákona č. 167/1998 Sb., mezi psychotropní látky zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, (nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek), 2C-I patří podle §44c zákona č. 167/1998 Sb., mezi psychotropní látky zařazené do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách (nařízení vlády č. 463/2013 o seznamech návykových látek), a ketamin patří podle §44c zákona č. 167/1998 Sb., mezi psychotropní látky zařazené do seznamu IV podle Úmluvy o psychotropních látkách (nařízení vlády č.463/2013 o seznamech návykových látek).
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 7. 2017 podal obv. S. S. prostřednictvím svého obhájce a v zákonné lhůtě dovolání. V něm napadl výrok o vině i o trestu a odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dle jeho názoru toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Konkrétně pak vznesl níže uvedené námitky.
5. Dovolatel nejprve vznesl námitku k zahájení trestního řízení . Vyjádřil v ní svůj nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, že se – jednalo o trestní věc vedenou příslušným orgánem Celní správy v Německu, nicméně nebyly provedeny žádné úkony, pouze byla se souhlasem státního zástupce o této skutečnosti informována česká strana. Dovolatel k tomu uvedl, že ze spisu vyplývá, že dne 22. 9. 2016 byla německou stranou zajištěna a otevřena zásilka s drogou, a ta byla předána celním orgánům ČR. Dle jeho názoru tedy bylo prvním úkonem trestního řízení právě zajištění a otevření zásilky. Proto obviněný namítl, že odvolací soud se svou reprodukcí listinných důkazů dopustil zřejmé deformace informací obsažených v těchto listinách. S tím souvisí i to, že se dovolatel neztotožnil s tvrzením, že zásilka byla otevřena v režimu celních předpisů a teprve následně, po objevení drogy, bylo přistoupeno k postupu podle předpisů trestních.
6. Dalším pochybením bylo, že orgány činné v trestním řízení nepostupovaly podle §112 a násl. zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, které upravují proceduru převzetí trestního řízení od orgánu cizozemského státu. Dovolatel uvádí, že odvolací soud nesprávně interpretoval situaci, když uvedl, že z německé strany nedošlo k žádosti dle §113 tohoto zákona, ale jednalo se o výměnu informací, které umožňuje čl. 7 Úmluvy o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy EU. Tomuto závěru však odporuje druhá část stejné věty z odůvodnění rozsudku, kde odvolací soud uvedl, že poskytnutí důkazu cizozemským orgánem bez žádosti o právní pomoc výslovně připouští i §42 odst. 2, 3 tohoto zákona. Dovolatel zdůraznil, že si odvolací soud neujasnil, zda šlo o pouhé předání informací či poskytnutí důkazu cizozemským orgánem bez žádosti. Tím však zatížil své rozhodnutí procesní vadou, neboť alternativní skutkové zjištění je zásadně nepřípustné.
7. V dalším bodě obviněný napadl odkaz odvolacího soudu na české celní předpisy. Upozornil, že dle odvolacího soudu byla předmětná zásilka v SRN zajištěna a otevřena podle celních předpisů. Následně dovolatel ocitoval §35 odst. 1 písm. b) zákona č. 17/2012 Sb., o celní správě ČR a §6 odst. 1 zákona č. 17/2012 Sb., celního zákona, a na základě těchto citací uvedl, že odvolací soud blíže neodůvodnil, v čem mělo spočívat důvodné podezření na závadný obsah projednávané zásilky. Z toho obviněný usoudil, že nebyly dodrženy předpoklady pro otevření zásilky, a pokud to němečtí celníci učinili, jednalo se o nezákonný zásah do listovního tajemství. Proto je také důkaz získaný tímto způsobem dle jeho názoru procesně nepoužitelný.
8. Prvotní pochybení německých celníků dle dovolatele znehodnotilo veškeré navazující důkazy. Jedná se zejména o znalecké zkoumání obsahu zásilky, domovní prohlídku provedenou 24. 10. 2016 v bydlišti M. G. na ul. Ú. v B., kde byly zajištěny předměty, které jsou však rovněž nezákonnými důkazy, a proto nelze přihlížet ani k jejich znaleckému zkoumání, kterým se zabývaly znalecké posudky z odvětví chemie a daktyloskopie. To samé platí i pro sledování zásilky a provedení záměny jejího obsahu dle §87a a 87b tr. ř. Ke všem těmto důkazům nelze přihlížet – vzhledem k nezákonnému zajištění a otevření předmětné zásilky. K tomu dovolatel dodal, že doktrína „ovoce z otráveného stromu“ je ve výše naznačeném smyslu podrobně rozebrána v nálezu Ústavního sudu z 23. 10. 2014, sp. zn. I. ÚS 1677/2013.
9. Po zohlednění těchto argumentů je jediným procesně použitelným důkazem výpověď spoluobv. M. G., ale i ta musí být posuzována z hlediska výše uvedené doktríny. Části její výpovědi, kde popisuje činnosti prováděné v souvislosti s nezákonnými důkazy (předmětná zásilka, domovní prohlídka) jsou nepoužitelné, neboť tyto skutečnosti byly nezákonně ovlivněny orgány činnými v trestním řízení. Její výpověď je použitelná pouze ve vztahu k bodu 1. skutkové věty. V této části však spoluobviněná nebyla schopna blíže popsat obsah doručeného balíčku, a proto je nutné ve věci provést nové dokazování, což však není možné, neboť zpochybněné důkazy nebude možné znovu provést pro jejich neopakovatelnost. Proto bude nutné přehodnotit závažnost jednání obviněného, a pro případ, že Nejvyšší soud bude rozhodovat o vazbě, bude nutné rozhodnout, zda je přiměřené obv. S. i nadále omezovat na osobní svobodě.
10. S ohledem na výše uvedené tedy dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud vydal usnesení, ve kterém podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudky Krajského i Městského soudu v Brně zruší a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikáže Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně se dovolatel dožaduje toho, aby podle §265l odst. 4 tr. ř. nebyl vzat do vazby.
11. K projednávané věci se vyjádřil státní zástupce , který je činný u Nejvyššího státního zastupitelství, a to ve svém vyjádření ze dne 2. 7. 2018, sp. zn. 1 NZO 478/2018-14. K námitkám obviněného nejprve předeslal, že uplatněnému hmotněprávnímu dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají, protože dovolatel v rámci své argumentace uplatnil výlučně námitky procesní a skutkové povahy.
12. Konkrétně pak státní zástupce zdůraznil, že obviněný vznesl námitky o procesní nepoužitelnosti klíčového důkazu (celními orgány SRN zajištěnou a otevřenou zásilku), která se stala podkladem pro zahájení trestního řízení v České republice. S odkazem na doktrínu „plodů z otráveného stromu“ dovolatel označil za nepoužitelné i všechny zbylé důkazy (s výjimkou výpovědi spoluobv. G.). Takové výhrady však stojí zcela mimo rámec jakéhokoli dovolacího důvodu. Mimo to stejné výhrady zaměřené proti údajným procesním nedostatkům (zakládající nepoužitelnost jednotlivých důkazů) obviněný uplatnil již během hlavního líčení, a poté v rámci svého odvolání. Oba soudy se však s jeho námitkami náležitě vypořádaly a dospěly k závěru, že nemají žádné opodstatnění. Proto státní zástupce uzavřel, že dokazování proběhlo zákonným způsobem, takže vina dovolatele byla učiněna na podkladě řádně zajištěných a procesně využitelných důkazů. K teorii „plodů z otráveného stromu“ státní zástupce dodal, že zákonodárce tuto doktrínu angloamerického práva do českého trestního řízení nepřevzal. Proto ani závěr, že důsledkem vadného postupu orgánů činných v trestním řízení je vždy absolutní nepoužitelnost všech provedených důkazů na takový chybný postup navazující, nelze v ustanoveních trestního řádu nalézt.
13. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce Nejvyššímu soudu navrhl, aby bylo dovolání obv. S. odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil své rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
III. Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda bylo podáno v souladu s ust. §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. §265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. §265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splnilo obligatorní obsahové náležitosti, upravené v §265f tr. ř. Po jeho prostudování shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a proto dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem předepsaným ustanovením. Nic tedy nebránilo jeho projednání.
15. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo nutné rovněž posoudit otázku, zda konkrétní argumenty obviněného naplňují uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
16. Obecně platí, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva , nikoliv z hlediska procesních předpisů.
17. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod už nelze znovu přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
18. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon tedy vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek bylo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci (popsaný v jejich rozhodnutích) není takovým trestným činem, za který jej pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod má právo namítnout, že
· skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo
· není vůbec žádným trestným činem.
Z toho pak vyplývá, že dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem, anebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem). Dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení a nemá povahu „dalšího odvolání“. Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno.
IV. Důvodnost dovolání (k meritu věci)
19. Obv. S. S. ve svém dovolání odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v rámci své argumentace však v podstatě zopakoval svoji obhajobu, a to přesto, že se s jejími argumenty vypořádal Městský soud v Brně ve svém rozsudku sp. zn. 4 T 47/2017, a poté i Krajský soud v Brně (ve svém rozsudku sp. zn. 3 To 219/2017 ze dne 19. 7. 2017 na s. 9 an.). Obviněný ve svém dovolání formálně odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v rámci něj vznesl výhrady k zahájení trestního řízení, k proceduře převzetí trestního řízení od orgánu cizozemského státu, k dodržení zákona pro otevření listovní zásilky. Na základě těchto výhrad pak odvodil procesní nepoužitelnost základního důkazu – otevření zásilky s drogou, kterou provedl celní orgán na území SRN a následně s odkazem na doktrínu „plodů z otráveného stromu“ namítl procesní použitelnost všech ostatních navazujících důkazů.
20. V rámci své argumentace tedy netvrdí, že skutek, který je mu kladen za vinu, a který je popsán ve výroku o vině, nenaplnil znaky přisouzeného trestného činu. V dovolání vyjádřil prostý nesouhlas s tím, k jakým skutkovým závěrům dospěly soudy nižších stupňů na základě provedeného dokazování. Tímto postupem však vznesl pouze námitky procesního, resp. skutkového charakteru. Ty však stojí zcela mimo uplatněný dovolací důvod. To samé platí o jeho výhradách k zahájení trestního řízení a k převzetí trestního řízení od orgánů SRN. Zákonné znění dovolacího důvodu neopravňuje Nejvyšší soud k přezkoumávání otázek procesních, pouze otázek hmotněprávních.
21. Jenom proto, že dovolatel v podstatě, byť implicitně, vznesl námitku tzv. extrémního nesouladu mezi skutečnostmi, které vyplynuly z provedených důkazů a skutkovými závěry na straně jedné a z nich plynoucími hmotněprávními závěry na straně druhé, čímž naznačil porušení svého ústavního práva na spravedlivý proces – Nejvyšší soud přistoupil k přezkumu celého případu.
22. Námitku k zahájení trestního řízení, ve které dovolatel vede spor o to, který úkon byl prvním úkonem trestního řízení, Nejvyšší soud odmítl. Obviněný stále tvrdí, že prvním úkonem trestního řízení bylo už zajištění a otevření předmětné zásilky na území cizího státu dne 29. 9. 2016 a dále vyjádřil nesouhlas s tvrzením odvolacího soudu, že zásilka byla otevřena na území SRN v režimu celních předpisů, což dle jeho názoru je dezinformační interpretace, která neodpovídá obsahu listin.
23. Nejvyšší soud však ověřil, že odvolací soud vyhodnotil provedené důkazy zcela přiléhavě. Podezřelá listovní zásilka byla skutečně otevřena německým celním orgánem dne 29. 9. 2016, a to v přítomnosti zaměstnance pošty, kde byla ihned konstatována přítomnost 500 ks tablet XTC (č. l. 241, resp. 250). Poté byla zásilka předána Celnímu pátracímu úřadu Frankfurt nad Mohanem (č. l. 242, 245, resp. 251, 254). Současně německá strana konstatovala porušení zákona o omamných látkách ve spojení s §372 daňového řádu – porušení zákazu dovozu, průvozu a vývozu (č. l. 243, 252). O těchto skutečnostech byla česká strana informována se souhlasem příslušného státního zástupce (č. l. 240, 249).
24. K zahájení úkonů trestního řízení podle §158 odst. 3 tr. ř. došlo až na území České republiky dne 10. 10. 2016 (č. l. 29). Orgány činné v trestním řízení museli nejprve zjistit skutečnou totožnost pachatele. Proto Generální ředitelství cel, Odbor pátrání Brno, provedlo záměnu zásilky, a to z původní, ohledané Policií ČR (na č. l. 184-195) na zásilku novou, o které byl proveden záznam (na č. l. 211, 212-228). Přičemž opatření o nařízení záměny zásilky vydané v souladu s §87a odst. 2 tr. ř. vydalo Městské státní zastupitelsví v Brně dne 12. 10. 2016 pod sp. zn. 2 ZN 2834/2016-9 (č. l. 231), a to na základě souhlasu soudce Městského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2016 pod sp. zn. 70 Nt 10251/2016 (č. l. 233-236).
25. Nejvyšší soud také ověřil, že předmětná zásilka byla otevřena příslušným celním orgánem na území SRN, tedy skutečně v režimu německých celních předpisů. Proto se odvolací soud nedopustil žádné deformace informací obsažených v těchto listinách, jak tvrdí dovolatel. Naopak – tyto listiny reprodukoval zcela přesně. V této souvislosti není Nejvyššímu soudu jasné, na základě čeho dovolatel tvrdí, že „odvolací soud neodůvodnil, v čem mělo spočívat důvodné podezření na závadný obsah předmětné zásilky“ . Odvolací, ale ani soud I. stupně nemohl konstatovat a odůvodnit podezření na závadný obsah předmětné zásilky, když tento úkon provedl celní orgán na území SRN. A to, že toto podezření bylo skutečně důvodné, vyplynulo z obsahu zásilky a navíc se vzápětí potvrdilo jako zcela správné (č. l. 214, resp. 250).
26. Není také zřejmé, na základě čeho obhajoba konstatuje, že „nebyly dodrženy předpoklady pro otevření předmětné zásilky“ . Krajský soud v Brně zcela jasně zdůraznil, že pokud je důvodné podezření, že obsah zásilky porušuje zákon, je zásah do listovního tajemství oprávněn – což je pravidlo platné v německé i české právní úpravě. Podle čl. 13 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod, je zásah do listovního tajemství umožněn, samozřejmě způsobem, který stanoví zákon. Je nepochybné, že v případě zásilky, u které bylo důvodné podezření, že obsahuje drogy, bylo její otevření zcela namístě, a to s ohledem na ochranu veřejného zdraví a morálky. O žádný nezákonný zásah do listovního tajemství, kterým by celní orgán nezákonně narušil soukromí adresáta nebo by neoprávněně zjišťoval jeho osobní údaje, tedy rozhodně nešlo. Navíc – je zcela absurdní polemizovat v tomto stadiu řízení o důvodnosti zásahu do listovního tajemství v případě zásilky obsahující 500 tablet extáze.
27. Ani během procedury převzetí zásilky od orgánu cizozemského státu českým orgánům činným v trestním řízení nedošlo k žádnému pochybení. Celní pátrací úřad Frankfurt nad Mohanem – Odbor 600, v rámci mezinárodní spolupráce nejprve informoval příslušné české orgány o zadržení podezřelé zásilky. Jednalo se o podání informace, kterou umožňuje čl. 7 Úmluvy o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy EU. Následně německý orgán postoupil předmětnou zásilku orgánům činným v trestním řízení k dalšímu postupu. Podstatné je, že v tomto stadiu řízení obv. S. ještě nefiguroval jako podezřelý. Teprve pak došlo ze strany českých orgánů v souladu s §87a tr. ř. k záměně zásilky, a to za účelem zjištění totožnosti pachatele. Ze spisu také vyplynulo, že tento postup orgánů činných v trestním řízení proběhl zcela v souladu se zákonem.
28. V další argumentaci dovolatel namítl, že údajné pochybení německých celníků při otevření zásilky znehodnotilo veškeré další navazující důkazy – dovolatel a jeho obhajoba měli na mysli zejm. znalecké zkoumání obsahu zásilky, domovní prohlídku provedenou v bydlišti M. G. i navazující znalecké posudky z odvětví chemie a daktyloskopie. V této souvislosti odkázal na doktrínu označovanou jako teorie „plodů z otráveného stromu“.
29. Toto pravidlo anglosaského práva ve své ryzí podobě striktně vylučuje použití určitého důkazu či důkazů, které byly získány nezákonným způsobem. Kontinentální trestní řízení však vychází z formálně-materiální povahy důkazu, a proto jen takové vady, které porušují právo na spravedlivý proces, vedou k nepřípustnosti takového důkazu. To prakticky znamená, že orgány činné v trestním řízení jsou povinny přistupovat k vadám řízení diferencovaně, to znamená, že vždy konkrétně posoudí, jak intenzivní bylo dané pochybení a zda mohlo provádění toho kterého důkazu ovlivnit. Jinými slovy – ze zásady volného hodnocení důkazů vyplývá, že příslušné orgány musí hodnotit všechny důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech.
30. Z tohoto důvodu nelze odkazem na tuto doktrínu učinit zjednodušující závěr o tom, že výskyt nezákonného důkazu automaticky způsobuje nepoužitelnost všech důkazů opatřených v daném řízení, a obzvláště ne v rámci kontinentálního práva. Nepoužitelnost se může týkat pouze těch důkazů, které jsou od nezákonného důkazu kauzálně odvozeny. A to je i závěr, ke kterému dospěl Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 1677/13 ze dne 23. 10. 2014, na který dovolatel odkázal, stejně jako řada jiných rozhodnutí Ústavního soudu, které se zabývaly touto problematikou (např. nález sp. zn. III. ÚS 761/14, nález sp. zn. III. ÚS 587/14, usnesení sp. zn. IV. ÚS 2058/13, usnesení sp. zn. III. ÚS 3318/09, nález sp. zn. III. ÚS 2260/10).
31. Dovolatel ve svém písemném podání vyhodnotil klíčový důkaz jako nezákonný a v návaznosti na to argumentačně „znehodnotil“ věrohodnost i všech ostatních důkazů, které jsou dle jeho náhledu od něj kauzálně odvozeny. Takový postup však Nejvyšší soud nemohl akceptovat hned z několika důvodů. Za prvé – doktrína plodů z otráveného stromu není součástí platného trestního řádu, a proto se na ni nelze odvolávat. Za druhé – i kdyby to neplatilo, tak ani rigorózní interpretace této doktríny nemůže vést k závěru, že výskyt nezákonného důkazu automaticky způsobuje nepoužitelnost všech důkazů opatřených v daném řízení. Za třetí – námitku kauzálního odvození označených navazujících důkazů od nezákonného důkazu je nutné odmítnout už jen proto, že předmětná zásilka nebyla otevřena nezákonně, jak tvrdí dovolatel. Naopak vše proběhlo v souladu s německou i českou právní úpravou. A v neposlední řadě také tvrzení obviněného a jeho obhajoby, že „pochybení německých celníků znehodnocuje veškeré navazující důkazy“ nelze brát v potaz, protože o tom, ke kterým důkazům lze či nelze přihlížet, rozhoduje zásadně soud a nikoli obhajoba.
32. Nejpodstatnější však je skutečnost, že poukaz na tuto teorii nenaplňuje uplatněný dovolací důvod, neboť se ve své podstatě jedná o pouhou polemiku o procesní účinnosti provedených důkazů a z nich vyvozených skutkových zjištění. Jinými slovy nejde o námitku hmotněprávní (resp. hmotněprávního podřazení skutkových zjištění pod příslušné ustanovení tr. zákoníku), ale o námitku procesní. Takové námitky však stojí mimo zorné pole dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto je nelze s odkazem na tento dovolací důvod s úspěchem namítat.
V. Závěr
33. Nejvyšší soud po svém přezkumu dospěl k závěru, že v napadeném rozhodnutí nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona. Soudy I. a II. stupně svým postupem neporušily základní práva dovolatele. Vina obv. S. S. byla prokázána zákonným způsobem. Mezi skutečnostmi, které vyplynuly z provedených důkazů a skutkovými závěry na straně jedné a právními závěry na straně druhé Nejvyšší soud neshledal žádné rozpory. Vznesené dovolací výhrady jsou z pohledu uplatněného dovolacího důvodu pouhou polemikou se skutkovými závěry soudů I. a II. stupně, se kterými se obviněný zjevně neztotožnil. Obsahově však neodpovídají žádnému ze zákonem stanovených dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., a proto byly Nejvyšším soudem vyhodnoceny jako námitky zcela irelevantní.
34. Nejvyšší soud si je vědom toho, že rozhodování o dovolání se nemohlo ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována také v řízení o všech opravných prostředích (viz např. nálezy sp. zn. I. ÚS 125/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 554/04, apod.). Během svého přezkumu však ověřil, že z ústavního hlediska jednoznačně byla respektována všechna zásadní ústavní práva, vč. práva na spravedlivý proces, a proto porušení žádného ústavou zaručeného práva neshledal.
35. Proto Nejvyšší soud dovolání obv. S. S. odmítl, a to s odkazem na §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť jeho dovolání bylo zjevně podáno z jiného důvodu, než je uveden v ust. §265b tr. ř. Za podmínek uvedených v ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 10. 2018
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu