ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.961.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 961/2018-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 8. 2018 o dovolání obviněného D. Č. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 4 To 17/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 3 T 158/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného D. Č. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 30. 1. 2017, sp. zn. 3 T 158/2016, byl obviněný D. Č. pod body I. 1) – 17) uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným v jednočinném souběhu s přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že:
v přesně nezjištěné době, nejméně od měsíce ledna 2016 do 16. 6. 2016 společně po předchozích dohodách a ve vzájemné součinnosti s obviněnými M. Č., T. H., P. H. a P. C., především v areálu, objektech a okolí Věznice R., okr. T., v J., v B., v P., v Z., okr. B. – v. a na dalších místech na území České republiky, jako organizovaná skupina s rozdělením rolí, koordinovaná obviněným D. Č., domlouvali a uskutečňovali předávání, dodávání a distribuci drogy pervitin, drogy marihuana, peněžních prostředků, mobilních telefonů, telefonních SIM karet, nabíječek, USB kabelů, powerbank a dalšího příslušenství k mobilním telefonům, a dalších věcí přinejmenším tak, že obviněný D. Č. pod bodem I.
1) dne 18. 1. 2016 se domlouval s obv. F. V., ve vztahu k jehož osobě bylo řízení vyloučeno ze společného řízení k samostatnému projednání a rozhodnutí, kdy obv. F. V. poté na základě této domluvy dne 20. 1. 2016 předal v obci Z. dosud neustanovenému odsouzenému pracujícímu ve firmě KRAB Z. nejméně 1,8 až 2 g pervitinu určeného pro obv. D.Č., tento neustanovený odsouzený za tuto službu obdržel od obv. F. V. jako odměnu 0,3 g pervitinu, poté tento neustanovený odsouzený předal obv. D. Č. ve Věznici R. nejméně 1,8 g až 2 g pervitinu, a za tuto službu obdržel jako odměnu nejméně 0,2 g pervitinu od obv. D. Č.,
2) dne 22. 1. 2016 přechovával v objektu Věznice R., mobilní telefon zn. Samsung GT-E1200R, s baterií a SIMkartou Vodafone, který byl zajištěn orgány Vězeňské služby ČR,
3) dne 30. 1. 2016 se domlouval s obv. F. V. na tom, že obv. F. V. u Věznice R. vyzvedne neustanoveného odsouzeného, který pak přehodí přes oplocení do areálu věznice R. tři SIMkarty, čtyři mobilní telefony, powerbanku a nejméně 1g pervitinu, kdy obv. F. V. na základě této domluvy dosud neustanoveného vězně vyzvedl, avšak k samotnému přehozu nedošlo z důvodu přítomnosti policie u věznice,
4) dne 4. 2. 2016 se domlouval s obv. F. V., a obv. F. V. poté na základě této domluvy dne 4. 2. 2016 předal obv. M. Č. na pracovišti firmy H., N. V., P. nejméně 3 g pervitinu určeného pro obv. D. Č.,
5) dne 9. 2. 2016 se domlouval s obv. F. V., a obv. F. V. poté dne 10. 2. 2016 předal obv. M. Č. na pracovišti firmy H., N. V., P. nejméně 3 g pervitinu za 1.000,- Kč určeného pro obv. D. Č.,
6) dne 14. 2. 2016 se domlouval s obv. P. H. a obv. F. V., poté obv. F. V. na základě této domluvy dne 15. 2. 2016 v B. předal P. H. 3 balíčky s obsahem 2 x SIM karta, 1 x power banka, 3 x mobilní telefon, 1 x nabíječka k mobilnímu telefonu, nejméně 1,1 g pervitinu, nejméně 15 g marihuany určené pro odsouzeného P. B., poté odvezl obv. P. H. z B. k areálu Věznice R., kde obv. P. H. na základě této domluvy přehodil balíčky přes oplocení do areálu věznice,
7) dne 17. 2. 2016 se domlouval s obv. F. V., a obv. F. V. poté na základě této domluvy dne 18. 2. 2016 předal obv. M. Č. na pracovišti firmy H., N. V., P. nejméně 1 g pervitinu za 1.300,- Kč určeného pro obv. D. Č.,
8) dne 19. 2. 2016 se domlouval s obv. F. V., a obv. F.V. poté na základě této domluvy dne 19. 2. 2016 odvezl obv. P. H. z B. k areálu Věznice R., zde mu předal 3 balíčky (obsahující 2 x SIM karta Vodafon, 1 x power banka, 1 x Samsung core, 1 x Samsung note a 2 g pervitinu), které P. H. přehodil přes oplocení do areálu věznice, přičemž 1 balíček (PET lahev obsahující mobilní telefon Samsung GT-N7000, s baterií, bez SIMkarty, mobilní telefon Samsung SM - G361F, s baterií, bez SIMkarty, paměťovou kartu mikro SD TLM 16 GB a plastovou injekční stříkačku se zeleným pístem obsahující nejméně 0,8 g pervitinu), byl dne 20. 2. 2016 nalezen a zajištěn orgány Vězeňské služby ČR v ostrahovém pásmu věznice,
9) dne 10. 3. 2016 se domlouval s obv. F. V., a obv. F. V. poté na základě této domluvy dne 13. 3. 2016 předal v B. obv. M. Č., který byl v té době na vycházce, nejméně 3 g pervitinu a nejméně 10 g marihuany určených pro obv. D. Č. a dále nejméně 2,5 g pervitinu určeného pro odsouzeného J. W.,
10) dne 13. 3. 2016 ve Věznici R. poskytl obv. M. Č. nejméně 0,4 g pervitinu, jako odměnu za přenos drog do věznice,
11) dne 13. 3. 2016 ve Věznici R. poskytl J. W. přesně nezjištěné množství drogy pervitinu, pravděpodobně předáním tzv. "koňováním" z okna ve věznici,
12) dne 5. 4. 2016 se domlouval s obv. F. V., a obv. F. V. poté na základě této domluvy dne 7. 4. 2016 předal obv. M. Č. na pracovišti firmy H., N. V., P. přesně nezjištěné množství drogy pervitinu určeného pro obv. D. Č.,
13) dne 15. 4. 2016 ve Věznici R. poskytl zprostředkovaně přes dalšího neustanoveného odsouzeného přesně nezjištěné množství drogy marihuany odsouzenému P. B.,
14) dne 8. 5. 2016 se domlouval s obv. F. V., obv. P. H. a obv. T. H., a obv. T. H. na základě této domluvy instruoval obv. P. C., aby v B. převzal od obv. F. V. nejméně 3 g pervitinu určeného pro obv. D. Č., současně, aby obv. C. zajistil přehoz dalšího pervitinu v nezjištěném množství, 3 mobilní telefony, SIM karet a 300,-Kč v hotovosti určených pro obv. T. H., obv. F. V. na základě této domluvy předal v B. obv. P. C. nejméně 3 g pervitinu určeného pro obv. D. Č., obv. P. C. na základě této domluvy v B. předal požadované drogy (3 g + nezjištěné množství) ve dvou zatavených injekčních stříkačkách, 3 mobilní telefony, SIM karty a 300,- Kč - určené pro obv. D. Č. a obv. T. H. obv. P. H., obv. P. C. odvezl obv. P. H. k Věznici R., kde obv. P. H. zabalené drogy, telefony, SIM karty a 300,- Kč přehodil přes oplocení do areálu Věznice R., přičemž si po dohodě s obv. D. Č. ponechal jako odměnu nejméně 1 g pervitinu z množství určeného původně pro obv. D. Č.,
15) dne 18. 5. 2016 se domlouval s obv. P. H., a obv. P. H. poté na základě této domluvy dne 24. 5. 2016 přehodil přes oplocení do areálu Věznice R. 3 balíčky obsahující 2 x mobilní telefon zn. HTC, 1 x mobilní telefon zn. Alcatel, 1 x mobilní telefon zn. MIO, 1 x powerbanku, 4 x SIM kartu, nabíječky k MT a nejméně 20 g marihuany,
16) v době od 24. 5. 2016 od 25. 5. 2016 ve Věznici R. poskytl odsouzenému P. B. mobilní telefon a nejméně 10 g marihuany,
17) dne 16. 6. 2016 přechovával v objektu Věznice R., ubytovna odsouzených, oddělení A2, ložnici č. 115 mobilní telefon zn. Samsung Galaxy S III mini GT I8190, s baterií a SIM kartou, který byl zajištěn orgány Vězeňské služby ČR,
přičemž droga pervitin obsahuje metamfetamin, který je psychotropní látkou zařazenou do seznamu č. 5, přílohy 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek v platném znění, a droga marihuana obsahuje tetrahydrokanabinol, který je psychotropní látkou zařazenou do seznamu č. 4, přílohy 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v platném znění.
2. Za to byl obviněný D. Č. podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti osmi měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to dvou mobilních telefonů specifikovaných ve výrokové části rozsudku.
3. Rozsudek okresního soudu napadl obviněný odvoláním, které bylo napadeným usnesením Krajského soudu v Brně podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný D. Č. prostřednictvím ustanoveného obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný deklaruje, že odvolacím soudem bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči, jímž byl uznán vinným shora uvedeným jednáním, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, když v řízení před soudem prvního stupně byl dán důvod dovolání formulovaný v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Rozhodnutí soudu prvního stupně je dle mínění dovolatele stiženo vadou tzv. extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěnými a provedenými důkazy, neboť jeho podkladem je důkaz získaný nezákonným způsobem, konkrétně důkaz získaný v rámci provedeného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, přičemž odvolacím soudem, jenž dospěl k nesprávnému závěru o nedůvodnosti odvoláním vznesených námitek, nebyly tyto vady nikterak odstraněny. Obviněný má za to, že se soudy obou nižších stupňů nedostatečně vypořádaly s jeho obhajobou a svá rozhodnutí opřely o skutková zjištění, která věrohodně nevyplývají z provedeného dokazování. Soud prvního stupně svůj závěr o vině obviněného opřel zejména o důkazy provedené odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu a výpověďmi svědků L. K. a M. L., když však důkaz zjištěný odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu považuje obviněný za nezákonný a jako k takovému k němu nemělo být vůbec přihlíženo. Nezákonnost odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu obviněný spatřuje v nedostatečném odůvodnění nutnosti jeho provedení jako jediného možného důkazního prostředku ke zjištění významných skutečností a vyloučení možnosti sledovaného účelu dosáhnout jinak, když odůvodnění jednotlivých příkazů vydaných Okresním soudem v Třebíči považuje za velmi obecné a vágní. Obviněný současně zpochybňuje úroveň věrohodnosti výpovědí svědků L. K. a M. L., když soud prvního stupně při hodnocení těchto důkazů zcela pominul evidentní rozpory mezi výpověďmi jmenovaných svědků a dalšími zjištěnými skutečnostmi, jakož i osobní rozpory a antipatii mezi těmito svědky a jeho osobou. V rámci provedeného dokazování pak nebylo dle obviněného rovněž prokázáno, že by jím realizované finanční platby přes bankovní účet svědka J. Ž. měly jakoukoli souvislost s distribucí omamných a psychotropních látek do Věznice R., stejně jako skutečnost, že by předmětná trestná činnost byla spáchána v rámci organizované skupiny ve smyslu §283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Závěrem pak obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání.
5. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství po seznámení se s obsahem podaného dovolání obviněného sdělil, že s přihlédnutím k povaze obviněným uplatněných námitek se k němu nehodlá věcně vyjadřovat.
III.
Přípustnost dovolání
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, odst. 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, odst. 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
7. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
8. Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který je dán v případě, kdy se příslušný funkčně nadřízený soud věcí věcně zabýval, rozhodl o opravném prostředku proti rozhodnutí soudu prvního stupně a i přes meritorní přezkum dospěl nesprávně k nedůvodnosti tohoto opravného prostředku, ačkoliv před soudem prvního stupně byla dána vada řízení podřaditelná pod jeden ze zákonných dovolacích důvodů. V daném případě shledal obviněný tuto vadu v tom, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném posouzení skutku nebo jiném hmotněprávním posouzení (§265b odst. 1 písm. g) tr. řádu). V této souvislosti je třeba připomenout, že v intencích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze namítat, že skutek tak, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou přitom již zcela jednoznačně rozvedeny v ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (např. v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. v usneseních Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud tedy v daném případě zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria uplatněného dovolacího důvodu či jiného důvodu dovolání.
IV.
Důvodnost dovolání
9. Nejvyšší soud po prostudování příslušného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným D. Č. uplatněné dovolací námitky neodpovídají žádnému ze zákonných dovolacích důvodů. Současně Nejvyšší soud již na tomto místě předesílá, že v postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal takové pochybení, které by zasahovalo do práva obviněného na spravedlivý proces, a ve věci tak nebyl dán ani důvod pro přezkum skutkových zjištění nižších soudů, jak se toho obviněný domáhal.
10. K námitce obviněného stran nezákonnosti pořízených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu je ve shodě s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 6 Tz 3/2017 třeba připomenout, že odposlech a záznam telekomunikačního provozu se zpravidla provádí v počáteční fázi trestního řízení a není tudíž nezbytné, aby se návrh státního zástupce, jakož i následný příkaz soudce při popisu skutkových okolností opíral o formálně bezvadné a bezezbytku přesvědčivé důkazy, jež v této fázi logicky ještě nemohou být k dispozici, nýbrž postačují jakékoli relevantní informace nevzbuzující pochybnost o původu a legálnosti jejich opatření, které opodstatňují vedení trestního řízení z hlediska §88 odst. 1 tr. řádu. Orgány činné v trestním řízení přitom počáteční právní kvalifikaci jednání, které je předmětem trestního řízení, dovozují ze skutkových okolností, k jejichž vymezení není vyžadována taková míra právní jistoty jako v případě samotného skutku, přičemž důkazní prostředky volí v závislosti na typové závažnosti předmětného trestného činu. V daném kontextu lze odkázat mimo jiné na nález Ústavního soudu ze dne 13. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 1221/16, který zdůrazňuje materiální podmínky vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. V souvislosti s dovolatelem tvrzeným nedostatečným, resp. „velmi obecným a vágním odůvodněním nutnosti provedení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu jako jediného možného důkazního prostředku vedoucího ke zjištění významných skutečností a vyloučení možnosti sledovaného účelu dosáhnout jinak“ lze konstatovat, že žádný z celkem čtyř příkazů, jež byly v této trestní věci vydány Okresním soudem v Třebíči, tvrzenými vadami, jejichž následkem by měla být absolutní neúčinnost důkazů z nich pořízených, zjevně netrpí. Z materiálního hlediska byly vydané příkazy plně opodstatněné a zákonem nastaveným způsobem odůvodněné, včetně dostatečného vysvětlení závěru, proč nelze skutkový děj objasnit jinak. K tomu Okresní soud v Třebíči blíže rozvedl, že „za využití všech dostupných prostředků se doposud nepodařilo zajistit dostatek důkazního materiálu, přičemž v současné době nelze vést prověřování jiným, neskrytým způsobem, neboť by došlo k prozrazení a zmaření trestního řízení. Odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu by měly být získány významné skutečnosti důležité pro trestní řízení, zejména místo a osoby dlouhodobě se podílející na nedovolené distribuci pervitinu a marihuany, odběratelé, konspirativnost prostředí a další informace důležité pro objasnění a zadokumentování uvedené trestné činnosti.“ Jednotlivé příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu přitom obsahují minimálně základní údaje o tom, pro jakou trestnou činnost jsou úkony trestního řízení vedeny, přičemž tyto skutečnosti se v jednotlivých příkazech logicky opakují, ježto jimi byla objasňována stejná trestní věc. Pro úplnost lze odkázat mimo jiné i na závěry Nejvyššího soudu prezentované v rozhodnutí sp. zn. 5 Tdo 829/2015, sp. zn. 4 Pzo 3/2014, sp. zn. 4 Pzo 10/2015, jakož i související judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (rozhodnutí ve věcech B. proti Chorvatsku, D. proti Chorvatsku), podle níž případné nedostatečné odůvodnění příkazů k odposlechům nemá dopad na přípustnost takto získaných důkazů v trestním řízení.
11. Obviněný dále napadá závěry nalézacího soudu jednak stran nedostatečného hodnocení úrovně věrohodnosti výpovědi svědků L. K. a M. L., a to s přihlédnutím k výsledkům ostatních provedených důkazů, jakož i osobním poměrům těchto osob a jejich vztahu k osobě obviněného Č., a dále stran nedostatečného posouzení otázky, zda jeho jednání společně s dalšími spoluobviněnými v této věci naplňuje znaky organizované skupiny. V této souvislosti však Nejvyšší soud opětovně připomíná, že není oprávněn k revizi skutkových zjištění a hodnocení důkazů, čehož se však obviněný prostřednictvím této své námitky fakticky domáhá. Současně je třeba konstatovat, že se s identickými námitkami řádně vypořádal již odvolací soud, a to na stranách 6 a 7 odůvodnění napadeného rozhodnutí, když je neshledal nikterak důvodnými, z čehož je zřejmé, že se jedná toliko o opětovnou snahu obviněného domoci se revize skutkových zjištění dle vlastních představ. Nejvyšší soud dále uzavírá, že v daném případě neshledal ani tzv. extrémní rozpor mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy, pročež lze v tomto směru plně odkázat na logické a přesvědčivé závěry vyplývající z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů.
12. Ve vztahu k obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je třeba konstatovat, že relevantně by připadal v úvahu toliko ve druhé variantě, tedy že byl zamítnut opravný prostředek, ačkoliv v předcházejícím řízení byl dán některý z jiných zákonných dovolacích důvodů. Jak bylo uvedeno výše, nelze však přisvědčit závěru o tom, že by v daném případě byl některý ze zákonných dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu dán, pročež nemohl být naplněn ani obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
13. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že obviněný veškerými svými námitkami uplatněnými v podaném dovolání v podstatě jen opakuje svoji obhajobu užitou již dříve před soudy nižších stupňů a na základě toho se domáhá přehodnocení provedených důkazů a revize skutkových zjištění. Obviněný naopak nevznesl žádnou relevantní námitku, kterou by bylo možno podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod, ani pod žádné jiné zákonem taxativně stanovené důvody dovolání ve smyslu §265b tr. řádu.
14. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu nedošlo. Dovolání obviněného D. Č. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, pročež Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 8. 2018
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík