ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.451.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 451/2018-130
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci žalobce R. M. , J., zastoupeného Mgr. Zbyňkem Čermákem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Gočárova třída 504, proti žalované Silesia spektrum, a. s. , se sídlem v Ostravě, Přívoz, Chopinova 550/3, zastoupené Mgr. Lukášem Niedobou, advokátem se sídlem v Ostravě, Moravská Ostrava, Poděbradova 1243/7, o vyloučení věcí z exekuce, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 6 C 127/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 9. 2017, č. j. 21 Co 151/2017-98, ve znění opravného usnesení ze dne 6. 11. 2017, č. j. 21 Co 151/2017-111, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech dovolacího řízení 4114 Kč k rukám Mgr. Lukáše Niedoby do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Odvolací soud v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 27. 2. 2017, č. j. 6 C 127/2016-69, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu, aby z exekuce vedené pod sp. zn. 201 EX 225/16 Mgr. Pavlem Struminským, Exekutorský úřad Karviná, pro částku 514 342,59 Kč proti povinným B. K. a V. K. byl vyloučen spoluvlastnický podíl ½ na nemovitostech v jeho výroku uvedených a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 8 228 Kč k rukám jejího zástupce. Odvolací soud též zavázal žalobce k úhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 4 114 Kč. Soud uzavřel, že žalobce neprokázal své vlastnické právo k exekucí dotčenému podílu na označených nemovitostech (tedy skutečnost, z níž vyplývá existence jeho práva nepřipouštějícího výkon rozhodnutí dle §267 o. s. ř.). Vyšel ze zjištění, že žalobce uzavřel před zahájením exekuce kupní smlouvu, jejímž předmětem byl uvedený podíl, avšak jeho vlastnické právo nebylo do katastru nemovitostí zapsáno (§1105 o. z.), neboť nikdo o zápis do katastru nemovitostí nepožádal. Existence platné kupní smlouvy není pro rozhodnutí významná. Obligační závazky ze smlouvy, plynoucí pro její účastníky, dotčeny nejsou, pouze nemají bez zápisu do veřejného seznamu věcně právní důsledky, které jediné by byly pro vyloučení věci z exekuce významné. Argumentace závěry Ústavního soudu uvedenými v jeho nálezu sp. zn. IV. ÚS 201/96 nemohou být účinné.
Žalobce v dovolání namítá, že napadené rozhodnutí „závisí na vyřešení otázky, která se odchyluje od nálezů Ústavního soudu“. Je přesvědčen, že soudy nižších instancí věc nesprávně právně posoudily. Uvedl, že předmětné nemovitosti jsou v jeho oprávněné držbě, resp. ve výlučném vlastnictví, a jako takové nemohou být postihnuty exekucí. Trvá na tom, že platným uzavřením kupní smlouvy vznikla překážka, pro niž není možné zahrnout předmětné nemovitosti do exekuce. Soudy nesprávně posoudily otázku jeho vlastnictví a legitimního očekávání. V době uzavření kupní smlouvy nebránily převodu nemovitostí žádné právní překážky, kupní cena byla zaplacena z bankovního úvěru, pro což bylo zřízeno k nemovitosti zástavní právo. Existuje platný titul, na jehož základě žalobce je oprávněn nabýt do vlastnictví předmětné nemovitosti, neboť podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 201/96 ze dne 7. 10. 1996 lze podat návrh na vklad do katastru nemovitostí v časově neomezené lhůtě, protože plynutí času nemění nic na vázanosti účastníků smlouvy projevy jejich vůle. Je nutno řešit situaci, kdy v důsledku prováděné exekuce přejde vlastnictví k předmětným nemovitostem na třetí osobu, ač k nim má žalobce stále platný nabývací titul, který v důsledku generálního inhibitoria není možné využít. Dovolatel vidí východisko v ochraně skutečného právního stavu podle §985 zák. č. 89/2012 Sb. Přitom odmítá závěr soudů, že nebyl-li podán návrh na vklad jeho vlastnického práva do katastru nemovitostí, nemůže být vlastníkem dotčených nemovitostí. Je přesvědčen, že s ohledem na §984 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. by dotčené nemovitosti měly být vyloučeny z exekuce. Ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 165/2011 je v dané věci nutno hledat řešení slučitelné s obecnou představou spravedlnosti. Dovolatel přirovnává své postavení k samotnému vlastnictví a trvá na tom, že soudy zasáhly do jeho práva na vlastnictví, jež je zaručeno čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navrhl, aby dovolací soud odložil právní moc napadeného rozhodnutí a posléze napadený rozsudek odvolacího soudu včetně rozsudku okresního soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Žalovaná má rozsudek odvolacího soudu za správný. Závěr soudu se opírá o judikaturu, nezpochybňuje uzavření zástavní ani kupní smlouvy, ale upozorňuje, že jde o smlouvu k nemovitým věcem, kde platí princip intabulace. Podle §335a odst. 1 o. s. ř. je pro nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí rozhodující stav v době zahájení řízení a ke stejnému okamžiku se posuzuje i podmínka vlastnictví nemovitosti povinným. Přitom podle odborné literatury platí, že podmínka, aby nemovitost byla ve vlastnictví povinného, je splněna i tehdy, dojde-li k samotnému zápisu vkladu vlastnického práva třetí osoby do katastru až po zahájení exekuce, byť právní účinky vkladu nastanou ještě před podáním exekučního návrhu. Navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl a přiznal jí náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud toto dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a dále část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné, protože závěry odvolacího soudu nejsou v rozporu ani s označeným nálezem Ústavního soudu ze dne 7. 10. 1996, IV. ÚS 201/96, ani s nálezem ze dne 11. 5. 2011, II. ÚS 165/11, a jsou v souladu s konstantní judikatorní praxí Nejvyššího soudu, přičemž není ani důvod, aby dotčené otázky byly posouzeny jinak.
Podle §66 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších přepisů, k exekuci prodejem nemovité věci povinného může exekutor přistoupit, jen jestliže bude listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány, popřípadě též veřejnými listinami notáře doloženo, že nemovitá věc je ve vlastnictví povinného.
Podle §1105 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů, převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu.
Podle §267 o. s. ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.
Nejvyšší soud v odůvodnění dovolatelem uvedeného nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 10. 1996, IV. ÚS 201/96, neshledává souvislost se stěžejní otázkou, na níž dovoláním napadené rozhodnutí spočívá, tedy že pouhá existence platné kupní smlouvy na nemovitost nevytváří překážku prodeje nemovité věci v rámci exekuce, vedené na majetek převodce dosud zapsaného v katastru nemovitostí jako vlastníka, a proto není důvod pro vyloučení nemovitosti z výkonu rozhodnutí (exekuce) ve smyslu §267 o. s. ř., nebyl-li navržen natož pak do katastru nemovitostí zapsán vklad vlastnického práva nabyvatele (žalobce) k nemovité věci.
Na projednávanou věc nijak nelze vztáhnout ani závěry vyslovené v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2011, II. ÚS 165/11, který se zabývá otázkou významu dobré víry nabyvatele nemovitosti, jenž koupil nemovitost od nevlastníka (osoby zapsané v katastru nemovitostí na základě absolutně neplatné kupní smlouvy). Žalobce zcela pomíjí, že kupní smlouva, jíž měl exekucí dotčené nemovitosti nabýt, byla soudy shledána platnou, avšak jeho vlastnické právo nebylo do katastru nemovitostí zapsáno pro nečinnost smluvních stran. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalobce uzavřel již dne 13. 5. 2014 jako kupující s povinným B. K. jako prodávajícím kupní smlouvu, jejímž předmětem byl exekucí dotčený podíl na nemovitostech. Za účelem úhrady kupní ceny sjednal dne 23. 4. 2014 s Hypoteční bankou a. s. smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru a zástavní smlouvu reg. č. 1000/383648-03/14/01-002/00R. Žádný z účastníků smlouvy však nepodal - po dobu bezmála dvou let - návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Exekuční návrh žalované je pak datován dnem 24. 3. 2016 (viz čl. 63 a dále čl. 61, 65 soudního spisu).
Podle dlouhodobě ustálené soudní praxe se s okamžikem doručení usnesení o nařízení exekuce pojí zákaz nakládání s majetkem, jehož účelem je znemožnit povinnému maření exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006, sp. zn. 30 Cdo 838/2006, usnesení ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 20 Cdo 1624/2007, usnesení ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. 30 Cdo 4796/2007, ze dne 27. 11. 2008, sp. zn. 20 Cdo 833/2007, rozsudek ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2640/2009, usnesení ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4319/2009). Nabyvatel nemovitosti se tedy vždy vystavuje riziku, že dříve než bude zapsán jako vlastník nabývané nemovitosti v katastru nemovitostí, může být tato nemovitost stižena exekucí. Je proto nepochopitelné, ne-li přímo neopatrné, váhá-li nabyvatel s podáním návrhu na vklad svého vlastnického práva tak, jako žalobce v projednávané věci. Za dané - fakticky vlastní liknavostí zaviněné - situace se pak jen těžko lze dovolávat řešení slučitelného s obecnou představou spravedlnosti, případně porušení práva na vlastnictví.
Protože dovoláním napadené rozhodnutí je v souladu s judikatorní praxí, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Dovolatel navrhl i odklad právní moci napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní soud však ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, uzavřel, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud návrhem dovolatele nezabýval.
Výrok o nákladech řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. dubna 2018
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu