ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.3721.2017.1
sp. zn. 25 Cdo 3721/2017-415
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně K. M. , zastoupené JUDr. et MUDr. Martinem Kalistou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Panská 892/1, proti žalované PALAS ATHÉNA, s.r.o. , se sídlem v Praze 4, Háje, Hviezdoslavova 509/25, zastoupené JUDr. Janem Machem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 709/33, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C 285/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2017, č. j. 13 Co 371/2016-391, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 25.748,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. et MUDr. Martina Kalisty, Ph.D., advokáta se sídlem v Praze 1, Panská 892/1.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2017, č. j. 13 Co 371/2016-391, podané z důvodu dovolacím soudem dosud neřešené právní otázky výkladu ustanovení §205a písm. c) a f) o. s. ř., není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné. Dovolatelka namítá, že došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces, když v rámci odvolacího řízení soud nepřipustil jí předložené dodatečné důkazy a nevyhověl jejímu návrhu na vyžádání nového znaleckého posudku ohledně skutečného zdravotního stavu žalobkyně, která prokazatelně vykonávala činnosti neslučující se s jejím postižením. Kromě svatebních fotografií žalobkyně se jednalo o důkaz renomovanou lékařskou publikací, hodnotící obdobné zákroky s tím, že způsobení poranění při podobném výkonu nelze přičítat nesprávnému odbornému přístupu operatéra. Podle dovolatelky je rovněž otázkou, zda znalec, který sám nebyl oprávněn příslušný lékařský výkon provádět, může bez dalšího hodnotit postup jiného lékaře jako „non lege artis“, zvláště za situace, kdy další dva jiní znalci mající toto oprávnění, hodnotí tento postup jako správný. Navrhla zrušení napadeného rozsudku z důvodu nesprávného právního posouzení a vrácení věci k dalšímu řízení.
Žalobkyně vyvracela důvody dovolání a navrhla, aby bylo odmítnuto.
Dovolání není přípustné. Namítá-li dovolatelka, že odvolací soud porušil její právo na spravedlivý proces, jestliže nepřipustil a nevzal v úvahu jí dodatečně předložené důkazy, zjevně přehlíží, že se odvolací soud jejími námitkami v tomto směru zabýval, zopakoval důkazy, zejména znalecké, provedené soudem prvního stupně, a dokazování doplnil doplňkem znaleckého posudku MUDr. Dvořáčka, vyjadřujícím se k fotografiím žalobkyně a článku v časopise Journal of Vascular Surgery 2012. S ohledem na zjištěný skutkový stav pak uzavřel, že je nadbytečné provádět jakékoliv další dokazování. Odvolací soud řádně předestřel úvahy, jimiž se při hodnocení důkazů řídil, vyjádřil se také k důkazní hodnotě dovolatelkou předloženého doplňku znaleckého posudku, stejně jako k tvrzeným rozporům ve znaleckých posudcích a přezkoumal i výši přiznaného plnění.
Ostatně námitkou směřující proti procesnímu postupu soudu, který nevyhověl účastníku řízení a neprovedl jím navrhovaný důkaz, se Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí zabýval a opakovaně uvedl, že soud není povinen provést všechny důkazy navrhované účastníkem řízení, že provedení navržených důkazů záleží na jeho hodnocení (§120 odst. 1 o. s. ř.), které důkazy je nezbytné provést, zda a nakolik je potřebné dosavadní stav dokazování doplnit (srov. např. rozsudek ze dne 10. 1. 2008, sp. zn. 32 Odo 801/2006, usnesení ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3983/2008, a ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3116/2011). Při odůvodnění rozhodnutí se však soud vždy musí vypořádat s tím, proč některé navržené důkazy neprovedl (k tomu srov. též rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 68/99, IV. ÚS 582/01, III. ÚS 52/2000, II. ÚS 127/96, II. ÚS 56/95).
Dovolací důvod formulovaný žalovanou – právní otázka výkladu §205a písm. c) a f) o. s. ř. nevystihuje vymezení dovolacího důvodu podle §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu na uvedené otázce nezávisí. Odvolací soud další dokazování jako nadbytečné nepřipustil a s návrhem na jeho provedení se v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal, aniž by s odkazem na zákaz uplatňování nových skutečností a důkazů postupoval podle §205a odst. 1 písm. c) a f) o. s. ř. Dovolání podané z důvodu nesprávného právního posouzení této otázky není podle §237 o. s. ř. přípustné. K námitce vady řízení (že znalecký posudek vypracoval znalec, který nebyl oprávněn posuzovaný lékařský výkon provádět) může dovolací soud přihlédnout jen v případě přípustného dovolání (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Dovolací soud neshledal, že by na podkladě uplatněné dovolací argumentace bylo možno dovodit porušení práva dovolatelky na spravedlivý proces.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. ledna 2018
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu