ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.1193.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 1193/2018-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 10. 2018 o dovolání, které podal obviněný R. H., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. 12 To 7/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 T 27/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Obviněný R. H. (dále zpravidla jen „obviněný“, či „dovolatel”) byl rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 1. 2018, sp. zn. 16 T 27/2017, uznán vinným pokračujícím zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a pokračujícím přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Odsouzen byl podle §205 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na sedm let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci – štípacích kleští, batohu a páčidla. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
2. Trestné činnosti se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil obviněný jednáním popsaným po body 1), 2), 3), 4), přičemž v bodě 4) obviněný v době od 04:15 hodin do 04:43 hodin dne 5. 7. 2016 v L., ul. 21. d., okres B., v úmyslu získat neoprávněně finanční hotovost, z prostoru u vstupu do restaurace „U L.“ společně s dosud neustanoveným spolupachatelem, se zmocnil zde umístěného bankomatu značky NCR, typ 6628, společnosti Euronet Services, spol. s r. o., a to tak, že bankomat s finanční hotovostí nezjištěným způsobem za použití síly vytrhli z dlážděné podlahy, ve které byl zakotven a za užití ocelového lanka a odcizeného vozidla značky Ford Transit, registrační značka, barvy červené, bankomat vlekli po ul. 21. d. ve směru na P., okres B., kdy z důvodu přetržení ocelového lanka bankomat zanechali ve vzdálenosti cca 350 m od místa činu uprostřed pravého jízdního pruhu silnice, vytržením a vlečením bankomatu po vozovce došlo k jeho poškození, přičemž v inkriminované době byla v bankomatu finanční hotovost ve výši 296.000 Kč, čímž způsobili poškozené společnosti Euronet Services, spol. s r. o., IČ 25608452, se sídlem Praha 8, Pobřežní 3, PSČ 186 00, celkem škodu odcizením ve výši nejméně 545.164 Kč, která rovněž zahrnuje hodnotu bankomatu ve výši 249.164 Kč a škodu poškozením ve výši 2.000 Kč ke škodě poškozené společnosti Lednice & Super Nova – L., s. r. o., IČ 46976221, se sídlem Lednice, Valtická 263, PSČ 691 44.
3. Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích podali odvolání obviněný a v jeho prospěch též státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích. O těchto odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. 12 To 7/2018, jímž z podnětu obou odvolání podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek krajského soudu ve výroku o náhradě škody a podle §259 odst. 3 tr ř. nově rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody.
II.
4. Prostřednictvím obhájce poté podal obviněný proti shora uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s poukazem na to, že rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Obviněný dovozuje, že soudy v dané věci nerespektovaly princip presumpce neviny, nevykládaly pochybnosti ve prospěch obviněného a nesprávně hodnotily důkazy především ve vztahu ke skutku pod bodem 4) rozsudku krajského soudu. Mimo jiné vycházely z důkazu pořízeným záznamem z bezpečnostní kamery umístěné na objektu restaurace U L., kdy z tohoto záznamu měl být patrný způsob odcizení bankomatu. Z výpovědi svědka R. V. však vyplynulo, že záznam z kamerového systému společnosti Lednice & Super Nova – L., s. r. o., byl provozovatelem kamerového systému pořízen bez povolení Úřadu pro ochranu osobních údajů a provozovatel tak porušil svoji oznamovací povinnost vyplývající z ustanovení §16 a násl. zákona č. 101/2000 Sb. Podle dovolatele bylo rozhodnuto na základě nezákonně získaného důkazního prostředku, bez něhož by nebylo možné vytvořit ucelený řetězec důkazů vyvracející pochybnost o jeho vině.
6. S ohledem na shora uvedené nelze podle obviněného pokládat zjištění nalézacího ani odvolacího soudu za správná, úplná a nevzbuzující pochybnosti. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. 12 To 7/2018, jakož i rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 1. 2018, sp. zn. 16 T 27/2017, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl.
7. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že námitka obviněného, že byl v bodě 4) rozsudku nalézacího soudu usvědčen jen kamerovým záznamem, je nedůvodná. Provedení popsaného útoku prokazuje protokol o ohledání místa činu a pořízená fotodokumentace, z nichž je patrné poškození dlažby, v níž byl bankomat ukotven, i smykové stopy po vlečení bankomatu po silnici až k místu, kde se přetrhlo lano, kterým byl připoután. Na místě činu byla nalezena i krytka z tažného zařízení vozidla Ford Transit použitého ke spáchání skutku. Za důkaz přitom podle §89 odst. 2 tr. ř. může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, zejména výpovědi obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a listiny důležité pro trestní řízení a ohledání. Každá ze stran může důkaz vyhledat, předložit nebo jeho provedení navrhnout. Skutečnost, že důkaz nevyhledal nebo nevyžádal orgán činný v trestním řízení, není důvodem k odmítnutí takového důkazu. Za nerozhodnou pro použití kamerového záznamu jako důkazu pokládá skutečnost, že společnost, která byla provozovatelem kamerového systému, jej provozovala bez povolení.
8. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné. Současně vyslovila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., a to i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve ověřil, že dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. 12 To 7/2018, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný je podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
11. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
12. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
13. Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou zásadně v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
14. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
15. Se zřetelem k dovolací argumentaci obviněného však Nejvyšší soud konstatuje, že jeho námitky směřují výlučně do oblasti skutkové a procesní. Obviněný totiž soudům obou stupňů vytýká nesprávné hodnocení provedených důkazů a vadná skutková zjištění, přičemž předkládá vlastní hodnotící závěr, že se skutku kladeného mu za vinu nedopustil, resp. jeho vina nebyla dostatečně přesvědčivě prokázána. Právě z uvedených skutkových a procesních výhrad vyvozuje závěr o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný tedy nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry (vykonanými soudy po zhodnocení provedených důkazů) a právním posouzením věci, neuplatňuje ani žádné konkrétní hmotněprávní výhrady. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve skutečnosti spatřuje v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 2, 5, 6 tr. ř. Takové námitky pod uvedený (ani jiný) dovolací důvod zásadně podřadit nelze.
16. Zásadu, že ve vztahu k výše popsaným námitkám neexistuje přezkumná povinnost dovolacího soudu, nelze podle judikatury Ústavního soudu uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu. Vadami důkazního řízení se zde rozumějí případy tzv. opomenutých důkazů (jde o situace, v nichž bylo procesními stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž tento návrh byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut nebo o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejich skutkového závěru), nezákonných důkazů (důkazů získaných procesně nepřípustným způsobem, které musí být soudem z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci vyloučeny) a v neposlední řadě případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy jsou v soudním rozhodování učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy , tj. když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů.
17. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud konstatuje, že v nyní projednávané věci není dána žádná vada důkazního řízení, jež by odůvodňovala jeho výjimečný zásah do skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů. Navzdory tomu se ke skutkovým a procesním výhradám obviněného alespoň ve stručnosti vyjádří.
18. Použitelností obrazového záznamu z kamerového systému se zabýval Nejvyšší soud již v rozhodnutí sp. zn. 3 Tdo 593/2009 ze dne 3. 6. 2009, publikovaném pod č. 22/2010 Sb. rozh. tr. Vyjádřil přitom názor, že s ohledem na ustanovení §89 odst. 2 tr. ř. lze za důkaz použitelný v trestním řízení pokládat též obsah obrazového záznamu z kamerového systému, který poškozený nainstaloval za účelem zjištění identity osoby poškozující jeho majetek (např. jeho obydlí, jeho automobil) s tím, že v takovém případě zpravidla nepředstavuje jednání poškozeného nepřípustný zásah do soukromí zaznamenané osoby, který by znamenal neúčinnost takového důkazu, i když instalaci záznamového zařízení a jeho provoz neoznámil Úřadu pro ochranu osobních údajů podle §16 odst. 1 odst. 2 zák. č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Přípustnost takového důkazu je však nezbytné vždy posuzovat i s přihlédnutím k právu na soukromí zakotvenému v čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí ve smyslu čl. 7 a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
19. V nyní posuzované věci byl jako důkaz použit záznam z kamer umístěných v prostoru předzahrádky restaurace, který okrajově zabíral i další část veřejného prostoru poblíž zde umístěného bankomatu. Účelem instalace kamerového systému byla zjevně snaha o zajištění pořádku a ochrana soukromého majetku. Pořízením obrazového záznamu pachatelů, kteří za pomoci dodávkového automobilu vytrhli v dlažbě zakotvený bankomat a odvlekli ho na laně za automobilem, rozhodně nedošlo k tak intenzivnímu zásahu do osobnostních práv těchto osob (jejichž totožnost ani nebylo možno zjistit bez dalších důkazů jen přehráním kamerového záznamu), aby zájem na ochraně identity těchto osob převažoval nad zájmem na ochraně majetku a zjištěním pachatelů závažné úmyslné trestné činnosti. Pachatelé si ostatně byli vědomi i toho, že prostor před bankomatem je snímán legálně umístěnou kamerou na bankomatu a proto nastříkali na objektiv kamery černou barvu. Samotný záznam z kamerového systému pak sloužil jako důkaz o způsobu provedení krádeže, vlastní identifikace osoby pachatele pak byla provedena na základě důkazů dalších. Uvedený důkaz také nebyl důkazem jediným, z něhož by závěr o vině vycházel, vytržení bankomatu a jeho smýkání za vozidlem bylo možno odvodit i ze zanechaných stop dokumentovaných při ohledání místa činu a dále z ohledání odvlečeného bankomatu a odstaveného vozidla.
20. Povšechné a neurčité námitky obviněného ve vztahu ke správnosti a úplnosti skutkových zjištění nevybočily z rámce prostých námitek skutkové povahy, jimiž zpochybnil pouze způsob hodnocení provedených důkazů. V daných souvislostech je potřeba zmínit, že soudy obou stupňů si byly vědomy důkazní situace a z odůvodnění jejich rozhodnutí je zřejmé, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.), a učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Nelze proto dovozovat, že by jejich skutková zjištění byla založena na svévolných či spekulativních úvahách, resp. že by se mohlo jednat o extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 3137/16). Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu prvního stupně na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není extrémní nesoulad ve shora vymezeném pojetí dán. Se zřetelem k tomu nelze přisvědčit ani námitce stran porušení pravidla in dubio pro reo plynoucího ze zásady presumpce neviny vymezené v §2 odst. 2 tr. ř. Zároveň lze poznamenat, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové a právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
21. Na tomto místě je vhodné poukázat také na závěry Ústavního soudu vyslovené v jeho usnesení ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1157/16, že ústavní pořádek garantuje obviněným osobám právo na odvolání (srov. čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě), nikoliv na další soudní přezkum. Ačkoliv i Nejvyšší soud musí při výkladu procesních předpisů ctít povinnost chránit základní práva a svobody (srov. čl. 4 Ústavy České republiky), nedávají mu zákonné ani ústavní předpisy prostor pro vlastní přehodnocování obvyklých rozporů mezi provedenými důkazy. Čl. 13 Úmluvy, který každému přiznává právo na účinné právní prostředky nápravy porušení práv zakotvených Úmluvou, takový prostor Nejvyššímu soudu nedává. Takovými prostředky jsou totiž především procesní instituty v řízení před soudy nižších stupňů.
22. Činí-li za dané situace obviněný kroky ke zpochybnění skutkových závěrů soudů nižších stupňů a právě z toho dovozuje vadnost právního posouzení skutku, pak je nutno zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněného dovolacího důvodu (i jiných důvodů dovolání) irelevantní. V této souvislosti lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
23. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 10. 2018
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Aleš Holík