ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.1348.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 1348/2018-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 11. 2018 o dovolání, které podal obviněný F. S. , nar. XY, trvale bytem XY, t. č. Psychiatrická nemocnice XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 7 To 452/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 2 T 37/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného F. S. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 20. 10. 2017, sp. zn. 2 T 37/2017 , byl obviněný F. S. uznán vinným pod bodem 1) výroku o vině přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. j) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil jednáním spočívajícím v tom, že:
1) dne 24. 10. 2016 kolem 14:40 hodin jako pacient Psychiatrické nemocnice H. B., okres L., kde vykonává ochranné léčení psychiatrické a protitoxikomanické v ústavní formě, které mu bylo uloženo rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích pod č. j. 3 T 14/2014-815 ze dne 7. 3. 2014, s nabytím právní moci dne 4. 4. 2014, porušil podmínky výkonu ochranné léčby tím, že při volné vycházce po areálu utekl z areálu Psychiatrické nemocnice H. B., kam byl následně dodán zpět policejním orgánem dne 25. 10. 2016 ,
a dále pod body 2), 3), 4) výroku o vině přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, v souběhu s přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, a u skutků pod bodem 3) – 4) též v souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícím v tom, že:
2) v době od 16:00 hodin dne 24. 10. 2016 do 05:30 hodin dne 25. 10. 2016 po vypáčení okenních lišt a skleněné výplně okna v přízemí školní jídelny, jež je součástí areálu SOŠ a SOU R. n. L., N., okres L., kde následně poškodil dvoje vnitřní dveře od kanceláří, u kterých vypáčil lišty a odstranil skleněnou výplň, prostory jídelny následně prohledal s úmyslem odcizit zde uložené věci, ale nakonec nic neodcizil, čímž způsobil organizaci SCOLAREST – zařízení školního stravování, s. r. o., se sídlem Praha 7, Jankovcova 1603/47a, škodu poškozením ve výši 2.060 Kč ,
3) v době od 15:00 hodin dne 24. 10. 2016 do 11:00 hodin dne 25. 10. 2016 vnikl po přelezení oplocení na pozemek náležející k rodinnému domu čp. XY v ulici H. v R. n. L., okres L., kde následně po rozbití skleněné výplně vstupních dveří vnikl do samotného rodinného domu, kde dále poškodil skleněnou výplň vnitřních dveří, jedny dveře vypáčil a u jedněch vypáčil lišty skleněné výplně, dále poškodil vnitřní okno do kuchyně, u kterého rozbil skleněnou výplň obou křídel a poškodil žaluzie, kdy dům prohledal s úmyslem odcizit zde nějaké věci, ale nic neodcizil, dále vnikl po vypáčení vstupních dveří do přilehlé kamenické dílny, kde v prostoru šatny rozbil skleněnou výplň okna a z kanceláře odcizil celkem dva kusy mobilních telefonů zn. Nokia, nezjištěného typu a IMEI, čímž způsobil poškozenému E. T., nar. XY, a J. T., nar. XY, škodu poškozením rodinného domu ve výši 2.000 Kč, a poškozenému J. B., nar. XY, poškozením vybavení kamenické dílny ve výši 1.383 Kč a odcizením mobilních telefonů ve výši 600 Kč ,
4) v době okolo 13:30 hodin dne 25. 10. 2016 vnikl bez užití násilí na částečně oplocený pozemek náležející k domu čp. XY v ulici N. S. v R. n. L., okres L., kde si připravil k odcizení celkem 37 ks roxorových tyčí v hodnotě 2.170 Kč, ale před jejich odcizením byl vyrušen poškozenou majitelkou domu E. A., nar. XY, a z místa utekl, čímž ke škodě na majetku nedošlo ,
přičemž těchto skutků se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích č. j. 1 T 72/2013-927 ze dne 3. 11. 2014, který nabyl právní moci dne 30. 1. 2015, odsouzen mj. pro přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou,
a dále byl odsouzen též pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 14. 4. 2015, č. j. 5T 159/2011-939, který nabyl právní moci dne 14. 4. 2015, kdy mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let za současného zrušení výroku o trestu z již citovaného rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 1 T 72/2013, kdy tento trest vykonal dne 22. 9. 2015 .
Za to byl odsouzen podle §178 odst. 2 tr. zákoníku (v rozsudku nesprávně uveden §205 odst. 2 tr. zákoníku) a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 21 (dvacet jedna) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému E. T., nar. XY, bytem XY, škodu ve výši 2.000 Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 20. 10. 2017, sp. zn. 2 T 37/2017, podal obviněný odvolání směřující do všech výroků napadeného rozsudku.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 7 To 452/2017 , a to tak, že jej podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku pro výkon trestu odnětí svobody zařadil do věznice s ostrahou.
II.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 7 To 452/2017, podal obviněný prostřednictvím své advokátky dovolání (č. l. 319–320), ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , neboť obě napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněný namítl, že provedeným dokazováním nebylo ani v jednom z případů prokázáno, že by jeho jednání mělo naplňovat znaky skutkové podstaty mu za vinu kladených trestných činů. Soudy obou stupňů při svém rozhodování vycházely z neúplného a nejasně zjištěného skutkového stavu a rozhodovaly za situace, kdy konkrétní tvrzené protiprávní jednání nebylo jednoznačně prokázáno. Uvádí, že je osobou s nízkým intelektem a trpící závažnou duševní poruchou. V řízení nebyly dostatečně zkoumány jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti. V této souvislosti zpochybňuje závěry znaleckého posudku vypracovaného MUDr. Ondřejem Rotterem, podle kterých by měl být osobou trestně odpovědnou. Nicméně návrh obhajoby na vypracování nového znaleckého posudku v oboru psychiatrie byl odvolacím soudem zamítnut. Obviněný dále poukazuje na to, že v minulosti bylo jeho trestní stíhání opakovaně zastaveno, neboť byl na základě znaleckých posudků z oboru psychiatrie shledán jako osoba trestně neodpovědná. Opakovaně a stále na stejných místech se dopouštěl jednání, která formálně naplňují znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže v souběhu s trestným činem poškození cizí věci a trestným činem porušení domovní svobody, kdy se vloupává do objektů, zde zpravidla nic neodcizí, pouze rozhází nebo jinak poškodí věci, které se v místě nachází, aniž by byl následně schopen vysvětlit, proč tak učinil.
Na základě výše uvedeného obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud obě napadená rozhodnutí zrušil ve výroku o vině a o trestu, a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.
Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, které jej obdrželo dne 11. 10. 2018 (č. l. 322). Dne 29. 10. 2018 bylo Nejvyššímu soudu doručeno sdělení Nejvyššího státního zastupitelství sp. zn. 1 NZO 1095/20185, v němž státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že nevyužívá svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. ř. a k dovolání se nebude věcně vyjadřovat. Současně uvedl, že výslovně souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 7 To 452/2017, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest (kdy změna se týkala toliko způsobu výkonu trestu odnětí svobody). Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněných dovolacích důvodů.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným F. S. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení . Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé , popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Pod dovolací důvod tedy nelze podřadit ty námitky, v rámci nichž obviněný namítá nesprávné hodnocení důkazů, kdy konkrétně poukazuje na znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. Ondřeje Rottera (č. l. 32–46), vypracovaný na jeho osobu, jehož závěry označuje za sporné, a vadná skutková zjištění (obecná námitka neúplného a nejasně zjištěného skutkového stavu, zejména pak stran zjištění jeho rozpoznávacích a ovládacích schopností), jimiž prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, resp. že protiprávní jednání nebylo jednoznačně prokázáno). Obviněný současně odkazuje na předchozí trestní řízení, v rámci nichž byla trestní stíhání jeho osoby zastavena, neboť byl shledán osobou trestně neodpovědnou.
Námitky obviněného takto vznesené jsou založeny především na podkladě jeho vlastního hodnocení provedených důkazů a z toho vyplývajících odlišných skutkových zjištění. Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (ve prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotněprávním posouzení skutku vycházel. Z uvedených skutkových (procesních) výhrad tedy obviněný vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotněprávních – byť v dovolání formálně proklamovaných – důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů. Námitky obviněného proto pod jím uplatněný dovolací důvod podřadit nelze.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítá nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, ale tento svůj názor dovozuje z tvrzených vadných skutkových zjištění a hodnotících úvah k provedeným důkazům, pak soudům nižších stupňů nevytýká vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Nejvyšší soud taktéž neshledal, že by se jednalo o případ tzv. opomenutých důkazů, kdy obviněný namítl, že nebylo vyhověno jeho návrhu na vypracování nového znaleckého posudku z odvětví psychiatrie. Nutno uvést, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence. Do uvedeného výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. představuje určitý průlom judikatura Ústavního soudu České republiky (dále jen Ústavní soud), v níž je kritizován postup Nejvyššího soudu s tím, že ten v některých případech interpretuje zmíněný dovolací důvod příliš restriktivně a vybočuje tak z rámce ústavním pořádkem garantovaného práva na spravedlivý proces. Přitom v této souvislosti je třeba poukázat na to, že Ústavní soud především zdůrazňuje, že zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) je třeba vykládat tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi mimo jiné i možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také – pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví – ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v Hlavě páté Listiny a v důsledku toho i s čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky. V takovém případě by se jednalo o tzv. opomenuté důkazy, tedy takové, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, a uvedený postup by téměř vždy založil nejenom nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost.
V projednávané věci se však o takovýto případ nejedná, neboť nalézací soud se k návrhům na doplnění dokazování vyslovil přímo v rámci odůvodnění na str. 7, kdy náležitě vysvětlil, z jakých důvodů považuje návrhy na doplnění dokazování za nadbytečné. Stran návrhu na vypracování revizního znaleckého posudku uvedl, že jej shledal nadbytečným, „ když ve věci vypracovaný znalecký posudek MUDr. Ondřeje Rottera byl u prvního hlavního líčení se souhlasem stran dle §211 odst. 5 tr. řádu přečten a podmínkou pro aplikaci uvedeného ustanovení je mj. skutečnost, že o správnosti a úplnosti znaleckého posudku nejsou pochybnosti “.
Nejvyšší soud nijak nezpochybňuje, že obviněný je osobou s psychickým zatížením, nicméně každý případ je třeba posuzovat samostatně v jeho celistvosti, přičemž nelze vycházet ze znaleckých zjištění učiněných pro potřeby jiných soudních řízení. Nalézací soud vycházel ze znaleckého posudku MUDr. Ondřeje Rottera, z něhož se podává, že obviněný sice v minulosti trpěl toxickou psychózou, nicméně jeho stav byl v rozhodné době stabilizovaný. Dále uvedl, že v době spáchání činu byl obviněný schopen rozpoznat protiprávnost svého jednání a své jednání ovládat, stejně jako jej znalec shledal osobou schopnou účasti v trestním řízení, jehož smysl je schopen chápat, stejně jako eventuálně uložený trest.
Obviněný sice vznesl námitku, že jeho jednání nenaplňuje znaky skutkové podstaty jemu přisouzených trestných činů, kdy uváděl, že provedeným dokazováním nebylo ani v jednom případě prokázáno, že by jeho jednání naplňovalo znaky předmětných skutkových podstat, kteroužto by bylo možno formálně podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně předmětná námitka byla uplatněna způsobem zcela neregulérním. Jak uvedeno výše, námitka obviněným vznesená je založena na podkladě jeho vlastního hodnocení provedených důkazů a vlastní verzi skutkového stavu věci, a tedy čistou spekulací.
Nejvyšší soud tedy s ohledem na výše rozvedené závěry dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není zatíženo vytýkanými vadami, což znamená, že dovolání obviněného nebylo možno přiznat jakékoli opodstatnění.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 11. 2018
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu