ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.1580.2017.1
sp. zn. 3 Tdo 1580/2017-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 1. 2018 o dovolání, které podala obviněná A. D. , roz. H., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 12 To 301/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 26 T 11/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněné A. D. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. 26 T 11/2015, byla obviněná A. D. pod body 1) a 3) uznána vinnou zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění dopustila jednáním spočívajícím v tom, že:
1) v době od 9. 9. 2009 do 13. 8. 2012 na různých místech v okr. K., v P. aj., vystupujíc do přesněji nezjištěné doby v r. 2010 pod smyšleným jménem H. H. s údajným zaměstnáním na Generálním ředitelství České spořitelny, a. s., v Praze, a následně již pod svým pravým jménem, v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch pod záminkou pomoci s oddlužením M. Š. tím, že zajistí podání návrhu soudu na insolvenční řízení a pomoc M. Š. při jeho probíhajících exekučních řízeních, zneužila jejich důvěry a vylákala na údajné nezbytné platby soudních výloh, pokut a dalších výdajů od poškozených M. Š. a jeho rodičů, J. Š. a V. Š., finanční prostředky, které dle pokynů obžalované a po jejím utvrzování o tom, že činí slíbené kroky, postupně hradili takto: a) na bankovní účet J. H., otce obžalované, vedený u České spořitelny, a. s., či tak činili na stejný účet vkladem do pokladny, uhradili
- pošk. M. Š. z poboček České spořitelny, a. s., v K. a na S., okr. K., ze svého bankovního účtu vedeného u České spořitelny, a. s., v době od 23. 10. 2009 do 10. 11. 2010 finanční prostředky v celkové částce 31.700,- Kč, a v hotovosti vkladem na účet v době od 27. 11. 2009 do 29. 9. 2010 celkem v částce 18.500,- Kč,
- pošk. J. Š. z poboček České spořitelny, a. s., v K. a na S., okr. K., ze svého bankovního účtu vedeného u České spořitelny, a. s., v době od 9. 9. 2009 do 15. 6. 2010 finanční prostředky v celkové částce 125.100,- Kč, a v hotovosti vkladem na účet v době od 21. 9. 2009 do 27. 9. 2010 celkem v částce 287.540,- Kč,
- pošk. V. Š. z pobočky České spořitelny, a. s., na S-, okr. K-, ze svého bankovního účtu vedeného u České spořitelny, a. s., dne 3. 12. 2009 finanční prostředky ve výši 45.000,- Kč,
b) na bankovní účet A. H., matky obžalované, vedeného u GE Money Bank, a. s., vkladem do pokladny uhradili
- pošk. J. Š. na pobočce GE Money Bank, a. s., K., dne 25. 1. 2010 částku ve výši 8.000,- Kč a dne 20. 1. 2012 částku ve výši 5.000,- Kč,
- pošk. M. Š. v době ode dne 29. 11. 20 10 do 9. 1. 2012 postupně na pobočce GE Money Bank, a. s., K., částku ve výši celkem 10.900,- Kč,
- pošk. V. Š. dne 20. 6. 2011 na pobočce GE Money Bank, a. s., K., částku ve výši 600,- Kč,
tímto způsobem poškození obžalované vyplatili částku ve výši 532.340,- Kč, přičemž již od počátku obžalovaná, která se nacházela ve zhoršené finanční situaci a čelila většímu množství exekučních řízení, věděla, že nedostojí svým tvrzeným slibům, a získané finanční prostředky používala pro svoji potřebu,
2) v době od 20. 6. 2011 do 13. 8. 2012 na různých místech v České republice v K., na S., okr. K., ve S., a v P. v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch pod záminkou pomoci s oddlužením L. B., zneužila jejich důvěry a vylákala na údajné nezbytné platby soudních výloh, pokut a dalších výdajů od poškozených L. B., jejího otce M. B., jejího bratra K. B., a J. Š. finanční prostředky, které dle pokynů obžalované a utvrzování o tom, že slíbené kroky činí, postupně hradili takto: - pošk. J. Š. v hotovosti finanční prostředky ve výši 120.000,- Kč,
- pošk. L. B. dne 19. 8. 2011 částku ve výši 57.000,- Kč v hotovosti, které dostala od svého otce M. B., a dále od ní přijala platby vložené na účet dne 25. 7. 2012 ve výši 4.100,- Kč a dne 13. 8. 2012 ve výši 690,- Kč,
- pošk. M. B. v době od 21. 8. 2011 do 29. 3. 2012 postupně částku celkem 435.000,- Kč,
- pošk. K. B. dne 23. 5. 2012 částku ve výši 76.540,- Kč,
tímto způsobem poškození obžalované vyplatili částku ve výši 693.330,- Kč, přičemž již od počátku obžalovaná, která se nacházela ve zhoršené finanční situaci a čelila většímu množství exekučních řízení, věděla, že nedostojí svým tvrzeným slibům, a získané finanční prostředky používala pro svoji potřebu,
3) v přesně nezjištěné době od 1. 4. 2012 do 12. 4. 2013 v Ch. v ul. N. P. vydávala se za pracovnici advokátní kanceláře JUDr. Jana Žateckého se sídlem Na Podkovce 171/16, Praha-Podolí, kdy pod příslibem poskytnutí právních služeb, a to zajištění soudního vystěhování J. O. z domu v ulici N. P., v Ch., vylákala z poškozeného L. I. nejprve částku 10.000,- Kč jako zálohu na náklady spojené s podáním žaloby na vystěhování, dále dne 30. 7. 2012 vylákala z poškozeného částku 150.000,- Kč za účelem složení zálohy u Krajského soudu v Praze ke zrušení společnosti JEFOS, s. r. o., a dne 21. 8. 2012 vylákala z poškozeného částku 53.500,- Kč za účelem uhrazení soudních poplatků ke zrušení sídel obchodních společností, ačkoli nikdy nebyla zaměstnancem advokátní kanceláře JUDr. Jana Žateckého, a takto získané finanční prostředky použila pro svou vlastní potřebu, čímž poškozenému L. I. způsobila škodu ve výši 213.500,- Kč,
jednáním v bodech 1) až 3) tak obžalovaná vylákala na poškozených finanční částku v celkové výši 1.439.170,- Kč .
Za to byla obviněná odsouzena podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za použití §45 odst. 1 tr. zákoníku, ke společnému trestu odnětí svobody v trvání 42 (čtyřicet dvou) měsíců, pro jehož výkonu byla podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s dozorem.
Dle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit na náhradě škody:
- pošk. L. I., bytem v Ch., N. P., částku ve výši 285 894 Kč,
- pošk. J. a V. Š., bytem S., M. M., částku ve výši 590 640 Kč,
- pošk. M. B., bytem ve S., C. B., částku ve výši 496 790 Kč.
Dle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození J. Š., V. Š. a M. B. se zbytky svých nároků na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Dle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození M. Š., K. B. a L. B. se svým nároky na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. 26 T 11/2015, podala obviněná dovolání směřující do všech výroků napadeného rozsudku.
O odvolání obviněné rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 12 To 301/2015 , a to tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Proti usnesení odvolacího soudu podala obviněná dovolání (č. l. 750-751), v němž uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněná především namítla, že v předmětné věci soudy za škodu způsobenou poškozeným automaticky považovaly veškeré finanční částky, které poškození poskytli, přičemž je zřejmé, že všechny tyto prostředky si ponechat nemohla, neboť by s ní jinak poškození nebyli ochotni spolupracovat po dobu několika let. Soudy nijak nezkoumaly, zda část výdajů nebyla uhrazena. Má za to, že orgány činné v trestním řízení zanedbaly svoji povinnost shromažďovat důkazy svědčící i v její prospěch. Bez prověření u exekutorů a dalších osob a institucí vymáhajících pohledávky za Š. a B., zda s ní byli v kontaktu a jestli od ní obdrželi nějaké platby, pak nebylo možno stanovit výši škody, jakožto kvalifikační moment trestného činu. Dále brojí proti zjištění, že jednala pod smyšleným jménem s tím, že nebylo prokázáno, že ona a uvedená H. jsou identickou osobou.
Na základě výše uvedeného obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. v napadené části a ve výroku o trestu zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 12 To 301/2015, a podle §265 1 odst. 1 tr. ř. přikázal uvedenému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal.
Opis dovolání obviněné byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, které jej obdrželo dne 4. 9. 2015 (č. l. 753). Dne 21. 9. 2015 bylo Nejvyššímu soudu doručeno sdělení Nejvyššího státního zastupitelství, sp. zn. 1 NZO 989/2015, v němž státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že se vzhledem k uplatněným námitkám nebude k podanému dovolání obviněné věcně vyjadřovat. Současně uvedl, že výslovně souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Dovolání obviněné spolu se spisovým materiálem bylo Nejvyššímu soudu předloženo dne 13. 12. 2017.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 12 To 301/2015, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest. Obviněná je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podala prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněnou uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněnou A. D. vznesené námitky naplňují jí uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení . Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů . Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
S ohledem na výše uvedené tedy nelze pod obviněnou uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit ty námitky, v rámci nichž obviněná soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (kdy obviněná poukazuje i na samotný proces shromažďování důkazů) a vadná skutková zjištění (obecná námitka nesprávných skutkových zjištění, zejména pak zjištění stran výše škody, resp. zjištění stran možné částečné úhrady výdajů za poškozené, dále toho, zda byli případní exekutoři či další osoby a instituce vymáhající pohledávky za některými z poškozeným s její osobou v kontaktu, resp. zda od ní obdrželi nějaké platby; kdo byla osoba vystupující pod jménem H.), stejně jako námitky, jimiž prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, resp. že soudy pochybily a hodnotily veškeré důkazy v její neprospěch).
Námitky obviněné takto vznesené jsou založeny na podkladě jejího vlastního hodnocení provedených důkazů a vlastní verzi události. Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel. Z uvedených skutkových (procesních) výhrad tedy obviněná vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení. To znamená, že obviněná výše uvedený dovolací důvod nezaložila na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhala přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů.
V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněná A. D. uplatnila, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněná namítla nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor dovozovala především z tvrzených vadných skutkových zjištění a hodnotících úvah k provedeným důkazů, pak soudům nižších stupňů nevytýkala vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Za relevantní proto nelze shledat ani námitku, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. in dubio pro reo. Předmětná námitka totiž svým obsahem směřuje výlučně do skutkových zjištění, a tedy potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněnou zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
Ve vztahu k uplatněným námitkám Nejvyšší soud poznamenává, že obviněná sice vznesla námitku, že nebyla prokázána výše škody coby kvalifikační znak skutkové podstaty trestného činu podvodu, kteroužto lze za určitých okolností ve formální rovině podřadit pod jí uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně námitka obviněnou vznesená byla uplatněna zcela neregulérním způsobem, neboť byla uplatněna s odkazem na nesprávné hodnocení soudem provedených důkazů, nedostatečná skutková zjištění z nich vyplývající a její vlastní hodnocení provedených důkazů a vlastní verzi skutkového stavu věci, čímž se zcela míjí s obviněnou uplatněným dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu, není zatíženo vytýkanými vadami, což znamená, že dovolání obviněné nebylo možno přiznat jakékoli opodstatnění.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 1. 2018
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu