ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.430.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 430/2018-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 6. 2018 o dovolání podaném P. L. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2017, sp. zn. 9 To 370/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 1 T 117/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 22. 6. 2017, sp. zn. 1 T 117/2016, byl P. L. (dále jen obviněný, případně dovolatel) uznán vinným tím, že:
v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch využil důvěry poškozeného J. Š., vyplývající z jejich vzájemných dosavadních obchodních vztahů,
přičemž dne 18. 3. 2015 s nevážně míněným příslibem zprostředkování nákupu lesních pozemků ve prospěch družky poškozeného V. G. B., předložil J. Š. po údajném podpisu níže uvedenými prodávajícími dvě kupní smlouvy a lesní hospodářské osnovy, a to jednu kupní smlouvu o prodeji pozemků v katastrálním území V., majitele F. S., který podle obsahu této smlouvy ze dne 17. 3. 2015 prodává uvedené pozemky za 600.000 Kč kupující V. G. B. a druhou kupní smlouvu o prodeji pozemků v katastrálním území V., majitele J. S., který podle obsahu této kupní smlouvy ze dne 17. 3. 2015 prodává uvedené pozemky za 400.000 Kč opět kupující V. G. B., ačkoli uvedení prodávající nikdy tyto smlouvy neuzavřeli ani neměli v úmyslu pozemky prodat, smlouvy nikdy nepodepsali a neopatřili ověřovacími doložkami, a obžalovaného ke zprostředkování prodeje ani žádným způsobem nepověřili,
načež J. Š. dne 20. 3. 2015 v době kolem 10.44 hodin na pobočce České spořitelny, a. s., na náměstí Republiky 1450/23 ve Žďáru nad Sázavou, za přítomnosti obžalovaného na základě první shora uvedené smlouvy provedl vklad částky 600.000 Kč podle podmínek uvedených ve zmíněné smlouvě, kdy tuto částku za poplatek ve výši 80 Kč vložil na účet uvedený ve smlouvě, který měl podle obsahu smlouvy patřit advokátce D. V., se sídlem N., Ž. n. S., přičemž majitelkou uvedeného účtu je ve skutečnosti tehdejší přítelkyně obžalovaného D. V. a na uvedené adrese N., Ž. n. S., žádná advokátka jménem D. V. nesídlí,
kdy k převodu vlastnictví k předmětným pozemkům nedošlo a kupující V. G. B. se jejich vlastníkem nestala, a obžalovaný tak popsaným jednáním způsobil poškozenému J. Š. škodu ve výši celkem nejméně 600.080 Kč, přičemž částka 400.000 Kč podle druhé kupní smlouvy nebyla poškozeným obžalovanému zaplacena,
a takto jednal, ačkoli byl rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 3 T 88/2014, právní moc dne 27. 11. 2014, kterým byla schválena dohoda o vině a trestu, odsouzen mimo jiné za zločin podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, který mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 roků.
Tím spáchal zločin podvodu podle §209 odst. 1, 2, 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem dokonaný a dílem spáchaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků a 6 měsíců, když podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému J. Š. na náhradě škody částku 600.080 Kč.
O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Brně dne 12. 10. 2017, sp. zn. 9 To 370/2017, tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně dne 12. 10. 2017, sp. zn. 9 To 370/2017, podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotněprávním posouzení a současně nesprávném zamítnutí odvolání.
Obviněný se neztotožňuje s tím, že odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně postupoval v souladu s ust. §125 tr. ř. a správně zjistil skutkový děj v rozsahu nutném pro rozhodnutí, jak má na mysli ust. §2 odst. 5 tr. ř. Soud prvního stupně v této věci postupoval v rozporu se zásadami vyplývajícími z ust. §2 odst. 5 a odst. 6 tr. ř., neprovedl veškeré potřebné a ze strany obhajoby navrhované důkazy a zhodnotil provedené důkazy v rozporu se zásadami formální logiky a na základě takto chybně hodnocených důkazů dospěl k nesprávnému právnímu posouzení skutku jako trestného činu podvodu.
Vzal za jednoznačně prokázané, že obviněný si byl vědom skutečnosti, že poškozený obchoduje s nákupem lesních pozemků a je schopen sehnat si finanční prostředky na jejich částku, obviněný využil této situace, když opatřil falešné kupní smlouvy na prodej lesních pozemků F. S. a J. S. za částky 600.000 Kč a 400.000 Kč, včetně falešných doložek o ověření podpisu, do kterých následně uvedl bankovní účet své přítelkyně D. V., kterou ve smlouvě označil jako neexistující advokátku D. V. Soud prvního stupně svůj závěr o mé vině opřel v podstatě o tvrzení uvedená ve výpovědi poškozeného, aniž by vzal v úvahu jeho tvrzení a k nim navrhované důkazy. Peníze, které mu byly poškozeným zaslány na účet, představovaly vrácení části finančních prostředků, které poškozenému zapůjčil v době, kdy společně podnikali a o jejichž vrácení poškozeného opakovaně urgoval. Půjčku ve výši 1.000.000 Kč poškozenému předal v hotovosti v rozmezí přibližně dvou měsíců, přičemž smlouvu o půjčce s poškozeným uzavřeli až následně po předání peněz. Zapůjčené peníze pocházely ze společnosti Wood-Steel, kterou v té době vlastnil se svou bývalou přítelkyní paní E., jež o vydání peněz z účetnictví firmy věděla, bohužel při předání finančních prostředků kromě obviněného nikdo další nebyl, rovněž nikdo nebyl přítomen ani uzavření smlouvy o půjčce. Originál smlouvy o půjčce měl po celou dobu u sebe, a to od doby jejího uzavření, až do dne, kdy ji předal poškozenému. Smlouvu o půjčce byl nucen poškozenému vrátit poté, co mu z jeho strany byla na účet zaslána částka ve výši 600.000 Kč, neboť poškozený na podmínce vrácení originálu smlouvy o půjčce bezvýhradně trval. On si však z obezřetnosti pořídil úředně ověřenou kopii smlouvy. Tuto úředně ověřenou kopii smlouvy o půjčce již v přípravném řízení poskytl policii k prokázání výše uvedených tvrzení. Poškozený následně popřel, že by si od něj kdy peníze půjčoval, ke smlouvě o půjčce uvedl, že jejím originálem nedisponuje, nikdy předtím ji neviděl a podpis na smlouvě není jeho. S ohledem na to, že poškozený a hlavní svědek v jedné osobě označil podpis na ověřené kopii smlouvy o půjčce za falzifikát, navrhnul v hlavním líčení, aby byl učiněn grafologický posudek o určení pravosti podpisu na ověřené kopii smlouvy o půjčce, tj. zda je podpis na smlouvě o půjčce podpisem poškozeného. Soud jeho návrhu na doplnění dokazování nevyhověl, když podle jeho názoru nebylo možné podpis na smlouvě nijak ověřit, neboť z kopie smlouvy to není technicky možné. Je přesvědčen, že posouzení možnosti provést určení pravosti podpisu na kopii smlouvy formou znaleckého dokazování, není otázkou právní, nýbrž otázkou technickou a k jejímu zodpovězení je kompetentní výlučně znalec z příslušného odvětví, nikoli soud. Přitom v daném případě se jedná o otázku zásadní, neboť v případě, že by bylo určeno, že podpis na smlouvě je autentickým podpisem poškozeného, jednalo by se o důkaz svědčící v jeho prospěch, jež by měl zcela zásadní dopad na posouzení věrohodnosti jeho výpovědi a trestní odpovědnosti jako takové.
Dále opakovaně odkazoval na účetnictví firmy Wood-Steel, kdy z účetnictví firmy by mělo být patrné, že peníze, které byly později poškozenému zapůjčeny, byly jeho osobě vydány právě z finančních prostředků společnosti. Skutečnosti týkající se opatření finančních prostředků z prostředků společnosti na půjčku poškozeného však nebyl prvostupňový soud schopen ověřit, neboť společnost Wood-Steel je v současné době v konkurzu a podle vyjádření insolvenční správkyně není účetnictví společnosti k dispozici. Soud pouze k důkazu provedl návrh na povolení oddlužení, který podávala paní E. jako předsedkyně představenstva společnosti, ve kterém paní E. uvedla, že společnost nemá žádné pohledávky. Paní E. měla být k těmto skutečnostem vyslechnuta, avšak v hlavním líčení konaném dne 20. 6. 2017 odmítla vypovídat. Důvody, které ji k odmítnutí výpovědi vedly, není schopen posoudit. Provedeným dokazováním nebylo ani okrajově vyvráceno jeho tvrzení, že peníze na půjčku poškozenému si skutečně opatřil z finančních prostředků společnosti, přičemž z nemožnosti soudu posoudit pravdivost jím předložených tvrzení z důvodu neschopnosti opatřit si účetnictví firmy, z jejíchž prostředků peníze na půjčku získal a z nepřímého důkazu spočívajícího v neoznačení pohledávek společnosti v insolvenčním návrhu, nelze bez dalšího usuzovat, že se jedná o důkazy dokládající jeho trestnou činnost svědčící v jeho neprospěch.
Pokud jde o posouzení jeho tvrzení, soud prvního stupně výpověď, že měl u poškozeného pohledávku v celkové výši 1.000.000 Kč, zcela zpochybnil. Naopak výpověď poškozeného považoval za pravdivou bez dalšího, a to, aniž by se zabýval rozpory, které v této výpovědi jsou, ani nestandardním postupem, který poškozený zvolil.
V průběhu řízení bylo prokázáno, že poškozený se živí zprostředkováním prodeje dřeva, kdy v této oblasti má bohaté zkušenosti s mechanismem koupě a podeje. Uvedl, že jen s J. V. provozuje obchodní činnost asi 7 let. Pokud byl dotazován k tomu, aby popsal průběh uzavírání smluv, uvedl, že ve všech případech, kdy lesy prodává, je smlouva o koupi lesa podepisována až při zaplacení peněz, a to společně s návrhem na vklad do katastru nemovitostí. V daném případě byl postup jiný než obvykle, když smlouvy byly již od prodávajících podepsané. Poškozený výslovně uvedl, že vzhledem ke skutečnosti, že podpisy na smlouvách byly úředně ověřeny, považoval toto za klíčové pro výplatu peněz. Přitom o návrh na vklad do katastru nemovitostí se vůbec nezajímal, byť ze své praxe ví, že je to listina, která se spolu s kupní smlouvou podává na katastrální úřad a pro hladký a rychlý průběh řízení o povolení vkladu vlastnického práva je nezbytná. I přes výše uvedené poškozený návrh na vklad nepožadoval a pro výplatu peněz se spokojil s předložením kupních smluv. Uvedl také, že se nezajímal o účet a postavení advokátky uvedené ve smlouvě, ačkoli právě na její účet měly být finanční prostředky vloženy. Přitom ze své zkušenosti ví, že pokud při minulých realizovaných prodejích měly být peníze uloženy na úschovný účet advokáta, byla s tímto advokátem sepisována smlouva o úschově. Při tak bohaté obchodní praxi lze jen stěží uvěřit, že si poškozený počínal tak lehkomyslně a naivně a jeho vysvětlení, že mu stačilo ověřovací razítko u podpisů smluv je zcela nedostačující. Pokud poukazuje na lehkovážné jednání poškozeného, je toto v daném případě o to více zarážející, že jak uvedl, měl údajně s obviněným špatné zkušenosti z minulosti, splácí za něj dluh a pokud by J. V., který poškozenému zapůjčil peníze na nákup lesa, věděl, že poškozený chce obchodovat právě s obviněným, peníze by mu nepůjčil.
V neposlední řadě je třeba zdůraznit, že soudy obou stupňů se důkazně nevypořádaly s naplněním objektivní stránky jakožto obligatorním znakem skutkové podstaty trestného činu podvodu. Objektivní stránka trestného činu podvodu spočívá v tom, že pachatel uvede jiného v omyl, jeho omylu využije nebo mu zamlčí podstatné skutečnosti, v důsledku čehož tato osoba provede majetkovou dispozici a tím vznikne škoda nikoli nepatrná na cizím majetku a dojde k obohacení pachatele nebo jiné osoby. V daném případě jsou jádrem celé věci falešné smlouvy. Od počátku zahájení trestního řízení uváděl, že s vyhotovením falešných kupních smluv nemá nic společného. Kupní smlouvy nepřipravoval, vyhotovil je poškozený a přinesl mu je před předáním peněz. Jedním důvodem je snaha pomstít se mu za negativní zkušenosti a údajné finanční problémy, které poškozenému způsobil v minulosti a dále možnost vyhnout se vrácení dluhu. Pokud jde o obsah kupních smluv, tyto od poškozeného převzal, avšak nečetl je, neboť k tomu neměl důvod. Proč v nich bylo zapsáno jméno jeho přítelkyně jako advokátky nemá tušení, domnívá se, že tak poškozený učinil ve snaze zaonačit věc tak, aby podezření ze spáchání trestného činu dopadlo na něj. V rámci trestního řízení se orgánům činným v trestním řízení nepodařilo objasnit, kdo falešné smlouvy vyhotovil a kdo je komu následně předal. K těmto skutečnostem nebyl v řízení kromě výpovědi poškozeného proveden jediný důkaz. V tomto směru tedy provedl soud prvního stupně neúplná skutková zjištění, která odvolací soud převzal.
Vzhledem k tomu, že provedeným dokazováním nebylo zjištěno, kdo vyhotovil falzifikáty kupních smluv a kdo je komu následně předložil, zůstalo v tomto směru dokazování neúplné a soudy obou stupňů bez provedení dalších důkazů nemohly dospět k závěru, že jsem se dopustil trestné činnosti uvedením někoho v omyl. S ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti je přesvědčen, že soudy obou stupňů pochybily, pokud dospěly k závěru, že se dopustil zločinu podvodu podle ust. §209 odst. 1, 2, 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem spáchaným ve stadiu pokusu podle ust. §21 odst. 1 tr. zákoníku.
Navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací podle ust. §265k odst. 1 tr. ř. v celém rozsahu zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2017, č. j. 9 To 370/2017-363, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 22. 6. 2017, č. j. 1 T 117/2016-331, a podle ust. §2651 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se vyjádřil s tím, že ze znění uplatněné dovolací argumentace je především zřejmé, že dovolatel soudu prvního stupně, potažmo pak soudu odvolacímu, vytýká, že svůj závěr o jeho vině neopřely o dostatek skutkových zjištění, ze kterých by bylo zřejmé, že se předmětný skutek stal za přisouzených skutkových okolností a že tedy v posuzovaném případě jednal podvodným způsobem, založeným na předstírání ve skutečnosti neexistujícího obchodního případu, týkajícího se zprostředkování koupě dvou lesních pozemků na podkladě zfalšovaných kupních smluv, které se pro poškozeného měly stát a dílem také staly domnělým právním podkladem pro finanční plnění, jež za pozemek údajně prodávajícího F. S. ve výši jeho kupní ceny 600.000 Kč (na rozdíl od druhé kupní smlouvy s prodávajícím J. S.) reálně poskytl. Současně nelze přehlédnout, že výše konstatované skutkové námitky byly z dovolatelovy strany uplatněny již v rámci jeho obhajoby před soudy obou stupňů. Takto namítaná nesprávnost právního posouzení přisouzeného skutku však není po stránce věcné založena na hmotněprávních důvodech, presumovaných v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Pro úplnost je zapotřebí dále uvést, že v daném případě nebylo možno na podkladě dostupného spisového materiálu dospět ani k názoru, že by se skutkové a právní závěry soudů obou stupňů nacházely v extrémním rozporu s výsledky provedeného dokazování, neboť je nalézací soud vyhodnotil za splnění předepsaných podmínek §2 odst. 6 tr. ř. tak, že výsledek přezkumné činnosti na odvolací úrovni nebyl spojen s objektivní potřebou jejich přehodnocení. Proto lze na těchto místech plně akcentovat příslušné hodnotící pasáže zejména rozsudku soudu prvního stupně, ze kterých při respektu k požadavku ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. vyplývají naprosto přesvědčivé, logické a výsledky provedeného dokazování podložené úvahy, které jej vedly k odmítnutí obhajoby obviněného. Ta byla založena na tom jeho podstatném tvrzení, že falešné kupní smlouvy vyhotovil sám poškozený a přinesl mu je před předáním peněz, ačkoliv důvodem poskytnutého plnění bylo vrácení peněz, zapůjčených dovolatelem v době jejich společného podnikání.
Z hlediska skutkového podkladu výroku o vině soudy rozhodně nepochybily, pokud vycházely z výpovědi poškozeného J. Š., který na podkladě dovolatelovy nabídky zprostředkování prodeje dvou lesních pozemků za provizi opatřil od společníka Pily Rozsochatec, s. r. o., J. V. finanční obnos, uvedený v kupní smlouvě, uzavřené s údajným prodávajícím F. S., neboť se jmenovanému obchodnímu partnerovi v této obchodní návaznosti smluvně zavázal dodávkou dřevní hmoty, vytěžené na takto nabytém lesním pozemku. Takovým způsobem poškozený postupoval poté, co mu z odvolatelovy strany byla tato nabídka učiněna a v souvislosti se zhlédnutím takto obchodovaných lesních pozemků v dotčené lokalitě také současně předloženy kupní smlouvy s doložkou ověření pravosti podpisů prodávajících. Přitom důvody k verifikaci takto podloženého obchodu nespatřoval, pokud měla být dohodnutá kupní cena hrazena na bankovní účet tam jmenované advokátky, kterou se chystal po uskutečněném bankovním převodu částky 600.000 Kč (úhrada kupní ceny za pozemek F. S.) společně s odvolatelem navštívit za účelem vyzvednutí nezbytného návrhu na vklad do katastru nemovitostí. K uvedenému kroku však již nedošlo, neboť mu byl z dovolatelovy strany sdělen pravý stav věci, který již nebyl schopen zvrátit, resp. zastavit uskutečněnou bankovní operaci ani zjistit okolnosti úředních ověřovacích úkonů, deklarovaných na předmětných kupních smlouvách, a tedy se rozhodl celou věc ohlásit na policii. Hodnotící závěr o tom, že skutková verze poškozeného J. Š. je věrohodná, potvrzuje jak výpověď jeho obchodního partnera J. V., tak i smluvní podklad předmětného obchodního vztahu, na kterém se měl zprostředkovatelským způsobem podílet právě dovolatel, kterého poškozený z předcházející obchodní činnosti znal a který se mu v daném případě vykazoval kupními smlouvami právě ve shora uvedeném způsobu jejich vyhotovení tak, že v něm nevzbuzovaly pochybnosti o jejich pravosti. Jestliže poškozenému bylo po uskutečnění obchodní transakce, ke které by nepřistoupil, pokud by znal pravý stav věci, z dovolatelovy strany sděleno, že se jedná o falzifikáty, pak takový závěr zcela jednoznačně potvrzují zejména výpovědi obou údajných prodávajících F. a J. S. Pro související skutkové zjištění, že falešné kupní smlouvy s falešnými ověřovacími doložkami opatřil právě dovolatel, svědčí tam specifikovaný bankovní účet pro poskytnutí finančního plnění z nich, který byl veden na jeho tehdejší přítelkyni D. V. alias v kupních smlouvách tvrzenou a ve skutečnosti s tam uvedeným sídlem advokátní kanceláře neexistující advokátku D. V.; tato osoba ještě tentýž den vybrala podstatnou část tam převedené finanční částky a bezprostředně poté část takto získané hotovosti použila k zakoupení automobilu a tedy postupovala zcela v rozporu s účelem, deklarovaným v předmětné kupní smlouvě ve spojitosti s právním titulem dohodnutého plnění.
Ve světle takto opatřených skutkových zjištění nemohly soudy přisvědčit obhajobě obviněného o odlišné versi skutkového děje, založené na jeho tvrzení, že právní titul úhrady částky 600.000 Kč na účet, uvedený v kupní smlouvě s prodávajícím F. S., byl zcela jiný a vyplýval ze smlouvy o půjčce ve výši 1.000.000 Kč, jejíž originál si poškozený jakožto tvrzený dlužník od dovolatele vyžádal již po částečné úhradě takového závazku a poté jej nahradil dvěma zfalšovanými kupními smlouvami, které byly ve svém souhrnu na tuto částku vystaveny. V této souvislosti totiž zůstává otázkou důvod, jakým měl být poškozený k takové simulaci uvedeného právního úkonu motivován. Dále nebylo možno přehlédnout, že finanční zdroj údajné dovolatelovy milionové půjčky poškozenému nebyl prokázán takovou mírou úspěšnosti jeho někdejších podnikatelských aktivit, která by byla dokumentována účetním stavem jím provozované společnosti WOOD-Steel, s. r. o., neboť jím příslušná insolvenční správkyně aktuálně nedisponovala. Z insolvenčního návrhu jednatelky této společnosti J. E. k datu jeho podání ostatně ani nevyplývá žádná její pohledávka, která by s tímto tvrzeným právním titulem souvisela.
Při takto vyloučených okolnostech dovolatelova údajného závazkového vztahu s poškozeným, jakož i okolnostech následného způsobu jeho řešení, postrádá dále poukazovaný text kopie údajné smlouvy o půjčce na svém smyslu. Je tomu tak právě v kontextu s namítaným důkazním návrhem znaleckého zkoumání tam uvedených podpisů tvrzených smluvních stran, o kterém bylo v rámci závěrečného hlavního líčení ze dne 20. 6. 2017 rozhodnuto podle §216 odst. 1 tr. ř. zamítavým způsobem. Přitom se tak stalo zcela adekvátně a tedy při plném respektu k opatřenému důkaznímu stavu věci.
Výsledek přezkumné činnosti na odvolací úrovni nebyl spojen s objektivní potřebou zásadního přehodnocení skutkových zjištění, jak je ostatně zřejmé v návaznosti na učiněné hodnotící pasáže rozsudku soudu prvního stupně a na jím přijaté skutkové závěry na které bezvýhradně odkazuje soud odvolací v kontextu se svými reakcemi na uplatněné odvolací námitky. Výše konstatované dovolací námitky obviněného, které jsou výlučně skutkové povahy, také byly jako takové komentovány pouze nad rámec podaného vyjádření k jeho dovolání. Rozhodně nejsou způsobilé zvrátit ten zcela správný způsob právního posouzení jeho jednání, který vyplynul z výroku o jeho vině zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 2, 4 písm. d) tr. zákoníku, spáchaného dílem za podmínek §21 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu.
Navrhuje tedy, aby Nejvyšší soud rozhodl o dovolání obviněného P. L. tak, že se odmítá podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně navrhuje, aby takto bylo podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání a dále vyjadřuje svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí Nejvyššího soudu, než jsou uvedena v ustanovení §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě .
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným P. L. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání obviněného) rozhodl usnesením. Druhá alternativa pak představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené v rámci alternativy první, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotněprávními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný formálně deklaruje naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když se odvolává na údajně nesprávné právní posouzení skutku, jež má svůj podklad v nesprávném právním posouzení soudem prvního stupně a posléze též soudem odvolacím. Vyslovuje názor, že závěr odvolacího soudu není správný, neboť bylo postupováno v rozporu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. Obviněný P. L. zaměřuje své dovolací námitky jednak do otázky nesprávného a neúplného zjištění skutkového stavu a od toho odvíjejícího se nesprávného posouzení skutku jako zločinu podvodu a dále do procesního postupu odvolacího soud, který zamítl jeho odvolání.
K prvně vymezenému okruhu problému je možno uzavřít, že se jedná o polemiku se skutkovým zjištěním, když je rozebírán skutkový, a posléze též právní závěr nižších soudů ve smyslu jednání obviněného a poškozeného a je obšírně polemizováno s výpovědí poškozeného, kterou shledává za nevěrohodnou a vedenou snahou se mu buď pomstít anebo se zbavit dluhu vůči jeho osobě. Poukazuje na údajnou nevěrohodnost poškozeného, který, ač je zkušeným obchodníkem v oblasti nákupu lesních pozemků, tak v této věci měl poněkud naivně a zcela nestandardně postupovat. Tyto námitky jsou však vytvářením vlastní verze skutkového děje, na které bylo v průběhu předchozího řízení jak nalézacím soudem, tak posléze odvolacím soudem reagováno. Konkrétně soud prvního stupně na příslušných stránkách 11 až 14 a posléze odvolací soud na stranách 2 až 4, jasně uzavřely, z jakých důkazů vycházely při zjišťování skutkového stavu. Závěry obou soudů jsou shodné v tom směru, že to byl právě a jedině obviněný, který si opatřil falešné kupní smlouvy na prodej lesních pozemků F. S. a J. S. za částky 600.000 Kč a 400.000 Kč včetně falešných doložek o ověření podpisu, kdy následně uvedl bankovní účet své přítelkyně D. V., kterou označil jako neexistující advokátku D. V. Takovýto závěr je tak jednoznačně opřen o provedené důkazy. To vše je nutno podřadit pod vytváření alternativního, pro obviněného příznivého, skutkového děje, o který se obviněný snažil již od počátku celého trestního řízení a za tím účelem si ostatně opatřil i ve skutkové větě popsané falešné smlouvy.
Současně je z obsahu dovolání tvrzen, byť nikoli výslovně, onen extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními nižších soudů a provedenými důkazy, v posuzované věci nicméně o takový případ nejde, neboť soudy založily svá skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry na rozboru jednotlivých ve věci provedených důkazů a obviněný se pak domáhal především přehodnocení jejich obsahu a kvality, přičemž své skutkové a právní závěry soudy ve svých rozhodnutích v potřebném rozsahu vyložily a odůvodnily. To platí jak pro soud prvního stupně, který na shora uvedených pasážích svého rozhodnutí objasnil, proč vycházel z výpovědi poškozeného jako z věrohodné, když je nutno dodat, že obviněný mlčí o tom, proč došlo k okamžitému vybrání částky 600.000 Kč jeho družkou po zaslání peněz poškozeným na její účet. Zde je však nutno okolnosti hodnotit v jeho neprospěch, jak učinily soud prvního stupně a posléze soud odvolací.
Obviněný se dále domáhá existence tzv. opomenutého důkazu, jenž měl spočívat v tom, že nebylo vyhověno jeho návrhu na zpracování znaleckého posudku na pravost podpisu na kopii smluv, kdy se nejedná o otázku právní, ale o otázku technickou, na kterou by měl kompetentně odpověď znalec příslušného odvětví, nikoliv soud. Případné prokázání pravosti podpisu poškozeného by pak mělo podle dovolatele zcela zásadní vliv na rozhodnutí ve věci samé. K této otázce uzavírá, že k otázce tzv. opomenutých důkazů platí, že je možno ve smyslu rozhodovací praxe ústavního soudu uvést, že pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí, znamená, že by soud ve svém rozhodování (v úvahách nad ním) měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry (zjištění) opře a které opomene. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit toliko třemi důvody. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno. Soud prvního stupně jasně deklaroval, proč k provádění tohoto důkazu pro nadbytečnost nepřistoupil, když s takovýmto postupem se pak ztotožnil i odvolací soud a je tak zjevné, že k žádnému opomenutému důkazu v dané věci nedošlo. Jedná se zde o nevypracování písmoznaleckého posudku na ověření podpisu na obviněným předložené kopii smlouvy, když se správně a oprávněně poukazuje na skutečnost, že ve světle ostatních důkazů postrádá text kopie údajné smlouvy o půjčce na svém smyslu. Takový posudek je pak nadbytečný, neboť i kdyby se hypoteticky potvrdila pravost podpisu poškozeného, tak to nutně neznamená, že jde o platnou smlouvu. Zde je nutno vycházet současně z toho, že žádný zdroj příjmů, ze kterých měla být půjčka 1.000.000 Kč poskytnuta, nebyl potvrzen. Naopak z citovaného vyjádření insolvenční správkyně bylo správně zjištěno, že tato pohledávka není evidována a je možno plně souhlasit s vyjádřením státního zástupce, že finanční zdroj údajné dovolatelovy milionové půjčky poškozenému nebyl prokázán takovou mírou úspěšnosti jeho někdejších podnikatelských aktivit, která by byla dokumentována účetním stavem jím provozované společnosti WOOD-Steel, s. r. o., neboť jím příslušná insolvenční správkyně aktuálně nedisponovala. Úvahy obviněného v tomto směru jsou tak neopřené o konkrétní skutečnosti.
Ani jeden z těchto údajů uváděných obviněným nemůže platně naplnit namítané dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se ve valné většině případů jedná skutečně o procesní námitky týkající se způsobu provádění a následnému hodnocení provedených důkazů. Takové námitky nejsou podřaditelné pod citovaný dovolací důvod týkající se nesprávného hmotněprávního posouzení či jiného nesprávného právního posouzení skutku. V dané věci je nutno zdůraznit, že jak soud prvního stupně, tak následně soud odvolací, jednání obviněného tak, jak je ve skutkových větách napadeného rozsudku popsáno, správně kvalifikovaly jako zločin podvodu podle §209 tr. zákoníku.
Současně není pravdou, že by se soudy nezabývaly naplněním znaků skutkové podstaty, když v daném případě je v popisu skutku jasně dovoditelný znak uvedení jiného v omyl, a to slovy využití důvěry, nevážně míněný příslib, předložení smlouvy, která nebyla prodávajícími podepsána. Jde tak o naplnění znaků zločinu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku a s ohledem na speciální recidivu obviněného a výši škody též podle odstavců 2 a 4 téhož zákonného ustanovení.
V případě druhého tvrzeného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je možno akceptovat, že byl uplatněn právně relevantně, neboť došlo k zamítnutí odvolání postupem podle §256 tr. ř., což však neznamená, že by byl tento dovolací dovolací důvod opodstatněný. V tomto případě platí shora vyřčené, že věc byla projednána odvolacím soudem meritorně a bylo rozhodnuto usnesením podle §256 tr. ř., tudíž neplatí první varianta tohoto dovolacího důvodu, kdy by tento vystupoval samostatně. Jiný dovolací důvod, jež by umožnil aplikaci §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. se vztahuje na vady řízení předcházející napadenému rozhodnutí, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotněprávními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kdy toto naplněno nebylo. Pro tento procesní postup měl odvolací, zde Krajský soud v Brně, splněny všechny zákonné předpoklady.
S ohledem na shora uvedené rozhodl Nejvyšší soud, že dovolání obviněného P. L. odmítl postupem podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. 6. 2018
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu
Vyhotovil člen senátu:
Mgr. Daniel Broukal