ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.622.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 622/2018-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 6. 2018 o dovolání obviněného M. V. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2017, sp. zn. 9 To 305/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 1 T 81/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného M. V. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 6. 4. 2017, sp. zn. 1 T 81/2016 , byl obviněný M. V. uznán vinným přečinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se podle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že v přesně nezjištěném období od 1. 10. 2013 do 21. 10. 2013 na nezjištěném místě na území České republiky u osobního motorového vozidla tovární značky BMW 525 D, s naposledy přidělenou registrační značkou, které bylo odcizeno v době od 27. 11. 2008 do 1. 12. 2008 v P. na ulici M. majiteli ČSOB Leasing, a. s., IČ: 639 98 980, zajistil záměnu symboliky uvedeného identifikačního čísla VIN na symboliku, která byla přidělena osobnímu motorovému vozidlu tovární značky BMW 530 D, které bylo dne 2. 3. 2013 v N. totálně poškozeno požárem a jehož ohořelý vrak spolu s doklady ve Spolkové republice Německo obstaral, přičemž pozměněné vozidlo pak spolu s fiktivní kupní smlouvou na částku 12.000 EUR předal oproti zaplacení finanční hotovosti V. P. ze společnosti AGROERST, s. r. o., IČ: 283 47 048, se sídlem Hluboké Mašůvky 257, 671 52, na kterou bylo vozidlo dne 6. 11. 2013 na Městském úřadu ve Znojmě přihlášeno do registru vozidel a byla mu přidělena registrační značka .
Za to byl obviněný odsouzen podle §216 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 6. 4. 2017, sp. zn. 1 T 81/2016, podal obviněný M. V. odvolání.
O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12. 10. 2017, sp. zn. 9 To 305/2017 , a to tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
II.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2017, sp. zn. 9 To 305/2017, podal prostřednictvím svého právního zástupce obviněný M. V. dovolání (č. l. 619-621) , a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V této souvislosti s odkazem na judikaturu Ústavního soudu poukazuje na to, že z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé a učiněná navazující skutková zjištění soudů jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy.
Obviněný namítl, že k tomu, aby se dopustil uvedeného trestného činu, muselo by být prokázáno, že vozidlo bylo odcizeno a že následně došlo k pozměnění identifikačního kódu, a že vyvinul činnost k zastření původu věci. Pakliže jeho trestná činnost měla být prokázána doklady, technickými průkazy k vozidlům, pak k tomu poznamenává, že v žádném z technických průkazů není uveden jako vlastník, nebyl prodávajícím ani kupujícím, což je jediná skutečnost, která z těchto dokladů vyplývá, avšak ta svědčí v jeho prospěch, nikoli naopak. Pokud soud prvního stupně dokládá časovou posloupnost, dotváří tak průběh, který nekoresponduje s provedenými důkazy, avšak má mít za následek uznání viny. Ve svém odůvodnění pak již nekonkretizuje, z čeho dovodil, že má za nepochybné, že legalizaci provedl právě obviněný, mimo to, že se v minulosti měl dopustit obdobné trestné činnosti. Odvolací soud pak zachází ještě dál, když dospěl k závěru, že je „speciálním recidivistou na vozidla BMW“. Bez jakékoli opory v dokazování bylo podle dovolatele dovozeno, že vozidlo ve vlastnictví společnosti AGROERST, s. r. o., je totožné s vozidlem, které vlastnil L. V. (otec dovolatele). Ze strany soudů zůstala pominuta skutečnost, že toto vozidlo bylo odhlášeno z registru vozidel a ekologicky zlikvidováno (neboť bylo zcela nepojízdné). Tento zásadní fakt je podpořen několika důkazy ve věci provedenými (výslechy svědků M. V., K. V., P. K., protokol o převzetí vozidla k likvidaci), však zcela jednoznačně znamená, že vozidlo, které bylo vydáno policii, nemůže být totožné s vozidlem, které bylo v roce 2008 odcizeno v P. Soudy podle dovolatele „nesprávně posoudily předběžnou otázku, tedy zda a jakou majetkovou hodnotu měl trestnou činností získat“, když bez opory v dokazování dovodily, že nepochybně vozidlo předělal a přizpůsobil podle jiného technického průkazu a vydával je za vozidlo jiné. Tento závěr je podle dovolatele pouhou spekulací odvolacího soudu vycházející z jeho trestní minulosti, odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu v tomto směru absentuje. V jeho neprospěch vyznívají jen některé důkazy (výpověď svědků P. a R.) a nelze proto bez důvodných pochybností dospět k závěru o jeho vině. Ani řetězec nepřímých důkazů, které vzaly soudy v úvahu, „netvoří skutek, který byl popsán v rozsudku soudu prvního stupně“. Závěrem obviněný namítá, že se soudy vůbec nezabývaly subjektivní stránkou jako integrální součástí rozhodování o naplnění skutkové podstaty konkrétního trestného činu.
V petitu svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2017, sp. zn. 9 To 305/2017, a dále rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 6. 4. 2017, sp. zn. 1 T 81/2016, a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 21. 5. 2018, sp. zn. 1 NZO 456/2018.
Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že neuvádí prakticky žádnou námitku, kterou by vytýkal nesoulad skutkových zjištění vylíčených v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí a zákonných znaků uvedeného přečinu. Vede polemiku se skutkovými zjištěními učiněnými soudy, dovozuje, že tato zjištění nemají oporu v provedených důkazech a tyto důkazy sám hodnotí. Navíc tuto polemiku zčásti zaměřuje proti kvalitě odůvodnění soudních rozhodnutí, což je nepřípustné již s ohledem na ustanovení §265a odst. 4 tr. ř. Podle státního zástupce není jasné, zda setrvává na obhajobě uplatněné v původním řízení, podle které V. P. vozidlo koupil od třetí osoby, nebo zda zpochybňuje svoji vědomost o tom, že předmětné vozidlo bylo získáno trestným činem. Zčásti je jeho polemika poněkud mimoběžná, neboť mu není přičítáno, že by snad předmětné vozidlo BMW 525 D sám odcizil. Z námitek dovolatele nelze dovodit ani existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními, když toliko provádí vlastní hodnocení důkazů, přičemž důkazy svědčící v jeho neprospěch pomíjí, resp. bagatelizuje. Závěrem státní zástupce uvedl, že lze připustit, že soudy se v odůvodnění svých rozhodnutí otázkou úmyslného zavinění na straně obviněného nezabývaly. Existence úmyslu obviněného směřující k zastření původu věci získané trestným činem ovšem vyplývá ze samotného charakteru jeho jednání, když pozměnění VIN kódu vozidla dost dobře nemůže mít jiný smysl nežli zastření skutečnosti, že jde o věc pocházející z trestné činnosti.
Vzhledem k výše uvedenému proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2017, sp. zn. 9 To 305/2017, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněných dovolacích důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným M. V. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat mylnou právní kvalifikaci skutku – tedy otázku nesprávné právní kvalifikace a dále vadu jiného hmotněprávního posouzení – která spočívá v nesprávném posouzení některé další otázky, s právní kvalifikací skutku přímo nesouvisející, ale významnou v posuzování jiné skutkové okolnosti, např. z hlediska hmotného práva trestního (popř. i jiného právního odvětví). Tento dovolací důvod tedy neumožňuje napadnout postup podle procesních předpisů, ale je zaměřen výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé , popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Pod dovolací důvod tedy nelze podřadit ty námitky, v rámci nichž obviněný namítá nesprávné hodnocení důkazů (zejména dokladů, technických průkazů k vozidlům, protokolu o převzetí vozidla k likvidaci, výpovědí svědků M. V., K. V., P. K., V. P., F. P. a J. R.) a vadná skutková zjištění (zejména zjištění stran časové posloupnosti, toho, kdo provedl legalizaci a kdo byl vlastníkem a kdo prodávajícím, zda se jednalo o totožné vozidlo, jakou majetkovou hodnotu měl získat), stejně jako námitky, jimiž prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, kdy ani všechny nepřímé důkazy netvoří ucelený řetězec) a vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy obviněný trvá na tom, že vozidlo bylo odhlášeno z registru vozidel a následně bylo ekologicky zlikvidováno, neboť bylo zcela nepojízdné, tudíž vozidlo, které bylo předáno Policii ČR, nemůže být totožné s vozidlem, které bylo v roce 2008 odcizeno v P.).
Obviněný se podle skutkových zjištění, jimiž je dovolací soud vázán, dopustil jednání, které spočívalo v tom, že zajistil záměnu symboliky VIN u vozidla BWM, které bylo v roce 2008 ukradeno v P., za vozidlo BMW, které bylo v roce 2013 totálně poškozeno požárem, kdy tento vrak spolu s doklady v Německu obstaral, a pozměněné vozidlo spolu s fiktivní kupní smlouvou předal oproti finanční hotovosti panu V. P.
Jak ale uvedeno v předchozích odstavcích, námitky obviněného vznesené jsou založeny především na podkladě jeho vlastního hodnocení provedených důkazů (zejména svědeckých výpovědí a písemných podkladů) a vlastní verzi události (podle které se žádného závadného jednání nedopustil). Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (ve prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotněprávním posouzení skutku vycházel. Teprve na základě revize skutkových okolností, tedy na podkladě vlastního hodnocení důkazů, dochází k závěru, že se skutek nestal tak, jak uvedly soudy. Z uvedených skutkových (procesních) výhrad tedy obviněný vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotněprávních – byť v dovolání formálně proklamovaných – důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů. Takové námitky však pod shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný M. V. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítá nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, ale tento svůj názor dovozuje z tvrzených vadných skutkových zjištění a hodnotících úvah k provedeným důkazů, pak soudům nižších stupňů nevytýká vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Nutno uvést, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
Zásahu do skutkových zjištění soudů je dovolací soud oprávněn přistoupit jen ve zvlášť výjimečných případech, kdy v této oblasti soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Jinými slovy tehdy, prokáže-li se existence tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé , kteréhož se obviněný v rámci dovolání dovolává. Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
O takový případ se však v projednávané věci nicméně nejedná, neboť Nejvyšší soud existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu ve Znojmě, která se stala podkladem napadeného usnesení Krajského soudu v Brně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé neshledal.
Nelze proto konstatovat, že by jejich skutková zjištění byla založena na svévolných či spekulativních úvahách, resp. že by se mohlo jednat o extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 3137/16).
Soudy vycházely z celé řady důkazů, přičemž je zcela zřejmé, že obviněný důkazy svědčící o jeho vině opomíjí. Odvolací soud uvedl, že „ nelze přehlédnout, že oproti verzi obžalovaného zde stojí řada důkazů opačných, které jsou spolu v souladu a nakonec tyto důkazy jsou podepřeny analýzou nakonec zajištěného motorového vozidla “, přičemž za stěžejní shledává výpověď svědka S. Ch. (založena na č. l. 57–63), který popsal, jakým způsobem došlo k prodeji vraku v Německu (str. 15 rozsudku soudu prvního stupně). Vedle svědeckých výpovědí se pak jedná o celou řadu listinných důkazů stran zajištěného vozidla.
Soudy se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů, ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Jak uvedeno výše, v rámci námitek obviněného se v podstatě jedná o polemiku s hodnocením provedených důkazů, jak ho podaly soudy, kdy se obviněný neztotožňuje se soudy učiněnými skutkovými zjištěními a předkládá vlastní verzi skutkových událostí. Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za stěžejní uvést, že případná námitka existence extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy není sama o sobě dovolacím důvodem .
Ve vztahu k subjektivní stránce uvedeného trestného činu lze uvést, že s ohledem na jednání obviněného lze usuzovat na jeho srozumění s hrozícím následkem ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, tedy, že věděl, že způsobem uvedeným v trestním zákoně poruší nebo ohrozí zájem chráněný takovým zákonem (úmysl přímý). Obviněný zastíral původ věci (vozidla) získané trestným činem, čímž navozoval dojem, že byla nabyta v souladu se zákonem. Lze souhlasit se státním zástupcem v tom, že subjektivní stránkou předmětného přečinu se soudy výslovně nezabývaly, což má jistě vliv na kvalitu rozhodnutí, nicméně nejedná se o pochybení takového charakteru, které by zakládalo vadnost rozhodnutí jako takového, neboť úmysl obviněného zastřít původ věci, která byla získána trestným činem, a následné jednání směřující k jejímu prodeji, se podává ze samotného charakteru jeho jednání. Lze si jen těžko představit jiný důvod k úpravě VIN kódu, než zastření skutečnosti, že se jedná o jiné vozidlo, resp. vozidla získané nelegálním způsobem. Nelze opomenout ani tu skutečnost, že obviněný se takovéto činnosti nedopustil poprvé.
S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a nedovodil-li současně, že by se jednalo o případ extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není zatíženo vytýkanými vadami.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného M. V. odmítl .
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 6. 2018
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu