ECLI:CZ:NS:2018:32.CDO.1440.2018.1
sp. zn. 32 Cdo 1440/2018-186
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobkyně HARGITA, s. r. o. , se sídlem v Demandicích 325, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 34150145, proti žalované REALITY - X9 CZ s. r. o. , se sídlem v Uherském Brodě, nám. 1 máje 1605, identifikační číslo osoby 28287215, zastoupené JUDr. Dušanem Ažaltovičem, advokátem se sídlem v Trenčíně, Potočná 650/135B, Slovenská republika, o zaplacení částky 15 000 EUR s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp zn. 17/25 Cm 59/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 11. 2017, č. j. 7 Cmo 136/2017-159, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. 1. 2017, č. j. 17/25 Cm 59/2011-116, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 15 000 EUR s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným rozhodnutím Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalované potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně v celém rozsahu, podala žalovaná dovolání, majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhuje, aby dovolací soud „změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2017, sp. zn. 17/25 Cm 59/2011-116, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení a rozhodnutí“.
Žalobkyně ve vyjádření navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.
Podle ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vysvětlil, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených čtyř rozdílných předpokladů přípustnosti považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1705/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013, která jsou veřejnosti dostupná, stejně jako ostatní zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách). Tomuto požadavku dovolatelka nedostála, neboť ač zastoupena advokátem, přes správné poučení odvolacím soudem, na vymezení přípustnosti dovolání zcela rezignovala, když pouze odkázala na ustanovení §236 a násl. o. s. ř. Vymezení předpokladu přípustnosti dovolání není zjistitelné ani z obsahu dovolací argumentace.
Jak vyplývá z obsahu dovolání, žalovaná staví svou dovolací argumentaci na polemice se skutkovými závěry odvolacího soudu, které učinil z obsahu smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy a podle nichž se žalobkyně zavázala uzavřít ve stanovené lhůtě kupní smlouvu, nikoliv předložit druhé smluvní straně návrh kupní smlouvy. Jestliže tedy součástí smluvního ujednání určitá povinnost nebyla, žádné ze smluvních stran nemohlo vzniknout právo domáhat se majetkové sankce za nesplnění neexistující povinnosti. Dovolatelka pomíjí, že správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). Pro úplnost je nutné připomenout, že při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 1203/2004, či ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011, či jeho rozsudku ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4245/2014).
Odkazuje-li dovolatelka na konkrétní rozhodnutí Ústavního soudu Slovenské republiky, pak tato rozhodnutí nejsou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu v intencích ustanovení §237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2013, sp. zn. 32 Cdo 3119/2013).
Nejvyšší soud proto dovolání směřující proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu výroku ve věci samé podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl pro vady.
Dovolatelka výslovně napadla rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, dovolání proti výroku o nákladech řízení však není přípustné vzhledem k ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017. Nejvyšší soud dovolání v tomto rozsahu odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. tak, že jejich náhrada nebyla přiznána žádné z účastnic, neboť dovolání žalované bylo odmítnuto a vyjádření žalobkyně k dovolání obsahující strohé sdělení, že žalobkyně navrhuje zamítnutí dovolání, nepovažuje dovolací soud za úkon učiněný k účelnému uplatňování či bránění práva.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 6. 2018
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu