ECLI:CZ:NS:2018:32.ND.170.2018.1
sp. zn. 32 Nd 170/2018-369
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Prefa Pardubice a.s. , se sídlem v Pardubicích, U Prefy 579, PSČ 533 51, identifikační číslo osoby 46504818, zastoupené Mgr. Vladimírem Štěpánkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, třída Míru 70, proti žalované České republice – Českému báňskému úřadu , se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Kozí 4, PSČ 110 01, identifikační číslo osoby 00025844, o zaplacení 1 562 640 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 85/2014, o námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu, uplatněné žalobkyní v řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2016, č. j. 51 Co 290/2016-227, vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 779/2017, takto:
I. Soudci Nejvyššího soudu JUDr. František Ištvánek, JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D., LL.M., a JUDr. Pavel Simon nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 779/2017.
II. Ve zbývajícím rozsahu se k námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu jako k nepřípustné nepřihlíží .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 6. 2016, č. j. 25 C 85/2014-97 (kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení 1 562 640 000 Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o nákladech řízení), řízení zastavil a rozhodl o nákladech řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, v němž současně uplatnila „výhradu vyloučení některých soudců Nejvyššího soudu ČR (str. 73) z důvodu dle ust. §14 odst. (1) OSŘ v souvislostech části první hlavy I zákona č. 89/2012 Sb. (str. 61)“. Věc je vedena u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 779/2017 a rozhodovat o ní přísluší senátu občanskoprávního a obchodního kolegia tohoto soudu určenému rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2017, složenému ze soudců JUDr. Františka Ištvánka, JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., a JUDr. Pavla Simona.
Důvody vyloučení soudců Nejvyššího soudu žalobkyně v obsáhlém a poněkud konfúzním podání vymezuje souhrnně, a to tak, že je odůvodňuje odkazy na rozhodnutí Nejvyššího soudu, která identifikuje prostřednictvím spisových značek (popřípadě čísly jednacími) a kterými podle jejího názoru Nejvyšší soud například „legalizoval nezákonné jednání korunního svědka v nezákonném a nepřiměřeně dlouhém trestním stíhání tehdejších zástupců žalobkyně, společníků úpadce RASTRA AG-CZ a.s. a zástupců jeho většinových konkurzních věřitelů z tehdejšího koncernu Prefa Pardubice a.s.“, „legalizoval výnosy z trestné činnosti, to je bezdůvodné obohacení bývalého Holcim (Česko) a.s., jeho zločinných spolčenců a organizovaného zločinu, justiční (konkurzní) mafie, na úkor i žalobkyně,“ či ignoroval vyjmenovaná ustanovení zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákona o soudech a soudcích). Na „absenci ochrany vlastnických práv, správných úředních postupů, to je řetězci absolutních nečinností orgánů České republiky, které vedly k žalované škodě“, se podle názoru žalobkyně podíleli soudci Nejvyššího soudu, které vyjmenovává na straně 73 dovolání [JUDr. Mojmír Putna, JUDr. Ljubomír Drápal, JUDr. Roman Fiala, JUDr. Pavel Vrcha, JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. Pavel Simon, JUDr. František Ištvánek, JUDr. Miroslav Gallus, JUDr. Hana Gajdzioková, JUDr. Olga Puškinová, JUDr. Zdeněk Des, JUDr. Kateřina Hornochová, JUDr. Ing. Pavel Horák, Ph.D., Mgr. Vít Bičák, JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D., JUDr. Josef Rakovský, JUDr. Jan Eliáš, Ph.D., JUDr. Petr Vojtek, JUDr. Marta Škárová, JUDr. Robert Waltr, JUDr. Ivana Štenglová, Mgr. Petr Šuka (správně JUDr. Petr Šuk), Mgr. Filip Cileček (správně JUDr. Filip Cileček), JUDr. Karel Svoboda, JUDr. Karel Podolka a JUDr. Bohumil Dvořák].
JUDr. František Ištvánek uvedl, že není v žádném poměru k věci, účastníkům či jejich zástupcům, přičemž se ani nepodílel na vyřizování takové věci u soudů nižších stupňů.
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D., LL.M., se vyjádřil k uplatněné námitce podjatosti tak, že ve věci nemá žádný vztah k účastníkům či jejich zástupcům, ani se nepodílel na jejím vyřizování před soudy nižších stupňů.
JUDr. Pavel Simon uvedl, že nemá žádný vztah k účastníkům řízení ani k věci samé, a proto mu nejsou známy žádné okolnosti zakládající pochybnost o jeho nepodjatosti.
V souladu s rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2018 byla věc o vyloučení jmenovaných soudců z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 779/2017 předložena senátu 32 Cdo.
Podle §14 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle §16 odst. 1 věty druhé o. s. ř. o vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Rozhodnutí o vyloučení soudce představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (článek 38 odst. 1 Listiny základních práva a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sen. zn. 29 NSČR 149/2016, které je, stejně jako ostatní citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, dostupné na www.nsoud.cz ).
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2000, pod číslem 33, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001, uveřejněné v témže časopise číslo 3, ročník 2002, pod číslem 48, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdyby soudce sám byl účastníkem řízení, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti.
Důvod pochybovat o nepodjatosti soudce v uvedeném smyslu je přitom dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Pochybnosti o nepodjatosti soudců Nejvyššího soudu žalobkyně dovozuje z okolností jejich rozhodování v jiných právních věcech. Tyto okolnosti, jak vyplývá z dikce §14 odst. 4 o. s. ř., však samy o sobě nemohou být důvodem pro jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí v dané konkrétní věci (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, a dále například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Nd 171/2004, ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 22 Nd 205/2004, ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 20 Nd 340/2012, či ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 32 Nd 8/2014). Subjektivní pocity či úvahy nejsou objektivně způsobilé zpochybnit schopnost uvedených soudců nepodjatě věc projednat a rozhodnout. V posuzovaném případě nejsou známy žádné takové okolnosti, z nichž by bylo možno v intencích zákonem nastavených a judikaturou blíže vysvětlených kritérií dovodit důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců JUDr. Františka Ištvánka, JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., a JUDr. Pavla Simona. Z toho, co žalobkyně uvádí, nic nenasvědčuje tomu, že tito soudci nebo některý z nich mají k věci, k účastníkům či k jejich zástupcům vztah významný z hlediska §14 odst. 1 a 2 o. s. ř., a taková skutečnost nevyšla najevo ani jinak.
Ze zásady nestrannosti a nezávislosti soudce (článek 82 odst. 1 Ústavy) plyne, že osobní nestrannost soudce se předpokládá, není-li důkazu o opaku, a takový důkaz v posuzované věci předložen nebyl (srov. obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 5. 2012, sp. zn. III. ÚS 141/12, veřejnosti dostupné na webových stránkách Ústavního soudu).
Nejvyšší soud proto rozhodl, že soudci JUDr. František Ištvánek, JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D., LL.M., a JUDr. Pavel Simon nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 779/2017.
Požadavek, aby ve věci jednal a rozhodoval soudce, u něhož není důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, se z povahy věci může týkat jen soudců, kterým věc náleží podle pravidel stanovených rozvrhem práce soudu. Z toho vyplývá, že námitku podjatosti lze uplatnit jen ve vztahu k těm soudcům, kteří jsou určeni ve věci rozhodovat; k námitce směřující proti dalším soudcům soud rozhodující o námitce podjatosti nepřihlíží (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 25 Nd 26/2005, a ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 33 Nd 107/2007).
Žalobkyně své výhrady směřuje jmenovitě i proti dalším soudcům soudního oddělení č. 30 a proti dalším soudcům Nejvyššího soudu, kteří podle rozvrhu práce nejsou určeni k rozhodování o dovolání ve věci vedené pod sp. zn. 30 Cdo 779/2017. Ve vztahu k nim je tedy námitka podjatosti úkonem, který není za řízení přípustný a k němuž se nepřihlíží (§41a odst. 3 o. s. ř.), když nemůže mít žádný vliv na probíhající řízení o dovolání. Tím spíše nemohl Nejvyšší soud přihlédnout k námitce vyloučení směřující vůči JUDr. Ljubomíru Drápalovi, JUDr. Josefu Rakovskému, doc. JUDr. Ivaně Štenglové a JUDr. Karlu Podolkovi, kteří již soudci Nejvyššího soudu nejsou. Proto Nejvyšší soud rozhodl ve výroku II. tak, že ve zbývajícím rozsahu se k námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu jako k nepřípustné nepřihlíží.
Jelikož nebylo prováděno dokazování, rozhodl Nejvyšší soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 8. 2018
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu