ECLI:CZ:NS:2018:4.TDO.1571.2017.1
sp. zn. 4 Tdo 1571/2017 -31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 1. 2018 o dovolání obviněného A. K. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. 5 To 220/2017, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 1/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 29. 5. 2017, sp. zn. 2 T 1/2017, byl obviněný A. K. uznán vinným ze spáchání pod body 1), 2), 3), 4), 5) a 7) zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku ve spolupachatelství dle §23 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„obvinění Š., K. a již odsouzený K. spolu s odděleně trestně stíhaným obv. I. B. nejprve dohodli půjčení vozidel, opatřili za tímto účelem osobu, která si vozidlo půjčí – uzavře nájemní smlouvu, což byli samostatně trestně stíhaní obv. G., obv. Y. L. a dále obž. H. a ods. N., za účelem zápůjčky vozidla je dopravili na místo uzavření nájemní smlouvy a vypůjčení vozidla, vybavili je mobilním telefonem, za účelem předautorizace je vybavili platebními kartami s hotovostí vloženou na účtu, a dali jim instrukce, jak mají v půjčovně jednat, když takto: 1) obviněný Š., obž. K., společně s odděleně stíhanými obv. M. G., a obv. I. B.,
samostatně stíhaný obv. B. (dále jen „obv. B.“),obvinění Š. a K. po předchozí domluvě dohodli, že si samostatně stíhaný obv. G. (dále jen „obv. G.) půjčí dvě vozidla, obv. G. dne 13. 6. 2014 ve 12:11 hodin uzavřel ve společnosti Czech Rent a Car L.t.d., v provozovně v P., ul. A., na základě předchozí internetové rezervace č. 179/CZ Nájemní smlouvu č. 000350050, na základě které mu bylo zapůjčeno osobní motorové vozidlo zn. Škoda Octavia III. 1.6 TDI, hnědé barvy, v hodnotě 460.000,-Kč, jehož majitelem je společnost DLS, spol. s r.o., IČ: 61505129, přičemž v době uzavírání smlouvy byli na místě přítomni odděleně trestně stíhaní obv. G. i obv. B., při sjednávání smlouvy předložil obv. G. cestovní doklad Ukrajiny a řidičský průkaz ČR , vystavené na jméno M. G., termín vrácení byl sjednán na 24.6.2014 v 12:00 hodin, ačkoliv vrácení vozidla neměl již při sjednání smlouvy v úmyslu, přičemž za účelem, aby mu bylo vozidlo vydáno, poskytl pronajímateli platební kartu vydanou společností Raiffeisenbank a vystavenou na jméno M. G. k tzv. předautorizaci platby za pronájem, což byla podmínka pro předání vozidla do jeho moci, avšak pronajaté vozidlo do dnešního dne nevrátil, přičemž obv. G. vozidlo dne 16.6.2014 v 14:47 hodin vyvezl přes Slovensko na Ukrajinu, V. N. a nyní jeho výskyt není znám, a následně obv. B. překročil hranice dne 16.6.2014 v 21:38 na témže hraničním přechodu, vozidlem a dne 20.6.2014 ve 20:44 se obv. G. i obv. B. vrátili autobusem zn. VAZ, přes Polsko zpět do ČR přes hraniční přechod Korczowa-Krakowiec, čímž byla poškozenému DLS s.r.o. IČ 61505129, se sídlem Praha 1 Těšnov 5, způsobena škoda ve výši 460.000,- Kč.
2) samostatně trestně stíhaní obv. B., obv. G. a obv. L. s obž. Š. a obž. K.,
obv. B.,obž. Š. a K. dohodli s obv. G., že si obv. G. půjčí dvě vozidla, obv. G. dne 13. 6. 2014 ve 14:39 hodin uzavřel ve společnosti Czech Rent a Car L.t.d., v provozovně v P., ul. A., na základě předchozí internetové rezervace č. 179//CZ, nájemní smlouvu č. 000350051, na základě které jim bylo zapůjčeno osobní motorové vozidlo zn. Škoda Octavia III. 1.6 TDI, černé barvy, v hodnotě 480.000,-Kč, jehož majitelem je společnost DLS, spol. s r.o., IČ: 61505129, kdy tuto smlouvu uzavřel obv. G. za doprovodu obviněného L., který figuroval jako řidič pronajatého vozidla, přičemž při sjednávání smlouvy předložili cestovní doklad Ukrajiny a řidičský průkaz ČR, vystavené na jméno M. G., a dále cestovní doklad Ukrajiny a ukrajinský řidičský průkaz, vystavené na jméno Y. L., kdy termín vrácení byl sjednán na 24.6.2014 v 12:00 hodin, ačkoliv vrácení vozidla neměli již při sjednání smlouvy v úmyslu, přičemž za účelem, aby jim bylo vozidlo vydáno, poskytl obv. G. pronajímateli platební kartu vydanou společností Raiffeisenbank a vystavenou na jméno M. G. k tzv. předautorizaci platby za pronájem, což byla podmínka pro předání vozidla, avšak pronajaté vozidlo do dnešního dne nevrátili, výskyt vozidla není znám, přičemž 16.6.2014 ve 20:54 byl zaznamenán přejezd vozidla přes hranice ze SR na Ukrajinu přes V. N., obv. B. překročil hranice dne 16.6.2014 v 21:38 na témže hraničním přechodu, vozidlem, a následně dne 20.6.2014 ve 20:44 se obv. G. i obv. B. vrátili autobusem zn. VAZ, přes Polsko zpět do ČR přes hraniční přechod Korczowa-Krakowiec, čímž byla poškozenému DLS s.r.o. IČ 61505129, se sídlem Praha 1 Těšnov 5, způsobena škoda ve výši 480.000,- Kč.
3) samostatně stíhaný obv. B. s obž. K. a obž. H.
obv. B. a obž. K. s obž. H. dohodli, že si obž. H. dne 17. 7. 2014 kolem 13:00 hodin půjčí ve společnosti Czech Rent a Car L.t.d., v provozovně v P., ul. A., na základě nájemní smlouvu č. 000350149 osobní motorové vozidlo zn. Škoda Octavia, modré barvy, v hodnotě 552.942,- Kč, jehož majitelem je společnost DLS, spol. s r.o., IČ: 61505129, kdy v době uzavírání smlouvy byl na místě přítomen i obv. B., při sjednávání smlouvy předložil obž. H. OP SR a řidičský průkaz SR, vystavené na jméno M. H., kdy termín vrácení byl sjednán na 23.7.2014 v 12:00 hodin, ačkoliv vrácení vozidla neměl již při sjednání smlouvy v úmyslu, kdy za účelem, aby mu bylo vozidlo vydáno, poskytl pronajímateli platební kartu vydanou společností Raiffeisenbank a vystavenou na jméno M. H. k tzv. předautorizaci platby za pronájem, což byla podmínka pro předání vozidla do jeho moci, avšak pronajaté vozidlo do dnešního dne nevrátil, dne 18.7.2014 v 19:12 hodin vyvezl vozidlo N. N., přes Slovensko na Ukrajinu, V. N., výskyt vozidla nyní není znám, kdy obv. B. překročil hranice dne 18.7.2014 v 22:08 hodin na témže hraničním přechodu, vozidlem, čímž poškozené firmě: DLS, spol. s r.o., IČ: 61505129, se sídlem: Těšnov 5, Praha 1, byla způsobena škoda ve výši 552.942,-Kč.
4) samostatně stíhaný obv. B. s obž. K. a obž. H.
obv. B. a obž. K. dohodli s obž. H., že si dne 21. 7. 2014 kolem 18:00 hodin půjčí ve společnosti Avis Autovermietung GmbH, v provozovně na letišti R. v P., na základě nájemní smlouvy č. 457833832 osobní motorové vozidlo zn. Škoda Octavia, modré barvy, v hodnotě 600.000 -Kč, ke škodě společnosti Avis Autovermietung GmbH, IČ:45770603, kdy v době uzavírání smlouvy byli na místě přítomni všichni obvinění, přičemž při sjednávání smlouvy předložil obž. H. OP SR a řidičský průkaz SR, vystavené na jméno M. H., kdy termín vrácení byl sjednán na 29.7.2014 v 15:00 hodin, ačkoliv vrácení vozidla neměli již při sjednání smlouvy v úmyslu, přičemž za účelem, aby mu bylo vozidlo vydáno, poskytl pronajímateli platební kartu vydanou společností Raiffeisenbank a vystavenou na jméno M. H. k tzv. předautorizaci platby za pronájem, což byla podmínka pro předání vozidla do jeho moci, avšak pronajaté vozidlo do dnešního dne nevrátil, nepožádal o prodloužení nájemní smlouvy, s pronajímatelem dále nekomunikoval a předmětné vozidlo odvezl z místa uzavření smlouvy obv. B. s obž. H., přičemž toto bylo dne 12.9.2014 ve 21:00 nalezeno na staveništi dálnice D1 ve V. – D. S.,
5) samostatně stíhaný obv. B. s obviněnými K., H. a Z.
obv. B. a obž. K. dohodli s obž. H. a obž. Z., že si půjčí obž. H. jako nájemce za úplatu s obv. Z. jakožto řidičem vozidla dne 22. 7. 2014 kolem 18:20 hodin ve společnosti Avis Autovermietung GmbH., v provozovně na letišti R. v P., na základě nájemní smlouvy č. 457834171 osobní motorové vozidlo zn. Škoda Octavia, barva ČERNÁ-METAL, v hodnotě cca 600.000 -Kč, ke škodě společnosti Avis Autovermietung GmbH - organizační složka, IČ:45770603, kdy v době uzavírání smlouvy byli na místě přítomni všichni obvinění, přičemž při sjednávání smlouvy předložil H. OP SR a ŘP SR , vystavené na jméno M. H., Z. předložil ŘP ČR, kdy termín vrácení byl sjednán na 29.7.2014 v 18:00 hodin, ačkoliv vrácení vozidla neměli již při sjednání smlouvy v úmyslu, přičemž za účelem, aby mu bylo vozidlo vydáno, poskytl pronajímateli platební kartu vydanou společností Raiffeisenbank a vystavenou na jméno M. H. k tzv. předautorizaci platby za pronájem, což byla podmínka pro předání vozidla do jeho moci, avšak pronajaté vozidlo do dnešního dne nevrátil, předmětné vozidlo odvezl z místa uzavření smlouvy obv. B. s obž. H., kdy na místo přijeli s vozidlem Škoda Octavia, modré barvy, následně z letiště společně odjeli vozidla zn. Škoda Octavia, a zn. Škoda Octavia, přičemž pronajaté vozidlo bylo dne 12.9.2014 ve 21:00 hodin nalezeno na staveništi dálnice D1 ve V. – D. S.,
6) samostatně stíhaný obv. B. s obviněným Š. a již odsouzenými K. a N.
obvinění B.,obž. Š. a ods. K., který ods. N. mimo jiné tlumočil a přivedl ho do ČR, instruovali ods. N., když obž. Š. provedl předchozí telefonickou rezervaci u spol. Vladvi, s.r.o., na základě které byla dne 11.8.2014 uzavřena Smlouva o nájmu dopravního prostředku, kdy předmětem smlouvy bylo vozidlo zn. Škoda Octavia, v hodnotě 200.000,- Kč, ke škodě společnosti Vladvi, s.r.o., se sídlem Velenovského 3261/1, Praha 10, se zapůjčením od 11.8.2014 do 16.8.2014, k užívání výhradně na území ČR, a to tím způsobem, že dne 11.8.2014 kolem 17ti hodin odvezli obvinění B.,obž. Š.,ods. K. ods. N. vozidlem zn. Mercedes, na parkoviště OC Tesco L., kde předal předmětné vozidlo V. P. za společnost Vladvi, s.r.o, ods. N. a obž. Š., poté, co ods. N. předložil svoje osobní doklady, a to OP Maďarska, ŘP Maďarska, a na místě v hotovosti zaplatil částku ve výši 15.000,- Kč jako zálohu na nájemné, přičemž obvinění neměli v úmyslu již při převzetí vozidla toto vrátit, a následně obž. Š. a ods. N. předali předmětné vozidlo obv. B., který se jej pokusil vyvézt do zahraničí, kdy byl dne 12.8.2014 zadržen na SR v obci K., a vozidlo bylo zajištěno,
7) samostatně stíhaný obv. B. s obž. K. a obž. H.
obvinění B. a obž. K. se dohodli s obž. H., že si dne 16. 7. 2014 kolem 18:00 hodin půjčí od společnosti KAD EUROPE, s.r.o. na základě smlouvu o nájmu dopravního prostředku, v P., V. n. před Hotelem J. osobní motorové vozidlo zn. Lexus IS 250, šedé metalízy, v hodnotě cca 220.000 -Kč, jehož majitelem je společnost KAD Europe, s.r.o., kdy v době uzavírání smlouvy byl na místě přítomen i K., při sjednávání smlouvy předložil obž. H. OP SR a řidičský průkaz SR, vystavené na jméno M. H., kdy termín vrácení byl sjednán na 25.7.2014 v 14:00 hodin, ačkoliv vrácení vozidla neměl již při sjednání smlouvy v úmyslu, kdy za účelem, aby mu bylo vozidlo vydáno, zaplatil v hotovosti 19.000,- Kč jako zálohu za nájemné, což byla podmínka pro předání vozidla do jeho moci, avšak pronajaté vozidlo do dnešního dne nevrátil, nepožádal o prodloužení nájemní smlouvy, s pronajímatelem dále nekomunikuje, čímž způsobil poškozené společnosti KAD EUROPE, s.r.o. škodu ve výši 220.000,- Kč, a vozidlo vyvezl dne 19.7.2014 přes hraniční přechod Uzhgorod – Avto slovenský občan N. N.“
Za uvedená jednání byl obviněný A. K. odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným A. K. a J. Š. uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozené Kooperativa pojišťovna, VIENNA INSURANCE GROUP, se sídlem Modřice, Brněnská 634, částku ve výši 335.350 Kč (č. j. 4142062542) a částku ve výši 399.950 Kč ( č. j. 4158104390).
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným A. K. a M. H. uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozené společnosti KAD EUROPE, s. r. o., se sídlem Praha 3, Ježkova 1054/10, částku ve výši 220.000 Kč.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byly poškozené společnosti CZECH RENT A CAR, s. r. o., se sídlem Praha 3, Táborická 23, DLS s. r. o. se sídlem Praha 1, Těšnov 5, Avis Autovermietung GmbH se sídlem Vídeň, Laaer – Berg – Str. 43, Rakousko se svými nároky na náhradu škody odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost KAD EUROPE, s. r. o., se sídlem Praha 3, Ježkova 1054/10, se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněných J. Š., M. Z. a M. H.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 29. 5. 2017, sp. zn. 2 T 1/2017, podali obviněný A. K., J. Š. a M. Z. odvolání, o kterých rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. 5 To 220/2017, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil toliko ve výroku, jímž byl obviněnému J. Š. podle §70 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci – finanční hotovosti ve výši 3 000 Kč. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn (ve výrocích o vině, ve výrocích o uložení podmíněných trestů odnětí svobody a ve výroku o náhradě škody).
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. 5 To 220/2017, podal obviněný A. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Sděluje, že i nadále trvá na své nevině. Při svých výsleších uvedl vše, co mu bylo známo, nic nezamlčoval, nikdy se nevyhýbal součinnosti s orgány činnými v trestním řízení a byl to dokonce on sám, kdo se osobně dostavil na Policii ČR poté, co se dozvěděl o probíhajícím vyšetření. Domnívá se, že soudy obou stupňů ho shledaly vinným pouze na základě nepřímých důkazů, přičemž těmito důkazy jsou údaje o telekomunikačním provozu a lokalizaci jeho pohybu. Má za to, že soudy postupovaly v trestním řízení chybně při nakládání s důkazy, zejména při jejich hodnocení, Tyto chyby pak měly za následek, že soud na základě skutkových zjištění chybně uznal obviněného vinným, namísto toho, aby jej obžaloby v plném rozsahu zprostil. Odvolací soud poté rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, čímž na základě pouhé pravděpodobnosti a logiky věci potvrdil i vinu. Údaje z telekomunikačního provozu a provozní a lokalizační údaje jsou tím jediným, z čeho soud dovodil jeho účast na trestné činnosti. Jak sám již několikrát uvedl při výsleších, je zcela logické, že provozní a lokalizační údaje potvrdily jeho výskyt v oblasti předmětných autopůjčoven, jelikož byl takto lokalizován s obviněným B., kterého znal, neboť pro něj pracoval. Protože B. obviněnému za jeho odvedenou práci nezaplatil, ukončil s ním spolupráci. Následně opakovaně B. kontaktoval za účelem získání finančních prostředků, které mu dlužil a v souvislosti s tím se setkal s B. i v blízkosti jedné z autopůjčoven. Tuto skutečnost potvrzuje i výpověď svědka R. P. Obviněný dále u výslechu uvedl, že následně B. doprovázel za účelem osobní ochrany, neboť B. byl napaden a v této době často užíval mobilní telefon obviněného s příslibem, že mu bude platit polovinu účtu za hovorné. Takto pracoval asi měsíc. Je zarážející, že jej soud shledal vinným jen proto, že z lokalizačních údajů a údajů o telekomunikačním provozu vyplývá, že se nacházel v určitou dobu v blízkosti míst, kde došlo k půjčení vozidel a že byl v telefonickém kontaktu s obv. H. Tyto údaje přitom nikterak neprokazují, že se účastnil trestné činnosti a již vůbec neprokazují, že se trestné činnosti účastnil v takovém rozsahu, který byl popsán v obžalobě. Uzavírá, že je naprosto zarážející, že soud rozhodne o vině pouze na základě logiky věci a své úvahy, aniž by tyto domněnky byly řádně podložené důkazy. Navíc za situace, kdy sám soud v odůvodnění uvádí, že chybí přímý důkaz.
Dále považuje za nutné uvést, že v této věci byla již obžaloba podána v roce 2015, kdy však soud trestní věc usnesením ze dne 1. 7. 2015 vrátil státnímu zástupci k došetření, neboť mimo jiné nebylo zřejmé, jak měl obviněný organizovat a instruovat další osoby. Je toho názoru, že ani následným došetřením nebylo údajné jednání obviněného prokázáno. Skutečností zůstává, že právě provozní a lokalizační údaje potvrzují to, co sám uvedl při výsleších a nemůže dle něj být trestným činem shledáno pouze to, že se pohyboval v blízkosti autopůjčoven a byl v kontaktu s dalšími obviněnými. Proto se i nadále domnívá, že soud zcela ignoroval zásadu presumpce neviny a z ní vyplývající zásadu in dubio pro reo. Závěrem svého dovolání odmítá výši škody, která mu byla spolu s obviněným Š. a H. uložena k uhrazení. Rozsudek soudu mu připisuje nejvyšší způsobenou škodu, která se opět opírá pouze o lokalizační údaje. Tento úsudek je naprosto absurdní, když v neprospěch obviněného nehovoří nic, co by prokazovalo, že by měl cokoli společného s půjčením vozidel a jejich dalším osudem.
Z uvedených důvodů proto obviněný A. K. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. 5 To 220/2017 a sám dle ustanovení §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že se obviněný A. K. zprošťuje obžaloby v plném rozsahu, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal obviněný, případně aby věc vrátil k novému projednání.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 20. 11. 2017 Nejvyššímu soudu sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl ve věci za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu shledal, že obviněný A. K. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (a to konkrétně vyhodnocení lokalizačních údajů a údajů o telekomunikačním provozu a výpovědi svědka R. P.) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky spáchaného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. Je třeba konstatovat, že obviněný se snaží svými námitkami zpochybnit správnost skutkových závěrů soudů obou stupňů, přičemž nabízí jiný, vlastní způsob hodnocení provedených důkazů. Na základě toho se pak domáhá jiných skutkových závěrů, než jaké učinily soudy. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Stejně tak nelze za relevantní výhradu považovat ani námitku, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Obviněný dále namítá výši škody, která mu byla spolu s obviněnými Š. a H. uložena k uhrazení. Nejvyšší soud ve stručnosti odkazuje na stranu 15 a 16 odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 a dodává, že tento výrok o náhradě škody byl zjevně napaden pouze v návaznosti na napadení výroku o vině, jelikož specifické námitky proti tomuto výroku podány nebyly.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 6, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Městský soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o extrémní rozpor. Soud prvního stupně se dostatečně vypořádal s obsahem jednotlivých důkazů, podrobně a dostatečně přesvědčivě vyložil svoje úvahy, jimiž se řídil při hodnocení důkazů a rozporů mezi nimi a při posuzování obhajoby obviněného. Odvolací soud se s argumentací soudu prvního stupně beze zbytku ztotožnil. Soud prvního stupně získal základ pro svá skutková zjištění a pro závěr o vině po logickém zhodnocení před ním provedených důkazů. Obviněný je z trestné činnosti usvědčován především údaji o telekomunikačním provozu o telefonickém spojení s obviněným B. a dalšími obviněnými, jakož i údaji o telekomunikačním provozu a lokalizaci jeho pohybu, kdy ve všech případech, které jsou mu kladeny za vinu, je lokalizován v místě předmětných autopůjčoven. Všichni obvinění jsou dále z trestné činnosti usvědčováni listinnými důkazy založenými ve spise, a to zejména předmětnými smlouvami o nájmu vozidel, odbornými vyjádřeními k hodnotě vozidel, dále jsou usvědčováni výpisy z telekomunikačního provozu, výpisy autorizací k platebním kartám a ve vztahu k jednotlivým skutkům výpověďmi svědků, kteří provedli zapůjčení vozidel R. D., T. B., K. K., M. H. a D. S. Nelze přehlédnout ani výpověď svědka R. P., který hovoří o tom, že v době, kdy seznámil B. se Z., byl tomu přítomen ještě nějaký kluk z Kazachstánu nebo Uzbekistánu jménem A. nebo A. Hovořil také o tom, že mu B. dluží nějaké peníze. Zcela nepochybně se tak jedná o obviněného K. Polemika obviněného s důkazy, jak je soudy hodnotily, a s tím, jaká skutková zjištění soudy na podkladě důkazů učinily, přesahuje rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Skutkové námitky obviněného v žádném případě nejsou podkladem k tomu, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy jasně, srozumitelně a zejména logicky vysvětlily své hodnotící úvahy, přičemž se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného A. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. 1. 2018
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu