ECLI:CZ:NS:2018:4.TDO.683.2018.1
sp. zn. 4 Tdo 683/2018- 23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 6. 2018 o dovolání obviněného R. N. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. 61 To 411/2017, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 3 T 26/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. 8. 2017, sp. zn. 3 T 26/2017, byl obviněný R. N. uznán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
„v době od 27.07.2016 do 6.12.2016 06:30 hodin, kdy zadržen policejním orgánem Policie České republiky, Obvodní ředitelství policie Praha II, 8. Oddělení odboru obecné kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování, na ubytovně U., K T. v P., a to na základě příkazu k dodání do výkonu trestu odnětí svobody, bez vážného důvodu, z místa svého bydliště ani odjinud, nenastoupil výkon trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, k němuž byl pro spáchání přečinu krádež podle §205 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5, ze dne 26.11.2016, vydaným pod sp. zn. 38 T 115/2015, s datem nabytí právní moci dne 29.4.2016, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29.4.2016 vydaným pod sp. zn. 7 To 143/2016, a to ačkoli dne 27.7.2016 převzal vyrozumění o zamítnutí jeho žádosti o odklad výkonu trestu a zároveň výzvu nastoupení výkonu trestu, vydanou předsedkyní senátu Obvodního soudu pro Prahu 5 JUDr. Veronikou Cukerovou, dne 19.07.2016, pod sp. zn. 38 T 115/2015, kterou byl vyzván k nástupu výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Praha-Ruzyně, a to neprodleně ode dne převzetí této výzvy tedy dne 27.7.2016, přičemž do výkonu trestu byl dodán až dne 6.12.2016, a to na základě Příkazu k dodání výkonu trestu odnětí svobody, ze dne 9.8.2016, vydaného vyšší soudní úřednicí K. M., pod spisovou značkou 38 T 115/2015.“
Za uvedené jednání byl obviněný R. N. odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. 8. 2017, sp. zn. 3 T 26/2017, podal obviněný R. N. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. 61 To 411/2017, tak, že ho podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. 61 To 411/2017, podal následně obviněný R. N. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. 8. 2017, sp. zn. 3 T 26/2017, spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Dále uvedl, že skutkové jednání obviněného bylo sice soudem prvního stupně i soudem odvolacím správně zjištěno a zadokumentováno, ovšem nevykazuje znaky trestného činu. Obviněnému byla nejprve dne 29. 6. 2016 doručena výzva k nástupu trestu ze dne 7. 6. 2016, s třídenní lhůtou. Obviněný podal písemnou žádost o odklad nástupu výkonu trestu ze dne 1. 7. 2016, soudu doručenou dne 4. 7. 2016. V této popsal své zdravotní komplikace a požádal soud, aby mu bylo před nástupem výkonu trestu umožněno absolvovat další léčbu a lázně. Obviněný následně obdržel dne 27. 7. 2016 odpověď soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 5, ve které soudkyně uvedla, že důvody pro odklad výkonu trestu nejsou dány, a dále obviněného zmatečným sdělením ze dne 19. 7. 2016 vyzvala k neprodlenému nástupu výkonu trestu odnětí svobody ve lhůtě, kterou byl, či bude vyzván. Z toho vyplynulo, že obviněnému bude následně sdělena lhůta, ve které má výkon trestu nastoupit. Obvodní soud pro Prahu 5 však již žádnou lhůtu nesdělil a obviněný tak čekal marně. Pokud soud vyrozumíval odsouzeného o zamítnutí žádosti o odklad výkonu trestu, bylo jeho povinností v souladu s §321 odst. 1 tr. ř. obviněnému jednoznačně sdělit, v jaké lhůtě má výkon trestu nastoupit. To vyplývá i z §321 odst. 3 tr. ř., podle kterého se nařídí dodání do výkonu trestu pouze v případě, že odsouzený nenastoupí trest ve lhůtě, která mu byla poskytnuta. Obviněnému tato lhůta poskytnuta nebyla. Původní lhůta již uplynula. Mimo výše uvedenou námitku obviněný zopakoval ve stručnosti své zdravotní potíže a způsob léčby, přičemž tyto zdravotní potíže má za závažné důvody, které mu samy o sobě bránily v nástupu do výkonu trestu.
Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil, a aby vrátil věc Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí, případně aby sám rozhodl tak, že obviněného zprostí obžaloby.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že obviněným uplatněné námitky lze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nejsou však opodstatněné. Je namístě rovněž poukázat na to, že obviněný v dovolání zopakoval argumentaci, kterou uplatnil již v předchozím průběhu řízení, a to v podstatě doslovně ve shodě s písemným vyhotovením odvolání ze dne 1. 9. 2017. Soud druhého stupně se s námitkami obviněného odpovídajícím způsobem vypořádal v odůvodnění napadeného usnesení a dostatečně určitě vyjádřil své úvahy, na základě nichž nepřistoupil na opodstatněnost tvrzení obhajoby, co se týče otázky srozumění obviněného s nutností neprodleně nastoupit výkon trestu odnětí svobody po obdržení sdělení ze dne 19. 7. 2016 i co se týče otázky závažnosti důvodu, který spočíval ve zdravotních potížích obviněného a pro nějž obviněný nenastoupil na výzvu soudu trest odnětí svobody (zejména str. 2 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Dovolání, ve kterých se opakují námitky, s nimiž se soudy dostatečným způsobem vypořádaly, by měla zásadně vést k odmítnutí dovolání jako zjevně neopodstatněných.
Z provedeného dokazování ve věci vyplynulo, že obviněný dne 29. 6. 2016 převzal výzvu k nástupu do výkonu trestu, přičemž tato výzva splňovala veškeré náležitosti. Bylo v ní uvedeno, v jaké věznici má obviněný nastoupit výkon trestu, jakož i do jaké doby tak musí učinit. Obviněný tuto výzvu nerespektoval a v určeném termínu do výkonu trestu nenastoupil. Obviněný sice poté u Obvodního soudu pro Prahu 5 podal žádost o odklad výkonu trestu odnětí svobody vzhledem k nepříznivému zdravotnímu stavu (úraz ze dne 1. 6. 2014 léčený ambulantně), avšak tento zjevně a objektivně obviněnému nebránil v nástupu výkonu uloženého trestu. Obviněný nebyl v předmětném období hospitalizován, proto mohl výkon trestu nastoupit ve stanoveném termínu. Výzva soudu přitom obsahovala upozornění na následky spojené s nenastoupením uloženého trestu ve stanovené lhůtě. Výzva k nástupu výkonu trestu naopak neobsahovala žádné údaje, z nichž by obviněný mohl mylně dovodit odkladný účinek podané žádosti o odklad výkonu trestu. Obviněný nemohl tudíž předpokládat, že podáním zjevně nedůvodné žádosti o odklad výkonu trestu se bez dalšího odkládá jeho povinnost nastoupit k výkonu trestu. Žádost o odklad výkonu trestu odnětí svobody, kterou obviněný podal, byla od počátku určena k nezdaru a obviněný musel vědět, že jí v žádném případě nelze vyhovět. Jak trefně poznamenaly oba soudy nižších instancí, zdravotní postižení, kterým obviněný argumentoval při podání žádosti o odklad výkonu trestu, mu nebránilo ani v opakovaném páchání majetkové trestné činnosti. V době podání žádosti ani v době následující přitom vůbec nebyl hospitalizován a lékařská péče u obviněného sestávala jen v ambulantní formě. Odložit výkon trestu odnětí svobody podle §322 odst. 1 tr. ř. je možné toliko na základě lékařské zprávy o hospitalizaci odsouzeného v lůžkovém zdravotnickém zařízení. Z této zprávy musí nepochybně vyplývat skutečnost, že život nebo zdraví odsouzeného by byly ohroženy výkonem trestu. Odložení výkonu trestu odnětí svobody je však vyloučeno v případě, že takové skutečnosti vyplynou jen z lékařské zprávy o ambulantním vyšetření a neexistují zde žádné jiné skutečnosti svědčící o vážnosti zdravotního stavu odsouzeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2012 sp. zn. 6 Tdo 201/2012).
Jelikož nebyly splněny podmínky pro odložení výkonu trestu odnětí svobody na potřebnou dobu podle §322 odst. 1 tr. ř., předsedkyně senátu nemohla ani jinak, než obviněného informovat podle §322 odst. 2 tr. ř. Předsedkyně senátu splnila svou povinnost vyzvat odsouzeného, aby nejpozději při nástupu výkonu trestu odnětí svobody předložil zprávu o svém zdravotním stavu příslušné věznici. Postup podle §322 odst. 2 tr. ř. již výslovně neukládá opětovně obviněnému zasílat výzvu k nástupu do výkonu trestu a zejména stanovovat nový termín k tomuto nástupu. Ten již byl jednou určen, obviněnému sdělen a obviněným vědomě nerespektován. Původní lhůtu k nástupu do výkonu trestu obviněný nerespektoval a k výkonu trestu nenastoupil. Již tato skutečnost byla důvodem k jeho trestnímu stíhání. Závěry soudu o úmyslném nenastoupení výkonu trestu, vyhýbání se jeho výkonu a účelovosti jednání obviněného jsou tedy zcela správné. Na tom nemůže nic změnit ani to, kde se obviněný zdržoval a zda (v daném případě jednostranně a omezeně) komunikoval se soudem.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu zjistil, že většina námitek uváděných obviněným v dovolání byla již uplatňována v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného R. N.
Přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo maří výkon rozhodnutí soudu tím, že bez závažného důvodu nenastoupí na výzvu soudu trest odnětí svobody.
Zákonné znaky uvedeného přečinu byly posuzovaným skutkem evidentně naplněny.
Výzva soudu, aby do Vazební věznice Praha-Ruzyně nastoupil výkon trestu odnětí svobody, který mu byl uložen ve věci Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 38 T 115/2015, a to ve lhůtě do tří dnů od doručení této výzvy, byla obviněnému doručena dne 29. 6. 2016 (přičemž tato výzva splňovala veškeré náležitosti - bylo v ní uvedeno, v jaké věznici má obviněný nastoupit výkon trestu, a byla uvedena i doba, do kdy tak musí učinit). Této výzvě obviněný nevyhověl, do výkonu trestu nenastoupil a nakonec byl do výkonu trestu dodán dne 6. 12. 2016 policií. K tomu, aby přes výzvu soudu nenastoupil výkon trestu odnětí svobody, obviněný neměl žádný důvod, který by se dal objektivně považovat za závažný.
Po doručení výzvy k nástupu do výkonu trestu obviněný dne 4. 7. 2016 požádal o odklad výkonu trestu a to vzhledem k nepříznivému zdravotnímu stavu, avšak tento zjevně a objektivně obviněnému nebránil v nástupu výkonu uloženého trestu. Tato žádost byla zamítnuta rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. 7. 2016, které bylo obviněnému doručeno dne 27. 7. 2016. Součástí uvedeného rozhodnutí byla výzva, aby obviněný neprodleně nastoupil výkon trestu odnětí svobody, přičemž byl současně poučen, že pokud nenastoupí výkon trestu, bude k výkonu trestu dodán, a dále, že při svém nástupu výkonu trestu odnětí svobody může předložit zprávu o svém zdravotním stavu příslušné věznici, která soudu případně navrhne odklad nebo přerušení trestu. Obviněný nebyl v předmětném období hospitalizován, proto mohl výkon trestu nastoupit ve stanoveném termínu.
Žádost o odklad výkonu trestu neměla odkladný účinek, takže se nijak nedotýkala povinnosti obviněného nastoupit výkon trestu a její podání rovněž není závažným důvodem, který by vylučoval posouzení skutku jako přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku.
Z výzvy k nástupu do výkonu trestu bylo obviněnému zřejmé, že jí musí vyhovět, přičemž byl poučen o tom, že nenastoupení výkonu trestu může být posouzeno jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku. Z jednoznačného znění výzvy obviněný nemohl dovozovat žádné důvody, pro které by výzvě nemusel vyhovět, a také lhůta byla jednoznačně stanovena, a to do tří dnů od doručení této výzvy. Výzva k nástupu výkonu trestu neobsahovala žádné údaje, z nichž by obviněný mohl mylně dovodit odkladný účinek podané žádosti o odklad výkonu trestu. Z rozhodnutí o zamítnutí žádosti obviněného pak vyplývá, že lhůta k nastoupení výkonu trestu odnětí svobody byla stanovena „neprodleně“ (tedy ihned) a rozhodně nezakládala vědomí obviněného o možnosti několikaměsíčního odkládání nástupu trestu.
O tom, že nenastoupení výkonu trestu mělo povahu maření výkonu soudního rozhodnutí, jasně svědčí okolnost, že obviněný musel být na příkaz soudu dodán do výkonu trestu policií, a to po uplynutí doby více než pěti měsíců od doručení výzvy k nástupu trestu.
Námitky obviněného, že soud ho nevyzval řádně k nástupu do výkonu trestu, a nesdělil mu bezrozporně lhůtu k tomuto nástupu, tedy nemohou obstát.
V rámci námitek obviněný dále zdůrazňoval, že se neskrýval, zdržoval se v místě svého evidovaného bydliště, komunikoval se soudem atd. Tyto námitky se míjejí se zákonnými znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku. Naplnění znaků tohoto přečinu záleží v tom, že pachatel bez závažného důvodu nenastoupí na výzvu soudu trest odnětí svobody, pokud nenastoupením trestu maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu.
Právní posouzení skutku jako přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku je v souladu se zákonem.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v této věci uplatnitelný ve variantě spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Tato konstrukce je založena na tom, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tu je vázán na některý z dalších dovolacích důvodů, v daném případě na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z uvedené vázanosti logicky vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak nejsou dovolacím důvodem ani podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 tedy není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a napadené usnesení Městského soudu v Praze, jímž bylo odvolání obviněného zamítnuto, není rozhodnutím, které by bylo vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného R. N. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 6. 2018
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu