ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.757.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 757/2018-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. 8. 2018 o dovolání, které podal obviněný K. J. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 5 To 5/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 10/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 3 T 10/2017, byl obviněný K. J. (dále též „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění nalézacího soudu dopustil tím, že dne 26. 3. 2016 v době od 10.30 do 16.50 hod. v P. – R., v příletové hale letiště V. H. P., v prostorách směnárny I. společnosti Global Travel, s.r.o., jako zaměstnanec směnárny, využil nepřítomnosti a nepozornosti dalších osob a v nestřeženém okamžiku odcizil z odložené peněženky poškozeného G. G., bílou obálku s finanční hotovostí ve výši 1.150 EUR, čímž způsobil poškozenému G. G., škodu ve výši 31.124,75 Kč.
2. Za tento přečin byl odsouzen podle §205 odst. 1 tr. zákoníku za použití §67 odst. 1 a §68 odst. 1 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 50 000 Kč sestávajícímu z 50 denních sazeb po 1 000 Kč. Pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, byl podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému G. G. škodu ve výši 31 124,75 Kč.
3. O odvolání obviněného rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 5 To 5/2018. Podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložil obviněnému za tento přečin a dále za přečiny vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, pro něž byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 5 T 92/2016, podle §175 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody na jeden rok, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let, a dále za použití §67 odst. 1 a §68 odst. 1 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 25 000 Kč sestávající z 25 denních sazeb po 1 000 Kč a pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, stanovil podle §69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zároveň zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 5 T 92/2016, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II.
4. Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle obviněného skutková zjištění nalézacího i odvolacího soudu nevyplývají z provedených důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení. Rozpory mezi skutečným obsahem důkazů a vyvozenými skutkovými zjištěními dosahují takové intenzity, že mají za následek porušení základních požadavků na spravedlivý proces. Hodnocení důkazů podle obviněného nebylo objektivní, neboť soudy jeho chování hodnotily jako zvláštní a jeho tvrzením neuvěřily, zatímco změny v tvrzeních poškozeného a svědkyně označovaly za pochopitelné odchylky.
5. Poškozený ani jeho přítelkyně nevěděli přesně, jakou částku uplatnili jako škodu, a výše této částky postupně narůstala. Po ztrátě peněženky si poškozený nakonec mohl vymyslet legendu o ztrátě obálky s penězi. I ohledně samotné obálky se výpovědi svědků rozešly. Svědkyně, poškozený a oznamovatel se neshodli na výši částky, vzhledu obálky ani její velikosti, přestože poškozený po zjištění ztráty musel přítomným sdělit, co v peněžence bylo. Kdyby si byl poškozený jistý, že ponechal peněženku na pultu ve směnárně, nebylo logické, aby jeho přítelkyně nejprve volala na ztráty a nálezy. Snaha poškozeného o vlastní obohacení je patrná i z toho, že si opakovaně nechával proplatit svědečné, a ani poškozené s trvalým bydlištěm v České republice neměla být v rámci svědečného proplacena letenka. Obviněný nesouhlasí ani s postupem soudu při hodnocení chybného data na plné moci vystavené poškozeným, podle něj nelze vyloučit, že poškozený již pro podobný případ v minulosti plnou moc udělil a jen čekal na vhodnou příležitost, jak pod vymyšlenou legendou získat majetkový prospěch. Pokud by odvolací soud přečetl protokol o trestním oznámení, bylo možné zhodnotit i věrohodnost zúčastněných osob. Kamerový záznam neprokazuje jednoznačně, že by se v peněžence skutečně obálka s penězi nacházela, teoreticky mohl poškozený takovou obálku předat svědkyni před odchodem ze směnárny. Soudy vycházely jen z několikrát upravované verze poškozeného a svědkyně, která sama ani peníze neviděla, a poškozený nijak neobjasnil svou finanční situaci ani původ peněz, které měl údajně mít. Obviněný nesouhlasí s vyhodnocením kamerového záznamu, navrhoval proto opětovné provedení tohoto důkazu před odvolacím soudem, což však tento soud odmítl a zmíněný důkaz nehodnotil ve spojení s důkazy dalšími.
6. Obviněný dále namítl, že bylo porušeno i ustanovení §235 tr. ř., neboť mu nebylo uděleno odvolacím soudem slovo ke konečným návrhům, měl jen možnost v úvodu veřejného zasedání doplnit podané odvolání, a bylo mu odepřeno i právo mluvit jako poslední.
7. Vzhledem k uvedeným skutečnostem navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 5 To 5/2018, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další na něj obsahově navazující rozhodnutí a poté podle §265 l odst. l tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze nové projednání a rozhodnutí věci se závazným pokynem ke zproštění obžaloby, nebo aby Nejvyšší soud sám v tomto smyslu podle §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl.
8. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k tomuto dovolání nebude věcně vyjadřovat. Současně vyjádřil souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
10. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 5 To 5/2018, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
12. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí - s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu - vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
13. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
14. Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou zásadně v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
15. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §256b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
16. Ačkoliv obviněný deklaroval podání dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jeho námitky směřují výlučně do oblasti skutkové a procesní. Obviněný totiž soudům obou stupňů vytýká vadné a nesprávné (jednostranné) hodnocení důkazů a vadná skutková zjištění, přičemž předkládá vlastní skutkové hodnotící závěry, z nichž lze vyvodit, že domáhá zjištění, že se skutku uvedeného ve výroku rozsudku soudu prvního stupně nedopustil. Jak bylo v úvodu zmíněno, obviněný obsáhle popisuje a hodnotí důkazy ze svého pohledu. Právě z uvedených skutkových a procesních výhrad vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
17. Obviněný se tedy popsaným způsobem snaží zpochybnit soudy nižších stupňů zjištěný skutkový stav. Nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry (vykonanými soudy po zhodnocení provedených důkazů) a užitou právní kvalifikací, neuplatňuje žádné hmotně právní argumenty. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve skutečnosti spatřuje v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky však zásadně pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
18. Obecnou zásadu, že ve vztahu k výše popsaným námitkám neexistuje přezkumná povinnost dovolacího soudu, nelze podle judikatury Ústavního soudu uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu. Vadami důkazního řízení se zde rozumějí případy tzv. opomenutých důkazů (jde o situace, v nichž bylo procesními stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž tento návrh byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut nebo o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejich skutkového závěru), nezákonných důkazů (důkazů získaných procesně nepřípustným způsobem, které musí být soudem z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci vyloučeny) a v neposlední řadě případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy jsou v soudním rozhodování učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, tj. když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů.
19. Se zřetelem k výše uvedenému Nejvyšší soud konstatuje, že v nyní projednávané věci není dána žádná vada důkazního řízení, jež by odůvodňovala jeho výjimečný zásah do skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů.
20. Na tomto místě lze zmínit, že námitky obviněného nejsou ve věci novými. Uvedl je již v předcházejících fázích řízení, přičemž soudy obou stupňů se s jeho obhajobou náležitě a dostatečně přesvědčivě vypořádaly (str. 5 – 6 rozsudku nalézacího soudu, str. 5 - 9 rozsudku odvolacího soudu). Na případ, kdy obviněný v dovolání uplatňuje obsahově shodné námitky s námitkami, které byly již uplatněny v řízení před soudem prvního a druhého stupně, pamatuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu [C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408], podle něhož „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ Tím spíše nemůže obstát dovolání opřené o námitky, které nejsou s to deklarovaný dovolací důvod naplnit.
21. Dále je nutno uvést, že mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů není podle Nejvyššího soudu extrémní rozpor (nesoulad) dán. Soudy obou stupňů si byly vědomy důkazní situace a z odůvodnění jejich rozhodnutí je zřejmé, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry. Je možno znovu připomenout, že zejména odvolací soud podrobně a věcně reagoval na jednotlivé námitky uplatňované obviněným. K plné moci vystavené poškozeným lze uvést, že sice byla datována dnem 11. 1. 2016, podpisy na ní však byly úředně ověřeny dne 30. 3. 2016, což nesvědčí o předchozí přípravě této listiny k podvodnému účelu, jak namítal obviněný. Odvolací soud dále podrobně rozebral obsah kamerového záznamu, poukázal na opakované manipulace s peněženkou ze strany obviněného, na to, že peněženka byla obviněnému odevzdána asijskou turistkou těsně po odchodu poškozeného od přepážky směnárny, i na chování poškozeného při výměně peněz.
22. Pokud byl kamerový záznam jako důkaz řádně proveden před nalézacím soudem a odvolací soud se s tímto důkazem (stejně jako s řadou dalších) mohl seznámit při prostudování spisu, pak mohl odvolací soud odmítnout návrh obviněného na opakování tohoto důkazu. V odůvodnění rozhodnutí obou soudů pak byla tomuto důkazu věnována patřičná pozornost.
23. Za této situace nelze konstatovat, že by skutková zjištění soudů nižších stupňů byla založena na svévolných či spekulativních úvahách, resp. že by se mohlo jednat o extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 3137/16). Zároveň lze připomenout, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové i právní závěry (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). V kontextu uvedeného je pak třeba uvést, že není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu prvého stupně potvrzenými rozhodnutím soudu druhého stupně na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není extrémní nesoulad (rozpor) ve shora vymezeném pojetí dán.
24. V této souvislosti je vhodné poukázat také na závěry Ústavního soudu vyslovené v jeho usnesení ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1157/16, že ústavní pořádek garantuje obviněným osobám právo na odvolání (srov. čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě), nikoliv na další soudní přezkum. Ačkoliv i Nejvyšší soud musí při výkladu procesních předpisů ctít povinnost chránit základní práva a svobody (srov. čl. 4 Ústavy České republiky), nedávají mu zákonné ani ústavní předpisy prostor pro vlastní přehodnocování obvyklých rozporů mezi provedenými důkazy. Článek 13 Úmluvy, který každému přiznává právo na účinné právní prostředky nápravy porušení práv zakotvených Úmluvou, takový prostor Nejvyššímu soudu nedává. Takovými prostředky jsou totiž především procesní instituty v řízení před soudy nižších stupňů.
25. Činí-li za této situace obviněný kroky ke zpochybnění skutkových závěrů a vyvozuje-li právě z toho vadnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, pak je nutno zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní. V této souvislosti lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
26. Dovolací důvod nemůže naplnit ani údajné zkrácení procesních práv obviněného u veřejného zasedání před odvolacím soudem. U veřejného zasedání konaného dne 25. 1. 2018 přednesla obhájkyně odvolání obviněného i konečný návrh a obviněný se poté sám k důvodům odvolání obsáhle vyjádřil (jako poslední). U odročeného veřejného zasedání dne 6. 2. 2018 pak byl stranám pouze předložen k nahlédnutí rozsudek týkající se obviněného vyhlášený v jiné trestní věci a i k tomuto důkazu se mohl obviněný vyjádřit. V postupu odvolacího soudu tak nezjistil Nejvyšší soud pochybení takové intenzity, aby bylo možné dovozovat porušení práva na spravedlivý proces.
27. Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 1. 8. 2018
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Aleš Holík