ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.827.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 827/2018-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 7. 2018 o dovolání, které podala obviněná V. P. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 3. 2018, sp. zn. 1 To 13/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 11/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné V. P. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 1. 2018, sp. zn. 43 T 11/2017, byla obviněná V. P. (dále jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou zločinem vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustila tím, že
„dne 9. 8. 2017 kolem 14:44 hodin v maringotce, stojící na pozemku parcelního čísla v katastrálním území P., okr. B. –v., po předchozí vzájemné slovní a fyzické rozepři, v úmyslu usmrtit, fyzicky napadla svého přítele J. B., a to tím způsobem, že jej nožem o délce čepele 17 cm jednou bodla do hrudi tak, že mu způsobila bodnořeznou ránu v levé polovině hrudníku pronikající přes chrupavku 3. žebra vlevo do osrdečníkového vaku a do pravé komory srdeční, tato rána způsobila krvácení do osrdečníkového vaku a do levé pohrudniční dutiny, přičemž v důsledku tohoto zranění jmenovaný na místě zemřel, kdy bezprostřední příčinou smrti bylo vykrvácení do osrdečníkového vaku a dutiny hrudní“.
2. Za tento trestný čin byla podle §140 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku jí byl současně uložen trest propadnutí věci - kuchyňského nože. Podle §228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozené Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra České republiky částku 5.106,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený P. F. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Odvolání, které proti tomuto rozsudku podala obviněná, bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 3. 2018, sp. zn. 1 To 13/2018, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
4. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci podala obviněná dovolání, přičemž uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Ve svém mimořádném opravném prostředku uvedla, že Vrchní soud v Olomouci zcela formálně přezkoumal její odvolací důvody a setrval na právním posouzení skutku, jak jej posoudil soud prvního stupně. Odvolací soud se podle ní nevypořádal s její argumentací, zejména že skutek, který spáchala, nelze posuzovat jako trestný čin vraždy. Byla přesvědčena, že chování poškozeného vůči ní dosáhlo stupně agresivity a toto chování nebylo jen občasné, ale jak bylo svědecky prokázáno, bylo dlouhodobé a téměř soustavné. Šlo o zvláště neurvalé násilí v intimní oblasti, a to i v období po prodělané gynekologické operaci. Byla pod neustálým strachem z poškozeného, a i když jeho násilnické chování oznámila policejním orgánům, toto ze strachu z něj odvolala. Měla za to, že její jednání mělo být posouzeno jako trestný čin zabití podle §141 odst. 1 tr. zákoníku, a to zejména s přihlédnutím k subjektivní stránce jejího jednání, jakož i k chování poškozeného, které vykazovalo znaky týrání.
6. Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu podle §265k odst. 1 tr. ř., jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc znovu projednal a rozhodl.
7. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že obviněná ve svém dovolání vyjádřila výhrady k použité právní kvalifikaci, a tedy vytkla její nesprávnost. Současně však podle něj nelze odhlédnout od skutečnosti, že na rozdíl od obou soudů hodnotila zčásti odlišně – a to ve svůj prospěch – skutková zjištění stran intenzity závadového chování poškozeného vůči její osobě. Uplatněnou námitku ve formě, v jaké ji prezentovala v podaném dovolání, tak bylo podle státního zástupce možno podřadit pod uplatněný dovolací důvod pouze s jistou dávkou benevolence. Nicméně ji státní zástupce považoval za zjevně neopodstatněnou.
8. Následně definoval, v kterých případech se pachatel dopustí zločinu zabití podle §141 odst. 1 tr. zákoníku. Navázal, že v posuzovaném případě skutková zjištění nesvědčí pro závěr, že obviněná byla v době útoku (ani bezprostředně před útokem) v silném rozrušení způsobeném strachem, úlekem, zmatkem či jiným omluvitelným hnutím mysli. Tato privilegující okolnost tedy podle něj nebyla dána. Pokračoval, že v předmětné trestní věci skutková zjištění opravdu svědčí o tom, že poškozený s obviněnou jednal v některých okamžicích jejich soužití nevhodně a hrubě, v rozporu s obecně dodržovanými zásadami morálky. Intenzita závadového chování však nedosáhla úrovně, kterou by bylo na místě označit za příkrý rozpor s morálkou svědčící o morální zvrhlosti, bezcitnosti, bezohledném sobectví a o neúctě poškozeného k ostatním osobám nebo společnosti. Jednání obviněné proto bylo důvodně kvalifikováno jako zločin vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku a nikoli jako zločin zabití podle §141 odst. 1 tr. zákoníku.
9. S přihlédnutím k výše uvedenému státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněné bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle §265r odst. písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
III.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
11. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 3. 2018, sp. zn. 1 To 13/2018, je přípustné podle ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněná je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podala prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
13. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí - s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu - vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
14. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
15. Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou zásadně v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
16. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §256b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
17. V posuzované věci však námitky obviněné uplatněné v podaném dovolání směřují primárně do oblasti procesní a skutkové. Obviněná totiž soudům obou stupňů vytýká v prvé řadě nesprávné hodnocení provedených důkazů a vadná skutková zjištění stran chování poškozeného vůči ní, přičemž v tomto směru nastiňuje vlastní verzi skutkového děje a na tomto základě předkládá vlastní právní závěr, že její jednání mělo být posouzeno jako zločin zabití podle §141 odst. 1 tr. zákoníku. Právě z uvedených skutkových a procesních výhrad tak vyvozuje závěr o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
18. Obviněná tedy nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry (vykonanými soudy po zhodnocení provedených důkazů) a právním posouzením věci, své tvrzení o nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení opírá o jiný skutkový stav, než byl zjištěn soudy nižších stupňů. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve skutečnosti spatřuje v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky pod uvedený (ani jiný) dovolací důvod zásadně podřadit nelze.
19. Nejvyšší soud v daných souvislostech (opětovně) připomíná, že do skutkových zjištění v rámci řízení o dovolání zasahuje jen zcela výjimečně – a to s ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces – jestliže mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je extrémní. O tzv. extrémní nesoulad (rozpor) mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými závěry se přitom jedná zejména tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů.
20. Lze konstatovat, že námitky dovolatelky ve vztahu ke správnosti a úplnosti skutkových zjištění nevybočily z rámce prostých námitek skutkové povahy, jimiž (jak již shora zmíněno) pouze zpochybňuje skutková zjištění týkající se předchozího chování poškozeného vůči její osobě a v tomto směru prosazuje vlastní verzi skutkového stavu věci. V daných souvislostech je potřeba zmínit, že soudy obou stupňů si byly vědomy důkazní situace a z odůvodnění jejich rozhodnutí je zřejmé, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu prvého stupně na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není extrémní nesoulad ve shora vymezeném pojetí dán. Zároveň lze poznamenat, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové a právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
21. Na tomto místě je vhodné poukázat také na závěry Ústavního soudu vyslovené v jeho usnesení ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1157/16, že ústavní pořádek garantuje obviněným osobám právo na odvolání (srov. čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě), nikoliv na další soudní přezkum. Ačkoliv i Nejvyšší soud musí při výkladu procesních předpisů ctít povinnost chránit základní práva a svobody (srov. čl. 4 Ústavy České republiky), nedávají mu zákonné ani ústavní předpisy prostor pro vlastní přehodnocování obvyklých rozporů mezi provedenými důkazy. Článek 13 Úmluvy, který každému přiznává právo na účinné právní prostředky nápravy porušení práv zakotvených Úmluvou, takový prostor Nejvyššímu soudu nedává. Takovými prostředky jsou totiž především procesní instituty v řízení před soudy nižších stupňů.
22. Činí-li za dané situace obviněná kroky ke zpochybnění skutkových závěrů soudů nižších stupňů a právě z toho dovozuje vadnost právního posouzení skutku, pak je nutno zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněného dovolacího důvodu (i jiných důvodů dovolání) irelevantní. V této souvislosti lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
23. Navzdory tomu považoval dovolací soud za vhodné zmínit obiter dictum následující skutečnosti.
24. Zločinu zabití podle §141 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného úmyslně usmrtí v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného.
25. Obviněná v dovolání namítla (byť primárně na jiném skutkovém základě) naplnění znaku (podmínky) citované privilegované skutkové podstaty spočívajícího v předchozím zavrženíhodném jednání poškozeného .
26. K tomu lze v obecné rovině předeslat, že pro naplnění znaku (podmínky) spočívajícího v předchozím zavrženíhodném jednání poškozeného je nezbytné, aby negativní charakter tohoto provokujícího jednání poškozeného a jeho míra byly v odpovídajícím poměru ke značnému významu objektu skutkové podstaty zločinu zabití, jímž je lidský život . Mělo by tedy jít o úmyslné jednání poškozeného, které je mimořádně zlé, zraňující, ponižující nebo hrozící způsobením závažné újmy na právech (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 7 Tdo 793/2010, publikované pod č. 14/2011 Sb. rozh. tr.).
27. V posuzované věci je nesporné, že poškozený se k obviněné nechoval v souladu s pravidly slušného chování a morálky. Ze zjištěného skutkového stavu se však nepodává, že by jeho útoky na obviněnou byly natolik závažné, aby je bylo možné podřadit pod pojem zavrženíhodného jednání ve smyslu §141 odst. 1 tr. zákoníku. Jednalo se o nikoliv soustavné verbální útoky, popř. o násilí lehčího charakteru (nebylo zjištěno ani to, že by obviněná potřebovala vyhledat lékařské ošetření). Podobně o tom pojednal již soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku na str. 7-8, přičemž dovolací soud na jeho argumentaci z hlediska procesní ekonomie odkazuje. Za tohoto stavu věci (a s přihlédnutím k tomu, že nebyla naplněna ani prvně uvedená podmínka dané skutkové podstaty) nebylo možno kvalifikovat shora popsaný skutek jako zločin zabití podle §141 odst. 1 tr. zákoníku.
28. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 7. 2018
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu