ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.833.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 833/2018-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 8. 2018 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce ve prospěch obviněného J. H. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 4 To 21/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 172/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2017, sp. zn. 5 T 172/2017 byl obviněný J. H. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku. Za tento přečin a dále za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, pro který byl odsouzen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2017, sp. zn. 4 T 131/2017, byl odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zároveň zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2017, sp. zn. 4 T 131/2017, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto o nároku poškozené společnosti na náhradu škody.
2. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 4 To 21/2018, jímž podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. ve věci nově rozhodl. Podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušil výroky o vině i o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2017, sp. zn. 4 T 131/2017, jakož i další výroky mající v těchto zrušených výrocích svůj podklad, obviněného uznal vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §45 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému uložil společný trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody.
II.
3. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 4 To 21/2018, jmenovitě proti výroku o trestu z tohoto rozsudku, podal nejvyšší státní zástupce ve prospěch obviněného J. H. dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť napadeným rozsudkem byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, kterým byl uznán vinným. I když odvolací soud správně rozhodl o uložení společného trestu namísto trestu souhrnného, když všechny protiprávní útoky projednávané v obou řízeních bylo namístě posoudit jako dílčí útoky pokračování v trestném činu, nerespektoval odvolací soud při ukládání trestu zákaz reformace in peius, a i když rozhodoval jen z podnětu odvolání obviněného, uložil mu v novém rozhodnutí přísnější trest, než soud prvého stupně. Postupoval tak v rozporu s podmínkami ustanovení §259 odst. 4 tr. ř.
4. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. 8 Tdo 442/2015 a nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 8. 6. 2006, sp. zn. II. ÚS 304/04 a ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. I. ÚS 670/2005, naplňuje podle nejvyššího státního zástupce porušení zákazu reformace in peius dovolací důvod a způsobuje protiústavnost rozhodnutí. I podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 8 Tdo 83/2009, zakládá takováto zjištěná vada existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
5. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 4 To 21/2018, ve výroku o společném trestu odnětí svobody, který byl obviněnému uložen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §45 odst. 1 tr. zákoníku ve výměře 15 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a zrušil i případná další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
6. Obviněný se k podanému dovolání nevyjádřil.
III.
7. Nejvyšší soud, jemuž byl spis spolu s dovoláním předložen, se nejprve zabýval posouzením toho, zda je v dané věci dovolání přípustné. Z opisu rejstříku trestů obviněného totiž zjistil, že v mezidobí byl J. H. znovu odsouzen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2018, sp. zn. 89 T 5/2018 ke společnému trestu ve vztahu k rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2017, sp. zn. 5 T 172/2017. Po vyžádání uvedeného trestního spisu pak Nejvyšší soud ověřil, že pravomocným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2018, sp. zn. 89 T 5/2018, byl zrušen výrok o vině, jakož i další výroky, jež mají ve výroku o vině svůj podklad, z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2017, sp. zn. 5 T 172/2017, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 4 To 21/2018, a obviněný byl odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §45 odst. 1 a §43 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody. Uvedený rozsudek nabyl právní moci (ve výrocích o vině a trestu) dnem vyhlášení.
8. Dovolací soud přezkoumává napadené pravomocné rozhodnutí (tj. zákonnost a odůvodněnost dovoláním napadených výroků) v rozsahu a z důvodů v dovolání uvedených, jakož i správnost předcházejícího řízení na podkladě skutkového a právního stavu, který existoval v době jeho vydání (tj. ex tunc). K provedení přezkumné činnosti dovolacího soudu je ovšem nezbytné, aby v době rozhodování dovolacího soudu vůbec existovalo rozhodnutí napadené dovoláním (popřípadě výrok rozhodnutí napadený dovoláním). Jestliže by po podání dovolání proti pravomocnému rozhodnutí došlo k jeho zrušení, popřípadě by došlo ke zrušení výroku napadeného dovoláním (např. právě v souvislosti s uložením souhrnného trestu či trestu společného), pak by dovolací soud nemohl přezkoumávat již neexistující rozhodnutí. V takovém případě by dovolání proti neexistujícímu rozhodnutí či výroku bylo nepřípustné a bylo by nutno je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. 11 Tdo 245/2004). Jsou-li splněny podmínky přípustnosti dovolání ve smyslu §265a, lze dovoláním, podaným ovšem proti pravomocnému rozhodnutí, kterým byl uložen souhrnný trest nebo společný trest za pokračování v trestném činu, uplatnit též vady předpokládané v §265b jako důvody dovolání, byť se vztahují pouze k dřívějšímu pravomocnému rozhodnutí, jež bylo zrušeno v souvislosti s uložením souhrnného nebo společného trestu, popřípadě k řízení mu předcházejícímu (viz Šámal, P. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 3240).
9. Pokud tedy v průběhu řízení u dovolacího soudu bylo zjištěno, že výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 4 To 21/2018, byl zrušen v souvislosti s ukládáním společného trestu v dalším trestním řízení, pak dovoláním napadené rozhodnutí v současné době již neexistuje a nelze je ani v intencích ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumat. Proto je nutno v takovém případě pokládat dovolání proti neexistujícímu rozhodnutí za nepřípustné. S ohledem na tyto výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce není v této věci přípustné, a proto je jako takové podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 8. 2018
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Aleš Holík