ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1267.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 1267/2018-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 17. 10. 2018 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2018, sp. zn. 9 To 72/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 T 100/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 19. 12. 2017, č. j. 2 T 100/2017-316, byl obviněný M. S. uznán vinným přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle §148 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl podle téhož ustanovení odsouzen k trestu odnětí svobody na čtyři měsíce s podmíněným odkladem jeho výkonu podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu patnácti měsíců. Podle §228 odst. 1, §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného přečinu v podstatě tím, že dne 18. 6. 2016 v době kolem 11:47 hod. v P. na ulici P., v přízemí domu č. … prováděl v rámci rekonstrukce objektu stavební práce spočívající v zásahu do nosných konstrukcí odstraňováním zdiva a usazení ocelového nosníku, ačkoliv nepožádal příslušný stavební úřad o vydání stavebního povolení a v rozporu s ustanovením §160 odst. 3, 4 stavebního zákona prováděl práce bez zajištění stavebního dozoru svépomocí přesto, že k tomu není odborně způsobilý. Před zahájením prací nesplnil povinnosti uvedené v příloze č. 8 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění vyhlášky č. 62/2013 Sb., když nezajistil vypracování technologického postupu a dokumentace bouracích prací. Dále porušil ustanovení §152 odst. 1 stavebního zákona, když jako stavebník nedbal na řádnou přípravu a provádění stavby, nedbal ochrany zdraví osob, v důsledku čehož došlo při odstraňování části zdiva a při usazování nosníku ke zřízení stropu a zranění osob, které mu s pracemi vypomáhaly. Poškozený O. K. utrpěl zhmoždění celého těla, kdy zranění si vyžádala lékařské ošetření s dobou pracovní neschopnosti od 18. 6. 2016 do 1. 7. 2016 a po dobu přibližně 14 dnů byl omezen v obvyklém způsobu života. Poškozený K. H. utrpěl mnohočetná zranění a byl v době od 18. 6. 2016 do 20. 6. 2016 hospitalizován a omezen v obvyklém způsobu života po dobu přesahující 6 týdnů, přičemž však délka léčby a omezení poškozeného na běžném způsobu života byla významně ovlivněna jeho předchozím zdravotním stavem.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 5. 2018, č. j. 9 To 72/2018-353, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že odvolací soud nesprávně právně posoudil skutek, pokud porušení pokynů obviněného poškozenými a svědkem M. P. neposoudil jako důvod k přetržení příčinné souvislosti v rámci skutkového děje, resp. toto pochybení svědka M. P. a poškozených nevyhodnotil jako bezprostřední příčinu pádu stropu. Byla porušena zásada in dubio pro reo. Podle obviněného má z provedeného dokazování vyplývat, že příčinou pádu není neopatření stavebního povolení, či nevypracování technologického postupu, nýbrž zlomení hlavního vazníku či zbourání části stěny v rozporu s jeho přímým pokynem, anebo kombinace těchto skutečností. Pořízení stavebního povolení či písemného technologického postupu by pádu stropu nezabránilo, neboť by práce probíhaly totožně. Pádu stropu by zabránilo podepření stropu, tak jak měl v plánu, což však svědek M. P. v rozporu s jeho pokynem neučinil. Zdůraznil, že za příčinu pádu stropu nelze považovat porušení povinností uváděných ve skutkové větě, což považuje za chybné právní posouzení věci. Podle něj nebylo prokázáno, že bylo jeho iniciativou, natož pokynem, vysekat celou zeď bez podepření. Obviněný dále polemizoval se závěry soudu a namítl, že skutkové závěry, že šlo o nosnou stěnu, a že příčina pádu je vychýlení boční stěny, nejsou správná, kdy podle jeho názoru má jít o nezodpovězenou odbornou otázku. Dále poukázal na to, že v popisu skutku je uvedeno, že šlo o činnost svépomocí, nicméně soud konstatoval, že z jeho strany došlo k porušení povinností uložených zákonem č. 309/2006 Sb., což je zákon provádějící zákoník práce. V řízení však nebylo prokázáno, že by šlo o jakoukoliv závislou práci, tedy pokud soud obviněnému klade za vinu porušení ustanovení tohoto předpisu a vedle toho konstatuje, že šlo o svépomocnou činnost, má skutková věta v sobě vnitřní rozpor. Konečně také namítl, že odvolací soud nesprávně posoudil subjektivní stránku trestného činu, pokud dovodil vědomou nedbalost.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného do doby konání neveřejného zasedání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Dovolací námitky obviněného jsou fakticky pouhou polemikou s hodnocením důkazů soudy obou stupňů. Svými námitkami se obviněný snaží nastínit jiný průběh skutkového děje, který by svědčil v jeho prospěch a naopak zpochybňuje skutková zjištění tak, jak je uzavřely soudy obou stupňů. Takto koncipované námitky jsou však námitkami skutkovými a jako takové se s obsahem uplatněného dovolacího důvodu zcela míjí a nelze je podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Ačkoli obviněný mj. namítl přetržení příčinné souvislosti a nesprávné posouzení subjektivní stránky, rovněž tyto námitky postavil na vlastní verzi skutkového děje a zpochybňování skutkových zjištění soudů obou stupňů. Formálně by tedy tyto námitky byly s to naplnit uplatněný dovolací důvod, avšak materiálně se s jeho obsahem zcela míjí, a proto je ani pod tento dovolací důvod nelze podřadit.
Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). Nejvyšší soud však mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy neshledal žádný rozpor, natož extrémní. Soudy si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Všechny důkazy soudy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného byla vyvrácena především výpovědí svědka M. P., poškozeného O. K. i závěry odborného vyjádření A. H. Je rovněž namístě poznamenat, že obviněný žádný extrémní rozpor či zásadní porušení práva na spravedlivý proces, které by případně opodstatňovalo zásah Nejvyššího soudu do provedeného dokazování, nenamítl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 5 Tdo 534/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 8 Tdo 373/2006). Ani námitka obviněného stran porušení zásady in dubio pro reo pak nemůže ve světle výše uvedeného naplňovat zvolený dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť rovněž směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tudíž zjevné, že tato zásada má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako taková není způsobilá naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016). K tvrzení obviněného, že mu soudy nesprávně kladly za vinu mj. porušení některých ustanovení pracovního práva pak lze pouze okrajově doplnit, že tato porušení mu byla kladena za vinu v obžalobě, avšak soud prvního stupně je již do skutkové věty nezačlenil.
Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud uvádí, že obviněný ve svém dovolání do značné míry opakuje svoji obhajobu z předchozích fází trestního řízení i z podaného odvolání, se kterou se soudy prvního a druhého stupně již vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí a Nejvyšší soud se s jejich argumentací plně ztotožnil.
Námitky obviněného proti skutkovým zjištěním soudů obou stupňů se tak na základě výše uvedeného zcela míjí s věcným naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako dalších dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 10. 2018
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu