ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.404.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 404/2018-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 4. dubna 2018 v neveřejném zasedání o dovolání obviněné L. H. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 1. 2018, sp. zn. 8 To 433/2017, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 91/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné L. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. 10. 2017, č. j. 11 T 91/2017-121, byla obviněná uznána vinnou přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Za uvedené přečiny a za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, jímž byla uznána vinnou pravomocným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24. 6. 2017, č. j. 6 T 54/2017-75, byla podle §178 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku, odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody na dvacet měsíců, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 24. 6. 2017, č. j. 6 T 54/2017-75, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. O náhradě škody bylo rozhodnuto podle §229 odst. 1 tr. ř.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněná dopustila uvedených přečinů v podstatě tím, že
ad 1) dne 29. 5. 2017 v době okolo 18:00 hod., společně s již odsouzeným R. M., vstoupila neuzamčenou brankou na pozemek parc. č. …, v zahrádkářské kolonii v B.-N. L., kde za pomoci páčidla otevřela vstupní dveře dřevěné zahradní chatky, parc. č. …, ve které se dva dny zdržovala a následně z chatky odcizila ve výroku o vině konkrétně uvedené movité věci, čímž poškozené L. M. způsobila škodu odcizením věcí ve výši nejméně 500 Kč a škodu poškozením ve výši nejméně 500 Kč,
ad 2) dne 31. 5. 2017 v době okolo 15:00 hod., společně s již odsouzeným R. M., s cílem odcizit nějaké věci, vnikla na oplocený a uzamčený pozemek parc. č. … v katastrálním území B.-N. L., a to tak, že R. M. nezjištěným nástrojem na popud obviněné rozstřihl kovové pletivo uzamknuté vstupní kovové brány a oba pak vstoupili na uvedený pozemek, kde je uviděl majitel sousedního pozemku E. K., a poté, co zavolal policii, z pozemku utekli a následně byli zadrženi i s odcizenými věcmi hlídkou Městské policie Brno,
a tohoto jednání se obviněná dopustila přesto, že byla rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. 11 T 24/2014, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2014, sp. zn. 8 To 134/2014, odsouzena mj. pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na čtyřicet měsíců, který vykonala dne 22. 12. 2016.
Rozsudek soudu prvního stupně obviněná napadla odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 1. 2018, č. j. 8 To 433/2017-164, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedla, že odvolací soud nesprávně posoudil naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty, a to především v případě druhém, který byl hodnocen jako pokus. Zdůraznila, že odsouzený R. M. se plně doznal, že tento skutek spáchal sám, jak vyplývá z rozsudku v jeho věci. Podle obviněné soud jednal v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Dále obviněná namítla, že soud nepřipustil doplnění dokazování, zejm. konfrontaci obou spolupachatelů, přestože od počátku se hájila tím, že na pozemek vstoupila jen proto, že se tam chtěla napít vody. Nabízí se tedy otázka, zda nejednala v omylu ve smyslu §18, resp. §19 tr. zákoníku. Podle obviněné soud neosvětlil, jak mohla jakožto invalidní osoba, odcizit uvedené předměty, a k tomuto soud ani nepřipustil provedení dalších důkazů.
Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněné vyjádřil a připomněl, že obviněná pouze opakuje svoji obhajobu z předchozího řízení. Uvedl, že žádnou z jejích výhrad nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod, neboť nejde o hmotně právní námitky, ale o námitky směřující do provedeného dokazování a z něj vyplývajících skutkových zjištění. Státní zástupce dále doplnil, že obviněná neuvedla žádnou konkrétní argumentaci, proč podle ní nebyla naplněna subjektivní stránka, přičemž svůj závěr o jejím nenaplnění vyvozuje toliko z odlišných skutkových zjištění. Mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu stojí i tvrzení obviněné stran nesouladu ve výrocích rozsudků týkajících se jí a již odsouzeného R. M., přičemž tato tvrzení nejsou ani pravdivá, neboť žádný nesoulad mezi rozsudky není. Ostatní námitky stran dokazování nejen nenaplňují žádný z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., ale navíc nejsou ani relevantní. Soud prvního stupně obstaral dostatečné důkazy o vině obviněné, tyto zákonným způsobem rozvedl a hodnotil je v souladu s §2 odst. 6 tr. ř., přičemž zamítnutí dalších důkazních návrhů obhajoby soudy obou stupňů řádně odůvodnily.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Námitky obviněné proti hodnocení důkazů soudy obou stupňů ani rozsahu dokazování, nelze na základě výše uvedeného pokládat za námitky, které by mohly naplnit uplatněný dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř., neboť se jedná o námitky výlučně skutkového charakteru. Ačkoli obviněná formálně namítla absenci subjektivní stránky, tuto námitku dále nijak nerozvedla a z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněná absenci tohoto znaku vyvozuje výhradně ze své verze skutkového děje, která je diametrálně odlišná od toho, jak jej zjistily soudy obou stupňů.
Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4, čl. 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Soudy obou stupňů si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Obhajoba obviněné byla spolehlivě vyvrácena výpovědí odsouzeného R. M., svědka E. K. i úředním záznamem Městské policie Brno. Je vhodné rovněž poznamenat, že obviněná žádný extrémní rozpor či zásadní porušení práva na spravedlivý proces, které by případně opodstatňovalo zásah Nejvyššího soudu do provedeného dokazování, nenamítla (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 5 Tdo 534/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 8 Tdo 373/2006). Ani námitky obviněné stran porušení zásady in dubio pro reo přitom nemůžou ve světle výše uvedeného naplňovat zvolený dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť rovněž směřují výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tudíž zjevné, že tato zásada má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako taková není způsobilá naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016).
Obiter dictum je namístě uvést, že obviněná takřka totožné námitky, které byly obsahem dovolání, uvedla již ve svém odvolání, přičemž soud druhého stupně se s nimi řádně a vyčerpávajícím způsobem vypořádal a Nejvyšší soud se s odůvodněním jeho usnesení plně ztotožnil (str. 3 – 5 usnesení odvolacího soudu).
Námitky obviněné, které materiálně směřují výhradně proti dokazování v rámci řízení před soudy obou stupňů, nelze ve světle uvedeného pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. dubna 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.