ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.485.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 485/2018-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 25. dubna 2018 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného R. G. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 12. 2017, sp. zn. 5 To 324/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 80 T 71/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. G. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 5. 10. 2017, č. j. 80 T 71/2017-797, byl obviněný uznán vinným v bodech 1), 3) – 8), 10) – 13) přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a v bodech 1), 3) – 5), 7) – 8), 10), 13) přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku [předmětem odvolání i dovolání obviněného byly toliko skutky pod body 8) a 10) a ostatní skutky tedy nejsou předmětem přezkumu v dovolacím řízení]. Za uvedené přečiny byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku a §45 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §45 odst. 1 tr. zákoníku byl zrušen výrok o vině v bodech 1) a 2) z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 5. 2017, č. j. 9 T 15/2017-117, celý výrok o trestu z tohoto rozsudku, jakož i všechny další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci a výroky podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1, 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Rozsudkem soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rovněž o vině a trestu obviněných M. P. a J. B.
Podle skutkových závěrů soudů obou stupňů se obviněný uvedených přečinů dopustil v podstatě tím, že
ad 8) dne 15. 2. 2017 v době kolem 20:00 hod. v K., okres O., po vystříhání otvoru v oplocení vnikl spolu s obviněným M. P. na parkoviště areálu firmy S FORM, spol. s r. o., v úmyslu odcizit tam naftu, k čemuž si přinesli šest kanistrů, zatímco obviněný J. B. čekal v blízkosti areálu ve vozidle, kterým na místo přijeli, v areálu se obvinění M. P. a R. G. rozdělili a obviněný P. z nákladního vozidla odčerpal 18 litrů nafty, načež je vyrušila hlídka městské policie, která na místo přijela, obviněný M. P. od kanystrů utekl a nechal naftu z nádrže vytékat na zem v množství nejméně 232 litrů, čímž způsobili škodu odcizením ve výši 520,20 Kč a škodu poškozením ve výši 7 865 Kč,
ad 10) v době od 9:00 hod. dne 20. 2. 2017 do 24:00 hod dne 23. 2. 2017, přijeli obvinění R. G., J. B. a M. P. na parkovací plochu u domu č. p. … v obci H. a R. G. s M. P. u zde zaparkovaného nákladního vozidla vypáčili víčko nádrže a odsáli do kanystrů 130 litrů nafty, čímž způsobili škodu odcizením ve výši 3 705 Kč a škodu poškozením ve výši 1 000 Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli státní zástupce a obvinění R. G. a M. P. odvoláními. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 7. 12. 2017, č. j. 5 To 324/2017-862, z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu ohledně všech obviněných, přičemž podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. i k odvolání obviněného M. P. zrušil výrok o trestu ohledně tohoto obviněného a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušil výrok o vině v bodech 1) a 2) z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 5. 2017, č. j. 9 T 15/2017-117, výrok o trestu z tohoto rozsudku, jakož i všechny další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad a dále korigoval znění skutkových vět tak, jak jsou uvedeny výše. Obviněného R. G. nově shledal vinným bodech 1), 3) – 8), 10) – 13) přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a v bodech 1), 3) – 8), 10), 13) přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto přečiny a za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 5. 2017, č. j. 9 T 15/2017-117, pod bodem 3), obviněného odsoudil podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 2, §45 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky a devět měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci a výroky podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1, 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Podle §256 tr. ř. odvolací soud zamítl odvolání obviněného R. G. Uvedeným rozsudkem soudu druhého stupně bylo rozhodnuto rovněž o vině a trestu obviněných M. P. a J. B.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že v případě skutku pod bodem 8) odešel z místa činu a v době jeho páchání byl na cestě do Ostravy, což vyplývá z jeho obhajoby i výpovědi obviněného M. P., přitom soudy toto tvrzení nevyvrátily. Rovněž tak nebyl při páchání skutku pod bodem 10), jak vyplývá z výpovědi obviněného M. P., a to přesto, že to tvrdí obviněný J. B., jehož výpověď není věrohodná. V bodech 8) a 10) tedy podle obviněného panují pochybnosti o jeho vině a soudy měly postupovat podle zásady in dubio pro reo. Obviněný dále namítl, že odvolací soud snížil trest obviněnému M. P., avšak jemu trest zvýšil, což je podle jeho názoru nespravedlivé.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině v bodech 8) a 10) a ve výroku o trestu odnětí svobody s tím, že ve zrušené části jej zprostí obžaloby a nově mu uloží trest odnětí svobody na dvacet šest měsíců se zařazením do věznice s ostrahou.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného uvedl, že se k němu nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Námitky obviněného stran hodnocení důkazů soudy obou stupňů jsou skutkového rázu a obsahově neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu, ani jinému dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 tr. ř. Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4, čl. 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). Obviněný však ve svém dovolání žádný extrémní rozpor či zásadní porušení práva na spravedlivý proces, které by případně opodstatňovalo zásah Nejvyššího soudu do provedeného dokazování, nenamítl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 5 Tdo 534/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 8 Tdo 373/2006).
Nad rámec uvedeného je namístě zdůraznit, že Nejvyšší soud mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy neshledal žádný rozpor, natož extrémní. Vina obviněného byla prokázána v bodě 8) jak výpovědí spoluobviněných, tak i samotného obviněného, který přiznal, že na místo se spoluobviněnými přijel, přičemž soud prvního stupně vzal v případě skutku pod bodem 8) v potaz, že se obviněný od obviněného M. P. odpojil. Ke skutku pod bodem 10) byla vina obviněného prokázána především výpovědí obviněného J. B., o jehož výpovědi Nejvyšší soud nemá důvod pochybovat. Nelze přisvědčit ani tvrzení obviněného, že by obviněný M. P. popřel jeho přítomnost při páchání skutku pod bodem 10), neboť ten pouze uvedl, že si není jistý, zda tam obviněný R. G. byl. Nejvyšší soud tak nemá, stejně jako soudy obou stupňů, pochybnosti o vině obviněného. Lze uzavřít, že si soudy obou stupňů, poté co odvolací soud korigoval některá skutková zjištění soudu prvního stupně, vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř.
Rovněž námitka obviněného stran porušení zásady in dubio pro reo nemůže ve světle výše uvedeného naplňovat uplatněný dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tudíž zjevné, že tato zásada má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako taková není způsobilá naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016).
Nejvyšší soud se dále zabýval námitkou obviněného, že byl jemu uložený trest nespravedlivý a nesouměrný s ohledem na tresty uložené jeho spoluobviněným. Je namístě připomenout, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002). Vzhledem k tomu, že trest uložený obviněnému není trestem, který zákon nepřipouští a byl uložen v rámci zákonné trestní sazby v souladu s §205 odst. 2, §43 odst. 2, §45 odst. 1 tr. zákoníku, Nejvyšší soud shledal, že námitka obviněného nenaplňuje uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. dubna 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.