ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.747.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 747/2018-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 20. 6. 2018 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. Ch. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 6 To 302/2017, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 8 T 321/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Ch. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 5. 2017, č. j. 8 T 321/2015-803, doplněným rozsudkem ze dne 30. 8. 2017, č. j. 8 T 321/2015-869 byl obviněný za skutky v bodech 1) a 2) uznán vinným přečiny těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku a odsouzen podle §147 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody na 3 roky, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na 5 let. Výroky podle §228 odst. 1, §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný přečinu pod bodem 1) dopustil v podstatě tím, že
ad 1) dne 25. 2. 2015 okolo 14:15 hod. jako řidič osobního motorového vozidla v důsledku nedostatečné opatrnosti a pozornosti porušil obecné povinnosti uložené v §4 písm. a), b), c), §5 odst. 1 písm. a) a důležitou povinnost uloženou podle §22 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., tím, že v P. při najíždění do křižovatky od ulice N. L. z ulice K v. označené dopravní značkou P4 „Dej přednost v jízdě!“ s dodatkovou tabulkou E3b „STOP-50m“, v křižovatce s ulicemi R. a N. L. přehlédl po tramvajovém tělese R. ulice označené dopravní značkou P2 „Hlavní pozemní komunikace“, ve směru od ulice K. k ulici K. jedoucí vozidlo Policie České republiky projíždějící křižovatkou se zvláštními výstražnými světly modré barvy doplněnými o zvláštní zvukové výstražné znamení, kterému tak na krátkou vzdálenost vytvořil náhlou a neočekávanou překážku, čímž došlo ke střetu, jemuž řidič V. M. nemohl zabránit. V důsledku toho bylo policejní vozidlo odraženo do smyku, narazilo do zvýšeného obrubníku nástupního ostrůvku tramvajové zastávky, kde narazilo do zábradlí a přístřešku zastávky a do A. R., která utrpěla mnohočetná poranění, v důsledku kterých byla omezena v běžném způsobu života déle než šest týdnů, tedy utrpěla delší dobu trvající poruchu zdraví ve smyslu §122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku. Dále narazilo do R. B., která utrpěla mnohočetná poranění ohrožující bezprostředně její život, poškození důležitého orgánu a byla omezena v běžném způsobu života po dobu výrazně přesahující šest týdnů, tedy utrpěla delší dobu trvající poruchu zdraví, představující těžkou újmu na zdraví ve smyslu §122 odst. 2 písm. e), i) tr. zákoníku.
Podle skutkových závěrů soudu druhého stupně se obviněný přečinu pod bodem 2) dopustil v podstatě tím, že
ad 2) dne 18. 12. 2014 okolo 18:00 hod. jako řidič osobního motorového vozidla porušil důležité povinnosti uložené v §5 odst. 2 písm. b), §13 odst. 1, 2, §18 odst. 1 v důsledku porušení obecných povinností uložených v §4 písm. a), b), c) zákona č. 361/2000 Sb., tím, že řídil osobní motorové vozidlo, ačkoli po užití konopí měl v krvi 71 ng/ml kanabinoidů, na S. n. v P. po tramvajovém pásu v úrovni vozovky odděleném od jízdního pruhu pro vozidla vodorovným dopravním značením V1a „vodorovná čára souvislá“ vyhrazeném pro jízdu tramvají, podél ostatních pomalu jedoucích vozidel, překročil nejvyšší povolenou rychlost v obci nejméně o 10 km/hod a při projíždění okolo nástupního ostrůvku tramvajové zastávky „Národní divadlo“ přehlédl a porazil M. H. přecházejícího zprava doleva ve směru jízdy. Ten utrpěl mnohočetná poranění, která musela být lékařsky ošetřena a byl podstatně omezen v obvyklém způsobu života po dobu výrazně delší než šest týdnů, a tedy utrpěl těžkou újmu na zdraví ve smyslu §122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, z jehož podnětu Městský soud v Praze podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. rozsudkem ze dne 1. 11. 2017, č. j. 6 To 302/2017-884, zrušil výrok napadeného rozsudku o vině pod bodem 2), celý výrok o trestu a část výroku o náhradě škody a podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř., při nezměněném výroku o vině pod bodem 1) v napadeném rozsudku, znovu rozhodl tak, že obviněného uznal v bodě 2) s korekcí popisu skutkového děje vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku a odsoudil jej za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na 3 roky, jehož výkon mu podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu 5 let. Dále obviněnému uložil podle §73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 5 let. Výroky podle §228 odst. 1, §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že jeho obhajoba nebyla vyvrácena ani u soudu druhého stupně, a proto setrval na svých odvolacích námitkách a zopakoval svou obhajobu. Napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť závěr o jeho vině nelze na základě provedených důkazů učinit. Nesouhlasí se způsobem hodnocení důkazů soudem prvního stupně, neboť jeho závěry neodpovídají provedeným důkazům a z toho důvodu jsou v mnoha ohledech nepřezkoumatelné, přestože soud druhého stupně tento stav zčásti napravil. Soudům vytkl, že neprovedly jím navrhované doplnění dokazování a nerespektovaly zásadu in dubio pro reo.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal soudu druhého stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout se současným s pokynem k doplnění dokazování o jím navrhované důkazy.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že obviněný uplatnil argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání. Přitom jednání obviněného bylo prokázáno výpověďmi poškozených, svědků, protokoly o nehodách v silničním provozu a fotodokumentací z míst dopravních nehod. K posouzení dopravních nehod a zranění poškozených byly vypracovány příslušné znalecké posudky. Ze všech důkazů vyplynulo, že příčinou první dopravní nehody bylo chování obviněného, který měl dostatek času i prostoru reagovat na světelné i zvukové signály projíždějícího vozidla s právem přednosti v jízdě a příčinou druhé dopravní nehody byl způsob jízdy obviněného, nikoli přecházení poškozeného v daném místě. Námitkami obviněného se náležitě a dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně. V dovolací argumentaci se obviněný prakticky výlučně zabývá pouze otázkami skutkovými a jeho námitky mají skutkovou povahu, neboť soudům vytýká způsob, jímž realizovaly důkazní řízení a hodnotily provedené důkazy. Takto pojaté výhrady nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovým závěrům a jako takové nenaplňují žádný z dovolacích důvodů.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Obviněný ve svém dovolání neuplatnil žádné konkrétní námitky v tom smyslu, že by uvedený skutek nevykazoval znaky přečinů, za které byl odsouzen. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z charakteru dovolacích námitek obviněného je však zřejmé, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny v rozsahu a hodnocení provedených důkazů a v konečném výsledku i změny soudy zjištěného skutkového stavu. Takto koncipované námitky proto nemohou na základě uvedeného obsahově naplnit uplatněný dovolací důvod, ani žádný jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř. Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4, čl. 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Provedené důkazy stran skutku pod bodem 1) hodnotil soud prvního stupně v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. a soud druhého stupně následně u skutku 2) správně korigoval skutková zjištění soudu prvního stupně. Obhajoba obviněného byla spolehlivě vyvrácena především znaleckými posudky Ing. Libora Kopala a Ing. Josefa Ťoupalíka i výpověďmi poškozených A. R., R. B., M. H. a svědků V. M., J. H., P. U. a T. H. Soud prvního stupně přitom řádně zdůvodnil, proč neprovedl obviněným navrhované další důkazy (str. 10 rozsudku soudu prvního stupně) a ve věci tak nelze shledat ani případ tzv. opomenutých důkazů. Nad rámec uvedeného je namístě poznamenat, že obviněný žádný extrémní rozpor či zásadní porušení práva na spravedlivý proces, které by případně opodstatňovalo zásah Nejvyššího soudu do provedeného dokazování, nenamítl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 5 Tdo 534/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 8 Tdo 373/2006).
S ohledem na výše uvedené pak nemůže ani námitka obviněného stran porušení zásady in dubio pro reo naplňovat zvolený dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť rovněž směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tudíž zjevné, že tato zásada má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako taková není způsobilá naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016).
Obiter dictum je namístě uvést, že obviněný obdobné námitky, které byly obsahem dovolání, uvedl již ve svém odvolání, přičemž soud druhého stupně se s nimi řádně a vyčerpávajícím způsobem vypořádal a Nejvyšší soud se s odůvodněním jeho rozsudku plně ztotožnil (str. 5 – 8 rozsudku odvolacího soudu).
Námitky obviněného se zcela míjí s věcným naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako dalších dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 6. 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.