ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.1109.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 1109/2019-1584
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 10. 2019 o dovolání, které podal obviněný V. V., nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 2. 2019, sp. zn. 15 To 89/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 1 T 7/2018, takto:
Odůvodnění:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. V. odmítá.
O d v o d n ě n í :
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 7. 2018, sp. zn. 1 T 7/2018 , byl obviněný V. V. uznán vinným pod bodem I. a. II. ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3) písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem spáchaným ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem IV. ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, to vše za jednání, kterého se dopustil v podstatě tím, že
v bodě I. s obviněným M. S., nar. XY, v přesně nezjištěné době od listopadu 2016 do 25. 4. 2017 v Ústí nad Labem nejméně v okolí zahradní chaty situované na adrese XY, Ústí nad Labem, bez příslušného povolení, vedeni společným záměrem vyrábět metamfetamin za účelem jeho další distribuce, postupně nejméně ve 30 případech vyrobili celkem nejméně 1 500 g metamfetaminu, a to z léčiv obsahujících pseudoefedrin, jež za finanční prostředky poskytnuté k tomuto účelu obžalovaným V. V. opatřoval obžalovaný M. S., a za pomocí chemikálií jako červený fosfor, jód, kyselina chlorovodíková, kyselina fosforečná, hydroxid sodný, a laboratorního vybavení, které za tímto účelem přinejmenším zčásti zajistil obviněný V. V. nebo jejich nákup financoval, přičemž samotnou výrobu metamfetaminu prováděl obžalovaný M. S., který následně vyrobený metamfetamin předal obžalovanému V. V., který za to obžalovanému M. S. jako odměnu předal v každém případě cca 3 g metamfetaminu, přičemž v jednom případě dne 25. 4. 2017 v Ústí nad Labem, na základě předchozí dohody s obžalovaným V. V. za účelem dalšího prodeje předal obžalovaný M. S. metamfetamin o celkové hmotnosti 4,38 g s obsahem báze metamfetaminu 75 %, což odpovídá 3,29 g čistého metamfetaminu, pro obviněného V. V. jeho manželce obžalované L. V., nar. XY, a v přesně nezjištěné době v řádech několika dnů před 25. 4. 2017 ve 21:20 hodin, za účelem výroby dalšího metamfetaminu, obžalovaný M. S. obdržel od obžalovaného V. V. finanční hotovost, za kterou měl dle předchozí dohody zajistit suroviny k výrobě dalšího metamfetaminu, za což nakoupil 1282 ks tablet léčiva Apselan, obsahujícího pseudoefedrin hydrochlorid, jež byly vyloupány z blistrů bez původních obalů, a benzín a louh, které potřeboval k výrobě metamfetaminu pro V. V., když za tímto účelem v zahradní chatce situované na adrese XY, Ústí nad Labem, v jejíž blízkosti měla výroba probíhat, dále přechovával v několika nádobách 556 g hydroxidu sodného, 4 dm 3 toluenu, 0,3 g červeného fosforu, 1055 cm 3 kyseliny chlorovodíkové, 550 cm 3 kyseliny fosforečné, přičemž z uvedeného množství tablet by bylo možno vyrobit celkem nejméně 45,32 g hydrochloridu metamfetaminu, přičemž k zahájení samotné výroby psychotropní látky metamfetamin M. S. nedošlo v důsledku zdržení obžalovaných dne 25. 4. 2017, a obžalovaní takto jednali s vědomím, že se jedná o psychotropní látku a prekursor a nakládání s takovými látkami je nezákonné, a ačkoliv neměl jakékoli zákonné oprávnění k nakládání s těmito látkami, přičemž metamfetamin je jako psychotropní látka uvedena v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle §44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, a dále je zařazen do Seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.) a pseudoefedrin je uveden jako prekursor v přílohách k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273(2004, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 219/2009 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1258/2013, a v nařízení Rady (ES) č. 111/2005, a kyselina chlorovodíková a toluen jsou jako pomocné látky uvedeny v přílohách k nařízení Evropského parlamentu a Rady Evropského společenství č. 273/2004 a nařízení Rady Evropského společenství č. 111/2005, a červený fosfor je jako pomocná látka uveden v příloze k nařízení vlády č. 458/2013 Sb., o seznamu výchozích pomocných látek a jejich ročních množstevních limitech, a obžalovaný V. V. se tohoto jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 4 T 67/2015, který nabyl právní moci dne 17. 2. 2016, odsouzen mimo jiné za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku,
v bodě II. V. V. sám nejméně od dubna 2014 do 25. 4. 2017, na různých místech v Ústí nad Labem, včetně bytu na adrese XY, Ústí nad Labem, který užíval, s úmyslem získat finanční prostředky, bez příslušných povolení, opakovaně za úplatu předával či jinak zajišťoval psychotropní látku metamfetamin dalším osobám, a to nejméně v následujících případech:
- v přesně nezjištěné době nejméně od dubna roku 2014 do dubna 2017 po předchozí telefonické domluvě prodal nejméně jedenkrát měsíčně, vždy nejméně 0,2 g za částku 200 Kč, drogu označovanou jako pervitin (metamfetamin) M. P., nar. XY, a takto jí za uvedené období prodal nejméně celkem 7,4 g uvedené drogy za částku 7 400 Kč, z toho v jednom případě za něj předala pervitin M. P. obžalovaná L. V.,
- v přesně nezjištěné době nejméně od počátku roku 2015 do konce roku 2016 prodal nejméně v 7 případech vždy 0,1 g za částku 100 Kč, drogu označovanou jako pervitin (metamfetamin) M. P., nar. XY, a takto jí za uvedené období prodal nejméně celkem 0,7 g uvedené drogy za celkovou částku 700 Kč,
- v přesně nezjištěné době nejméně od dubna roku 2015 do dubna roku 2017 prodal nejméně ve dvanácti případech, nejméně vždy 0,1 g za částku 100 Kč, drogu označovanou jako pervitin (metamfetamin) L. S., nar. XY, a takto jí za uvedené období prodal nejméně celkem 1,2 g uvedené drogy za celkovou částku 1 200 Kč,
- v přesně nezjištěné době nejméně od počátku roku 2016 do 25. 4. 2017 zajistil nejméně v intervalu dvakrát měsíčně prodej vždy nejméně 0,2 g za částku 200 Kč, drogy označované jako pervitin (metamfetamin) Z. E., nar. XY, přičemž mu drogu sám nepředával, ani sám neinkasoval finanční prostředky, a takto za uvedené období sjednal prodej nejméně celkem 6,4 g uvedené drogy za celkovou částku 6 400 Kč,
- v přesně nezjištěné době nejméně od února 2016 do listopadu 2016 prodal v přesně nezjištěném množství případů nejméně 0,5 g za 500 Kč, drogy označované jako pervitin (metamfetamin) M. S., nar. XY,
- v přesně nezjištěné době nejméně od konce října 2016 do 25. 4. 2017 prodal nejméně v 5 případech vždy nejméně 0,2 g za částku 200 Kč, drogu označovanou jako pervitin (metamfetamin) M. E., nar. XY, a takto jí za uvedené období prodal nejméně celkem 1 g uvedené drogy za celkovou částku 1 000 Kč,
- v přesně nezjištěné době od poloviny roku 2014 do dubna 2017 po předchozí telefonické domluvě prodal nejméně jedenkrát měsíčně vždy po 1 g za částku 1 000 Kč, drogu označovanou jako pervitin (metamfetamin) V. P., nar. XY, a takto mu za uvedené období prodal nejméně celkem 34 g uvedené drogy za celkovou částku 34 000 Kč, přičemž z toho nejméně v pěti případech po předchozí dohodě pervitin V. P. předala obžalovaná L. V., nar. XY,
přičemž metamfetamin je jako psychotropní látka uvedena v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o Seznamech návykových látek, které podle §44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, a dále je zařazen do Seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), a obžalovaný neměl jakékoliv zákonné oprávnění k zacházení či nakládání s těmito látkami, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 4 T 67/2015, pravomocným dne 17. 2. 2016, odsouzen mimo jiné za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoník,
podle skutkové věty IV. nejméně od konce roku 2002 do poloviny roku 2013, na různých místech v Ústí nad Labem, s úmyslem získat finanční prostředky, bez příslušných povolení, opakovaně za úplatu předával psychotropní látku metamfetamin dalším osobám, a to nejméně v následujících případech:
- v přesně nezjištěné době nejméně od konce roku 2002 do poloviny roku 2013 prodal drogu označovanou jako pervitin (metamfetamin) J. P., nar. XY, a to v době od konce roku 2002 do konce roku 2007 nejméně jedenkrát měsíčně, vždy nejméně 0,1 g za částku 100 Kč, od počátku roku 2008 do poloviny roku 2013 jedenkrát týdně, vždy nejméně 0,1 g za částku 100 Kč, a takto jí za uvedené období prodal nejméně celkem 32,5 g uvedené drogy za částku 32 500 Kč,
- v přesně nezjištěné době nejméně od července 2008 do prosince 2008 prodal nejméně dvakrát měsíčně, vždy 0,1 g za částku 100 Kč, drogu označovanou jako pervitin (metamfetamin) M. P., nar. XY, a takto jí za uvedené období prodal nejméně celkem 1,2 g uvedené drogy za celkovou částku 1 200 Kč,
přičemž metamfetamin je jako psychotropní látka uvedena v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o Seznamech návykových látek, které podle §44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, a dále je zařazen do Seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), a obžalovaný neměl jakékoliv zákonné oprávnění k zacházení či nakládání s těmito látkami.
2. Za jednání pod body I. a II. byl podle §283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti let. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl zařazen pro výkon tohoto trestu do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to finanční hotovosti ve výši 80 000 Kč a 70 EUR zajištěných dne 28. 4. 2017 (společné jmění manželů s obžalovanou V.) a osobního vozidla značky Hyundai Santa FE CM, r. z. XY, černé barvy, VIN: XY. Za jednání pod bodem IV. jakož i za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 17. 12. 2015, č. j. 4 T 67/2015-110, podle §43 odst. 2 tr. zákoníku a §283 odst. 1 tr. zákoníku byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře osmnácti měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 17. 12. 2015, č. j. 4 T 67/2015-110, jakož i všechny další výroky na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
3. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze, a to rozsudkem ze dne 1. 2. 2019, sp. zn. 15 To 89/2018, a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněného V. V. zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu a ve výroku o trestu propadnutí věci, a to finanční hotovosti ve výši 80 000 Kč a 70 EUR zajištěných dne 28. 4. 2017, ohledně obviněného V. V. za skutky uvedené pod bodem I. a II., a dále podle §258 odst. 1 písm. c, d), odst. 2. tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině pod bodem IV. a o trestu za tento skutek. Podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. za použití §261 tr. ř. napadený rozsudek zrušil také ve výroku o trestu propadnutí věci, a to finanční hotovosti ve výši 80 000 Kč a 70 EUR zajištěných dne 28. 4. 2017, který byl uložen obžalované L. V. Podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl odvolací soud znovu tak, že obviněnému V. V. při nezměněném výroku o vině pod bodem I. a II. zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem spáchaným ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku uložil za skutky uvedené pod body I. a II. podle §283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody ve výměře osmi let. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl obviněný zařazen pro výkon tohoto trestu do věznice s ostrahou. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zabral finanční hotovost ve výši 80 000 Kč a 70 EUR zajištěnou při domovní prohlídce dne 28. 4. 2017. Podle §259 odst. 1 tr. řádu věc vrátil soudu I. stupně, aby ohledně skutku pod bodem IV. učinil rozhodnutí nové. Jinak zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Obviněný podaným dovoláním napadl rozsudek Vrchního soudu v Praze proti výrokům o vině a trestu za skutky uvedené pod bodem I. a. II., kdy jím napadl rozsudek, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Dovolání opřel o dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kdy dle názoru obviněného rozhodnutí odvolacího soudu spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku, resp. na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Po stručném shrnutí dosavadního průběhu trestního řízení obviněný ve svém dovolání namítl, že zásadně nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a je toho názoru, že tato zjištění jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, v důsledku čehož došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Soudy podle obviněného přecenily význam prvotní výpovědi spoluobviněného S. v porovnání s výpověďmi navazujícími, v nichž došlo k redukci počtu varů a celkového množství drogy. Obviněný dále namítl, že neexistují další důkazy, které by prokazovaly jeho účast na skutku dle bodu I. v rozsahu předpokládaném soudy. Rovněž zpochybňuje, že by z provedeného dokazování vyvstal závěr, že úmyslně vytvářel podmínky pro spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, kdy tedy namítá nesouhlas s právním posouzením tohoto jednání jako jednání ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku. Své dovolání postavil také na námitce, že věci zajištěné při domovních prohlídkách, záznamy o sledování a ani odposlechy nemají dostatečnou vypovídající hodnotu ve vztahu k vlastní výrobě pervitinu, její četnosti a množství vyrobené drogy, tudíž nebyla postavena najisto skutková zjištění stran počátku údajné výroby pervitinu, doby, po kterou byl vyráběn, a celkového počtu varů. V důsledku tohoto není možné učinit spolehlivý závěr, že byl čin spáchán ve velkém rozsahu. Podle obviněného by pak přicházela v úvahu kvalifikace podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, což by mohlo mít pozitivní dopad v rámci ukládání trestu. Na závěr pak obviněný konstatoval, že i pokud by byla skutková zjištění shledána správnými, soudy se žádným způsobem nevypořádaly s tím, zda obsah takto vyrobené drogy byl určen a předán výlučně jemu, popř. v jakém prokazatelném rozsahu.
6. Obviněný závěrem navrhl, aby „Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze jeho dovoláním napadený a současně též rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 7. 2018, č. j. 1 T 7/2018-1426, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.“
7. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení k námitkám obviněného uvedl, že naprostá většina námitek stojí mimo rámec jakéhokoliv dovolacího důvodu. Dovolání obviněného tvoří převážně jen polemika obviněného s hodnocením důkazů a nesouhlas se skutkovými zjištěními, které soudy ve vazbě na provedené dokazování učinily. Těmito námitkami zpochybňuje závěr o vině a nesouhlasí s právní kvalifikací podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tedy že čin byl spáchán ve velkém rozsahu. Takové výhrady však nespadají pod vytýkaný ani jiný dovolací důvod.
8. Podle státního zástupce není možné pominout, že obviněný ve svém dovolání vytýká extrémní rozpor provedených důkazů a skutkových zjištění. Tato výhrada směřuje v podstatě jen do způsobu hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, avšak sama o sobě žádný dovolací důvod nenaplňuje. Státní zástupce po prostudování spisového materiálu zastává názor, že nalézací soud realizoval dokazování odpovídající požadavkům §2 odst. 5, 6 tr. ř., na základě čehož dospěl k takovým skutkovým zjištěním, která z provedených důkazů při jejich logickém hodnocení vyplývají. Svým povinnostem pak dostál i odvolací soud, který odvolání obviněného řádně přezkoumal, detailně se vyjádřil k jeho výhradám a úvahy nalézacího soudu dále podrobněji rozvedl. V dané věci tak nelze dovodit existenci tzv. extrémního nesouladu, který by svědčil o porušení práv obviněného na spravedlivý proces, a odůvodňoval tak zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění a do procesu dokazování. Nespokojenost obviněného se zamítnutím odvolání není chybou soudů a neznačí, že skutková zjištění jsou vadná a s provedenými důkazy nesouladná, a že byly porušeny základní zásady trestního řízení a práva obviněného náležející mu v trestním řízení. V podrobnostech k hodnocení důkazů a ke skutkovým zjištěním pak státní zástupce odkázal na rozsudky nalézacího a odvolacího soudu.
9. Skutková zjištění nalézacího soudu jsou správná, nezpochybnitelná a je namístě z nich vycházet. Z těchto jednoznačně vyplynulo, že v případě skutku I. obviněný ve vzájemné součinnosti se spoluobviněným S., bez patřičného oprávnění, vyrobili nejméně 1 500 g psychotropní látky metamfetamin s obsahem báze nejméně 1 060,5 g čistého metamfetaminu hydrochloridu, a dále si za účelem další výroby metamfetaminu opatřili tablety obsahující pseudoefedrin a jiné chemikálie určené k výrobě metamfetaminu, k níž nedošlo z důvodu zásahu Policie ČR. V případě skutku pod bodem II. obviněný bez příslušného oprávnění prodával, zprostředkoval a přechovával metamfetamin, kdy prokázané množství jednoznačně naplnilo znak „spáchání činu ve velkém rozsahu“, který je představován spodní hranicí 1 500 g drogy pervitinu při obsahu alespoň 500 gramů účinné látky metamfetaminu či 600 g účinné látky v případě soli hydrochloridu metamfetaminu, a kvalifikace jednání obviněného podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku je tak zcela namístě.
10. Státní zástupce je toho názoru, že dovolání obviněného je z podstatné části postaveno na námitkách, které se s uplatněným i jakýmkoliv jiným dovolacím důvodem míjí, kdy však závěrečnou výhradu týkající se toho, že se soudy nevypořádaly s tím, zda obsah vyrobené drogy byl určen a předán výlučně jemu, popř. v jakém prokazatelném rozsahu, pod vytýkaný dovolací důvod podřadit lze. Tuto výhradu však státní zástupce považuje za zjevně neopodstatněnou, když odvolací soud poznamenal, že obviněný se jednání dopustil jako spolupachatel podle §23 tr. zákoníku. Z hlediska spolupachatelství přitom pro posouzení trestní odpovědnosti konkrétních osob není rozhodné, jakými faktickými úkony a jakým přesným podílem se ten který spolupachatel na trestné činnosti podílel. Stěžejní je, že oba pachatelé byli vedeni společným úmyslem, měli zájem na zajištění surovin, výrobě a distribuci drogy, činili tak za účelem zisku, a tímto společným jednáním se trestného činu dopustili ve velkém rozsahu. Soudy tak dle státního zástupce učinily správná skutková zjištění a jednání obviněného v návaznosti na ně také odpovídajícím způsobem kvalifikovaly.
11. Závěrem tak státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. udělil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. a bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.
13. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
14. Obviněný ve svém dovolání uplatnil důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku, resp. na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
15. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
16. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
17. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich Odůvodnění:m (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
18. Nejvyšší soud připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03 aj.).
IV.
Důvodnost dovolání
19. Nejvyšší soud po prostudování příslušného spisového materiálu dospěl k závěru, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
20. Z hlediska posouzení dovolání je významné, že většinu výhrad obviněného nelze podřadit pod uplatněný ani žádný jiný dovolací důvod. Obviněným uplatněné námitky směřují do oblasti soudy učiněných skutkových zjištění, v rámci nichž obviněný vznáší výhrady proti rozsahu provedeného dokazování a proti způsobu hodnocení důkazů ze strany rozhodujících soudů nižších stupňů, což jsou námitky z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (i dovolacích důvodů ostatních) zcela irelevantní. Konkrétně se jedná o výtky obviněného ohledně přeceňování výpovědi spoluobviněného M. S. z přípravného řízení, na které soudy založily skutková zjištění ohledně počtu varů a celkového množství vyrobené drogy. S touto námitkou se již podrobně a dostatečně vypořádal soud nalézací (str. 14 – 18 rozsudku nalézacího soudu), rovněž i soud odvolací (zejména bod 17. rozsudku odvolacího soudu). Nejvyšší soud však v této souvislosti konstatuje, že se obviněný svými námitkami v dovolání pouze domáhá toho, aby na základě jiného hodnocení důkazů, jež byly řádně provedeny v původním řízení, byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl trestně stíhán a následně i pravomocně odsouzen. Nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve vztahu k výše uvedeným námitkám pak vyvozuje z vlastní verze skutkového děje.
21. Nejvyšší soud na podkladě spisu rozhodně nemohl učinit závěr, že by se ze strany ve věci činných soudů jednalo o svévolné, rozporuplné, nelogické či nepřezkoumatelné hodnotící úvahy, které by odporovaly základním principům hodnocení důkazů. V posuzované věci je tedy zřejmé, že se oba soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a rovněž věnovaly náležitou pozornost námitkám obviněného, s nimiž se vyčerpávajícím způsobem vyrovnaly a s jejichž argumentací se lze plně ztotožnit. Jimi učiněná skutková zjištění tak korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů.
22. V návaznosti na shora stručně rozvedená východiska Nejvyšší soud konstatuje, že skutková zjištění, jak jsou popsána v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem a podrobně rozvedena v Odůvodnění:rozhodnutí soudů obou stupňů, a ze kterých s ohledem na výše již uvedené vychází i Nejvyšší soud, společně vytváří podklad pro spolehlivý závěr, že obviněný jednáním popsaným v bodech I. a II. rozsudku nalézacího soudu naplnil všechny zákonné znaky zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem spáchaným ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k výtkám na adresu nižších soudů. Nejvyšší soud konstatuje, že napadené rozhodnutí tedy netrpí žádnou právní vadou, v níž obviněný spatřoval nesprávné právní posouzení skutku, neboť vykazuje všechny zákonné znaky zvlášť závažného zločinu, jímž byl pravomocně uznán vinným. Námitky, které byly obviněným v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. formálně uplatněny, tudíž není možné akceptovat.
23. Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal ani obviněným namítaný extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku, který představuje určitý průlom do výše již uvedených zásad dovolacího řízení a je způsobilý umožnit Nejvyššímu soudu zasahovat do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdyby byly závěry soudů v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění), tedy zejména nastane-li situace, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. Ze spisového materiálu se podává, že soudy učinily výše uvedené závěry ohledně právní kvalifikace jednání obviněného V. V. zejména z výpovědi spoluobžalovaného M. S. z přípravného řízení dne 27. 4. 2017. Z této výpovědi vyplynula skutková zjištění objasňující zejména stanovení počátku páchání trestné činnosti, když spoluobžalovaný M. S. uvedl, že začal vyrábět pervitin pro obviněného V. V. v listopadu nebo prosinci roku 2016. K počtu varů uvedl, že v součtu provedl 30 varů pervitinu. K množství vyrobené drogy uvedl, že při každém z těchto varů vyráběl pervitin ze 100 až 150 krabic léčiv, kdy z jednoho varu vyrobil kolem 50 gramů pervitinu. Soud prvního stupně tak správně ve spojení se závěry z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, dovodil, že spoluobžalovaný M. S. vyrobil nejméně 1500 g pervitinu s obsahem báze nejméně 1060,5 g čistého metamfetaminu hydrochloridu. Takové množství vyrobené drogy přesahuje hranici „velkého rozsahu“ ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. V dalších podrobnostech lze odkázat na závěry v Odůvodnění:obou soudních rozhodnutí, s nimiž se Nejvyšší soud ztotožňuje.
24. Pod uplatněný dovolací důvod lze podřadit námitku obviněného, kdy namítá, že se nižší soudy nevypořádaly s tím, zda obsah vyrobené drogy byl určen a předán výlučně jemu, popř. v jakém prokazatelném rozsahu. Z provedeného dokazování však vyplynulo, že se obviněný na předmětné trestné činnosti podílel ve spolupachatelství se spoluobviněným S. Zákon stanoví, že každý ze spolupachatelů trestně odpovídá za společně spáchaný trestný čin tak, jako by ho spáchal samostatně. Jinými slovy řečeno, trestný čin společně spáchaný spolupachateli se posuzuje tak, jako by ho každý ze spolupachatelů spáchal sám. To vede k tomu, že každému ze spolupachatelů se přičítá celý rozsah spáchaného činu nevyjímaje z toho ani jeho následek, případně účinek. Každý jednotlivý spolupachatel tak odpovídá například za celou způsobenou škodu, stejně jako za veškerá způsobená zranění, samozřejmě za podmínky, že byla způsobena jejich společným jednáním provedeným v jejich společném úmyslu. To platí i v případech, kdy si spolupachatelé společnou trestnou činnost rozdělí, každý provede jen její část a přímo způsobí jen část celkového následku. V takových případech se každému z nich přičítá celý následek bez ohledu na to, v jaké konkrétní míře k němu přispěl svým vlastním jednáním. (Draštík, A.; Fremr, R.; Durdík, T.; Růžička, M.; Sotolář, A a kol. Trestní zákoník. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015, s. 194). Tento závěr v případě drogové trestné činnosti vyplývá i z obsahu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 712/2017, kdy z hlediska spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku není pro právní posouzení trestní odpovědnosti osob rozhodné, jakým přesným podílem se každý z pachatelů podílel na trestné činnosti, ta je popsána podle výsledků dokazování v popisu skutku, podstatné je, že oba měli zájem na zajištění surovin, na samotné výrobě i na následující distribuci, oba tak činili výlučně za účelem zisku a vše bylo kryto jejich vědomím, tedy úmyslem, tedy není pochyb, že ve svém celku již šlo právě o spolupachatelství (bod 36. rozsudku Vrchního soudu v Praze). Tato dovolací námitka obviněného je tak zjevně neopodstatněná. Není tedy rozhodné, zda byla vyrobená droga výlučně určena a předána obviněnému, případně v jakém prokazatelném rozsahu.
25. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož ve věci obviněného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (265n tr. ř.).
V Brně dne 9. 10. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu