ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.685.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 685/2019-2436
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 7. 2019 o dovolání obviněného J. S., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 12. 2018, sp. zn. 6 To 70/2018, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 48 T 3/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 7. 2018, sp. zn. 48 T 3/2018, byl obviněný J. S. v bodech 6), 7), 9), 10), 11) a 12) uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, za který, a taktéž za sbíhající se přečin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl pravomocně odsouzen trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2017, sp. zn. 4 T 149/2017, byl odsouzen podle §283 odst. 4 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 12,5 (dvanácti a půl) roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému též uložen trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 12 výroku rozsudku. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Městského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2017, sp. zn. 4 T 149/2017, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
2. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění, že:
obvinění J. S., P. D., A. H., R. K., V. S., K. Š., I. L. a M. H. a již zemřelý V. Z. (úmrtí dne 23. 10. 2018):
jako členové organizované skupiny osob působících na území České republiky, Dánského království a Grónska po předchozích dohodách, ve vzájemné součinnosti a dělbě úkolů, vedeni společným záměrem, se vědomě podíleli na organizaci a realizaci vývozu drogy známé pod názvem hašiš, obsahující psychotropní látku THC, z Dánského království do Grónska, osobami - kurýry z České republiky, a to tím způsobem, že:
poté, co se obžalovaný P. D. seznámil s osobou S. K. G., nar. XY, občan USA, zdržující se na blíže nezjištěném místě v Dánském království ve městě Kodaň, který obžalovanému P. D. v blíže nezjištěné době roku 2011 nabídl za finanční odměnu, aby pro něj převážel hašiš z Dánského království do Grónska, obžalovaný P. D. tuto nabídku přijal s tím, že sjedná další osoby pro převážení hašiše dle pokynu S. K. G., na základě čehož v blíže nezjištěné době roku 2012 sjednal obžalovaného V. S., kterého seznámil se S. K. G. jako hlavním organizátorem, a objasnil mu podstatu převážení hašiše, svoji organizační činnost a dle pokynu S. K. G. pak obžalovaný P. D. organizoval a zajišťoval převážení hašiše - kurýrní cesty z České republiky, do Dánského království, do Grónska a rovněž působil jako kurýr pro převoz hašiše, a obžalovaný V. S. působil jako kurýr převážející hašiš a sjednal dále jako kurýra s vědomím obžalovaného P. D. obžalovaného V. Z., kterého informoval o svém postavení, zapojení obžalovaného P. D. a osoby S. K. G. a na jehož cestách se organizačně podílel, a obžalovaný V. Z. působil jako kurýr převážející hašiš z Dánského království do Grónska, a také jako osoba zabezpečující komunikaci mezi S. K. G. a obžalovaným V. S. a obžalovaným J. S. při převozu hašiše, dále obžalovaný V. S. sjednal v blíže nezjištěné době roku 2015 jako kurýra obžalovaného J. S., který hašiš převážel, a kterému objasnil svoje postavení při převážení hašiše, zapojení osoby S. K. G. jako hlavního organizátora, zapojení obžalovaného V. Z. jako zprostředkovatele kontaktu mezi ním a S. K. G., a společně s obžalovaným J. S., který sjednal jako dalšího kurýra v únoru 2016 obžalovaného R. K., který hašiš převážel, tohoto informovali o způsobu převážení hašiše, postavení S. K. G. jako hlavního organizátora a zapojení svém, následně obžalovaný J. S. po předchozí domluvě se S. K. G., že za odměnu bude kurýry pro jednotlivé cesty za účelem převážení hašiše domlouvat on a on bude také zajišťovat komunikaci se S. K. G., sjednal jako kurýry obžalovaného A. H., K. Š., M. H., kteří hašiš převáželi, a kterým objasnil svoje postavení při organizování převozu hašiše, způsob převážení hašiše, zapojení hlavního organizátora S. K. G., a tak
v období od září 2012 do září 2015 obžalovaný P. D. zajišťoval komunikaci a domluvu ohledně jednotlivých kurýrních cest se S. K. G., zajišťoval komunikaci mezi S. K. G. a obžalovaným V. S. ohledně organizace jednotlivých kurýrních cest, sám hašiš převezl, věděl o zapojení S. K. G. jako hlavního organizátora převážení hašiše, který zajišťoval hašiš, předávky hašiše kurýrům v Dánském království a vyzvedávání hašiše od kurýrů po převozu do Grónska, vybírání peněz získaných za prodej hašiše, a který poskytoval finance na převoz hašiše i na odměnu pro něj a pro kurýry, věděl o zapojení obžalovaného V. S., kterého sám sjednal jako kurýra, tedy osoby, která přímo hašiš převáží, a jako osoby, která sjednává další kurýry a zabezpečuje kontakt s osobou S. K. G. při přebírání hašiše u jednotlivých cest v Dánském Království, věděl o zapojení minimálně obžalovaného V. Z. jako kurýra, věděl o spolupráci i s blíže neurčenou osobou na území Grónska, která převezený hašiš přebírala, a takto obžalovaný P. D. činil za účelem získávání finančních prostředků, neboť dle dohody se S. K. G. byl odměňován za jím převezený hašiš i za sjednané kurýry a organizaci jejich cest, čímž obžalovaný P. D. získal minimálně částku ve výši 110.000 dánských korun (dále jen DKK) a vzhledem k výši odměny pro kurýra při převozu, která se pohybovala okolo částky 50.000 až 60.000 DKK a vzhledem ke skutečnosti, že obžalovaný získával za jednotlivé kurýrní cesty jím organizované částku pohybující se okolo poloviny odměny pro kurýra, vzhledem k tomu, že se snažil pokračovat v organizování kurýrních cest i v době, kdy s ním již S. K. G. z důvodu zapojení dalších osob přestal spolupracovat, jednal od počátku v úmyslu získat jako odměnu minimálně částku ve výši 500.000 Kč,
v období od září 2012 do dubna 2016 obžalovaný V. S. převážel hašiš z Dánského království do Grónska, sjednal jako kurýry pro pašování hašiše z Dánského království do Grónska obžalované V. Z., R. K., J. S. a s kurýry jezdil do Dánského království a zajišťoval kontakt se S. K. G. a přebíral od něj pro sebe a kurýry hašiš, kdy od obžalovaného P. D. znal postavení osoby S. K. G. jako hlavního organizátora, který zajišťoval a předával hašiš, poskytoval finance, věděl o postavení obžalovaného P. D. jako osoby, která domlouvá jednotlivé kurýrní cesty se S. K. G., zajišťuje s ním komunikaci a je jím odměňován, byl obžalovaným P. D. instruován při jeho kurýrní cestě i kurýrních cestách obžalovaného V. Z., které dojednávali společně, věděl o zapojení dalších kurýrů, které sjednal - obžalovaných V. Z., R. K., J. S., věděl následně o zapojení obžalovaného V. Z. a J. S. jako zprostředkovatele kontaktu se S. K. G., byl odměňován za jím vyvezený hašiš i za cesty jím sjednaného kurýra dle dohody s obžalovaným P. D. a u cest učiněných již bez dohody s obžalovaným P. D. dle dohody s obžalovaným V. Z., obžalovaným J. S., S. K. G., a obžalovaný V. S. takto jednal za účelem získávání finančních prostředků za jím převezený hašiš a za hašiš převezený jím sjednanými kurýry a získal svojí činností minimálně částku ve výši 300.000 Kč, a vzhledem k výši odměny pro kurýra při převozu, která se pohybovala okolo částky 50.000 až 60.000 DKK a vzhledem ke skutečnosti, že obžalovaný získával za jednotlivé kurýrní cesty, na kterých se organizačně podílel, částku pohybující se od 6.000 do 20.000 DKK, vzhledem k tomu, že se snažil pokračovat v účasti na organizování kurýrních cest i v době, kdy s ním již S. K. G. z důvodu zapojení dalších osob přestal spolupracovat, jednal od počátku v úmyslu získat jako odměnu částku minimálně ve výši 500.000 Kč,
v období od září 2012 do listopadu 2015 obžalovaný V. Z. převážel hašiš z Dánského království do Grónska a v jednom případě domlouval převoz hašiše se S. K. G. a obžalovanými V. S. a J. S., kterým zprostředkovával kontakt a předával jim pokyny od S. K. G., kdy věděl o postavení S. K. G. jako hlavního organizátora, o postavení obžalovaného V. S. jako osoby zajišťující kontakt se S. K. G., osoby přebírající hašiš od S. K. G., dále věděl o zapojení neznámé osoby či osob v Grónsku, které předával hašiš a přebíral od ní odměnu, věděl o zapojení obžalovaného P. D. jako osoby zajišťující kontakt se S. K. G. a organizující kurýrní cesty z České republiky, a věděl o tom, že obžalovaný P. D. a V. S. byli z jím provedených kurýrních cest odměňováni, věděl o zapojení obžalovaného J. S. jako kurýra, kdy obžalovaný V. Z. takto jednal za účelem získávání finančních prostředků a svojí činností tak získal odměnu minimálně ve výši 135.000 Kč a 48.000 DKK,
v období do listopadu 2015 do prosince 2016 obžalovaný J. S. převážel hašiš z Dánského království do Grónska, kdy věděl o zapojení obžalovaného V. S., věděl, že sjednává kurýry na převážení hašiše, zajišťuje kontakt a domluvu se S. K. G., zajišťuje od něj přebírání hašiše a je z této činnosti odměňován, věděl o postavení S. K. G. jako hlavního organizátora převážení hašiše, osoby zajišťující dodávky hašiše, osoby financující převozy hašiše, věděl o činnosti obžalovaného V. Z. zajišťujícího kontakt mezi obžalovaným V. S. a S. K. G., věděl o zapojení osoby L. H. J., nar. XY a jiné osoby vystupující pod jménem J., které přebíraly hašiš v Grónsku a předávaly jednotlivým kurýrům za něj finanční prostředky určené pro S. K. G., a následně obžalovaný J. S. po dohodě se S. K. G. sjednával další kurýry - obžalované R. K., A. H., K. Š., M. H. za účelem převozu hašiše z Dánského království do Grónska, kdy zajišťoval komunikaci se S. K. G. ohledně jednotlivých kurýrních cest, předávky hašiše, finanční hotovosti, věděl o zapojení dalších, jím sjednaných kurýrů, a takto jednal za účelem získávání finančních prostředků z převozu hašiše i z organizace cest jím sjednaných kurýrů a svojí činností získal minimálně částku ve výši 85.000 DKK, a vzhledem k výši odměny pro kurýra při převozu, která se pohybovala okolo částky 50.000 až 60.000 DKK, a vzhledem ke skutečnosti, že obžalovaný získával za jednotlivé kurýrní cesty jim organizované částku od 10.000 do 15.000 DKK, vzhledem k tomu, že pokračoval stále v organizování kurýrních cest a vyjadřoval do budoucna úmysl v jeho činnosti pokračovat, jednal od počátku v úmyslu získat jako odměnu minimálně částku ve výši 500.000 Kč,
v období od dubna 2016 do června 2016 obžalovaný R. K. vykonával činnost kurýra pro převoz hašiše z Dánského království do Grónska, kdy věděl o zapojení obžalovaného V. S. a J. S. jako kurýrů a jako osob, které zprostředkovávaly kurýry a zajišťovaly organizaci kurýrních cest a kontakt se S. K. G., věděl o zapojení S. K. G. jako hlavního organizátora převážení hašiše, který zajišťoval předávání hašiše a financování odměn a nákladů, věděl o zapojení osoby L. H. J., nar. XY, a jiné osoby vystupující pod jménem J., kteří přebírali hašiš v Grónsku a předávali jednotlivým kurýrům za něj finanční prostředky určené pro S. K. G., kdy takto jednal za účelem získávání finančních prostředků a svojí činností získal minimálně jako odměnu za převoz hašiše částku ve výši 65.000 DKK,
obžalovaný A. H. v období červen až červenec 2016 převezl hašiš z Dánského království do Grónska s vědomím o svém zapojení do činnosti jako kurýra, se znalostí zapojení obžalovaného J. S. jako osoby zprostředkovávající kurýry z České republiky, zajišťující převoz hašiše, předání hašiše, odměnu, komunikaci s dalšími osobami v Dánském království a Grónsku, věděl o zapojení další osoby do převozů hašiše působící na území Grónska, neboť hašiš dle pokynu od obžalovaného J. S. tam předal neznámé osobě, od které dostal obálku s penězi, věděl také o zapojení osoby pro něj známé jako „A.“, který působil v Dánském království, se kterým komunikoval obžalovaný J. S., a kterému předal obžalovaný J. S. peníze, které přivezl obžalovaný A. H. z Grónska za převezený hašiš, a takto jednal za účelem získání finančních prostředků a svojí činností získal minimálně částku ve výši 40.000 DKK,
obžalovaný K. Š. v období červenec až srpen 2016 převezl hašiš z Dánského království do Grónska s vědomím o svém zapojení do činnosti jako kurýra, se znalostí zapojení obžalovaného J. S. jako osoby zprostředkovávající kurýry z České republiky, zajišťující převoz hašiše, předání hašiše, odměnu, komunikaci s dalšími osobami v Dánském království a Grónsku, věděl o zapojení osoby S. K. G. jako osoby organizující převoz hašiše v Dánském království, se kterým komunikoval obžalovaný J. S. ohledně domluvy převozu hašiše, a kterému obžalovaný K. Š. předal finanční prostředky, které obdržel za převezený hašiš v Grónsku, věděl o zapojení do obchodu s hašišem další osoby v Grónsku vystupující pod jménem J. a L. H. J. („W.“), kterému dle pokynu od obžalovaného J. S. předal hašiš, a od kterého dostal peníze za hašiš, věděl rovněž o zapojení minimálně R. K. jako dalšího kurýra, a takto jednal za účelem získání finančních prostředků a získal tak minimálně částku ve výši 60.000 DKK,
přičemž kurýrní cesty probíhaly tak, že dle pokynů osoby S. K. G. a při organizaci konkrétních cest některými z obžalovaných P. D., V. S., J. S., a v jednom případě při zajišťování domluvy obžalovaným V. Z., přijel z České republiky do Dánského království do Kodaně sjednaný kurýr, kde mu byl předán hašiš přímo osobou S. K. G. nebo obžalovanými V. S., J. S., hašiš kurýr spolykal a v tělních dutinách ho převezl do Grónska, kde ho po vyloučení z těla předal osobě J., L. H. J., S. K. G. či jiné, od které obdržel finanční prostředky, které převezl zpět do Kodaně a předal osobě S. K. G. nebo obžalovanému J. S. v případě, že kurýry zprostředkoval, za což S. K. G. poskytoval smluvenou finanční odměnu kurýrům a obžalovaným P. D., V. S. a J. S. za zajištění kurýrů a organizaci jednotlivých kurýrních cest a rovněž financoval náklady jednotlivých cest, a to v následujících případech:
1. na základě předchozí dohody obžalovaného P. D. s osobou S. K. G., kteří dojednali podrobnosti cesty a předání hašiše a peněz, obžalovaný P. D. sjednal obžalovaného V. S., který sjednal obžalovaného V. Z. za účelem převozu hašiše a dne 26. 9. 2012 obžalovaný V. S. a obžalovaný V. Z. odcestovali autobusem do Kodaně, kde se obžalovaný V. S. dle pokynů od obžalovaného P. D. setkal s osobou S. K. G., který mu předal 155 kontejnerů s drogou hašiš, s množstvím minimálně 620 gramů hašiše, které obžalovaný V. S. předal obžalovanému V. Z., který je napolykal a v tělních dutinách hašiš letecky vyvezl do Grónska, Qaqortoq, kde jej na základě telefonických pokynů od obžalovaného V. S. předal blíže neustanovené osobě, od které převzal finanční hotovost, kterou dle pokynů obžalovaného V. S. převezl do České republiky, kdy odměna pro něj byla 24.000 DKK a obžalovanému V. S. předal 6.000 DKK jako odměnu pro něj a obálku minimálně s částkou 35.000 DKK jako odměny pro obžalovaného P. D.,
2. na základě předchozí dohody obžalovaného P. D. s osobou S. K. G., kteří dojednali podrobnosti cesty a předání hašiše a peněz, obžalovaný P. D. sjednal obžalovaného V. S., ten sjednal obžalovaného V. Z. na převoz hašiše, který dne 28. 8. 2013 odjel autobusem do Kodaně, kam za ním přijel obžalovaný V. S., který se dle pokynů od obžalovaného P. D. spojil s osobou S. K. G., od kterého převzal 165 ks kontejnerů s drogou hašiš, s množstvím minimálně 660 gramů hašiše, které obžalovaný V. S. předal obžalovanému V. Z., který napolykal 150 ks kontejnerů, tedy minimálně 600 gramů hašiše, a v tělních dutinách hašiš v doprovodu osoby S. K. G. dne 5. 9. 2013 letecky vyvezl do Grónska, Qaqortoq, kde jej na základě telefonických pokynů od obžalovaného V. S. předal blíže neustanovené osobě, poté obžalovaný V. Z. převzal od S. K. G. finanční hotovost ve výši 120.000 DKK, kterou v tělních dutinách převezl v doprovodu osoby S. K. G. dne 7. 10. 2013 letecky do Dánska, kde mu ji předal a převzal od něj dvě obálky s finanční hotovostí, kdy jedna obálka obsahovala odměnu pro obžalovaného V. Z. ve výši 30.000 DKK, a druhá obálka obsahovala odměnu pro obžalovaného P. D. ve výši 35.000 DKK, z čehož získal 6.000 DKK jako odměnu obžalovaný V. S.,
3. na základě předchozí domluvy o převozu hašiše s osobou S. K. G. odcestovali dne 16. 9.2014 obžalovaný V. S. a obžalovaný V. Z. autobusem společnosti Eurolines z Brna do Kodaně, kde se setkali s osobou S. K. G., od kterého převzali 165 ks kontejnerů s drogou hašiš, s množstvím minimálně 660 gramů hašiše, z nichž obžalovaný V. Z. napolykal 150 ks kontejnerů, tedy minimálně 600 gramů hašiše a dne 25. 9. 2014 je dle pokynů osoby S. K. G. a dle dohody s obžalovaným V. S. v tělních dutinách letecky vyvezl do Grónska, následně obžalovaný V. Z. předal hašiš blíže neustanovené osobě, od které převzal finanční hotovost, kterou převezl do Kodaně, a z takto dovezené finanční hotovosti předal dle dohody 20.000 DKK obžalovanému V. S. a sám si ponechal zbytek, který po přepočtu činil 135.000 Kč, přičemž obžalovaný V. S. v Grónsku pobýval nejméně do 17. 10. 2014 a poté od 21. 10. 2014 do 31. 10. 2014, a poté se dne 1. 11. 2014 vrátil z Kodaně autobusovou linkou Eurolines zpět do České republiky, přičemž V. Z. se do České republiky vrátil v blíže nezjištěný den,
4 . na základě předchozí dohody obžalovaného P. D. s osobou S. K. G., kteří dojednali podrobnosti cesty, předání hašiše a peněz, obžalovaný P. D. sjednal V. Z., který dne 8. 12. 2014 odcestoval autobusem do Kodaně, kde mu S. K. G. předal 165 ks kontejnerů s drogou hašiš, s množstvím minimálně 775,5 gramů hašiše, z tohoto množství napolykal 145 ks kontejnerů, tedy minimálně 681,5 gramů hašiše a v tělních dutinách hašiš letecky vyvezl do Grónska, kde část hašiše předal blíže neustanovené osobě, a následně byl V. Z. dne 18. 12. 2014 zadržen místními policejními orgány v Hostelu v XY v Qaqortoqu, kdy při zadržení měl u sebe 212 gramů drogy hašiš, zabalené do 45 kontejnerů, které do Grónska propašoval z Dánska a 8.800 DKK získaných prodejem drogy, kdy V. Z. byl pro toto jednání pravomocně odsouzen soudem soudního okrsku XY v Qaqortoqu, Grónsko, v trestní věci vedené pod č. j. KUJ-QAQ-KS-0305-2014,
5. v blíže nezjištěný den před 22. 9. 2015 na základě předchozí dohody obžalovaného P. D. s osobou S. K. G., kteří dojednali podrobnosti cesty, obžalovaný P. D. sjednal obžalovaného V. S. k převozu hašiše, následně obžalovaný P. D. sám nejpozději dne 22. 9. 2015 přicestoval do Kodaně, kde se setkal s osobou S. K. G., od kterého převzal 80 ks kontejnerů s drogou hašiš, s množstvím minimálně 320 gramů hašiše, které napolykal a letecky je dne 22. 9. 2015 vyvezl do Grónska, Qaqortoq, kde je předal osobě S. K. G. a další neznámé osobě, mezitím na základě pokynu od obžalovaného P. D. dne 19. 9. 2015 přijel autobusem do Kodaně obžalovaný V. S., který se zde setkal s osobou S. K. G., od kterého převzal nejméně 70 ks kontejnerů s drogou hašiš, s množstvím minimálně 280 gramů hašiše, které napolykal a v tělních dutinách je dne 24. 9. 2015 vyvezl letecky do Grónska, Qaqortoq, kde hašiš předal osobě S. K. G., setkal se zde s obžalovaným P. D., který dne 8. 10.2015 odcestoval zpět do Dánska a dne 17. 10. 2015 po něm i obžalovaný V. S., přičemž za tuto cestu obdrželi od osoby S. K. G. částku nejméně 45.000 DKK,
6. na základě předchozí dohody obžalovaného V. S., obžalovaného V. Z. s osobou S. K. G., kteří dojednali podrobnosti cesty, odcestoval dne 23. 11. 2015 obžalovaný V. S. a obžalovaný J. S., kterého sjednal obžalovaný V. S. a zprostředkoval obžalovaný V. Z., autobusem společnosti Eurolines z Brna do Kodaně, kdy komunikaci s osobou S. K. G. zajišťoval obžalovaný V. Z. telefonicky, a sděloval obžalovaným V. S. a J. S. informace ohledně předání hašiše, letenek, ubytování, kde obžalovaný V. S. na základě informací od obžalovaného V. Z. převzal od osoby S. K. G. hašiš, který předal obžalovanému J. S., který 70 ks kontejnerů s drogou hašiš, s množstvím minimálně 280 gramů hašiše napolykal a dne 26. 11. 2015 je v tělních dutinách letecky vyvezl do Grónska, Qaqortoq, kam dne 30. 11. 2015 přiletěl i S. K. G., kdy obžalovaný V. S. se dne 26. 11. 2015 vrátil z Kodaně zpět do České republiky, v Grónsku poté obžalovaný J. S. hašiš předal na základě telefonických pokynů od obžalovaného V. Z. osobě L. H. J. nebo J., za což od S. K. G. obdržel 40.000 DKK jako odměnu, pak se obžalovaný J. S. dne 10. 12. 2015 vrátil zpět do Kodaně odkud dále pokračoval do České republiky, kde obžalovanému V. S. předal 40.000 DKK a obžalovaný V. S. mu za kurýrní cestu předal odměnu ve výši 20.000 DKK,
7. na základě předchozí dohody obžalovaného V. S. s osobou S. K. G., kteří dojednali podrobnosti cesty, odcestoval dne 8. 2. 2016 obžalovaný V. S. a obžalovaný J. S., kterého obžalovaný V. S. sjednal za účelem převozu hašiše, autobusem společnosti Eurolines z Brna do Kodaně, obžalovaný V. S. od osoby S. K. G. převzal minimálně 200 ks kontejnerů s drogou hašiš, s množstvím minimálně 800 gramů hašiše, které si oba obžalovaní uložili do batohu a dne 11. 2. 2016 hašiš letecky vyvezli do Grónska, Qaqortoq kam za nimi dne 16. 2. 2016 přiletěl S. K. G., přičemž S. K. G. v Grónsku pobýval do 22. 3. 2016, obžalovaný V. S. v Grónsku pobýval nejméně do 3. 3. 2016 a dne 4. 3. 2016 se vrátil z Kodaně autobusovou linkou Eurolines zpět do České republiky a následně takto přivezený hašiš v přesně nezjištěné době předal obžalovaný J. S. osobě L. H. J. nebo J.,
a současně byl obžalovaným J. S. telefonicky sjednán obžalovaný R. K. za účelem převozu dalšího hašiše a na základě pokynů od obžalovaného J. S. a obžalovaného V. S., který již byl v České republice, obžalovaný R. K. přicestoval nejpozději dne 15. 4. 2016 autobusovou linkou Eurolines z Brna do Kodaně, kde se setkal s osobou S. K. G., od kterého převzal 146 ks kontejnerů drogy hašiš, s množstvím minimálně 584 gramů hašiše, které napolykal a v tělních dutinách je dne 19. 4. 2016 letecky vyvezl do Grónska, Qaqortoq, kde se setkal s obžalovaným J. S., v Grónsku pak takto dovezený hašiš po vyloučení z těla předali osobě L. H. J., obžalovaný R. K. v Grónsku pobýval do 28. 4. 2016, následně se vrátil zpět do Kodaně, přičemž s sebou přivezl 100.000 až 150.000 DKK, které dostali od osoby L. H. J. za hašiš, peníze předal osobě S. K. G., od kterého dostal odměnu 65.000 DKK a následně se vrátil do České republiky, obžalovaný J. S. v Grónsku pobýval do 10. 5. 2016, přičemž v Grónsku převzal od osoby L. H. J. finanční hotovost ve výši minimálně 100.000 DKK, kterou převezl do Dánska do Kodaně, kde peníze předal osobě S. K. G., od kterého převzal odměnu 40.000 DKK, a dne 11. 5. 2016 se vrátil z Kodaně autobusovou linkou Eurolines zpět do České republiky, přičemž o skutečnosti, že z Grónska vyváží peníze utržené z prodeje drogy telefonicky informoval obžalovaného V. S.,
8. dne 17. 6. 2016 na základě předchozí domluvy s osobou S. K. G. za účelem převozu hašiše odcestoval obžalovaný R. K. autobusem společnosti Eurolines z Brna do Kodaně, kde si převzal od osoby S. K. G. 195 kontejnerů s drogou hašiš, s minimálním množstvím hašiše 780 gramů, za účelem vývozu do Grónska, do Grónska však neodcestoval a hašiš v množství minimálně 500 gramů v dosud neustanovený den dovezl v rozporu s pokyny od S. K. G. do České republiky, kde jej v době od června 2016 do 7. 12. 2016 v XY, XY a na dalších dosud neustanovených místech v okrese Blansko, případně dalších místech prodával či bez úplaty poskytoval dalším osobám, a takto konal nejméně v těchto případech:
a) v blíže nezjištěné době od června 2016 do 7. 12. 2016 prodal O. B., nar. XY, ve svém bytě na adrese XY v Blansku a na dalších blíže nezjištěných místech v Blansku a jeho okolí drogu hašiš v celkovém množství 20 gramů v opakovaných případech po 1 gramu za cenu 200 Kč za 1 gram,
b) v blíže nezjištěné době od června 2016 do 7. 12. 2016 předal O. T., nar. XY, na blíže nezjištěném místě v Blansku nejméně 70 gramů drogy hašiš za částku 7.000,-Kč,
c) v blíže nezjištěné době od června 2016 do 7. 12. 2016 opakovaně na blíže nezjištěných místech v Blansku, předával P. V., nar. XY, částečně za úplatu, částečně bez úplaty drogu hašiš v celkovém množství minimálně 110 gramů za částku minimálně 4.000,-Kč,
d) v blíže nezjištěné době od června do července 2016 prodal V. V., nar. XY, v XY, ve dvou případech nejméně po 1 gramu drogy hašiš za cenu 150 Kč za 1 gram,
e) v blíže nezjištěné době od června 2016 do 7. 12. 2016 opakovaně na blíže nezjištěných místech v Blansku, předával R. K., nar. XY, drogu hašiš a to v celkovém množství nejméně 150 gramů za částku 100 Kč za 1 gram,
9. na základě předchozí dohody obžalovaného J. S. s osobou S. K. G., kteří dojednali podrobnosti cesty, obžalovaný J. S. sjednal za účelem převozu hašiše obžalovaného A. H., se kterým dne 27. 6. 2016 odcestoval autobusem společnosti Eurolines z Brna do Kodaně, kde se obžalovaný J. S. setkal s osobou S. K. G., od kterého převzal 120 ks kontejnerů s drogou hašiš, s množstvím minimálně 480 gramů hašiše, hašiš poté předal obžalovanému A. H., který jej napolykal, dále mu předal letenky a obžalovaný A. H. sám hašiš v tělních dutinách vyvezl dne 30. 6. 2016 do Grónska, Qaqortoq, kde jej po vyloučení z těla předal osobě L. H. J. nebo J., poté od této osoby převzal obálku s finanční hotovostí, kterou převezl zpět dne 5. 7. 2016 do Kodaně, kde ji předal obžalovanému J. S., obžalovaný J. S. tyto peníze předal osobě S. K. G., od kterého převzal finanční odměnu ve výši 40.000 DKK, kterou předal obžalovanému A. H., a poté se vrátili zpět do České republiky, přičemž obžalovaný J. S. obdržel za svoji činnost od osoby S. K. G. finanční odměnu ve výši 10.000 DKK,
10. v době okolo 11. 7. 2016 na základě předchozí dohody obžalovaného J. S. s osobou S. K. G., kteří dojednali podrobnosti cesty, obžalovaný J. S. za účelem převozu hašiše sjednal obžalovaného K. Š., se kterým odcestoval do Kodaně, kde se obžalovaný J. S. setkal s osobou S. K. G., který mu předal 185 ks kontejnerů s drogou hašiš, s množstvím minimálně 740 gramů hašiše, které obžalovaný K. Š. napolykal, a v tělních dutinách je sám dne 14. 7. 2016 letecky vyvezl do Grónska, Qaqortoq, kde po vyloučení z těla hašiš předal dle pokynů od obžalovaného J. S. osobě J., za což mu L. H. J., který zajistil jeho prodej, předal částku minimálně 120.000 DKK, kterou obžalovaný K. Š. dne 1. 8. 2016 převezl do Dánska do Kodaně, kde peníze předal osobě S. K. G., od kterého převzal odměnu ve výši 65.000 DKK, a poté se vrátil letecky dne 2. 8. 2016 zpět do České republiky, kdy obžalovaný J. S. jako odměnu za svoji činnost získal 10.000 DKK od S. K. G. a 5.000 DKK od obžalovaného K. Š.,
11. na základě předchozí dohody obžalovaného J. S. s osobou S. K. G., kteří dojednali podrobnosti cesty, obžalovaný J. S. sjednal za účelem převozu hašiše M. H., se kterým dne 14. 11. 2016 odcestoval autobusem z Brna do Kodaně, kde obžalovaný J. S. od osoby S. K. G. převzal minimálně 180 kontejnerů s drogou hašiš, s množstvím minimálně 900 gramů hašiše, které předal M. H., který je napolykal a dne 17. 11. 2016 je sám v tělních dutinách letecky vyvezl do Grónska, kde byl na heliportu v 3920 Qaqortoq v 18:35 hod. zadržen místními policejními orgány, kdy měl v těle 884 gramů hašiše ve 174 kontejnerech, přičemž obžalovaný J. S. se dne 22. 11. 2016 vrátil z Kodaně zpět do České republiky, kdy za zorganizování této kurýrní cesty měl obdržet od S. K. G. finanční odměnu, kterou v důsledku zadržení kurýra neobdržel, přičemž S. K. G. v době okolo dne 11. 10. 2016 zaslal poštou obžalovanému J. S. finanční hotovost minimálně ve výši 12.000 DKK, která byla určena pro osobní potřebu obžalovaného J. S. a na financování cest obžalovaného J. S. a kurýra do Dánska a Grónska, kdy M. H. byl za toto jednání pravomocně odsouzen soudem soudního okrsku XY v Qaqortoqu, Grónsko, v trestní věci vedené pod č. j. KUJ-QAQ-KF-0268-2016,
12. na základě předchozí dohody obžalovaného J. S. s osobou S. K. G., kteří dojednali podrobnosti cesty, obžalovaný J. S. sjednal za účelem převozu hašiše A. H., který dne 1. 12. 2016 odcestoval autobusem společnosti Eurolines z Brna do Kodaně, kde se dle telefonických pokynů setkal se S. K. G., kam za ním dne 3. 12. 2016 přicestoval autobusem obžalovaný J. S., který od osoby S. K. G. převzal 106 ks kontejnerů s drogou hašiš, s množstvím minimálně 500 gramů hašiše, které předal A. H., který je napolykal, a dne 5. 12. 2016 je v tělních dutinách letecky vyvezl do Grónska, kde byl v Maniitsoq zadržen místními policejními orgány, přičemž obžalovaný J. S. se dne 6. 12. 2016 vrátil zpět do České republiky, kdy s sebou z Dánského království do České republiky dovezl 40,43 gramů drogy hašiš, obsahující celkem 11,57 gramu THC, kdy za zorganizování této kurýrní cesty měl obdržet od S. K. G. finanční odměnu, kterou v důsledku zadržení kurýra neobdržel, kdy A. H. byl pro toto jednání pravomocně odsouzen Obvodním soudem Qeqqaty, Grónsko, v trestní věci vedené pod č. j. QEQ-MAN-KS-0212-2016,
a obžalovaný P. D. takto převezl nebo se podílel na převozu minimálně 2.501,5 gramů hašiše, obžalovaný A. H. takto převezl minimálně 480 gramů hašiše, obžalovaný R. K. takto převezl nebo se podílel na převozu minimálně 1.364 gramů hašiše, obžalovaný V. S. takto převezl nebo se podílel na převozu minimálně 3.764 gramů hašiše, obžalovaný J. S. takto převezl nebo se podílel na převozu minimálně 4.284 gramů hašiše, obžalovaný K. Š. takto převezl minimálně 740 gramů hašiše, obžalovaný V. Z. takto převezl nebo se podílel na převozu minimálně 2.100 gramů hašiše, přičemž uvedeného jednání se obžalovaní dopouštěli s vědomím, že nakládají s omamnou a psychotropní látkou - drogou hašiš, a přesto, že nedisponovali příslušným oprávněním pro nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, kdy delta-9-tetrahydrocannabinol (THC) náleží mezi psychotropní látky uvedené v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, zařazené do Seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách;
a obžalovaný J. S. se jednání pod body 9) - 12) dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. 14 T 39/2016, v právní moci dne 17. 5. 2016, odsouzen pro spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání 24 měsíců.
3. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestech ohledně obviněných P. D., A. H., R. K., V. S., K. Š. a V. Z.,
4. O odvoláních, která proti výše citovanému rozsudku podali jednak obvinění J. S., P. D., A. H., R. K., V. S. a K. Š., jednak státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně v neprospěch obviněných P. D., V. S., I. L. a M. H., rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci tak, že je usnesením ze dne 13. 12. 2018, sp. zn. 6 To 70/2018, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.
5. Pokud jde o odvolání obviněného V. Z., který zemřel dne 23. 10. 2018, Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 13. 12. 2018, sp. zn. 6 To 70/2018, podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. z důvodů uvedených v §223 odst. 1 tr. ř. a v §11 odst. 1 písm. e) tr. ř. rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 11. 7. 2018, č. j. 48 T 3/2018-2046, ve všech výrocích, týkajících se tohoto obviněného, zrušil a jeho trestní stíhání pro skutky v usnesení blíže uvedené, zastavil (č. l. 2193-2194 usnesení odvolacího soudu).
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
6. Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu podal obviněný J. S. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku především namítá, že napadenými rozhodnutími byl uznán vinným zločinem podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, tedy, že byl spáchán ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, ačkoli podle jeho názoru uskupení osob účastnících se předmětné trestné činnosti nevykazovalo znaky organizované skupiny, ale jednalo se o náhodné uskupení osob, které nebyly nijak organizovány. Tyto osoby se na trestné činnosti podílely náhodně bez vedení organizování, přičemž on sám neměl povědomí o tom, že by byl součástí organizované skupiny. Rovněž je přesvědčen, že pokud jeho jednání nebylo pácháno na území České republiky, čin nebyl páchán na území více států a nevykazuje tudíž znaky podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Pro rozhodnutí ve věci tak nebyla založena pravomoc orgánů České republiky, když tato měla být řešena orgány Dánského království. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 6 To 70/2018-2233 ze dne 13. 12. 2018, a rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 48 T 3/2018-2046 ze dne 11. 7. 2018, a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
7. Z vyjádření státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) k podanému dovolání vyplývá, že shodné námitky uplatnil obviněný již v rámci své obhajoby od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, přičemž se jimi soud nalézací i soud odvolací zabývaly. Ve shodě se soudy obou stupňů má státní zástupkyně za to, že znak ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech byl u obviněného prokázán, protože věděl, že vyjíždí z České republiky jako kurýr do Dánského království a následně do Grónska, věděl, že takto vyjíždějí jím sjednaní kurýři, bylo mu známo zapojení obviněného V. S. jako osoby zprostředkující kontakt se S. K. G. či jako kurýra, stejně jako obviněného V. Z. jako osoby podílející se na zajišťování kontaktu se S. K. G. a zajišťování organizace převozu hašiše. Rovněž mu po celou dobu bylo známo zapojení hlavního organizátora působícího v Kodani – S. K. G., stejně jako další osoby či osob na území Grónska, kteří hašiš přebírali. Rovněž měl vědomost o tom, odkud a kam bude hašiš převážen, i o o zapojení jím sjednaných kurýrů, tedy, že je zapojeno více osob z více států, a to minimálně pět v případě bodu 6. a pět u bodu 7. rozhodnutí soudu prvého stupně. Vždy znal svoje úkoly a úkoly či činnost ostatních osob zapojených do převážení hašiše. Uvedenou vědomostí je dán znak organizované skupiny ve více státech a členství obviněného v této skupině, které trvalo po delší dobu. Obviněný přesně věděl, do jaké organizace a za jakým účelem se zapojuje, i co je náplní její činnosti, že organizace funguje tak, že každý má svoje úkoly, jsou dodržována stanovená pravidla, při převozu hašiše je dána určitá hierarchie, když se následně výrazně podílel na organizační části těchto převozů s vůdčím postavením. Role obviněného jako člena organizované skupiny je také umocněna tím, že chtěl být členem takové skupiny, byl jím po delší dobu v opakovaných případech převozu hašiše. Podle státní zástupkyně obviněný jednal v úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kdy chtěl v trestním zákoníku způsobem uvedeným, porušit či ohrozit zájem chráněný trestním zákonem o ochraně společnosti proti šíření toxikomanie. Pokud jde o příslušnost orgánů činných v trestním řízení České republiky, ta je podle státní zástupkyně dána skutečností, že k organizaci a sjednání kurýrů převážejících drogy došlo v České republice. V závěru navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného J. S. je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
9. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují obviněným uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
10. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
11. V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch obviněný v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem). K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
12. Nejvyšší soud, který shledal námitku obviněného opírající se o tvrzení, že svým jednáním nenaplnil zákonný znak spáchání projednávané trestné činnosti „organizovanou skupinou působící ve více státech“ ve smyslu §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku za relevantní ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tudíž posuzoval, zda předmětný skutek byl správně právně posouzen.
13. Zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, spáchá-li takový čin ve značném rozsahu, v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.
14. Nejvyšší soud považuje za vhodné k uvedené problematice ve stručnosti a jen v obecné rovině připomenout, že trestní zákoník výslovně nedefinuje pojem „organizovaná skupina“, jeho vymezení je proto i nadále věcí soudní praxe a judikatury. Organizovanou skupinou se podle dosavadní judikatury rozumí sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, ve kterém je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho škodlivost a závažnost (srov. č. 53/1976-II., č. 45/1986 Sb. rozh. tr.). Organizovaná skupina nemusí mít trvalejší charakter, protože tímto způsobem lze spáchat i jen ojedinělý trestný čin. Nevyžaduje se výslovné přijetí za člena organizované skupiny nebo výslovné přistoupení člena k takové skupině; postačí, že se pachatel fakticky a neformálně (třeba i jen konkludentně) včlenil do skupiny a aktivně se podílel na její činnosti. Současně není ani pro účast na organizované skupině třeba, aby obviněný znal veškeré osoby podílející se na její činnosti nebo jejich úkoly, ale postačuje, že se svým jednáním do takovéto koordinované činnosti začlení a je obeznámen s jejím účelem (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1010/2016). Tomu, aby pachatel spáchal trestný čin jako člen organizované skupiny, resp. ve spojení s organizovanou skupinou, rovněž nebrání skutečnost, že se nepodařilo zjistit totožnost všech členů organizované skupiny (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2017, sp. zn. 11 Tdo 267/2017). O organizovanou skupinu působící ve více státech jde tehdy, pokud působí nejméně ve dvou státech, a to případně včetně České republiky (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 11 Tdo 504/2015, a rozhodnutí uveřejněné pod č. 34/2005 Sb. rozh. tr.). Pro trestný čin spáchaný organizovanou skupinou je typické, že při plánovitém a promyšleném rozdělení úkolů mezi její členy dochází ze strany některých členů jen k dílčím jednáním, která se sama o sobě jeví jako méně závažná, a to jak z hlediska své povahy, tak z hlediska příčinného významu pro způsobení následku (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 7 Tdo 678/2017). Rozdělení úkolů mezi více spolupachatelů je předpokladem toho, aby po spojení všech dílčích činností jednotlivých spolupachatelů bylo zamýšleného cíle dosaženo snáze a spolehlivěji. To, že jednání některého z členů takové skupiny se jeví jako jednání méně závažné (posuzováno jak z hlediska jeho povahy, tak i příčinného významu pro způsobení následku), nemůže mít samo o sobě vliv na závěr, že jde o čin spáchaný organizovanou skupinou. Zákonnou dikcí „ve spojení“, obsažené v §288 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku jsou postiženy i volnější formy vztahu pachatele k uvedené skupině, než je jeho členství ve skupině, a není tak nutno detailně prokazovat naplnění pojmu členství v „organizované skupině“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 6 Tdo 193/2015, a ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 6 Tdo 526/2013). K naplnění této kvalifikované skutkové podstaty může dojít i pouhou spoluprací s organizovanou skupinou, jež působí ve více státech, z nichž jedním je i Česká republika.
15. Ke znaku „člen organizované skupiny“ se vzhledem k povaze této zvlášť přitěžující okolnosti musí vztahovat úmysl [§15, §17 tr. zákoníku, srov. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1604, přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. 5 Tdo 826/2013-I., uveřejněné pod č. 54/2014 Sb. rozh. tr.].
16. Nutno zdůraznit, že v posuzované věci soud prvního stupně přiléhavě upozornil na všechny relevantní aspekty vyúsťující v přesvědčivý závěr o existenci organizované skupiny působící ve více státech, jimiž se rozumí nejméně dva státy, přičemž znak více států byl v posuzovaném případě naplněn tím, že skupina působila nejen na území České republiky, ale i v Dánském království a Grónsku. Pokud jde o vyžadovaný znak nejméně tří osob, v daném případě šlo o evidentní zapojení více osob a jejich vzájemné rozdělení úloh, přičemž právě dělba těchto úloh zajišťovala úspěšnější dokonání činu. V žádném případě se nejednalo o jakési náhodné seskupení, jak je obviněným namítáno, ale naopak o předem smluvené a zorganizované rozdělení rolí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 11 Tdo 501/2015), mezi výše označenými obviněnými. V posuzované věci se jednalo o zapojení osob nejméně na území České republiky, odkud vyjížděli kurýři (obvinění P. D., V. S., V. Z., J. S., K. Š., A. H., R. K. a zde nestíhaný M. H.), a odkud také byly sjednávány jednotlivé kurýrní cesty obviněnými, kteří se účastnili na organizaci (obvinění P. D., V. S., V. Z., J. S.). Dále byla zapojena osoba působící v Dánském království – S. K. G. s vůdčím postavením, a v Grónsku – J., H. J. L. či další osoby. Ve skupině byla dána hierarchie, když existovali kurýři s nejnižším postavením jako složka výkonná, osoby podílející se na organizaci s již vyšším postavením – obvinění P. D., V. S., J. S., osoby přebírající hašiš a zajišťující jeho prodej působící v Grónsku také již s vyšším postavením, a osoba s nejvyšším postavením – S. K. G.. Všichni obvinění věděli o zapojení osob z více států (Česká republika, Dánské království, Grónsko). V daném případě se jednalo o organizovanou skupinu, protože existovali členové fungující jako převozci hašiše, kteří nezajišťovali organizaci převozů – kurýrních cest, ale jednali na základě pokynů, které dostávali stejně jako finance na náklady cest, a to včetně pokynů ohledně předávání hašiše a peněz a dále existovali členové skupiny, kteří se podíleli různou měrou na organizaci jednotlivých kurýrních cest, přebírání hašiše a financí. Všichni obvinění, kteří se podíleli jako kurýři či jako organizátoři cest, měli přehled o svých činnostech, úkolech, postavení, o kurýrech, pokud je sjednávali a úkolovali a znali postavení S. K. G. a osob působících na území Grónska při přebírání hašiše a peněz za hašiš, neboť vždy dostali úkoly, jakým způsobem a komu hašiš předat, peníze převzít a následně odevzdat. Všichni obvinění byli členy této skupiny, působili i na území České republiky, částečně při organizaci cest a především při zajišťování kurýrů. Nebyli tedy jen v určité spolupráci s takovou skupinou, přestože pro naplnění tohoto znaku by postačovalo i to, pokud by byli ve spojení s takovou skupinou, která by nepůsobila na území České republiky (str. 83–84 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
17. Pokud jde o obviněného J. S., ze skutkových zjištění, jak jsou popsána v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku Krajského soudu v Brně (viz její doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) a podrobně rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, a ze kterých s ohledem na výše již uvedené vychází i Nejvyšší soud, vyplývá, že znak ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech je u obviněného prokázán, protože věděl, že vyjíždí z České republiky do Dánského království za účelem převozu hašiše do Grónska, kdy věděl o zapojení obviněného V. S. tím, že sjednává kurýry na převážení hašiše, zajišťuje kontakt a domluvu se S. K. G., od něhož hašiš přebírá a je z této činnosti odměňován, věděl o postavení S. K. G. jako hlavního organizátora převážení hašiše, zajišťujícího dodávky hašiše a financujícího jejich převozy. Rovněž měl vědomost o činnosti obviněného V. Z. zajišťujícího kontakt mezi obviněným V. S. a S. K. G. i o zapojení osoby H. J. L. a další osoby vystupující pod jménem J., které přebíraly hašiš v Grónsku a předávaly jednotlivým kurýrům za něj finanční prostředky určené pro S. K. G. Obviněný J. S. následně po dohodě se S. K. G. sjednával další kurýry – obviněné R. K., A. H., K. Š., M. H. za účelem převozu hašiše z Dánského království do Grónska, kdy zajišťoval komunikaci se S. K. G. ohledně jednotlivých kurýrních cest, předávky hašiše, finanční hotovosti, věděl o zapojení dalších, jím sjednaných kurýrů. Na kurýrních cestách se podílely další nezjištěné osoby a je tudíž zjevné, že počet tří osob byl překročen. Obviněnému bylo známo, že do předmětné trestné činnosti je zapojeno více osob z více států, znal svoje úkoly a úlohy ostatních osob do převážení hašiše zapojených. Věděl tedy přesně, do jako organizace a za jakým účelem se zapojuje, co je náplní její činnosti, že v organizaci má každý má svoje úkoly, jsou dodržována stanovená pravidla při převozu hašiše, je dána určitá hierarchie, podílel se na organizační části těchto převozů. Bylo mu známo, že S. K. G. má nejvyšší postavení ve skupině, vyšší postavení než kurýři pak měl on, částečně obvinění V. S. a V. Z., když byli ve skupině činní. Byť to obviněný popírá, jeho vědomost o tom, že je členem takové organizované skupiny, která působila na území více států i o jejím fungování, byla beze vší pochybnost prokázána.
18. Jen pro úplnost lze dodat, že tomu, aby pachatel spáchal trestný čin jako člen organizované skupiny, resp. ve spojení s organizovanou skupinou, nebrání skutečnost, že se nepodařilo zjistit totožnost všech členů organizované skupiny. V tomto kontextu lze upozornit na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010, z něhož se podává, že: „Tomu, aby pachatel spáchal trestný čin jako člen organizované skupiny, nebrání skutečnost, že se nepodařilo zjistit totožnost všech členů organizované skupiny. Postačí totiž, pokud bylo zjištěno, že mezi nejméně třemi osobami reálně existujícími a vzájemně spolupracujícími došlo k určité součinnosti na realizování trestné činnosti, která vykazuje takovou míru plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající koordinaci úkolů jednotlivých osob, že tyto okolnosti zvyšují pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu.“ Svým protiprávním jednáním tak obviněný bezpochyby naplnil znak „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“. V tomto směru tedy Nejvyšší soud shledal námitku obviněného nedůvodnou .
19. Nedůvodnou Nejvyšší soud shledal rovněž námitku obviněného, opírající se o tvrzení, že jestliže trestná činnost jím nebyla páchána na území České republiky, není založena pravomoc orgánů České republiky pro rozhodnutí ve věci, ale tato měla být řešena orgány Dánského království. K tomu nutno uvést, že již k jednání obviněného spočívajícím u každé jednotlivé cesty v organizaci a sjednávání kurýrů převážejících drogy zcela nepochybně docházelo na území České republiky a toto nelze nikterak oddělovat od navazujícího skutkového děje – předání drogy a její následný prodej v cizině. Ve smyslu §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku je podstatné, aby trestná činnost organizované skupiny zasáhla alespoň dva státy, k čemuž v daném případě nepochybně došlo.
20. Není účelem rozhodnutí dovolacího soudu znovu provádět rozbor důkazní situace a opakovat hodnotící úvahy nižších soudů v této věci. Jen pro úplnost tak lze konstatovat, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě rozsáhle provedeného dokazování, které poskytovalo dostatečný obraz o trestném jednání nejen obviněného, ale i ostatních spoluobviněných. Obviněný J. S., který se ke své trestné činnosti plně doznal, přiznal i vědomost o zapojení ostatních členů skupiny P. D., A. H., R. K., V. S., K. Š. a v mezidobí zemřelého V. Z., včetně osob S. K. G., J., H. J. L., kdy popsal role všech těchto zúčastněných osob včetně své činnosti od kurýra až po zprostředkovatele kurýrů a organizátora cest. Doznal též odměny pro sebe i kurýry i množství převezeného hašiše v jednotlivých případech. Jeho doznání je v souladu se zajištěnou facebookovou komunikací, s obsahem telefonické komunikace a jeho mobilního telefonu, sdělením Eurolines ohledně jeho cest do Kodaně a zpět do České republiky, sdělením Air Greenlad ohledně cest z Kodaně do Grónska a zpět, sdělením Danhostelu ohledně jeho ubytování, stejně jako věcí u něj nalezených při domovní prohlídce – mapou Kodaně a měst v Grónsku či dokladem o ubytování v Kodani a Grónsku. Obsah paměti mobilního telefonu prokazuje komunikaci obviněného s ostatními spoluobviněnými i se S. K. G. a jejich obecnou domluvu na dalším pokračování kurýrních cest. Z telefonické a facebookové komunikace je též jednoznačně prokázán úmysl obviněného získat trestnou činností pro sebe značný prospěch. Tyto skutečnosti pak korespondují s obsahem výpovědí ostatních, shora uvedených spoluobviněných, kteří se podrobně vyjádřili mj. k celé systematice organizování a provádění kurýrních cest z Dánského království do Grónska, k jejich přípravě a najímání kurýrů v České republice, k okolnostem nabytí, požití a přepravě hašiše a jeho udávání v Grónsku, jakož i k dalším osobám, zejména S. K. G., J., H. J. L., do této činnosti zapojených. Vyjádřili se též jednotlivě i k okolnostem konkrétních cest co do jejich časového, místního a osobního zařazení a také k množství přepravované drogy. Na tyto jejich výpovědi navazují další důkazy, z nichž lze poukázat zejména na záznamy telefonické komunikace jak mezi obviněnými navzájem, tak s dalšími osobami podílejícími se na trestné činnosti, záznamy o odposleších, jakož i již výše zmíněné listinné důkazy, kupř. sdělení autobusového dopravce, letecké společnosti, ubytovacích zařízení a protokoly o domovních prohlídkách.
21. Nejvyšší soud na podkladě spisu rozhodně nemohl učinit závěr, že by se ze strany ve věci činných soudů jednalo o svévolné, rozporuplné, nelogické či nepřezkoumatelné hodnotící úvahy, které by odporovaly základním principům hodnocení důkazů. V posuzované věci je tedy zřejmé, že se oba soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a rovněž věnovaly náležitou pozornost námitkám obviněného, s nimiž se vyčerpávajícím způsobem vyrovnaly a s jejichž argumentací se lze plně ztotožnit. Jimi učiněná skutková zjištění tak korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů.
22. V návaznosti na shora stručně rozvedená východiska Nejvyšší soud konstatuje, že skutková zjištění, jak jsou popsána v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku Krajského soudu v Brně (viz její doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) a podrobně rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, a ze kterých s ohledem na výše již uvedené vychází i Nejvyšší soud, společně vytváří podklad pro spolehlivý závěr, že obviněný jednáním popsaným v bodech 6), 7), 9), 10), 11) a 12) rozsudku naplnil všechny zákonné znaky zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný jednal v úmyslu přímém ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť chtěl způsobem v trestním zákoníku uvedeným porušit či ohrozit zájem na ochraně společnosti proti šíření toxikomanie. Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k výtkám na adresu nižších soudů. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění obou soudních rozhodnutí. Nejvyšší soud konstatuje, že napadené rozhodnutí netrpí žádnou právní vadou, v níž obviněný spatřoval nesprávné právní posouzení skutku, neboť vykazuje všechny zákonné znaky zločinu, jímž byl pravomocně uznán vinným. Správnému právnímu posouzení předmětného skutku odpovídá v rozsudečném výroku o vině rozsudku Krajského soudu v Brně, s jehož závěry se ztotožnil i Vrchní soud v Olomouci, i tzv. právní věta. Právní námitky, které byly obviněným v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. formálně relevantně uplatněny, tudíž není možné akceptovat.
23. Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal ani extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku, který představuje určitý průlom do výše již uvedených zásad dovolacího řízení a je způsobilý umožnit Nejvyššímu soudu zasahovat do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdyby byly závěry soudů v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění), tedy zejména nastane-li situace, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. Obviněný ostatně tento extrémní nesoulad ve svém dovolání ani nenamítá.
IV.
Závěrečné shrnutí
24. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného J. S., neboť je shledal zjevně neopodstatněným, přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. 7. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu