ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.1116.2019.1
sp. zn. 20 Cdo 1116/2019-114
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněné PROFI CREDIT Czech, a. s. , se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, Klimentská 1216/46, identifikační číslo osoby 61860069, zastoupené JUDr. Jaroslavem Beránkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Lazarská 1718/3, proti povinnému R. D. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Alexandrem Šoljakem, advokátem se sídlem v Liberci, U Soudu 363/10, pro 115 704 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 74 EXE 60732/2017, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 8. ledna 2019, č. j. 36 Co 265/2018-74, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky (dále též „dovolací soud“) dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci (dále „odvolací soud“) ze dne 8. 1. 2019, č. j. 36 Co 265/2018-74, jímž odvolací soud změnil usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 29. 5. 2018, č. j. 74 EXE 60732/2017-56, tak, že se exekuce částečně (ve výrokem specifikovaném rozsahu) nezastavuje, odmítá podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II, bod 2 přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále „o. s. ř.“, neboť dovolatel v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř) neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 ve spojení s §237 o. s. ř.). K projednání dovolání přitom nepostačuje ani pouhý odkaz na §237 o. s. ř. či citace textu uvedené procesní normy, aniž by z dovolání bylo zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v §237 o. s. ř. je podle názoru dovolatele splněn (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem
4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Za tohoto stavu dovolání povinného trpí vadou obsahu, kterou po uplynutí lhůty k dovolání (§240 o. s. ř.) nelze odstranit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.) a pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Dovolatel přípustnost dovolání vymezil s odkazem na §237 o. s. ř. tak, že napadené usnesení odvolacího soudu „ závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, přičemž dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak “. V dalším textu dovolání však povinný neupřesňuje (alespoň na úrovni dovolacím soudem přijatých právních závěrů), jakým způsobem byla rozhodná otázka v dosavadní rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena a proč by se měl dovolací soudu od této praxe odchýlit, tj. z jakého důvodu by měl svoji judikaturu překonat (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, usnesení ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. ledna 2017, sp. zn. 20 Cdo 5186/2016). Jestliže současně povinný v bodě V. dovolání kriticky nahlíží na problematiku „ekonomické závislosti rozhodce“ a dodává, že „ se jedná o otázku, která v této míře ze strany soudu doposud judikována a vyřešena nebyla “, nevystihuje ani jedno ze čtyř zákonných hledisek přípustnosti podle ustanovení §237 o. s. ř. I v případě správné formulace zákonného kritéria nelze k řešené otázce zvolit více hledisek přípustnosti dovolání, neboť ta se z povahy věci vzájemně vylučují (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2018, sp. zn. 20 Cdo 431/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 3673/2013).
Se zřetelem k výsledku dovolacího řízení se dovolací soud nezabýval návrhem povinného na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení odvolacího soudu (§243 písm. a/ o. s. ř.), není-li o tom nutno vydávat zvláštní rozhodnutí (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. 20 Cdo 873/2005, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. března 2016, sp. zn. 20 Cdo 4309/2015), jestliže k odmítnutí dovolání došlo v přiměřené době - srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16. V témže nálezu Ústavní soud rovněž uzavřel, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/, a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 5. 2019
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu