ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.3439.2019.1
sp. zn. 20 Cdo 3439/2019-61
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné SEP HOLDING, a.s. , se sídlem v Uherském Hradišti, Tř. Maršála Malinovského č. 884, identifikační číslo osoby 65276116, proti povinné STK – Stavokonstrukce, s.r.o. v likvidaci , se sídlem v Praze 7, Veletržní č. 484/29, identifikační číslo osoby 42660262, pro 15 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 112 Nc 6064/2005, o dovolání soudního exekutora JUDr. Vladimíra Plášila, LL.M., Exekutorský úřad Praha 7, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2019, č. j. 51 Co 169/2019-462, takto:
Dovolání soudního exekutora JUDr. Vladimíra Plášila, LL.M., Exekutorský úřad Praha 7, se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 10. 10. 2005, č. j. 112 Nc 6064/2005-12, nařídil exekuci pravomocného a vykonatelného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 1. 2005, č. j. 27 Cm 163/2004-15, který nabyl právní moci dne 10. 5. 2005, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 15 000 000 Kč s příslušenstvím ve výši 4 000 000 Kč, jakož i nákladů exekučního řízení, jejichž výše bude určena v příkazu k úhradě nákladů exekuce, a provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. Vladimíra Plášila, Exekutorský úřad Praha 7.
Soudní exekutor JUDr. Vladimír Plášil, LL.M., Exekutorský úřad Praha 7, usnesením ze dne 8. 11. 2018, č. j. 063 EX 2275/05-428, rozvrhl rozdělovanou podstatu ve výši 1 850 000 Kč tak, že se uspokojí přihlášené pohledávky tímto způsobem:
1. Pohledávka soudního exekutora JUDr. Vladimíra Plášila, LL.M., Exekutorský úřad Praha 7, na náhradu nákladů exekuce ve výši 317 470,73 Kč k úplnému zaplacení.
2. Pohledávka zástavní věřitelky CASPER CONSULTING, a.s., se sídlem v Praze 1, Olivova č. 2096/4, identifikační číslo osoby 63980401 (jako procesní nástupce Apston Capital Ltd. se sídlem 4 th Floor, Hannover Building, Windmill Lane, Dublin, Irsko), ve výši 1 532 529,27 Kč k částečnému zaplacení, čímž byla rozdělovaná podstata vyčerpána.
K odvolání zástavní věřitelky CASPER CONSULTING, a.s., Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 5. 2019, č. j. 51 Co 169/2019-462, změnil usnesení soudního exekutora JUDr. Vladimíra Plášila, LL.M., Exekutorský úřad Praha 7, tak, že z rozdělované podstaty ve výši 1 850 000 Kč se uspokojí přihlášená pohledávka zástavní věřitelky CASPER CONSULTING, a.s., ve výši 1 850 000 Kč k částečnému zaplacení a tímto je rozdělovaná podstata vyčerpána. Odvolací soud dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že usnesení o nařízení exekuce bylo vydáno do 31. 12. 2007, uspokojí se pohledávka soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce v rozvrhu rozdělované podstaty ve třetí skupině podle ustanovení §337c odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), ve znění k 10. 10. 2005, a to až poté, co budou uspokojeny ostatní pohledávky této skupiny. Zástavní věřitelce rovněž nesvědčilo popěrné právo (povinnost) popírat pohledávku soudního exekutora na nákladech exekuce podle ustanovení §336b odst. 4 písm. b) o. s. ř., neboť toto právo směřuje pouze proti pohledávkám přihlášených věřitelů, nikoliv nákladům exekuce a vymáhané pohledávce oprávněného, neboť tyto se do zahájení dražebního jednání nepřihlašují.
Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání soudní exekutor JUDr. Vladimír Plášil, LL.M., Exekutorský úřad Praha 7. Namítá, že v projednávané věci byla exekuce zahájena dne 10. 10. 2005, tedy před nabytím účinnosti zákona č. 347/2007 Sb., který neobsahuje přechodná ustanovení, a jehož použití pro exekuční řízení zahájená do 31. 12. 2007 vyloučil Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. IV. ÚS 314/09, projednávanou věc je proto třeba posuzovat podle občanského soudního řádu a zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád (dále též jen „ex. řád“), ve znění zákona č. 286/2009 Sb., neboť podle čl. II. bod 1 zákona č. 286/2009 Sb. se tento zákon použije i pro řízení zahájená přede dnem nabytí jeho účinnosti a k rozvrhu v projednávané věci došlo po 1. 11. 2009. Z tohoto důvodu je třeba náklady exekuce v projednávané věci podle ustanovení §66 odst. 7 ve spojení s ustanovením §130 odst. 2 ex. řádu ve znění zákona č. 286/2009 Sb. zařadit do první skupiny podle ustanovení §337c odst. 1 písm. a) o. s. ř. Dovolatel dále namítá, že pohledávka soudního exekutora nebyla zástavní věřitelkou CASPER CONSULTING, a.s., řádně popřena tak, jak to požaduje ustanovení §337b odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť k rozvrhovému jednání dne 8. 11. 2018 se žádný z účastníku řízení ani přihlášených věřitelů nedostavil, pohledávka tak nebyla popřena nejpozději do skončení rozvrhového jednání před soudem prvního stupně a nemůže být v dalším řízení (ani odvolacím) žádným z účastníků popřena. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby odpovídající právní otázky byly posouzeny jinak (srov. §237 o. s. ř.).
Ohledně dovolací námitky týkající se pořadí uspokojení pohledávky soudního exekutora z nákladů exekuce Nejvyšší soud opakovaně vyložil, že bylo-li usnesení o nařízení exekuce vydáno do 31. 12. 2007, pak se pohledávka soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce prodejem nemovité věci uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve třetí skupině (§337c odst. 1 písm. c/ o. s. ř.), a to až poté, co budou uspokojeny ostatní pohledávky této skupiny (k tomu viz jednak bod XVIII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia k výkladu zákona č. 120/2001 Sb. /ve znění do 31. 12. 2007/, ze dne 15. 2. 2006, Cpjn 200/2005, uveřejněného pod číslem 31/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále pak namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2008, sp. zn. 20 Cdo 5223/2007, usnesení ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4810/2007, usnesení ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 20 Cdo 1625/2008, usnesení ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. 20 Cdo 3039/2008, usnesení ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. 20 Cdo 1928/2009, usnesení ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 20 Cdo 696/2011, usnesení ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 20 Cdo 1361/2013, usnesení ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 20 Cdo 813/2013, usnesení ze dne 17. 7. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1275/2017, nález Ústavního soudu ze dne 5. 5. 2009, sp. zn. IV. ÚS 314/09, a to zejména k otázce aplikovatelnosti nové právní úpravy a nepřípustného retroaktivního výkladu norem, dále nález Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2009, sp. zn. I. ÚS 1562/09 a další).
Nejvyšší soud i Ústavní soud současně opakovaně zdůraznily, že exekuční řízení uskutečňované na základě usnesení soudu o nařízení exekuce vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. je třeba zásadně posoudit podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2007. Uvedené závěry jsou přitom použitelné i v době po 1. 11. 2009, kdy nabyla účinnosti novela exekučního řádu provedená zákonem č. 286/2009 Sb., neboť právní úprava obsažená v ustanovení §68 odst. 2 ex. řádu (ve znění zákona č. 347/2007 Sb.) byla další novelou zákona č. 120/2001 Sb. provedenou zákonem č. 286/2009, který nabyl účinnosti dnem 1. 11. 2009, zařazena (ve stejném znění) do nového ustanovení §66 odst. 7 ex. řádu (srov. Čl. I bod 53. zákona č. 286/2009 Sb.) a tím došlo pouze k systematické legislativní změně exekučního řádu, která neměla za následek změnu v obsahu právní úpravy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1419/2013, usnesení ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1233/2013, usnesení ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3565/2014, usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. I. ÚS 4032/13, usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 546/14, usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3254/17, usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3255/17).
Na uvedeném závěru nic nemění ani ustanovení Čl. II bodu 1 zákona č. 286/2009 Sb., podle něhož, „není-li dále stanoveno jinak, použije se exekuční řád ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány“. Uvedené přechodné ustanovení upravuje právní vztahy, které se týkají změn v exekučním řízení, jež nastaly ke dni účinnosti zákona č. 286/2009 Sb. (ke dni 1. 11. 2009), a nemohou se vztahovat na účinky jiných zákonů, tedy ani na účinky zákona č. 347/2007 Sb. Opačný výklad by nutně znamenal pravou zpětnou účinnost ustanovení Čl. II bodu 1 zákona č. 286/2009 Sb. na exekuční řízení, která byla zahájena v době do 31. 12. 2007. Pravá zpětná účinnost není v českém právním řádu přípustná, neboť k definičním znakům právního státu patří princip právní jistoty a ochrany důvěry účastníků právních vztahů v právo, a součástí právní jistoty je také zákaz pravé zpětné účinnosti (pravé retroaktivity) právních předpisů; tento zákaz, který je pro oblast trestního práva hmotného vyjádřen v ustanovení čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, lze pro ostatní právní odvětví (včetně právní úpravy pracovněprávních vztahů) dovodit z ustanovení čl. 1 Ústavy České republiky (srov. například právní názor uvedený v nálezu pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 28. 2. 1996 sp. zn. Pl. ÚS 9/95, uveřejněném pod č. 16 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, sv. 5, roč. 1996 - I. díl, a v nálezu pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněném pod č. 63/1997 Sb.).
Dovolací soud v nyní projednávané věci neshledal žádný důvod odchýlit se od dříve rozsáhle diskutovaných a formulovaných závěrů, jejichž přijetí si vynutila tehdejší absence explicitní úpravy. Současně si je vědom, že tyto závěry již v minulosti postihly řadu případů, nadále však mohou dopadat výlučně na exekuce „staršího data“, konkrétně exekuce nařízené před rokem 2008. Později totiž došlo právě se zřetelem k uplatňovanému sjednocujícímu stanovisku Nejvyššího soudu k přijetí právní úpravy, jež aplikaci předchozích závěrů vyloučila. Lze tedy uzavřít, že rozhodnutí odvolacího soudu o tom, že v projednávané věci se náklady soudního exekutora, provádějícího exekuci nařízenou dne 10. 10. 2005, uspokojí při rozvrhu z rozdělované podstaty ve třetí první skupině [§337c odst. 1 písm. c) o. s. ř.], je správné.
Namítá-li dovolatel, že pohledávka soudního exekutora nebyla zástavní věřitelkou CASPER CONSULTING, a.s., řádně popřena tak, jak to požaduje ustanovení §337b odst. 1 a 3 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2007, nelze ani této námitce přisvědčit, neboť ustanovení §337b odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2007 může být popřena pouze pohledávka věřitele , která byla „vyčíslena“ podle ustanovení §337b odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2007, a nikoliv pohledávka soudního exekutora či oprávněného, kteří mají v exekučním řízení zvláštní procesní postavení odlišné od věřitele. Řešení této otázky přitom jednoznačně plyne ze zákona a nemůže tak založit přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. Předchozí popření pohledávky soudního exekutora na nákladech exekuce ze strany zástavní věřitelky tedy nebylo nezbytné.
Vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, není dovolání soudního exekutora přípustné; Nejvyšší soud je tedy v souladu s ustanovením §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 10. 2019
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu