ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.621.2019.1
sp. zn. 20 Cdo 621/2019-162
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné OMV Česká republika, s. r. o. , se sídlem v Praze 4 – Nuslích, Štětkova 1638/18, identifikační číslo osoby 48038687, zastoupené JUDr. Janem Kozubkem, advokátem se sídlem v Praze 1, U Prašné brány 1078/1, proti povinnému J. Ch. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Vladimírem Krejčíkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská 730/59, pro 6 740 532,28 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 33 EXE 1094/2010, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. května 2018, č. j. 55 Co 157/2018-125, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze (dále „odvolací soud“) ze dne 17. 5. 2018, č. j. 55 Co 157/2018-125, jímž odvolací soud potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 2. 2018, č. j. 33 EXE 1094/2010-72, ve výroku o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce, vedené soudním exekutorem JUDr. Jurajem Podkonickým, Exekutorský úřad Praha 5, pod sp. zn. 067 EX 2305/10, odmítá podle §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále „o. s. ř.“, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti uvedené v §241a odst. 2 o. s. ř., především neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., uvedl-li dovolatel pouze to, že „je dán dovolací důvod dle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., když napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a dále dle §238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. když směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu první instance, kterým bylo rozhodnuto ve věci zastavení výkonu rozhodnutí“ ; povinný dále argumentoval svojí nemajetností a bezúčelností doposud vedené exekuce, nelze-li ani v budoucnu očekávat, že výtěžek z exekuce postačí alespoň ke krytí jejích nákladů.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění jednoho ze čtyř předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části. Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 23. července 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, ze dne 31. října 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013, a ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 ICdo 7/2014), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Tomuto požadavku dovolatel nedostál, odvozuje-li chybně přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012 (před novelizací občanského soudního řádu provedenou zákonem č. 404/2012 Sb.) a nezvolil-li (proto) žádný ze čtyř rozdílných předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. prosince 2017, sp. zn. 20 Cdo 5328/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2018, sp. zn. 20 Cdo 5475/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2018, sp. zn. 20 Cdo 5626/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2016, sp. zn. 20 Cdo 2626/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. srpna 2016, sp. zn. 20 Cdo 3032/2016).
Nedostatek vymezení přípustnosti dovolání již nelze odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula. Jedná se přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze přípustnost dovolání posoudit.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 3. 2019
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu